Zažili jste to nesčetněkrát, jdete si po ulici, pln radosti, chuti do života a kapsu přecpanou penězi a najednou máte díru v břiše či kulku v hlavě. Jasně, je to těžké, přežit tam, kde vládnou gangy, kde policie nevidí, zákon neslyší a zbraně mluví. Ovšem nezoufejte, sami jste si to totiž vybrali, sami jste hráli Grand Theft Auto. A byla to jedna z nejlepších voleb, kterou jste mohli okusit. A to je jenom začátek! GTA se totiž vrhnulo nejen do té bedny, co vám leží pod stolem a třeba i modře svítí, ale i do onoho vynálezu, který se válí v obýváku a vedle něj pokukuje PS2 či jiná „velká“ konzole. Aby toho nebylo málo, posledním kouskem, který prošel bránou do našeho života je verze pro Gameboy Advance. Ovšem dá se předjímat, že tato verze bude jiná než 3D bomby s neskutečnou hratelností a volností na jiných platformách. Shodí poprvé legendární série laťku, nebo ji s přehledem přeskočí?
Základním stavebním kamenem celé série her s titulem GTA byla hlavně volnost, pocit, že jste pánem vy a že svět patří
vám, stačí jen chtít a můžete být kdokoliv. Auta, která se tak svobodně proháněla městem, mohla být vaše, životy, které spořádaní občané skromně žili mohli patřit také vám. Stačilo chtít. Ten pocit volnosti byl nenahraditelný, pocit, který nám nabídl před pár lety první díl a který to všechno odstartoval. Od té doby vzniklo už hezkých pár kousků, které obsahovaly magickou kombinaci písmen GTA a dá se říct, že žádný z nich nebyl krokem vedle (převážně). Dokonce posledními díly celá série zesilovala na kráse a Vice City či San Andreas už byly vzorem téměř dokonalým. Jistě, tyto výtvory se mohly pyšnit perfektní hratelností, neuvěřitelnou volností a dlouhou dobou hraní, ale nesporným lákadlem byla i grafika, která je pro mnoho hráčů stěžejní. Verze pro GBA si o podobné grafice může nechat jenom zdát, ovšem jinak nemá svým hezčím bratříčkům co závidět. Když se mě někdo zeptá, kam bych zařadil verzi pro Gameboy Advance, asi bych mu nejistě odpověděl: „Někam mezi GTA a GTA 2, tedy co se grafiky týče.“ Ovšem hned bych dodal, že jistými prvky hra připomíná i GTA 3.
Opět se ocitáte ve světě zločinu, kde nemůžete věřit nikomu, protože každý je krysa prodejná a každý myslí jen sám na sebe. Ale to vy také.
Klasický zůstal u hry příběh. Opět se ocitáte ve světě zločinu, kde nemůžete věřit nikomu, protože každý je krysa prodejná a každý myslí jen sám na sebe. Ale to vy také. Máte parťáka, se kterým chcete podnikat jisté věci, ovšem dříve než se nadějete, zabijí ho a vy se snažíte přijít na to, kdo ho zabil a pomsta pro vás zůstává motivací. S postupem příběhu všechno graduje a hra houstne. Styl volby misí je totožný s GTA3. Na mapě (mimochodem stejné jako z GTA3) máte vždy jedno písmenko symbolizující člověka, který vám zadává úkoly a vy za tím písmenkem jezdíte a necháváte si diktovat, co že to nekalého máte zase udělat. Mise jsou různorodé, asi tak jako v každém dílu GTA, tedy jednou se může jednat o ukradnutí automobilu, podruhé o zabití jistých nepohodlných osob a potřetí třeba o „doručení“ jisté osoby z místa na místo. To jsou hlavní příběhové mise, u kterých se zajisté nudit nebudete. Tedy aspoň zpočátku. Než je ale zvládnete všechny, uplyne spousta vody v řece, neboť s postupem času jsou úkoly obtížnější a udělat je vám zabere kapku víc času, smrt totiž nechodí po horách.
Usnadněním vám mohou být v prvé řadě vozidla. Vozový park je zde velmi pestrý a hlavní jeho výhodou jsou vlastnosti vozidel, které jsou rozmanité a různorodé. Sporťák může být rychlý, ale zase s ním těžko vytlačíte kamión, náklaďák může být průrazný, ale pomalý a sanitka se vám v prudké zatáčce a vyšších rychlostech klidně může překlopit na střechu a pak následuje výbuch. Na každou misi se hodí jiný vůz, většinou je ale výhodné mít aspoň něco, protože chodit po městě bez auta je nejen zdlouhavé, ale i nebezpečné. Je to vlastně takový povolený cheat. Je totiž mnohem jednodušší přejet otravné gangstery v autě, než do nich pracně sunout drahé kulky. Možnou nevýhodou je i fakt, že ve hře nenarazíte na čluny a vrtulníky.
Stačí postřílet pár civilistů a hnedle vám naskočí jedna hvězdička, pak třeba omylem přejedete policistu na pochůzce a přiletí druhá, to už začne pomalu ta pravá mela.
