Kromě vyjedené lednice a prosezené sedačky, mi na memory kartě zůstala, jako smutný důkaz toho co se tu dělo, pozice prakticky dohrané hry. Volant šel z jednoho páru rukou do druhého a jedinou šancí jak si jej udržet co nejdéle byla bezchybná jízda s plynem na podlaze. Závod „na jistotu“ se rovnal, podle pravidel neúprosných porotců, automatické diskvalifikaci. Navíc k mé smůle byla fronta nedočkavců nesmlouvavá, pořadí bylo bedlivě střeženo, a to bez výjimek pro pana domácího. Gran Turismu 4 (a mě v roli hostitele) se tak dostalo hluboké prověrky ve všech vlastnostech.
Je to právě sedm let co se na palové obrazovky vyřítilo Gran Turismo, tehdy ještě na PSOne, a některými neznabohy je jeho přímé pokračování (GT2 – to se psal rok 1999), díky pokročilé technologii emulace, dodnes považováno za nejlepší simulátor aut na PC. Polyphony Digital už tenkrát dokázali sterilní kroužení po okruzích povýšit na adrenalin vyplavující stimul, nemající obdoby v čase, místě a nehledě na platformu. GT3 se stalo fenoménem prakticky ihned po jeho vydání, a abych použil klasického klišé, jeho koruna byla pevná bez ohledu na mladší Tocu, Project Gotham Racing či jiné rádoby konkurenty,
jejichž jména dávno zapadla do propadliště dějin :-). V tomto retro duchu, obvyklém to způsobu bilancování u podobných velikánů, bych mohl pokračovat na tři odstavce, ale bylo by to zbytečné, protože minulost se pro vás stane 9. března 2005 bezpředmětnou. Halejuja, vyjde nová hvězda, a ačkoli samaritánští Polyphony poodkrytým rubáškem GT4: Prologue prozradili, že v ruce drží opět poker, finální podoba nám dokázala, že se zase jedná o ty samá esa jako před léty.
Nejstarším „modelem“ firmy Mercedez-Benz je blíže nespecifikovatelný motorizovaný kočár s loukoťovými koly.
Minulý týden vás kolega ve svém preview stačil seznámit s prvními dojmy, které GT4 udělalo na celou redakci (a skrze radostné výkřiky i na nic netušící ostatní kanceláře v budově). Nadšení nemá hranic ani teď, ale nejsme zaslepení tak, abychom neviděli, že tu nějaké ty chybky jsou. A právě s nimi se hodlám vypořádat teď, abych se jimi nemusel zabývat na konci. Tak tedy. Umělá inteligence virtuálních jezdců je překvapivou kopírkou železniční logistiky předešlých dílů a závody se opět odehrávají v mezích ideální stopy. Taktizování s vynecháním zajížďky k pit stopu, neřkuli sprostý kalkul s přenecháním pozice si raději šetřte do multiplayeru. Že by mezi sebou umělí závodníci nějak očividně soupeřili nemůže být řeč, a co víc, stěží reagují na vaši
přítomnost, leda byste některého z nich trochu popostrčili. Na druhou stranu, fatální chyby AI, jako je výměna pneumatik v cílové rovince, jsme tentokrát nepozorovali. Z hořkého soudku je i absence podpory on-line, kterážto původně měla být součástí
GT4, ale byla odložena na neurčito. Dalším drobným minusem je lehké rozčarování z vizuální stránky, jejíž posun není tak markantní, jak bylo některými periodiky proklamováno. Já sám osobně bych nebyl schopen (aniž bych nedržel volant) poznat rozdíl mezi Seattlem v GT3 a v GT4. Testem grafiky (posloužila noční trať 5 Special v její suché verzi) jsme navíc přišli na to, že nasvícení aut bylo v GT3 o něco málo dynamičtější a že některé efekty (korony pouličních lamp) byly v GT4 plně svěřeny do rukou statické bitmapy. Dobře, věřím tomu, že hra běží v 1080i, ale kolik procent hráčů je schopno toto rozlišení využít se svými 72cm 100Hz televizemi? Do stejné kategorie patří i nezbyvší HW výkon na částicové efekty, a zvířený prach za automobilem, projede-li mimo asfaltem vymezenou trať, je zde znovu do rodu placatic placatých se řadící 2D sprite.
