RECENZE: Garfield Lasagna Party je party hra hlavně pro fanoušky Garfielda

Garfield Lasagna Party je vcelku slušně hratelná party hra, které ovšem chybí minimálně dvojnásobek obsahu a větší produkční hodnoty, aby se alespoň přiblížila nejlepším v žánru.

Kocoura Garfielda jsem měl vždycky rád. Je protivný, arogantní, velmi líný, ale také zábavný a zatímco u stripů se zasměji dodnes, ve hrách se mu nikdy úplně nedařilo. V naprosté většině případů šlo o takové ty rychle splácané hry podle známé licence. Svým způsobem ikonou jsou hrozné akční závody Garfield Kart, u nichž to zašlo tak daleko, že lidé píší velmi pozitivní recenze s komentáři typu, že hra je lepší než Forza, že jim zachránila manželství a podobně.

Nebudu chodit okolo horké kaše, ani Garfield Lasagna Party se hrou roku nestane. Nicméně musím uznat, že je nakonec lepší, než jsem čekal a pokud máte po ruce nějaké parťáky, můžete se slušně pobavit. Stejně jako Nickelodeon Kart Racers 3 se inspiruje Mario Kart, překvapivě povedená bojovka Nickelodeon All-Star Brawl hitem Super Smash Bros. Ultimate, tak Garfield Lasagna Party je vykrádačka série Mario Party. Je to tedy kombinace deskové hry a miniher, přičemž minihry lze hrát i samostatně ve dvou dalších režimech.

Hraje se vždy ve čtyřech, přičemž pokud nemáte po ruce živé hráče, jejich ovládání zastoupí AI. Asi netřeba říkat, že v jednom nemá cenu vůbec hrát, chcete to alespoň jednoho živého parťáka k ruce. Na výběr jsou Garfield, Odie, Arlene a Nermal – a to je bohužel vše.

K dispozici jsou tři režimy. Lasagna Race je desková hra, jejíž cíl vás nepřekvapí – na konci musíte mít víc lasagní než všichni ostatní. Před startem si nastavíte obtížnost, délku, počet hráčů a to, zda chcete před každou minihrou vidět tutorial. Posléze se můžete pustit do hry.

Hráči se střídají v hodu kostkou a podle toho postupují se svojí postavičkou po políčkách. Téměř každé políčko značí nějakou akci: u psí kosti na hráče vybafne pes, což znamená posun o dvě políčka vzad, zatímco zlatá packa přidá tři mince.

Zábavným prvkem jsou karty událostí, které buď odmění všechny hráče, nebo penalizují vaše protihráče. A také možnost používat předměty, kterými můžete uškodit soupeři, a to tak, že má penalizaci ke svému hodu. Lze se tak spiknout proti tomu, kdo právě vede. A naopak, ve svém kole můžete sníst třeba hamburger a získat kroky k dobru. Po každém kole následuje některá z 32 dostupných miniher.

Zbylé dva režimy, Lasagna Challenge a Lasagna World Tour, jsou variantou téhož. V první zmíněné si vybíráte, které minihry chcete hrát a hra každému počítá body. V tom druhém předem určíte počet miniher, které chcete odehrát a hra vám je následně vybere.

Pokud patříte mezi fanoušky série Mario Party, bude vám řada her povědomá, ale to nevadí. Budete válet co největší sněhovou kouli, vyhýbat se probíhajícím psům, krájet pizzu, rybařit, obkreslovat čáru na zdi, napodobovat siluetu na obrazovce či střílet z katapultu koláč na psí boudu. Doma nás pobavilo večerní kradení lasagní na zahradě, při němž je třeba vyhýbat se světlu Johnovy baterky. Mým favoritem je sbírání plyšových medvědů a jejich ukládání do pelíšků. Vtip je v tom, že ostatní mohou přijít k vašemu pelíšku a okrást vás.

Minihry bych jednoznačně označil za lepší část hry. Desková část není vyloženě špatná, ale potřebovala by ještě trochu péče jak po stránce vizuální, tak hratelností. Největší problém Garfield Lasagna Party je v nedostatku obsahu. Na výběr jsou jen čtyři postavy, hrací deska je pouze jedna a počet miniher je přesně 32. A to je zkrátka málo. Super Mario Party i Mario Party Superstars mají všeho víc (u Superstars pět desek a sto miniher), a to i v lepší produkční kvalitě.

Nabízí se ještě srovnání s nedávnými Rabbids: Party of Legends, jejichž produkční kvality taktéž nedosahují Mario Party, nicméně praštěný humor králíků (na děti) funguje a doma je hrajeme dodnes. Pokud z nějakého důvodu přesto tíhnete ke Garfieldovi a trváte na Garfield Lasagna Party, myslím, že si hru můžete užít. Ale rozhodně bych doporučil vyčkat alespoň na slevu.