RECENZE: V závodech Gran Turismo 6 si zajezdíte i na povrchu Měsíce

Tradiční a již bezmála legendární značka Gran Turismo předvádí i v šestém dílu špičkové závodění s mimořádným počtem aut, mezi nimiž najdeme i řadu rarit. Škodovky opět chybí, ale potěší aspoň lokalizace do češtiny.

Série Gran Turismo vychází v jakýchsi vlnách. Liché díly jsou vždy přelomové, protože jsou první na dané generaci konzolí. Sudé díly pak "jen" vylepšují právě díly liché, takže se mohou na první pohled zdát jako "to samé".

Gran Turismo 6

S tímto názorem se dá s úspěchem polemizovat, ale ať už se na to člověk dívá jakkoliv, každé řadové Gran Turismo je zkrátka zárukou té nejvyšší závodní kvality.

Šestý díl tak navazuje na vynikající pětku a klasicky přidává pár vozů, tratí i závodních variant. A tím by tato recenze vlastně mohla skončit, protože tu zkrátka opět máme skvělé závody v úžasně zpracovaných kulisách.

Aktualizujte bez prodlení

V základní verzi na disku se objevuje dost nepříjemná chyba. Po dojetí některých závodů se hra zasekne a pochopitelně neuloží. Dá se s tím žít, ale dost to naštve. Někdy stačí vstoupit do závodu znovu, jindy je potřeba nechat to chvilku "uležet" (pár jiných závodů, případně zkusit jiné auto).

Řeší to update, který je dostupný od prvního dne prodeje hry, takže ještě před prvním vložením disku do konzole ji připojte k internetu a stáhněte opravu. Ušetříte tím nervy.

I když jak se to vezme. Krátce po vydání hry totiž záplata měla 1,2 GB a stahovala se dost dlouho, což na náladě taky moc nepřidá.

Bylo by ovšem chybou nezmínit se alespoň o několika elementech. Ten první se zmiňuje ve všech možných pádech již od prvního dílu: láska k autům.

Hlavní šéf vývoje Kazunori Yamauchi je známým sběratelem automobilů a ostatně i celá značka Gran Turismo je výsledkem v prvé řadě této jeho vášně. Ve výsledku tak ani zas tak nemáte pocit, že jste v závodní hře, ale spíš že si hrajete se simulátorem, který vám dává možnost zajezdit si se zhruba 1 200 vozy, vrtat se v nich, fotit je a vlastně se o ně starat.

Další důležitou věcí je větší příklon k masovému publiku. Nebo vlastně takto: Gran Turismo 6 se k příležitostným závodníkům nepřiklání, ale vychází jim více vstříc. První čtyři díly často činily nezkušeným závodníkům potíže. V pátém dílu se to značně zlepšilo a v šestce už opravdu není na co se "vymlouvat".

Vedle hromady nastavení vozů si totiž můžete nastavit i spoustu pomocníků při jízdě. Na jednu stranu si tak můžete nastavit, že auto pojede obrazně řečeno skoro samo, ale na druhou stranu se zcela vypnutými asistencemi budou mít i pokročilejší uživatelé problém objet jedno kolo aspoň trochu důstojně.

Osobně se mi například osvědčila nízká ochota aut utrhnout se do smyku v kombinaci s realistickým nastavením ostatních parametrů. V tomto případě se auto do smyku dostane také, ale na tak často.

Gran Turismo 6

Má to tu výhodu, že pokud nějakou zatáčku přeženete, začne auto lehce klouzat, na což upozorní typické pískání pneumatik. Zároveň vás to i lehce zpomalí, což ne například při vypjaté stíhačce samo o sobě dost nemilé. Ale ztratíte tím maximálně pár (často cenných) sekund a nikoliv celý závod, když se po epickém smyku budete ještě půl minuty hrabat odkudsi z kačírku.

Dobrým pomocníkem je i čára ideální stopy, která ve skutečnosti nefunguje. Ne, nepřepsal jsem se. Čára totiž zobrazuje i brzdné zóny, ale jen pouze volně. Pokud podle ní budete brzdit, bude vaše jízda připomínat spíše bezpečný silniční provoz.