První, čeho si po spuštění hry všimnete, je osekaný arcade mód, který se tentokrát skládá pouze z položek Volný závod (Free race), Jízda na čas (Time trial), obvyklého splitscreenu pro dva hráče a volby multiplayeru přes síť LAN. LAN podporuje hru šesti
lidí, ale kdo je schopen domluvit šest lidí se šesti playstationy, šesti kopiemi hry a šesti televizemi? Slabá náplast za chybějící on-
line. A aby to s multiplayerem bylo ještě těžší, není podporován i-link, takže bez síťového adaptéru se neobejdou ani ti, kteří mají starší modely PS2. Arcade mód není nezávislý na módu kariéry jako ve třetím díle, ale teď musíte pěkně všechny tratě, a valnou
většinu automobilů, zpřístupnit přes hlavní mód hry. Nová, vtipná volba je hledání kýženého vozidla podle data výroby, a když řeknu, že nejstarším „modelem“ firmy Mercedez-Benz je blíže nespecifikovatelný motorizovaný kočár s loukoťovými koly (beze srandy), asi si uvědomíte tu škálu a pestrost která se vám nabízí. Před spaním občas vejdu do virtuální výkladní skříně třeba Chrysleru, a jen se tak kochám – modely samohybů jsou opět na špičkové úrovni. Stačí jen hrát a vyhrávat. Vše ostatní, co bylo dříve součástí arkádové sekce, se přesunulo do gigantického GT módu.
GT Mode
Asi by vás mohlo zajímat to, jestli vám k něčemu budou data z GT3. Budou, ale hodiny, dny a týdny ježdění budou zhodnoceny pouze připočtením bonusu v maximální výši sto tisíc kreditů. Transfery aut žádné, ale ti, kdo neodolali lákavé vůni GT4: Prologue, si budou moci odškrtat licence.
V začátku tak máte se vstupním kapitálem rovných 110.000, ale na to, abyste se nějak „rozumně“ vyhnuli
kroužení s ojetinami (na výběr jsou vehikly z osmdesátých a devadesátých let, převážně zastoupené japonskou produkcí), to nestačí. Auta samotná sice nestojí žádné horentní sumy (a navíc jich slušnou řádku vyhrajete či jinak odemknete), ale na
samostatných součástkách se asi podepsala čtyřletá inflace. Nejde o nějak drastické částky, ale osobně bych s pouhými deseti tisíci začínat asi nechtěl :-)
GT4 tentokráte počítá nejen opotřebování pneumatik, ale i spotřebu pohonných hmot.
V navigační mapě, kde se pohybujete mezi vlastní garáží a zbytkem světa, jsou lehce dezorientačně vysypány všechny základní ikony států zastupujících automobilek, závodů, typů tratí a podobně, a protože v ní bloudím dodnes, vezmu to pěkně popořádku, abych nic nevynechal. A začnu rovnou třemi novinkami.
Photo mode
Hodně diskutovanou novinkou je Photo Mode, který můžete aktivovat dvěma způsoby. Buď využijete patnácti různých přednastavených prostředí jen pro toto určených (Brooklyn, Las Vegas – zde je i čtvrt míle pro závody ve sprintu, Time
Square a tak dále) nebo se po aktivování tohoto režimu fotoaparátu chopíte sami v opakovaném záznamu vaší jízdy. S fotkou,
respektive se scénou před objektivem, máte možnost vyvádět doslova kejkle. Úhly a pozice kamer, zoom, závěrka expozimetru, ostření, clona, dokonce i citlivost „filmu“ a barevné filtry – to vše je k dispozici. Fotografie jsou pak uložené
v jpeg formátu v rozlišení 1280x960 pixelů s 16Mbit barevnou hloubkou. Jejich celková velikost koliduje, podle zvolené kvality regulované třemi stupni, mezi 50kb a více než 320kb, a nutno říci, že fotky nejmenší komprese dosahují pozoruhodných kvalit. Pořízené snímky můžete buď uložit klasicky na paměťovou kartu, odeslat USB tiskárně nebo, a tato možnost nám jeví jako ještě lepší, přímo USB flash kartě. A vezměte jed na to, že se brzy celá GT scéna bude hemžit reprezentačními snímky.
