První Ghost of Tsushima byl pro studio Sucker Punch krokem do neznáma. Autoři do té doby vyráběli především akční superhrdinovskou sérii Infamous (a dlouho předtím pak stealth sérii Sly Cooper) a následně se rozhodli, že se ponoří do historie Japonska a zpracují první invazi Mongolů na ostrov Cušima. Nakonec se z toho vyklubal v podstatě japonský Assassin’s Creed, na který tehdy fanoušci čekali jako na smilování. Hra se dočkala velké chvály jak od hráčů, tak kritiků.
Nyní o pět let později tu paradoxně máme i onen japonský Assassin’s Creed, jenže to vypadá, že nad touto sérií už mnozí zlomili hůl. Hlavní „asasínskou“ roli letos totiž opět dostává nový Ghost od Sucker Punch, tentokrát o několik set let později v jiné části Japonska, ale se stejně povedenou hratelností, úchvatnou grafikou i zajímavým příběhem.
O 300 let později
Ghost of Yotei je spíše takovým volným pokračováním Ghost of Tsushima, odehrává se totiž o celých 329 let později a v jiné části Japonska (Ezo, dnešní Hokkaidó). Logicky tu tedy jsou jen minimální odkazy na předchozí hru. Sledujeme příběh Atsu, bojovnice vydávající se na cestu odplaty. Poté, co se v dospělosti stala obávanou žoldnéřkou se vrací do svého rodného domova, kde jí v dětství gang místních banditů zabil rodiče a bratra. Všechny je chce najít a jednoho po druhém sprovodit ze světa. Jejich jména má napsaná na kusu látky, který jí vlaje od pasu a všechny je chce proškrtat jejich vlastní krví.
Pokud jste někdy viděli filmy Kill Bill, tak Ghost of Yotei je celkem vhodným přirovnáním. I tady máme totiž v hlavní roli drsnou ženu s katanou v ruce, která jednoho po druhém likviduje členy gangu, kteří jí způsobili ohromnou bolest v minulosti. Zde jde ovšem o historický příběh, který prozkoumává tradiční japonskou legendu o „Onryo“, pomstychtivých přízracích. Tak je totiž Atsu napříč celým příběhem označována obyvateli regionů, kam se s touhou po pomstě vydává.
Příběh hry má z mého pohledu trochu pomalejší start. Seznámíte se s Atsu, uvidíte klíčové momenty z jejího dětství a pak vás hra vypustí do otevřeného světa a v podstatě si můžete dělat, co chcete. Atsu je zprvu sama, v oblasti svého dávného domova zná pouze mistra bojového umění se dvěma meči zároveň a první hodiny jsou spíše takovým „simulátorem lovce odměn“, kdy zkrátka lovíte menší padouchy s cílem vydělat si peníze a pomalu při tom odhalujete hlavní děj.
Opravdu jsem se do příběhu hry ponořil až zhruba ve třetině hrací doby (asi 10 hodin), kdy do příběhu začnou vstupovat významnější vedlejší postavy a do dění se tak vplétají i další faktory, než jen honba za pomstou. A až teprve v tuto chvíli se začne osobnost Atsu trochu více rozvíjet, zprvu totiž působí jen jako chladný zabiják. Hře to opravdu prospěje.
Podle úvodních trailerů byste mohli nabýt dojmu, že v Ghost of Yotei bude větší důraz na možnosti přeskakovat v čase mezi přítomností a dětstvím Atsu. To však jde pouze v jednom místě, jejím rodném domově a nikde jinde. Mylně jsem se domníval, že příběh hlavní hrdinky během jejího dětství se bude rozvíjet třeba i v jiných oblastech, kde vás také autoři nechají „proskočit časem“ zpět, ale ne, nakonec je to jen takový nenápadný herní element týkající se pouze jednoho místa na mapě.
Zároveň je zde také nový prvek v podobě možnosti se (téměř) kdekoliv v herním světě utábořit. I to je však taková drobná novinka, kterou ale vlastně ani nemusíte vůbec využívat. Slouží to jednak ke změně denní doby, dále vaření jídel které Atsu zlepší bojové vlastnosti a nakonec také jako možnost, aby se v kempu zastavil třeba tulák a prozradil Atsu, že se poblíž nachází nějaké zajímavé místo.
