Ti z Vás, kteří nezavítali na naše stránky zcela náhodou a nezvolili tento článek jen díky tomu, že byl zrovna navrchu, jistě tuší, o čem bude řeč. Není mnoho očekávanějších her, než dílko firmy Microprose a sira Geoffa Crammonda nesoucí název Grand Prix 3. Jeho starší bratříčci (rozhodně tím nemyslím případné sourozence pana Crammonda), kteří ve své době posunuli počítačové závodění od čisté zábavy k reálné simulaci, mu vydobyli pozici jedné z nejočekávanějších her tohoto roku. Původní Grand Prix, i jeho následovník s pořadovým číslem 2, se ve své době vždy staly s naprostou převahou nejlepšími simulátory závodů Formule 1. Jejich úspěch byl výsledkem kombinace skvělé grafiky a snahy o maximální realističnost, což zajistilo oběma pokračováním vysokou oblibu i několik let od jejich vydání.
Co jiného tedy očekávat od dlouho slibovaného třetího dílu, než podobnou nadvládu nad ostatními tituly, kterých se tento rok objevilo a objeví poměrně požehnané množství. Hlavními esy GP3, měly být, podle dlouho dopředu zveřejněných informací, plně akcelerovaná grafika, měnící se počasí během závodu a multiplayerová varianta hry. S pomocí těchto tří vylepšení, které perfektní Grand Prix 2 chyběly, měla a zároveň musela vzniknout hra, která se opět přiblíží k samotné hranici dokonalosti. Nyní, když bylo GP3 po dlouhém čekání konečně vydáno, máme možnost posoudit, zda a nakolik se podařilo naše představy naplnit. Hodnocení to však nebude nikterak jednoduché. Stejně tak, jak může k této hře zasednout naprostý nováček i ostřílený počítačový jezdec, i její posouzení se může u jednotlivých hráčů diametrálně odlišovat. Jedno je však jisté, a ačkoliv tato věta pochází od zahraniční konkurence, mohu se pod ní směle podepsat. "Grand Prix překvapí nejvíce tím, že ničím nepřekvapí..."
Podobně jako v reálném světě, také v závodní simulaci se vám nepodaří ihned usednout do vozu a bojovat s nejlepšími o titul šampióna. Kromě nenahraditelného tréninku je potřeba u natolik propracovaných her, mezi které GP3 nepochybně patří, vyladit dostatečně výkon. Nemluvím tím pouze o výkonu vaší formule, ale i přizpůsobení hře konkrétnímu hardwarovému vybavení, jezdcovým kvalitám a preferencím. Stručně řečeno, dříve než budeme jezdit čeká nás trošku práce. Trpělivost bude po zásluze odměněna.
Kvůli nastavování vozů a proklikávání se nekonečnými volbami však většina hráčů závodní simulace nehraje. Důležitá je především samotná jízda. Vezmeme tedy všechny předstartovní povinnosti pěkně rychle, takřka s pedálem na podlaze. Začneme instalací, během které se na obrazovce objevují ideální stopy průjezdu jednotlivými typy zatáček. Začátečníci nechť si vezmou do ruky papír a tužku a udělají si poznámky, bude se jim to hodit. Po poměrně zdařilém filmovém intru, které lze v jeho průběhu jen velmi obtížně přeskočit, na vás padnou první pochybnosti. Na obrazovce se objeví vám dobře známá volba QUICK RACE a MAIN MENU. Jako byste ji už někde viděli, že by u předchozího dílu? Pokud budete pokračovat do menu, naplní se vaše tušení v celé své kráse. O tom ale až později. Netrpělivost a zvědavost nám velí podívat se napoprvé do kokpitu...
Vybírám rychle svého oblíbeného jezdce, dobře známou trať (v této chvíli mám pocit, že hraji GP2, jelikož výběr i prezentace tratí jsou naprosto shodné, po pravdě řečeno i takřka bezchybné), po chvíli nahrávání stojím na startu a obdivuji grafické provedení ostatních vozů a okolí. Zhasínají startovací světla a formule se dávají do pohybu. Poté co pochopím, že se očekává ovládání na klávesnici, vyjíždím také. Hned v první zatáčce dochází ke kolizi (kupodivu mnou nezaviněné) a hra u mě získává první sympatie. Na rovince se mi však soupeři začínají vzdalovat. Začínám přemýšlet o návratu do menu a nastavení vozu. Z těchto úvah mě vyruší Rubens Barrichello ve Stewartu, který mě předjíždí vzduchem, což je krkolomné vyjádření toho, že se po najetí na mou zadní pneumatiku dostal velmi šikovně přede mě poměrně povedeným skokem. Od jeho formule se poté oddělují křídla i závěsy a vrak vozu blokuje cestu přede mnou. Začínám toužit po rychlejším voze, ovládání na joystick, detailnější grafice a taky by mě sakra zajímalo, jaký John Newhouse to zajel nejrychlejší kolo. Že by opět někdo z diváků? Vyřešit mé problémy a odpovědět na otázky mi může pouze a jen menu.