Zbraní je ve hře také dost, pro ilustraci narazíte jak na pistoli, baseballovou pálku, UZInu či brokovnici, tak ale i třeba na raketomet či plamenomet. Je toho moc a každá zbraň se hodí na něco jiného. Brokovnicí krásně sejmete skupinku lidí, UZInou zase rychle odděláte jednotlivce, plamenomet se hodí na všechno, raketomet odzbrojí automobil. Nábojů je docela dost, tedy u
zbraní, které si můžete nakoupit v obchodě, tam samozřejmě záleží jen na penězích. Ostatní zbraně získáte různými způsoby. Jedním z nich jsou třeba úkoly známé již ze starších dílů. „Zabijte 20 členů gangu a dostanete peníze.“ Berete do rukou plamenomet a smažíte a smažíte a misi splníte. Plamenomet vám zůstává, ale pozor, raději se kradmě odpližte, neboť 20 členů gangu, které jste ugrilovali za živa, má své kamarády, pro které se rázem stáváte nepřítelem. A tak se může stát, že ve městě pro vás nezbude místo, kde si v klidu odpočinout, každý druhý gang vám půjde po krku a k tomu navíc ta všudypřítomná a otravná policie. K čertu s ní!
Stačí postřílet pár civilistů a hnedle vám naskočí jedna hvězdička, pak třeba omylem přejedete policistu na pochůzce a přiletí druhá, to už začne pomalu ta pravá mela – kolem vás se nemile zhustí provoz policejních vozů a vy jim musíte chytře unikat mezi ostatními vozy, daří se vám to, ale za cenu krátkého přejezdu přes chodník. Tam ale jako na potvoru stojí polda a vy
mu ukážete východ z tohoto světa. A pak už není cesta zpět, tři hvězdičky se rázem promění ve čtyři a to už po vás jdou speciální jednotky. Pak ani zbraně nepomůžou a poslední únikovou cestou pro vás může být smrt, nebo paint shop – známý to obchůdek, kam zajedete s nepolicejním vozem a rázem zmizí všechny hvězdičky a barva automobilu se mění v jinou. Máte zase pokoj. Ale ne, co se to děje? Proč musel stát u výjezdu z paint shopu policajt? To je pech, zase máte hvězdičku, ale peníze došly, co teď? Když máte hvězdičku jednu, máte dvě možnosti. Můžete čekat, až vám zmizí, nebo můžete narazit na pár místech na mapě také na hvězdičku, kterou, když ji seberete, odbouráte jednu hvězdičku ze svého „hvězdičkového“ skóre a jste opět čistý. Jednoduché. Zůstávají zde i takzvané balíčky, kterých je po městě rozmístěno 100 a vy je můžete postupně posbírat.
Když budete mít v policejním autě zapnutou sirénu, za pár minut buď vypnete zvuk, nebo končíte s policejní prací – začne vám totiž v hlavě pískat.
Doposud jsme probrali značnou část možností ve hře, ale ještě jsme si neřekli, jak se to všechno hraje? Nebudu vás napínat,
dobře! Asi si vzpomínáte na probdělé noci u GTA, kdy jste zkoušeli stále nové věci, prováděli nelítostné honičky a krvavé přestřelky, to je opět tady. Řízení vozidel je pohodlné, intuitivní a skvěle udělané, i když občas zuřivě zabědujete nad jistými prvky řízení (zvláště pak projíždění kolem jiných vozidel – stačí malé škrtnutí a hned se vozidlo až nesmyslně „odrazí“ nebo jednoduše vychýlí). O délce hraní není také pochyb – hlavní dějová linie na sebe nabaluje postranní úkoly, jako pouliční závody, praxi policisty (když získáte policejní vůz) či řidiče ambulance a mnoho dalších. Když se budete snažit plnit vše, počítejte hodiny hraní na desítky. K tomu se dá i umělá inteligence označit za dobrou a dostatečnou. Přestřelky jsou napínavé a krvavé, město je velké a na prozkoumání vám zabere mnoho hodin. Než bych všechno popsal, dá se verze pro GBA směle přirovnat k GTA2, co se týče do rozsahu, hratelnosti i zábavy. Občas sice opustí hru ta zábava, to tehdy, když musíte třeba na pětkrát kvůli zbytečnosti opakovat misi, ovšem vykupuje to zbytek možností. A technické zpracování?
|
Jak už jsem uvedl, graficky se hra jakoby skládá z prvního a druhého dílu na PC, město je detailně ztvárněné, animace postav je plynulá a přirozená (vesměs) a vozidla se chovají takřka reálně, občas se sice neubráníte pocitu, že šlo něco udělat trošku lépe, ale jinak fajn. Ještě dodám, že hra je vlastně 2D, ovšem občas se tak hezky tváří, že máte pocit 3D – to chce vidět na vlastní oči. Zvuková kulisa je sice pestrá a obsáhlá, ale také má své hranice a mouchy. Když budete mít v policejním autě zapnutou sirénu, za pár minut buď vypnete zvuk, nebo končíte s policejní prací – začne vám totiž v hlavě pískat (mnohdy i hrabat) z toho otravného neustále se opakujícího zvuku. Narazíte zde i na něco ve stylu radiových stanic, ovšem nemůžete je nijak přepínat, každé vozidlo má svou a tu vám hraje. Samozřejmě nečekejte zázraky, spíš jen tak pro pocit. Ještě by se slušelo konstatovat, že příběhové animace jsou vlastně strnulými obrázky, které podtrhují titulky, které vám říkají, co máte dělat (společně s příběhem). Možná to šlo také udělat lépe.
Přeskočila tedy verze pro Gameboye Advance pomyslnou laťku a přidala se ke svým bratříčkům? Odpověď je vcelku snadná. Ano. Hratelnost totiž zůstává, volnost taktéž, k tomu navíc rozmanitost misí, zbraně, auta a množství úkolů. Proti tomu občasné frustrující mise či pokulhávající technické zpracování. Sečteno podtrženo – kvalitní zábava, kterou můžete tahat neustále při sobě, ovšem s vadami na kráse.
| Grand Theft Auto Advance | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