Samurajský masakr
Pokud jste hráli Ghost of Tsushima, novinka vás nejspíš v mnoha ohledech hratelnosti nepřekvapí. Začnu souboji, které jsou hlavní náplní hry. Autoři se zřejmě primárně soustředili na to, aby nabídli hodně podobný zážitek srovnatelný s tím, co skvěle fungovalo už v první hře. A tak vzali bojové postoje, které používal Jin v Ghost of Tsushima v závislosti na typu nepřítele a vyměnili je za typ zbraní, které Atsu umí používat. Vizuálně je to novinka, princip je ale v podstatě stejný jako předešlé postoje.
Hlavní hrdinka se tedy bude ohánět nejenom mečem (který je dobrý proti jiným nepřátelům s meči), ale také dvěma zároveň, kopím, obouručním mečem a tradiční zbraní zvanou kusarigama, což je srp spojený těžkým řetězem s železnou koulí. Každá zbraň platí na jiný typ nepřátel, v podstatě tak opět hrajete takové kámen-nůžky-papír podle toho, čemu zrovna čelíte.
Vedle toho tu jsou opět zbraně na dálku (lehký a těžký luk) plus speciální zbraně na pár použití, například omračovací dým. No a protože jsme už v modernější době, tak postupem hrou Atsu také dostane pušku a pistoli. Výhody i nevýhody těchto zbraní jsou zřejmé, sice jsou smrtící, ale také hlučné a dlouho se přebíjí.
V podstatě hlavní novinkou pro boj je systém odzbrojování nepřátel. Atsu sem tam někomu vyrazí meč či kopí z ruky a následně může zbraň sebrat a mrštit ji po někom v dosahu. Stejně tak se ale může stát, že někdo vyrazí zbraň z ruky jí a vy ji tak musíte rychle sebrat ze země, pokud ji chcete dále používat. Házení meči či kopími je docela zábavná novinka, která se dá použít jak v přímém boji, tak při plížení.
A to se dostáváme k tomu, co rovněž Ghost of Yotei dělá úplně stejně, jako předchůdce, a sice možnost si vybrat, zda budete nepřátele likvidovat tiše, a nebo je vyzvete na čestný souboj. V takovém případě dokonce ani nechybí už známá minihra, kdy se snažíte meč tasit dříve, než protivník. Plížení zase můžete vylepšit smyslem pro zbystření nepřátel v okolí či řetězením tichých útoků. Moc se toho zkrátka nezměnilo.
Když už jsem u těch podobností s Ghost of Tsushima, trochu mě mrzí i fakt, že ani vedlejší úkoly neprošly žádnou významnou změnou. Zase tedy likvidujete základny nepřátel, honíte lišky od jejich doupat, koupete se nazí v termálních jezírkách, sekáte bambus nebo nacházíte pomníky s meči padlých. Tady jsem měl místy pocit, že autoři možná až zbytečně recyklují obsah. Opravdu novou vedlejší aktivitou jsou především vlčí doupata, kde vždy plníte nějaký úkol (obvykle osvobození zajatých vlků pytláky), což prohlubuje vztah Atsu a jejího vlka, který jí sem tam přijde na pomoc do boje. Není to parťák natrvalo, spíše jen občasná výpomoc.
Co se ještě ve hře dá dělat? Vedle všemožných vedlejších úkolů (vrací se i ty s legendami a pověstmi, které obvykle nesou vzácnější odměny), můžete také třeba kupovat či hledat nové dílky mapy, které vám odhalí další aktivity, vylepšovat zbroj či zbraně za posbírané materiály či hrát novou minihru, ve které cvrnkáte mincemi po stole. Atsu má také s sebou svůj věrný hudební nástroj (šamisen), na který sem tam brnká melodie především v důležitých příběhových momentech.