Kdo zná předchozí díl série, může tento odstavec klidně přeskočit. Všechno už tu totiž minimálně jednou bylo. Architektura odkazů pro různá nastavení je naprosto shodná s Grand Prix 2. Pozadí je tvořené fotografiemi z prostředí F1, atmosféru dotváří svižná hudba a nastavit lze prakticky vše. Nemá smysl vyjmenovávat jednotlivé položky, zastavíme se jen u pár zajímavostí. K přizpůsobení vizuální stránky hry výkonu vašeho počítače slouží úvodní test, který naznačí, jaké grafické rozlišení a míra detailů budou zobrazeny pro naprosto plynulý chod hry. V praxi to znamená, že doporučené nastavení jde bez větších problémů vylepšit přidáním detailů či vyšší rozlišením. Grand Prix 3 rozhodně potěší ty, kteří čekaly po vzoru letošních konkurentů značně vysoké hardwarové nároky. Běhá prakticky na všem, a to i na konfiguracích nižších než je výrobcem uváděné minimum. Zde však pouze v značně nevábné grafice. Pokud máte doma Celerona a solidní 3D kartu, nemusíte se ničeho obávat. Podle rčení, že všechno zlé je k něčemu dobré, přinesla nepochopitelně dlouhá doba přípravy nižší hardwarové nároky.
Fotografie, které jsou na pozadí všech menu jsou poměrně zdařilé. Zasmějete se u nastavení zvukové stránky hry, kde si Mika Hakinnen zacpává uši. Naštve vás neměnné pozadí při informaci o počasí před závodem, na kterém je za každých podmínek deštivé foto. S tím si mohly tvůrci, za více než dva roky přípravy tohoto titulu, trošku vyhrát. Nastavení ovládání je až na jednu výjimku velice komfortní a přehledné. Nutno dodat, že pomocí klávesnice se hra ovládá velmi dobře, na rozdíl od mnoha méně realistických závodních her. Tou dříve zmiňovanou skvrnou při výběru ovládání, jsou problémy s rozpoznáním řadících páček u volantů Microsoftu. Opravný patch by měl již být na cestě a v opačném případě lze tyto páčky zprovoznit konfiguračním programem dodávaným spolu s těmito volanty. (Jen přiřadíte páčkám funkce kláves Shift a mezerník.)
Nyní už se dostáváme k volbám souvisejícími bezprostředně se závoděním. Po zvolení jednoho z pěti stupňů obtížnosti, který určuje kvality vašich soupeřů a volbě řidičských činností, jež přenecháte počítači, nezbývá než určit druh závodu. Můžete pouze trénovat, ihned závodit, zúčastnit se závodu včetně tréninků a kvalifikace nebo začít celý šampionát. Zkrátka nic nového pod sluncem. I tady by rozhodně neurazila větší invence například v podobě módu kariéry, na který přišli již i tvůrci NHL. Nesmíme opomenout ani volbu jezdců a týmu. Připomínám, že se jedná o sezónu 1998. Odpovědí na otázku, kde se vzal John Newhouse, je absence jistého kanadského jezdce, který rád a často mění barvu svých vlasů. Příčinou jeho neúčasti, jsou pro mě zamlžené právně-majetkové vztahy okolo jeho jména. (Z téhož důvodu toto jméno neuvádím ani já, jistě pochopíte, že bych se nerad dostal do problémů...)
Ale usedněme opět do kokpitu. Ten je možné zvolit jako virtuální, což znamená, že se volant bude otáčet a váš pohled v závislosti na vaší akceleraci či intenzitě brždění přibližovat a oddalovat k přístrojové desce. Pokud si tuto vymoženost vypnete, uděláte jen dobře. Neméně důležité než kontroverzní výhled z vozu (mnoha lidem se nelíbí, mě naopak ano), jsou jízdní vlastnosti samotných formulí. První co mě překvapilo byla rychlost a dynamičnost jízdy, která tvoří podle mého názoru jednu z nejmarkantnějších změn oproti předešlému dílu. Jízda je opravdu rychlá a sebemenší zaváhání se těžce nevyplatí. Jak ale posoudit tolik vyzdvihovanou realističnost? Kdo z recenzentů počítačových her seděl v nějaké formuli? Kdo z nás se projížděl po nějakém z okruhů F1? Když už se zmiňuji o těch okruzích, zaráží mě, že ani s nejmodernější technikou se nejsou tvůrci počítačových her schopni domluvit na tom, jak že ty okruhy vlastně vypadají. Vždy najdete nějakou zatáčku, která u konkurence vypadá naprosto jinak.
