
Znáte Rainbow Six či jeho pokračování Rogue Spear? Pak vám asi není cizí pojem taktická akce. Jedná se o zajímavý takticko strategický žánr, v němž kooperujete postup několika separátních vojenských oddílů a při správné koordinaci pak dokážete udolat i mnohonásobnou přesilu nepřátel. A protože série Rainbow Six, jejíž poslední kapitolu s podtitulem jsme nedávno ochutnali, už trochu přešlapuje na místě, rozhodli se v Red Stormu vydat konečně jinou cestou. Zatímco se předchozí inkarnace odehrávaly vesměs v interiérech či velice omezených exteriérových oblastech, v Ghost Recon se ocitáte pod širým nebem na prostoře cca 400x400m, pročež díky avizované rozloze dramaticky stoupají vaše možnosti, kterak naložit s daným problémem!
Stejně jako v minulosti tady máme sympatické příběhové pozadí, do něhož jste posléze vrženi. V Rusku se k moci dostanou ultranacionalisté a rázem je na světě konflikt mezi novou ruskou vládou a NATO ohledně statusu samostatných států Gruzie, Estonska, Litvy a Lotyšska, které by podle představ Ruska měly být nyní znovu přiřazeny k jejich impériu. Schyluje se k válečnému konfliktu a do zóny největšího napětí jsou vyslány speciální oddíly pod vaším velením.