B-Spec
Druhou funglovkou je režim B-Spec. Jedná se o závod pilotovaný AI, kterému „přes vysílačku“ zadáváte pokyny o stylu řízení kterých se má držet. Ve volbě je pět stupňů druhu jízdy, od bezpečné v závěsu, až po agresivní domáhání se lepší
pozice. Jednorázový je povel k předjetí a povel k výměně pneumatik. Při přezouvání pneumatik v depu se můžete chopit volantu a zbytek závodu dokroužit vlastnoručně. Vaše schopnosti, coby taktika, závisí na úspěších za volantem.
Driving Missions
Jezdecké úkoly jsou obohacenou štafetou po Time Attack z arcade módu minulého dílu. Tentokrát nejde jen o zajetí nejrychlejšího
okruhu, ale budete se trápit i s předjížděním dalších pilotů, třeba jen na vymezeném úseku tratě. Tyto mise jsou stejně jako licence, zaměřené na bezvadné zvládnutí nejrůznějších typů aut, sprostými sériovkami počínaje, monolitickými speciály konče.
Využijte poslední dny k rozloučení se s GT3 a nechte mu naposledy zatočit a ohřát se nad laserem mechaniky.
Změny obvyklých položek jsou kosmetického rázu. Tuningové firmy jako HKS, Tom’s, Blitz a další se soustřeďují pod jednu střechu, provozují tuning vybraným značkám a v jejich nabídce naleznete i kompletní úpravy silničních aut, takzvané
„speciály“. U vlastních automobilek přibyla položka Legendary Cars, do níž patří třeba už zmíněný loukoťák nebo jeho mladší, oplechovaní následovníci. Nová je i položka firemních závodů, kterých se mohou účastnit jen auta dané firmy nebo dokonce jen určitý typ vozu. Myslím, že je naprosto zbytečné rozepisovat se o megalomanských možnostech tuningu. Obvyklé kategorie (motor, turbo, brzdy, převodovka, tlumiče a tak dále a tak dále) vyplní dlouhé hodiny, které by byly jinak promrhány studiem, prací nebo jinou nudnou činností. V položce GT Auto se kromě výměny oleje nově skrývá také možnost koupit zadní spoiler, ale oněch dvacet typů, lišících se převážně jen barvou, je pro všech 700 aut virtuální garáže GT4 stejných.
|
Konečně jsme se probojovali přes menu a můžeme se dát do samotných závodů. Ty jsou seskupené do kategorií podle obtížnosti
a podle místa. Pro mnohé bohužel, závody nejsou opět omezeny hrubým výkonem vozu, ale jinými, tolerantnějšími kritérii – váhou a rozměry, náhonem nápravy, rokem výroby a podobně. Po rozsvícení zeleného světla pochopíte, v čem je největší deviza hry. Je jím fyzikální model, jenž ze svého staršího brášky dělá pomalu arkádičku na úrovni Burnoutu (nadneseně řečeno). Pokud hrajete na volantu (a to byste opravdu měli) změnu pocítíte v první zákrutě – auta působí hmotnějším dojmem, jejich váhu a rychlost proměněnou v setrvačnost cítíte na každém metru tratě. Rozvedu téma volant ještě o pár řádků. Směrový kříž na něm tentokrát slouží k rozhlížení se kolem vozu a to nejen přímo dozadu, ale i šikmo vzad a šikmo vpřed. V plné rychlosti málo využitelné, ale určitě vtipně dodávající pocit přítomnosti mezi dotírajícími soupeři. Kde jsme to skončili? Ano, na silnici. Takže. Grip pneumatik s vozovkou více koresponduje s poloměrem zatáčky, vaší rychlostí či akcelerací a síla aktuálního gripu o sobě dává vědět nejen vychytanou zpětnou vazbou volantu (když ho máte :-)) ale i různorodým jekotem gum. Pedály, jako prostředek dostatečně citlivé kontroly nad sílou brzdy a plynu jsou nedocenitelným pomocníkem. Větší důraz je kladen na takzvaný aerodynamický pytel, který vzniká za každým vozidlem a aerodynamiku pocítíte i na vlastní uši, kdy už tak výborný pocit z rychlosti umocňuje hukot vzduchu
při vyšších rychlostech než je 150km/hod. GT4 tentokráte počítá nejen opotřebování pneumatik, ale i spotřebu pohonných
