Dlouho očekávaný Gray Matter bohužel není spasitelem žánru adventur

Po letitém odkládání jsme se dočkali pouze lehce nadprůměrné adventury z duchařského prostředí.

Gray Matter (PC) | foto: pro iDNES.cz

Jméno Jane Jensen už dnes něco řekne jen opravdovým pamětníkům a patrně to tak zůstane i do budoucna. Se slepou tvrdohlavostí nám zde totiž servíruje kousek podle stejných pravidel, pro která ji před dvaceti lety hráčská i odborná veřejnost milovala. Jenže. Gabriel Knight je sice legenda, to bez diskuse, ale dvacet let je dvacet let a co bylo tenkrát skvělé, působí dnes mírně řečeno rozpačitě. 

Gray Matter (PC)

Gray Matter stojí a padá na příběhu, kterému bylo obětováno naprosto vše. A v tom je právě problém. Ne že by příběh nebyl dobrý, naopak. Ve srovnání s jakoukoli konkurencí napříč všemi žánry je to vysoce nadstandardní dílo. Jenže ani tak není příběh dostatečně kvalitní, aby dokázal zaštítit chatrnou konstrukci zbytku hry. Hry jsou prostě v této oblasti stále hodně pozadu a ani dlouhatánská doba vývoje se na promyšlenosti zápletky nepodepsala.

Posuďte sami: Samantha je amatérská kouzelnice cestující na své motorce křížem krážem Anglií. Jednoho deštivého večera však motorka vypoví službu a čirou náhodou zrovna u strašidelné vily podivínského vědce. S vidinou pohodlného ubytování a nezanedbatelných peněz vstoupí do jeho služeb jako asistentka na zvláštním psychologickém experimentu. Dr. Styles se po nehodě, při níž zemřela jeho milovaná žena, věnuje zkoumání duševních reziduí zemřelých, tedy duchům. Prvním Saminým úkolem je tedy sehnat šest dobrovolníků do úlohy pokusných morčat, což při podivínské pověsti dr. Stylese nebude nic snadného. 

Gray Matter (PC)

A tak se rozjíždí klasický adventurní kolotoč sbírání předmětů a jejich používání na více či méně smysluplných místech, zdánlivě ovlivnitelné rozhovory a také rozmělnění hlavního děje na banálnější vedlejší linie.

Hra je celkem rozsáhlá, osm kapitol vydrží průměrnému hráči minimálně 15 hodin, což ale není až taková výhoda, jak by se mohlo zdát. Je to totiž vykoupeno opravdu pomalým rozjezdem, kdy se prakticky nic zásadního nestane, a než se nadějete, končí čtvrtá kapitola a vy pořád ještě nevíte, o co vlastně jde. Říkejte si tomu budování atmosféry nebo prohlubování zápletky, ve skutečnosti je to ale jen bohapustá nuda.

A není to ani tak vina nedostatečně dramatického příběhu jako spíše ošizené hratelnosti. Gray Matter na hráče neklade prakticky žádné nároky. V jednotlivých lokacích je aktivních míst zatraceně málo a těch, s nimiž můžete nějak manipulovat ještě mnohem méně. Inventář se sice zaplní docela rychle, ale že byste museli dlouze přemýšlet, kde co použít, to nehrozí.

Gray Matter (PC)

Debilizaci žánru posunuje na další úroveň až příliš inteligentní kurzor. Pokud máte u sebe správný předmět, automaticky vidíte, že byste na daném místě měli něco použít. Veškerá interakce je tak zcela redukována na hledání kurzorem po obrazovce. Automatické vyhledávání těchto předmětů po stisku mezerníku pak dokončuje destrukci jakéhokoli zážitku a hra se hraje v podstatě úplně sama.

A jakoby to nestačilo, na mapě se zvýrazňují lokace, kde ještě něco zbývá udělat. Proč zde alespoň není volba těžší obtížnosti, která by tyto berličky (či spíše kolečková křesla) umožnila vypnout? 

Kapitolou samou pro sebe je pak  takzvané "kouzlení". V některých místech hry musíte použít nějaký jednoduchý trik pro odpoutání pozornosti a získání potřebného předmětu. Nápad dobrý, provedení ubohé.

Gray Matter (PC)

Pomiňme fakt, že jednotlivé triky jsou naivní a v reálu byste jimi neoblafli nikoho. Horší je, že celá "minihra" spočívá pouze v klikání podle zobrazeného návodu, mozek je v tuto chvíli spíše na obtíž. 

Jediné, co mě u hry udrželo, je jakási zvláštní atmosféra. Nevím, jestli je to depresivním prostředím studentského města Oxford, originální hrdinkou nebo naprostou absencí povrchních legrácek. Patrně je to ale kombinace všeho, která dohromady vytváří nostalgické vzpomínky na doby, kdy si ještě hry nebyly podobné jako vejce vejci. Na rozdíl od starých klasik však jen klouže po povrchu a nepřináší dostatečně silnou výzvu. 

Po technické stránce je to poměrně nevýrazný titul. Občas se grafikům povedlo vykouzlit skutečně pěknou scenérii, topornost postaviček ale celý dobrý dojem boří. Co jsou platné skvěle napsané dialogy a nadmíru povedený dabing, když se postavy při každém pohybu strnule otáčejí jako špatně vedené loutky a o nějaké obličejové mimice nemůže být vůbec řeč.

Gray Matter (PC)

Jediná věc, která si zaslouží pochvalu bez nějakého toho "ale", je klavírní hudba Davida Holmese a jeho skupiny Scarlet Furies. Titulní skladba Safe in Arms dokazuje, že jde udělat zapamatovatelný herní soundtrack i bez patetických orchestrálních kompozic. Bravo! 

Jako by šestileté čekání na Gray Matter nebylo dostatečně dlouhé, prodloužil nám ho distributor TopCD ještě o několik měsíců. Jelikož těžiště hry leží především v rozhovorech, je lokalizace pro mnoho hráčů nezbytností. Alespoň že se čekání vyplatilo: nic není uspěchané a překlad působí dobrým dojmem.  

Jestli se vám bude nakonec Gray Matter líbit nebo ne, záleží především na míře vaší tolerance a ochoty odpouštět. Jestli se povznesete nad nudný začátek a minimum hádanek a soustředíte se pouze na atmosférický příběh, můžete si hru opravdu užít.

Gray Matter (PC)

Stejně tak ji ale můžete po hodině znechuceně odhodit, aniž byste se museli trápit, že přicházíte o něco zásadního. Je to další případ trestuhodně nevyužitého potenciálu. A fakt, že jde o nejočekávanější adventuru posledních pěti let dává tušit, že tento žánr je v opravdu vážné krizi.