Hry od firmy Sega máme v docela velké oblibě. Umí totiž skvělé bojovky, chytlavé sporty a když na to přijde, tak i závody u nichž se přinejmenším skvěle zabaví nejeden pamětník, ale znechuceni rozhodně nebudou ani ostatní. Proto jsme neměli obavy, že by druhé Full Auto mohlo kdovíjak zle. Ostatně již první díl dopadl vcelku slušně i když pravda, nebylo zase nic až tak extra, ale o to víc se dalo očekávat, že druhý díl přinese změny, které napraví věci, které nám vadily, a tak jsme se na Battlelines docela i těšili. Bohužel, a to si přiznejme hned v úvodu, naše naděje byly zcela zbytečné.
Hlavním problémem této hry je fakt, že ač se snaží být tou nejdrsnější závodní akcí v celém vesmíru, je ve skutečnosti poměrně dost nevýrazná.
Full Auto 2 se tak zcela jednoznačně řadí k těm titulům, které slouží jako exemplární případy, dokazující že zkombinovat závodní hru se střílečkou moc
dobře spíše nelze než že by to šlo. Rozhodně tím nechceme říci, že by tato hra byla zcela nehratelná, což rozhodně není pravda, ale jedná se zase po nějaké té době o titul, u něhož si již po několika málo chvílích začnete klást otázky týkající se smyslu vašeho konání. Tedy proč vlastně hrajete tuto hru. Zatímco v případě prvního dílu panovalo ještě poměrně značné opojení z nástupu první next-gen konzole, a tak se nad lecčíms lehce přivřelo oko, nyní již je na čase dokořán otevřít oči obě. Tímto pohledem pak bohužel zjišťujeme, že v této hře nefunguje prakticky nic tak, jak by mělo. Respektive ono to docela funguje, ale je evidentní, že by to mohlo fungovat mnohem lépe.
Hlavním problémem této hry je totiž fakt, že ač se snaží být tou nejdrsnější závodní akcí v celém vesmíru, je ve skutečnosti poměrně dost nevýrazná,
člověku by se chtělo říci, že až mdlá. Všechno to začíná už na začátku tím, že se tvůrci snažili do hry zakomponovat i jakýsi příběh o tom, jak městu vládne nějaká zlodušská banda, kterou je možné porazit jedině a pouze prostřednictvím vítězství v sérii závodů ve vozech vybavených těžkými zbraněmi. Ok, třeba taková TOCA
dokázala do závodní hry vměstnat příběh poměrně dost elegantně a byť se v posledním dílu jednalo spíše již jen o takové vsuvky v podobě „veselých historek z Pit Lane“, pořád to bylo značně osvěžující a díky decentnímu smyslu pro vtip i zábavné. Jak je ale asi již zřejmé, v případě Battlelines se toto nekoná, a tak je zdejší příběh nezáživný, nudný, zbytečný a dokonce se nebojíme říci, že i otravný. A to již jen proto, že ho vypráví ženský hlas, jehož majitelce bychom tipovali, že má již slušně najeto, přičemž snaha autorů o „cool futuristické“ podání přichází rovněž zcela vniveč.
Nic převratného to ale bohužel není ani po herní stránce. Nápad oživit závodní dění na trati střelbou, pokládáním min a podobnými libůstkami je sám o
sobě vcelku dobrý, ale jeho zdejší provedení už méně. Ve výsledku se tak „ještě drsnější Burnout“ rozhodně nekoná. A propos, když už jsme u toho Burnoutu: pakliže jsme si u jeho posledního dílu stěžovali na poněkud krkolomné odemykání
nových vozů, musíme před ním nyní pokleknout, s hlubokou úklonou se omluvit a přeleštit mu jeho 21“ chromovaná kola. To co totiž předvádějí Battlelines, to je zkrátka unikum.
Pochvalu bez výhrad si zaslouží míra interaktivity.