Často se také setkáte s kovářskou minihrou, zpravidla při vylepšování zbraní, kdy musíte máváním gamepadem nahoru a dolů kladivem udeřit do žhnoucího kovu (škoda že si při tom Atsu nepíská jako Jindřich z Kingdom Come) a dále také při rozdělávání ohně opatrným tisknutím zadní spouště rozfoukávat plameny a následně pak nad nimi opékat jídlo (rovněž pomocí pohybů gamepadem). Chvíli je to zábavné, pak se to trochu okouká.
Ať se nad tím vším zamýšlím sebevíc, autoři ve výsledku prostě jen nechtěli měnit to, co už funguje. A zároveň podotýkám, že gameplay Ghost of Yotei je výtečný, opravdu je schopný držet celý herní zážitek jen sám o sobě, bez nutnosti spoléhat na dobrou grafiku nebo příběh. Oba Ghostové jsou prostě velice zábavné hry. Těch pár novinek sice hru nijak výrazně nemění, ovšem to ani není třeba.
Dechberoucí krajina severního Japonska
Poslední opravdu silnou stránkou hry je pak samozřejmě grafika. Stále si stojím za tím, že Ghost of Tsushima Directors Cut je nejhezčí hrou od studií PlayStationu, a teď si vedle něj na pomyslný trůn graficky nejpovedenější hry na této platformě sedá i Ghost of Yotei.
Autoři mají talent kombinovat barvy krajin, hrát si se světlem a hlavně vám nabízet panoramata, ze kterých budete často sbírat dolní čelist ze země. Když poprvé vyjedete na planiny pod horou Yotei, když poprvé uvidíte údolí plné červených javorů při západu slunce nebo zátoku posetou růžovými sakurami, to je prostě naprostá vizuální extáze. Ještě, že je tu už u vydání fotorežim, protože tato hra k jeho používání vyloženě svádí.
Ghost of Yotei jsem hrál na PlayStationu 5 Pro spolu s OLED televizí, což je na tuto hru naprosto ultimátní spojení. Pokud jste někdy v poslední době přemýšleli nad tím, že byste si na hraní her pořídili nějakou novější a technologicky pokročilejší televizi či monitor, tak u her jako je právě Ghost of Yotei toho opravdu nebudete litovat.
Specificky v případě PlayStationu 5 Pro zmíním i nastavení výkonu, jelikož vedle obvyklých možností pro prioritu výkonu nebo kvality obrazu zde majitelé Pro varianty najdou také volbu spojující výkon i kvalitu obrazu spolu s ray-tracingem. A to vše při zachování naprosto plynulé snímkové frekvence. Opravdu jsem během hraní nezaznamenal ani jedno zaškubnutí nebo cokoliv jiného, hra je technicky naprosto skvěle odladěná.
Pro fanjšmekry starých samurajských filmů pak samozřejmě nechybí ani speciální Kurosawa režim (podle známého filmového režiséra), který celou hru přepne do odstínů černé a bílé.
Sázka na jistotu, která vyšla
Ghost of Yotei je pro mne v mnoha ohledech taková bezpečná hra, kterou teď Sony nezbytně potřebuje. Platforma nyní musí přitvrdit na singleplayerové tituly, které hráči opravdu chtějí, protože se již osvědčily... no a to je přesně Ghost of Yotei. Je to víc skvělé hry, víc úžasných herních krajin, víc naprosto vybroušeného systému soubojů, víc poutavého příběhu. A já jsem si to opravdu užil, hru jsem zvládl za asi 25 hodin a ještě mi zbylo poměrně dost vedlejšího obsahu, ke kterému se můžu vracet.
Ano, dá se rýpat právě v tom, že se i přes velký časový skok vlastně Ghost of Yotei nesnaží dělat prakticky nic nového oproti prvnímu dílu, a že autoři možná až příliš okatě brali prvky z Ghost of Tsushima. Ve výsledku ale dostanete pořád úžasnou hru, která je plná poutavého obsahu a herních mechanik a ty vás v drtivé většině královsky zabaví. Je to samurajský nášup, který bych si dal v takové podobě snad i klidně potřetí a pořád bych byl naprosto spokojený.