hmot. Ty jsou v závodech vyměňovány / doplňovány v pit stopu a děje setak nově za asistence mechaniků snímaných autentickou kamerou. Při této příležitosti můžete zvolit, jaký typ pneumatik obout nebo jestli natankovat. Bystřejší jistě zachytili slova jako „benzín“ a „typ pneumatik“, pomalejším dovysvětlím, že druh pneumatik můžete měnit v samotném průběhu závodů (tzn. na startu zvolit měkčí a posléze přezout na tvrdší směs), spotřebu paliva a nutnost jejího doplňování už snad pochopili všichni. Hodí se poznamenat, že rozdíly povrchu jednotlivých silničních tratí se neliší jen použitou texturou, ale i jinými vlastnostmi. V Paříži je silnice například mírně zaoblená (kvůli odtékání vody při dešti) a tak vás v krajnicích zatáčky vynášejí víc než obvykle. Rozdíl v gripu betonu v některých městských úsecích se závodním asfaltem sportovních okruhů pocítíte na vlastní smysly. Grafickou vychytávkou je efekt po nárazu do zdi, kdy se obraz na malou chvíli roztřese a rozmaže, a tímto jednoduchým trikem kolize s jinými vozy nebo svodidly nevypadají už tak tupě. V závodech je pak prudší náraz do soupeře odměněn několikasekundovou penalizací. Závodů se týká i nová položka NOS – nitro. Její spoušť je (po nezbytném tuningu) burnoutovsky umístěna na klávesu R1. Vozidlo můžete řídit ze třech různých úhlů. Buď z pohledu „vlastních očí“ nebo zpoza auta a nebo s výhledem na přední kapotu. To platí i pro rallye, které je tentokráte obohaceno, mimo jiné,
o okruhy na sněhu (jak ten sníh pod koly krásně křupe), monstrózní Grand Canyon (šotolina) a jiné, i asfaltové okruhy. Divákům
kolem trati přibyli rozanimovaní kolegové a v rallye závodech vám před kapotou budou dokonce uskakovat fotografové.
Některými neznabohy je GT2 díky pokročilé technologii emulace dodnes považováno za nejlepší simulátor aut na PC.
Tratí je, od klasik nejklasičtějších (Seattle, Laguna Seca, Trial Moutain), přes osvědčené novinky (Monaco, Tokyo) až po úplně nové okruhy v New Yorku, Hong Kongu, Soulu a mnohých dalších, lehce přes padesát. Za zmínění určitě stojí bez mála dvacet jeden kilometr dlouhá kopie testovacího okruhu v Nürburgringu, který je opravdovou perlou mezi tratěmi podle skutečné předlohy. Se třemi sty metry převýšení a snad úplně všemi typy zatáček (včetně klopených) je jeho profil tou pravou výzvou (a noční můrou licencí).
Zvuková kulisa byla už nakousnuta poznámkou o aerodynamice. Nikoho nepřekvapí, že zvuky motorů se liší opět nejen kus od kusu, ale také v závislosti na tuningu. Je třeba si zvyknout na trochu slabší hlasitost v kokpitu, ale za několik málo chvilek už budete opět řadit jen podle hlasu válců. Zvuky agregátů míjených soupeřů jsou také lehce rozpoznatelné. Hudba (Dolby Pro Logic II) zastoupená nepřeberným množstvím nejrůznějších žánrů (rock, hip-hop, breakebeat, alternative, house ale i vážné skladby) se jistě zavděčí všem bez rozdílu. Na druhou stranu, my, opravdoví závodníci, jezdíme bez této vyrušující kulisy a hudby
si užíváme jen v albu námi pořízených fotografií.
Využijte tedy poslední dny k rozloučení se s GT3 a nechte mu naposledy zatočit a ohřát se nad laserem mechaniky. Po osmém březnu nabude plastová, šestnáct centimetrů široká, placička pouze sentimentální hodnoty, která si zaslouží čestné místo v prosklené vitrínce. Její následovník jistě zaujme její místo na další předlouhé roky. Svou velikostí, prezentací a možnostmi opět překovává všechny konkurenty v žánru a u obrazovek vás udrží minimálně do příchodu GT5 na PS3.
| Gran Turismo 4 | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
