A máme tu další válku o zdroje naší planety. A jako v každém velkém konfliktu ani zde nechybí mocnosti, které o ně stojí víc, než ten druhý. Tentokrát to ale nebude tak jednoduché. Rusko a Čína totiž vstupují do spojenectví, aby vyřadili ze „soutěže“ americké vojsko, které se samozřejmě jen tak nevzdá. A kdo jiný jej dokáže vytáhnout z bryndy, když ne vy, statečný americký voják? Ale dost ironie, Frontlines pro Xbox 360 se sakra povedly a v naší recenzi teď zjistíte, proč.
Dokola omývaný světový konflikt tu už byl mnohokrát, a především v FPS žánru už leze ze všech děr. Vývojáři z Kaos Studios na to však šli jinak. V hlavní kampani, která se odehrává v blízké budoucnosti, spolu se svým týmem postupně útočíte na nepřátelské pozice (neboli frontové linie) a tlačíte odpor zpátky do Moskvy, kde se pak odehraje závěrečná bitva o město (která mimochodem ani zdaleka není tak monstrózní, jak by se na finální bitvu slušelo). Přitom výjma několika misí vždy postupujete se svou skupinkou a o „velké válce“ slyšíte pouze přes vysílačku, případně vidíte na mapě, že to na všech frontách pěkně 
vře. Většina střetů se navíc odehrává ve značně opuštěných oblastech Kazachstánu, Turkmenistánu a jiných podobných končinách. Tím ale rozhodně nechci říct, že to není zábavné, ba naopak. Kromě klasických útočných misí si užijete i velkou tankovou bitvu blízko epicentra atomového výchubu či útok ve vrtulníku na dobře obrněnou frontální pozici nepřátel. Podobné mise jsou vrcholem hry a rozpumpují vám krev v žilách jako nic jiného. Jen škoda, že jich je tak poskvornu. Závěrečná bitva je pak nuda největší a přes veškerá očekávaní se zvrhne v procházení ulic a střílení všeho živého.
Přestřelky samotné jsou intenzivní, rychlé a máte tu místo jak pro taktizování, tak pro Rambo styl.
Přestřelky samotné jsou pak intenzivní, rychlé a máte tu místo jak pro taktizování, tak pro Rambo styl (i když s tím byste dlouho nepřežili). Na rozdíl od obyčejných potyček je tu však jedno osvěžení, které do hry skvěle zapadá, a tím jsou dálkově ovládané bojové modely vrtulníků, autíček i střelných věží. Jedny jsou spíše obranného charakteru, útočný vrtulník nebo pojízdné dělo už pak udělají na poli nepřátel pěknou paseku. Obrovským způsobem to napomáhá různorodosti na bojišti, protože si můžete sami vymyslet způsob, jak vyhnat nepřítele z toho kterého úkrytu. Hra se dá samozřejmě projít i bez nich, to byste si to ale zbytečně komplikovali a hlavně přišli o velkou porci zábavy navíc.
Výsledný dojem z přestřelek trochu kazí šeredná umělá inteligence, která se vzhledem ke kvalitě hry absolutně nepovedla. Jak vaši, tak i nepřátelští vojáci pobíhají, pořvávají neustále ty samé hlášky (které je ale dobré poslouchat) a krytí je pro ně prázdné slovo. Dokonce i po skrčení na vás neustále kouká jejich temeno zpoza rohu či překážky, a tak není problém jednou dobře mířenou kulku jejich trápení ukončit. Nepovedenou AI částečně vynahrazuje možnost po každé smrti volit obtížnost i arzenál, což po půlce hry rozhodně uvítáte. Když už to pak koupíte, můžete si na přehledné mapce vybrat místo respawnu, a tak není třeba zdlouhavě sprintovat od začátku na druhý konec mapy, abyste se posunuli dále.
Co by to pak bylo za válečnou hru bez pořádného arzenálu zbraní, který se tu taktéž předvádí. Všechny modely vycházejí ze svých reálných předloh, byť jsou mírně futuristicky upravené, což jim opravdu sluší. S sebou si ponesete dvě útočné pušky, pistoli, nějaké ty granáty a pak již zmiňované modely všeho druhu. Za celou hru si 
osaháte přes 20 druhů zbraní a jedinou nevýhodou je nemožnost sbírat je po padlých nepřátelích. Ke zbraním si ještě připočtěte slušný výběr ovladatelné bojové techniky, od tanků až po humvie a vrtulníky, a výjde vám sen každého vojáka.