Jak jsem již zmiňoval v prvních dojmech z betaverze zde recenzovaného titulu, oproti sérii Rainbow Six se dramaticky změnil herní interface a možnosti cílené kooperace vašich oddílů. Celkem si do každé akce - 15 singleplayerových misí o délce 15 minut až jedné hodiny čistého herního času - můžete vzít maximálně šest vojáků, rozdělených do tří či dvou skupin. Jedna skupina tak může čítat jednoho až tři vojáky a zde je nutno znovu připomenout, že tentokráte se nadějeme jejich mnohem větší specializace než tomu bylo dříve. Neboli každý voják má dle svého zaměření – rifleman, support, sniper, demolition – již přednastavené „kity“, kde si můžete vybrat toliko combo: primární zbraň a k tomu nějakou danou sekundární věc, zde podle typu specializace. Support a Sniper mají třeba granáty (mimo jiné), Demolition protitankové střely nebo na dálku odpalovací nálože, Rifleman pak zase vcelku nepoužitelný dalekohled nebo naopak skvělý a hodně často upotřebitelný granátomet.
Ke cause dalekohled. Většina vašich zbraní totiž disponuje sympatickým zoomem a tento je na rozdíl od pochybného systému z Rogue Spear postupný či chcete-li krokový. Jenomže pokud mám přiblížení náměru se zbraní shodné co s avizovaným dalekohledem, uniká mi jeho hlubší smysl a význam!
Pakliže je vám v souvislosti s přednastavenými zbraněmi líto toho jejich relativně malého typového výčtu, je potřeba podotknout, že postupem ve hře si budete moci zpřístupnit sadu "ultra" specialistů, kteří disponují opravdu smrtonosným zbrojním potenciálem. Automat s tlumičem, naprosto neuvěřitelná odstřelovací puška apod. A upřímně, dle mého soudu byl onen fantastický výčet zbraní tak charakteristický pro Rainbow Six stejně zbytečný. Neboť při aplikaci pravidla, že jedna kulka zabíjí, je úplně jedno, zda-li to bylo díky automatu Heckler&Koch či Steyru. Jediný podstatnější rozdíl jsem shledával v přítomnosti tlumiče, jenž sice redukuje kadenci střelby, ale svému účelu tento sloužil více než dostatečně!
Takže vzhůru do akce. Nejprve příjemný briefing, kde se dozvíte více o postupujícím konfliktu a úkolech dané úrovně, následuje výběr a přerozdělení mužů do jednotlivých oddílů Alpha, Beta, Charlie a můžeme začít. Na začátku každé mise se ocitnete v místě A, přičemž se zpravidla musíte dostat na nepříjemně vzdálené místo B na mapě a během postupu lokací se vedle vypořádání s nepřátelskými oddíly zejména soustředit na všechny žádané úkoly jako je př. umístění výbušniny na pilíře důležitého
strategického mostu pro jeho pozdější destrukci. Vedle hlavních cílů mise se nadějete též úkolu nepovinného, jehož splněním se dočkáte zpřístupnění vždy jednoho ze sady shora zmiňovaných extra specialistů, kteří působí tedy o poznání lepším dojmem než standardní řada vašich vojáků. Odlišnost nespočívá jenom v jiných zbraních. Každý voják totiž má několik atributů jako Endurance či Stealth, jež mají ještě osm bodů pro určení, kterak je v dané vlastnosti dobrý. Navíc, pakliže s tímto vojákem úspěšně absolvujete misi, dočkáte se jednoho bodíku, s nímž posléze lze vylepšit žádanou charakteristiku. Nicméně extra získaní specialisté na tom budou vždy o něco lépe – na druhou stranu jich není tolik, takže si je musíte lépe hlídat. Protože pokud tito padnou, máte do budoucna smůlu. V případě, že zemře standardní voják, je propříště nahrazen nějakým dalším, takže základní výběr je pořád početně stejně rozsáhlý.
V samotné akci oceníte několik působivých herních aspektů. Kooperace vašich oddílů je vyřešena jednoduchým způsobem, kdy vyvoláte mapu a na ní zadáte vybrané skupině waypointy vedoucí skrze dané území. Tyto waypointy přitom určíte prostým kliknutím tlačítka myši a stejně snadno
je zase zrušíte. Navíc se nyní můžete převtělit do jakéhokoliv člena dané skupiny a vzít osud nastalé situace do vlastních rukou, přičemž vaše chování v akci do značné míry determinuje to, jak se budou chovat ostatní členové vašeho právě zvoleného oddílu. V neposlední řadě nemůžu nezmínit skvělou funkci Quicksave, jež vám zpříjemní chvíle u hraní a díky níž lze snadněji strávit řadu pochybení, které Ghost Recon bohužel nabízí.
Co se týče vašich pohybových aktivit, dokážete běžet, pomalu jít a máte tři speciální pozice – vleže (kde se pochopitelně přemisťujete velice pomalu a máte i vcelku logické problémy s otáčením do stran), v kleče a klasicky vestoje. Pokud jste zranění, na běh zapomeňte, vedle charakteristického sípání je skvěle provedená i animace pohybu poraněného vojáka. Pohříchu tu zmizela ona možnost překonávání/ přelézání platforem z minulosti, což na jednu stranu chápu, že může být obrovsky náročné implementovat do takovéto hry, na druhé straně pak zase musíte jako hráč akceptovat nepříjemný fakt, že nedokážete přelézt ani polorozpadlou zídku, jejíž výška vám dosahuje stěží po kolena! Budiž, ale absence vlastnosti plavání, kdy tak musím každý větší tok bez brodu jako hlupec obíhat, se mi vážně vůbec nelíbí. A když jsme u toho, co mi tady nepřijde zrovna košér, přihodím i dalších pár nepěkných zkušeností. Takže držte si klobouky, jedeme do mouky.

Situace. Skupina Alpha hlídá u kopce. Přepínám na skupinu Charlie, která o pár set metrů dál kontroluje silnici. V pořádku, znovu se vracím k Alpha a v pravý čas. Na horizontu se objevuje řada nepřátel, zakleknu a rozhodnu se je smést jednou horizontálně vedenou salvou. Ale co to? Můj voják si sám od sebe vrátil původní nastavení kadence palby, která nyní nabízí toliko jediný výstřel. Chyba, v tomto případě rovná se smrt. No nevadí, dáme Load.