S realističností velmi úzce souvisí i mnou nejoblíbenější součást testování závodních her, kterou jsou deformace vozů a vyvolávání hromadných kolizí. U GP3 si tvůrci s poškozením formulí a různými karamboly důkladně vyhráli. Ačkoliv po nárazu do mantinelu se mnohdy nepoškodí téměř nic, na nedostatek náhradních dílů, které jsou po hromadných bouračkách roztroušeny v okolí trati, si hráči rozhodně stěžovat nemohou. Dalším příjemným faktem je skutečnost, že i vaši soupeři dělají chyby, a tak tím jediným viníkem nehod nezůstáváte jen vy. Co se mi však zdá přehnané, jsou akrobatické kousky vznášejících se vozů po nárazech a několikametrové projížďky po zadních kolech. V mnoha situacích, kdy je slyšet zvuk deformujícího se plechu (...ale já vím, že to není plech), si připadáte jako na leteckém dnu. Hezké, ale v televizi to, naštěstí pro piloty F1, příliš často nevidíte.
Náročnost řízení formulí lze pomocí volitelného nastavení asistencí počítače přizpůsobit snad každému. Pokud zapnete všechny pomoci, hra ztratí veškeré kouzlo a stane se simulátorem jízdy vlakem - váš vůz bude držet na trati jako přibytý. Jestliže se řadíte k profesionálům a vlastníte kvalitní volant, nepochybně si ponecháte řízení formule zcela pod svou kontrolou. Poté vás GP3 vytrestá za každé přílišné přidání plynu v podobě nekompromisních hodin a odmění požitkem z jízdy, který je nepochybně natolik reálný, nakolik na obrazovkách monitorů jenom může být. Ve chvíli, kdy si budete myslet, že stát se závodníkem Formule 1 je celkem hračka, navolte si déšť, vypněte veškeré asistence a zkuste zajet několik okruhů bez nehody.
Technické zpracování GP3 je nepochybně na vysoké úrovni, i když některé grafické nedokonalosti (ploché stromy, mechanici v depu..) kazí jinak slušný celkový dojem. Grafická stránky hry je velmi dobře patrná z obrázků. Informace o přijatelné hardwarové náročnosti vyvažuje fakt, že konkurenční tituly vypadají v některých ohledech ještě o kousíček lépe. Všechny zvuky působí věrohodně, ačkoliv reálně posoudit to může jen hrstka vyvolených.
Multiplayeru bych rád věnoval nejdelší odstavec. Není však o čem psát. Pochvalme do třetice geniální systém "Hot-Seat", který umožňuje střídání více hráčů na jednom počítači, povzdechněme si, že nemáme místnost plnou nadupaných strojů propojených sítí, na kterých lze hru více hráčů provozovat a zapomeňme na internet. Ten se nekoná, jelikož to prý není technicky možné. Tak vám nevím, ale mám takové tušení, že to technicky možné je. Programátoři z UbiSoftu a stovky spokojených hráčů titulu Monako RS2 z celého světa, by o tom mohli vyprávět.
Ukázali jsme si největší slabinu této dlouho očekávané hry, a tak by se slušelo zakončit tento článek trošku optimističtěji. Konkrétně jednou z největších předností GP3, o které se oficiálně příliš nemluví. Je to tím, že za ní nemusíme děkovat firmě Microprose, ale desítkám nadšenců, kteří udrží tento titul při životě nejméně do vydání jeho dalšího pokračování. Již nyní, několik dní po jeho oficiálním vydání, je možné nalézt na internetu pěknou spoustu updatů v podobě aut pro tuto sezónu, jmen a helm jezdců nebo dokonce editorů tratí, zvuků a kdo ví čeho ještě jiného. Zapomeňte tedy na Johna Newhouse a na poněkud starší sezónu. Všechno může být jinak, stačí jen hledat, po trati se začnou prohánět Jaguáři místi Stewartů a možná přijde i sympatický mladíček Jenson Button.
Jaké tedy bude závěrečné hodnocení? Delší a pokud možno odůvodněné, aby nedošlo k nejasnostem. Grand Prix 3 je nepochybně velmi kvalitním simulátorem závodů Formule 1. Za své kvality však vděčí nejen více než dvouleté práci vývojářů, ale i skvělému předešlému dílu, kterému se do značné míry podobá. (Rozhodně více než kdo čekal.) Právě z tohoto důvodu se nabízí otázka, proč hra vyšla až nyní. Díky multiplayeru, který je po internetu nepoužitelný se tedy Grand Prix 3stává nejlepší simulací F1 pro hru jednoho hráče. Rozdíl oproti konkurenci však není ani zdaleka tak markantní, jako tomu bylo v době vydání předešlých dílů. (Také proto se nehodlám o tomto svém verdiktu s nikým přít, záleží opravdu pouze a jen na subjektivním názoru). Ti z vás, kteří vydrželi až do dnešního dne s GP2 a nemají internetové připojení, si mohou klidně k celkovému hodnocení přičíst 1-12 bodů navíc.
Grand Prix 3 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|