Vtip je v tom, že čára zobrazuje spíše jen to, jak moc je potřeba relativně brzdit. Krátký červený se úsek se tak dá projet jen s lehčím ťuknutím na brzdu, ale pokud máte přilnavý vůz a dostatečně velké srdce, tak nezřídka i na plný kotel. V následující vlásence vám pak dlouhý červený úsek naznačí, že tady to chce brzdit podstatně více než minule, ale rozhodně nemusíte brzdit hned od začátku naznačené oblasti.

Gran Turismo 6

Zní to asi dost divně, přinejmenším tady na "papíře". Ale ve výsledku mám dojem, že tento "nevýkladový" a na pohled vcelku zmatený systém musí ve výsledku naučit základům závodní jízdy i naprostého začátečníka. Pokud totiž pojede podle instrukcí, nebude vyhrávat. A tak začne zkoušet postupně víc tlačit na pilu, aby si časem osvojil řekněme jakési "obecné chování" vozů.

V tomto případě jsou pak již jen do počtu tradiční závodné licence. Jsou to nejrůznější úkoly (projeď esíčko v co nejlepším čase, co nejpřesněji zabrzdi apod.), které vás mají naučit celé řadě řidičských dovedností. Ano, určitě mají význam, ale dost se naučíte i sami prostým závoděním. Licence tak fungují především jako vstupenka do vyšších závodních kategorií.

Gran Turismo 6

Vedle toho tu jsou například i oddechovky, v nichž je potřeba plnit různé blbůstky jako třeba srážení kuželů, nebo závody s výkonově naprosto stejnými vozy, což prověří vaše dovednosti přece jen o kapánek více, než když do závodu nastoupíte s nabušeným monstrem a všem ujedete během prvních dvou zatáček.

Fyzikální model je tradičně výborný a každé auto opravdu jezdí trošku jinak. Často je Gran Turismu vyčítáno, že zde prakticky absentuje poškození, respektive kolizní model, ale je to pouze marginální problém. Pokud totiž chcete jezdit skutečně dobře, musíte jezdit v prvé řadě čistě. Spektakulární bouračky s auty létajícími vzduchem sice vypadají atraktivně na propagačních videích, ale na kvalitu závodění nemají vůbec žádný vliv.

Každý díl navíc obsahuje několik zajímavých "pikošek". Tou největší v šestém dílu je lunární vozidlo, se kterým se projedete rovnou po povrchu Měsíce. V zásadě je to rozhrkaný plechový trakař, který jezdí dost pomalu. Účelem je ukázat, jak vypadá řízení v podstatně nižší gravitaci.

Ano, je to blbinka, stejně jako byl v minulém dílu německý Kubelwagen z druhé světové nebo ještě předtím starý citroen, který nedokázal vyjet do prudšího kopce. Ale zároveň jsou to mimo jiné právě tyto střípky, které činí Gran Turismo výjimečným.

Graficky se šestý díl řadí k naprosté extratřídě, některá auta místy vypadají snad až trochu vyumělkovaně. I to bude pravděpodobně jedním z důvodů, že se některé závody nahrávají až příliš dlouho. Ale pokud se vám závod nepodaří a hned po dojetí si ho chcete zopakovat, už se nenahrává nic a další start je dílem okamžiku.

Skvěle vypadá i okolí tratí. Zejména tedy těch smyšlených, protože třeba na takovém Silverstonu zkrátka není na co koukat ani v reálu. Naproti tomu třeba Autumn Ring je úžasný a to samé platí i o Matterhornu, u jehož nejklikatější varianty doteď nevím, jestli je tak těžký, nebo jestli se mi tam moc nedaří proto, že zkrátka koukám okolo.

Výborně jsou zpracovány i noční závody, které i na notoricky známých okruzích připraví nejednu těžkou chvilku.

Gran Turismo 6 tak pokračuje v tradici elitních závodních her. Je tu spousta aut, spousta závodů a celé je to prakticky po všech stránkách špičkově zpracováno. Pokud tedy patříte k nadšeným závodníkům, nemusí vás zatím nová generace konzolí vůbec zajímat.