Začnu trochu zeširoka. Co se musí této hře nechat je relativně vysoká AI vašich spolubojovníků při jejich


Takže bohužel platí, že co chcete precizně provést, musíte si udělat sami. Voják, ležící ve křoví a kryjící vám záda, totiž nedokáže

Přes výše zmiňovaná negativa tu však je i kupa pozitivních skutečností, jež by bylo hanba vynechat. Především tolik, že Ghost Recon má skvělou syrovou atmosféru. Třeba mise, v níž bojujete v troskách domů za neustálého deště, to má náboj skutečné války. Hořící tanky, krátery v zemi, neustálá střelba, to všechno ve vás vyvolává neuvěřitelně autentický pocit, že jste součástí hrozivého válečného konfliktu a každým okamžikem, že si pro vás sáhne zubatá. A pokud protivník použije granátomet, pokud se rozhodne zaútočit silou - tedy svým počtem, a vy nemáte zrovna výhodné postavení pro odražení ataku, může vám být velice brzy pěkně horko (nebo zima – každému podle gusta). Pro lokalizaci blízkých
oponentů slouží speciální kruhová ikona ve spodní části obrazu (o níž jsme již mluvili v souvislosti s její funkcí coby kompasu), jež svým charakteristickým zabarvením dává lepší povědomí o blízkosti a směru nepřátel. Tady je dlužno podotknout, ve vztahu k mé výtce směrem k aktivitám vašich vojáků, že se tito povětšinou snaží postavit směrem k dané hrozbě čelem, tedy o postavení nepřátel mají stejně jako vy alespoň hrubé povědomí.
Také se zde nadějete velice oblíbeného motivu, kdy bohatě uplatníte prvky stealthu, pročež tak hodně často budete vy tím prvním, kdo spustí kanonádu a pokud si akci dobře připravíte a naaranžujete své oddíly příhodně, budete se moci pokochat již jen výborně zpracovanou kooperativní akcí, v níž vaši muži křížovou palbou nedají překvapenému protivníkovi vůbec šanci. Zde jistě přijde vhod schopnost vykukování zpoza rohů a kradmých úkroků, díky kterým se dokážete připlížit k nic netušícímu strážci za rohem za zdí a jedinou střelou jej pak zprovodit ze světa. V této souvislosti nutno zmínit mód, v němž zakazujete svým mužům zahájit střelbu či naopak režim, kdy vojáci mají naopak pálit po
všem, co se v jejich blízkosti pohne (můžete se tak nadít i fatálního "friendly fire"). Ještě tu stojí za zmínku volba v herním nastavení, že všechna mrtvá těla okamžitě mizí, aby vás jejich přítomnost zbytečně nemátla.
Třebaže vaši vojáci, jak již bylo naznačeno, nepřekypují v boji nějakou zázračnou AI, protivníci jsou na tom do značné míry obdobně. Lokální střelnice na jednom místě, určitě dobře slyšitelná na míle daleko, nechává v naprostém klidu hlídku o sto metrů dále, která se tu ohřívá u otevřeného ohně. Stále platí zaručené triky, kdy vypálíte salvu kulek kupř. do vchodu do pevnosti a můžete vzít jed na to, že ač má tato tři východy, všichni se poženou k tomuto místu a dobře postaveným vojákům vaší jednotky pak nebude dělat velký problém odstřelovat je jak na lovu divokých hus. Třebaže i oponenti mají své chvíle, které mne mile překvapily, obecně lze říci, že model jejich chování je dopředu rozpoznatelný a leckdy si s nimi velmi snadno poradíte. Nicméně díky jejich velkému počtu se původně snadná a rutinní akce může stejně snadno proměnit v krvavá jatka, v nichž nebudete mít kým počítat padlé, protože vám všichni vymřeli po olovu.