Ono totiž nestačí ve zdejších závodech jen vyhrávat, ale je potřeba i plnit různé úkoly, jako například sestřelit požadovaný počet protivníků, sejmout jednoho konkrétního týpka, případně zajet daný závod v požadovaném časovém limitu a podobně. Ovšem pozor, vedle těchto primárních úkolů jsou zde i úkoly sekundární, jejichž zadáním bývají obvykle věci jako třeba zajet daný závod v ještě lepším čase, sejmout cestou ještě více protivníků a nebo daného konkrétního
typose rozstřílet v průběhu prvního kola závodu. Tyto sekundární úkoly bývají samozřejmě obtížnější, ovšem jsou to právě ony sekundární úkoly, které rozhodují o tom, zdali si něco odemknete nebo ne. Rozhodně se nedá říci, že by tyto sekundární úkoly byly nesplnitelné, ale v kontextu celé hry jsou rovněž strašně otravné a motivace k tomu, abyste závod jeli znovu jen proto, abyste splnili sekundární úkoly, je velmi nízká.
Největší zásluhu na tom má samozřejmě skutečnost, že hra jako taková není příliš atraktivní, přestože potenciál, který má, je patrný od prvních okamžiků. Když vaši káru trochu naboostujete, řítíte se po trati skutečně smrtonosnou rychlostí, což je v dnešní době základní nutná podmínka pro slušnou závodní akci. Bohužel ale není podmínkou postačující, a tak zde vstupují do hry další faktory, které výsledný dojem kazí. Tím prvním budiž třeba jistá nepřehlednost, a tak tratí, tak celkového dění. Tratě jsou přecpány interaktivními předměty, a tak to občas chce si danou tra´t párkrát projet, abyste si zažili, co a jak, případně kudy se dá
trasa zkrátit a podobně. Co se týče celkového dění, tady jde o to, že často jsou s vámi na trati nejen přímí soupeři, ale zároveň i jejich pohůnci, kteří jim pomáhají
vás odstranit. Na tom by samozřejmě nebylo zase až tak nic špatného, ale ve výsledku tím pádem zejména v úvodu hry nevíte, na jakém místě se zrovna nacházíte, jelikož kolem vás je plno aut, kterým se musíte vyhýbat, a vy netušíte, která auta s vámi vlastně závodí a která akorát dělají „křoví“. Jasně, vaše pozice je zobrazena na ukazateli v rohu obrazovky, ale zatímco v ostatních závodních hrách máte jistý přehled o tom, kolik soupeřů jste předjeli, kde jste udělali kopanec, a
kolik aut zase předjelo vás, tady zjistíte, ž jste třeba na třetím místě, ale vlastně vůbec nebudete tušit, proč tomu tak vlastně je. Postupem času si na zdejší poměry samozřejmě zvyknete a budete se orientovat v pohodě, ale toto je bohužel případ, který vás dokáže docela dost otrávit zejména právě tím začátkem, který působí dost zmateným dojmem.
Pochvalu bez výhrad si zaslouží míra interaktivity, kdy se bez většího přehánění dá říci, že rozmlátit lze skutečně kde co. na druhou stranu je zde ale plno
různých překážek, o které se můžete na maděru roztřískat sami. Nejrůznější skryté výklenky a podobné chuťovku dokáží mnohdy rozžhavit doběla, ale na druhou stranu porůznu rozestavěné kamiony a jiné překážky přímo na trati působí velmi dobře a dodávají hraní na napětí. Velmi příjemně působí i možnost, že při jízdě můžete rozstřílet některé překážky před vámi a ještě lépe pak to, že zbouráním některé z větších překážek můžete samozřejmě sejmout i protivníky za vámi.
|
|
Rychlá akce
Celkově naprosto nevýraznéCelkově to ale tedy moc slavné není a nic na tom nezmění ani skutečnost, že vedle nejrůznějších závodních módů se zde setkáme i s podniky ve stylu destrukčního derby, kdy několik vozů jezdí v aréně a vzájemně se snaží vyvraždit, jelikož právě tento typ závodů nás bavil ze všeho nejméně. Závodit a střílet po sobě možná bude slušná zábava v multiplayeru, ale upřímně řečeno, takovouto zkušenost jsme neudělali. Závěrečné resumé je tedy tentokrát poměrně jasné: pakliže se vám líbil první díl, nemusíte váhat. Pakliže ale je pro vás Full Auto novinkou, klidně to riskněte, třeba se vám zalíbí, ale pokud ne, tak nám nevyčítejte, že se vám to zdálo zmatené a trvalo vám dlouho, než jste se do toho dostali. My jsme vás varovali.
Hru zapůjčila firma Gamehouse.
| Red Faction | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