Aby všechno to válečné běsnění pořádně vypadalo, licenzovali si vývojáři Unreal engine poslední generace, a tak Frontlines vynikají i po stránce grafiky. Neříkám, že by se hra mohla rovnat Crysis, to vskutku ne. Grafika je tu především účelná, textury jsou ostré, objekty v dálce se hezky zatahují mlhou a modely postav jsou taktéž na úrovni. Narozdíl od PC verze tu však občas doskakují objekty a rozlišení není tak přesvědčivé, dojem ze hry to ale rozhodně nekazí. Velkým překvapením pro mně bylo částečně zničitelné prostředí, kdy se drtí kusy betonových konstrukcí a všechny střety tak vypadají o fous akčněji a filmověji.
Neméně dynamické jsou animované sekvence. Jsou skvěle sestříhané, namluvené a 
vůbec by z nich šel sestavit povedený válečný film. Příjemným zpestřením jsou také artworky, které se objevují před každou misí a reportér vám popisuje stávající situaci. Hudba k celkovému vyznění hry dobře ladí a zajisté si vzpomenete na filmy jako Skála či Den nezávislosti. Dabing je pak velmi kvalitní a vynikne především ve filmečcích. Celková prezentace hry se tak povedla na jedničku.
Ovládání je na možnosti ovladače velmi pohodlné, i když se najdou výjimky. Je jasné, že se klávesnici a myši nikdy nevyrovná, na rozdíl od nich si však můžete užít vibrace, které vás do hry lépe dostanou. Díky možnostem sprintu jak z podřepu, tak z pozice ležmo, je pak ovládání vašeho vojáka ještě rychlejší. O pohodlném řízení vozidel už se to však říci nedá. Zatímco tank ještě jakž takž uřídíte, humvie je díky své nízké hmotnosti jako neposedný psík, který vám létá po pahorcích jako splašený. Uřídit ho a přitom zůstat naživu je tak skutečným uměním, které vám musí přejít do krve.
Pokud si nyní myslíte, že po dohrání zahodíte krabičku se hrou do šuplíku, tak jste na omylu. Přichází totiž multiplayer, který je možná i propracovanější než hlavní kampaň. Myšlenka je tu však stejná. Dva týmy se navzájem vytlačují z pozic, čímž si získávají body a více míst pro respawn posil. Kdo ztratí poslední základnu, prohrává. Mapy, na kterých se souboje odehrávají, jsou stejné jako v singleplayeru, neboli často obrovské exteriéry, kde se i ve 32 lidech (toť maximální počet hráčů) budete hledat. Samotné připojení je velmi jednoduché. Stačí zabrousit na Xbox Live, zajít do lobby a pak už naskočit do jedné ze odehrávajících se bitev.
Na začátku si vyberete jednu z profesí a za svoje zkušenosti z bitev dostáváte lepší vybavení či postavení.
|
Systém hry je pak velice podobný sérii Battlefield. Na začátku si vyberete jednu z profesí (nabízejí se klasiky jako pěšák či scout) a za svoje zkušenosti z bitev dostáváte lepší vybavení či postavení. Nezávisle na profesi si pak můžete vybrat specializaci, od které se odvíjí vaše schopnosti v týmu (možnost přivolat leteckou podporu atd.), takže nemusíte zdlouhavě přemýšlet, za koho že to budete hrát. Stejně jako všude jinde je pak na vás, zda to zkusíte s týmem nebo jako vlk samotář. Kdo ale online hry hrál, dobře ví, že to s partou kolegů jde mnohem lépe.
Frontlines: Fuel of War je tedy povedená a nesmírně atmosférická akční střílečka, která nezapadne ani mezi velikány, jako Call of Duty 4 či Battlefield. Nebýt neuspokojivého konce kampaně a divné umělé inteligence, dostala by hra o pár bodíků více. Díky dynamickým přestřelkám, bojovým modelům a skvěle vyváženému multiplayeru ale nesmí chybět v žádné sbírce milovníka kvalitních válečných akcí.