Grafická stránka hry je prima, ale spíše její klady doceníte na výkonnějších počítačích - s tou mojí šunkou (700MHz Duron/ 128MB/ ATI Wonder 128 Pro) z toho moc nevyždímu, ale hrát se to pohodlně dá. Exteriérům dominuje zelená barva lesních porostů (v noci to díky infra ani jinak vnímat nelze), kdy se děsíte každého pohybu větvičky a keře, za kterým vidíte potencionální nebezpečí, což jenom dokresluje celkovou atmosféru. Do toho vítr, obtížný hmyz, různé povrchy – voda, bažina apod., zkrátka tvůrci se opravdu snažili. Co není moc akceptovatelné je skutečnost, že tu narazíte na spoustu terénních předělů (nijak velkých), které není možno překonat jinak než jejich oběhnutím, což mne tedy místy drásá snad ještě více než neschopnost přeplavat řeku. Hudební složka má své silné místo v briefingu a debrifingu a musím říci, že je prostě jedinečná, při její orchestrální kvalitě se dá poslouchat i sama o sobě. Zvuky v samotné hře jsou pak takové standardní, hlasy nepřátel jsou sice zkraje prima, ale opakující se hlášky, zaznívající mnohdy naprosto nelogicky v éteru již po chvíli berou ten prvotně dobrý pocit.

Přes rozhodně dobrý záměr tvůrců je zde pohříchu spousta nejasností – zejména v souvislosti s chováním vašich vojáků, kteří si navzdory všemu dělají co chtějí. Neboli je tu zoufale malá možnost korekce jejich chování. A třebaže tohle všechno zaštiťuje vcelku kvalitní herní engine (jehož interakce se bohužel omezuje toliko na otisky kulek a otevírání dveří), chytlavý dramatický válečný podtext zdejšího snažení, třebaže tady opětovně máme navýsost sympatickou možnost opakovaného hraní již dokončených misí, které si lze střihnout v nově vybrané obtížnosti (ze tří možných) a specifického módu (eliminace všech nepřátel v lokaci, dojít z místa A do místa B v jednom kuse), přesto bych singleplayerové části Ghost Recon dal tak 60% (jako pouze "slušnému" hernímu počinu), mimo jiné kvůli neakceptovatelnému okleštění jeho taktické fáze a neuvěřitelným hrubkám v provedení kooperativní spolupráce oddílů. Velká škoda. Snad se ve druhém díle Red Storm pochlapí a konečně dokáže, že převod titulu z díla Toma Clancyho (mimochodem jsou to pěkné bichle, ve kterých se to jenom hemží headshoty) se dá zvládnout přeci jenom lépe.

Jenomže k singleplayerové části nedílně patří i multiplayer, který zdejší snažení znatelně vylepšuje. Možnost hraní až 36 hráčů, spousta herních režimů a upravitelných parametrů tomu dávají ten správný říz a zcela nový šmrnc. Nebavila vás nějaká singleplayerová mise? Zkuste si ji v kooperativním módu se třemi dalšími kamarády, rázem je z toho jiné pokoukání a úplně jiný zážitek ze hraní. Vedle kooperace tu nechybí ani solo a týmový režim v několika možných způsobech hry jako Last Man (asi dostatečně výmluvné) či Hamburger Hill, kde vyhrává ten, kdo vydrží nejdéle na místě určení. Je tu spousta editačních možností, nastavení časového limitu akce, přítomnost Respawnu (jíž můžete zamítnout), určení resp. vybrání kitů apod. Opravdu, Ghost Recon je podobně jako série Rainbow Six skvělým počinem pro vícero hráčů, kteří tíhnou k podobnému stylu akce - mít několik zasíťovaných compů, pak je multiplayerová fáze naprosto jedinečným zážitkem, díky kterému se celkové hodnocení vyšplhalo až k níže uvedené známce. Ale singleplayer, tak ten je přes jinak výborný motiv jen pro hardcore hráče, i když díky vstřícnému systému ukládání se přes zdejší chyby dokáže propracovat vpřed i trpělivý pařan, jenž to tady pojme jako ultrarealistické FPS.
Ghost Recon | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|