Upřímně řečeno se ani nepokouším jakkoli kamuflovat touhu odbýt tuto recenzi jedním krátkým odstavečkem a závěrečným hodnocením ve smyslu, že takových her už tady bylo a nejméně stokrát tolik ještě bude. Nicméně prvotní nadšení při spatření názvu bylo převeliké. Opravdu jsem se hodně těšil, že si po dlouhé době, v podstatě od microsoftích Motocross Madness 1 & 2, zahraji pořádné závody na motorkách v terénu. Ono totiž, co si budeme povídat, ty přehršle terénních bugin, čtyřkolek a podobného svinstva jsou sice relativně fajn, ale není nad to v pořádně vyježděné brázdě v zatáčce naklopit svoji KTM jen proto, abyste se v následujícím okamžiku odpíchli nadzvukovou rychlostí vzhůru na terénní veleskok. Ano, tak tohle všechno tady ovšem pochopitelně neuvidíte.
Freestyle Metal X je totiž klasickou trikovou arkádou, kterých měsíčně vzniká průměrně 256,13 (zaokrouhleno na pět platných číslic) a upřímně řečeno je nám z toho již i lehce blbě, třeba už jenom proto, že naši "kamarádi" z PC sekce si z nás dělají dobrý den, že prý máme všechny hry na jedno brdo. Ale jen počkejte, zajícové, až zase budete škemrat o partičku v Pro Evo nebo Virtua Figterovi. Ovšem čistě mezi námi děvčaty, na konzolích jsou her tohoto typu skutečně minimálně tři pr ... ádelní koše. A nejhorší na tom je, že většinu z nich nemůžeme ani pořádně odsoudit, jelikož se v poslední době autorským týmům podařilo najít jakýsi víceméně universální recept na tvorbu her tohoto typu, takže ve výsledku je jen
minimum těchto titulů vyloženě špatných, zopár jich je naopak velice jakostních, neřkuli revolučních (kupříkladu Tony Hawk's Underground) a ostatní od sebe v podstatě vůbec nerozlišíte, snad jen maximálně podle toho, že támhle se jezdí na bruslích, támhle na skejtu, onde zase na bikrosových kolech a opodál zase třeba na motorkách. Vrcholem všeho perverzu pak jsou pokusy o videoherní ztvárnění jízdy na koloběžkách. To je život, co?
Lidé z Midway ale naštěstí vsadili na konzervativnější motorky, takže si člověk při hraní alespoň nepřipadá jako přerostlý dětina. Velice záhy si ovšem začne připadat jako nedorostlý sexuální nevyrovnanec, protože hnedle při výběru postav jej vedle anonymních a nevýrazných jezdců zaujmou jejich dámské protějšky, jimž by jejich proporce mohla závidět nejedna Lara Croft. Takže výběr postavy je vcelku jednoznačný. Povinností recenzenta je ovšem upozornit na to, že každá z postav má své vlastní unikátní atributy, podle kterých byste se dle původního záměru tvůrců měli rozhodovat primárně. Každopádně si ale při výběru vaší čičinky račte alespoň povšimnouti, že tam ona tabulka je, čímž mi dovolte na tomto místě poděkovat chlapcům z PC sekce za upozornění na existenci vlastností každé postavy, čímž si obětavě vyčerpali svůj limit jedné věcné připomínky za tři dny. Onen přehled je totiž velmi snadné přehlédnout. Ehm.
Možná by nebylo od věci napsat něco o samotném hraní, přičemž by ovšem mnohem jednodušší možná bylo vypsat seznam her takříkajíc totožných a na základě toho by si každý udělal vlastní představu, jelikož něco na tento způsob již musel hrát snad každý. Pokud tedy poslední dva roky nestrávil čučením na ceny u Mountfieldu. Takže asi tak: jezdíte v arénách a plníte úkoly. Až jich splníte předepsaný počet, můžete postoupit dá ... áááááá ... ááá ..... zzz .... zzz.... chrrr .... Cože? Přemek ještě nepřijel? Aha. Jediné, čím se ale Freestyle Metal X může vytahovat nad nejbližší konkurenci, je rozlehlost lokací. Nelze samozřejmě očekávat něco o velikosti centrálního Londýna nebo Vice City, ale i tak jsme byli překvapeni, kam až se v rámci jedné lokace dá dojet. Velice příjemné. Horší je to již v otázce samotných úkolů. Tedy ne, že by byly kdovíjak jednotvárné, ale překvapí vás zde máloco. Vyjeď někam po zadním a sjeď to po předním, vyskoč někam pro něco, projeď se po střeše, předveď na daném místě požadovaný trik. Takže v zásadě nic extra. Čestnou výjimkou potvrzující pravidlo je pak třeba úkol hned v první lokaci, což je jakýsi americký ranč, kde máte vjet do jakési velké ležící roury a pětkrát ji objet po vnitřním obvodu. Stejně tak je docela zábava jezdit půl minuty v ohradě s býky, přičemž nesmíte vyjet ven a žádný z nich vás nesmí trknout dolů z motorky. Sice moc nechápeme, proč vám úkoly zadávají uniformované slečinky v plavkách, ale budiž. Už vůbec ale nechápeme, proč mají standardní pevně danou zásobu hlášek. Tedy ne, že by to kdovíjak vadilo, ostatně tahle hra není o vykecávání se, ale působí fakt dost divně,
když hrajete v roli prsaté motokrosařky a infochick, jak se zdejší o něco méně prsaté dámičky nazývají, na vás spustí něco ve smyslu: "Hele, kocoure, když mi doneseš támhleto lesklý kovový X, tak s tebou večer pudu, kam budeš chtít." No, možná jsme ale jenom trochu staromódní.
Když máte v každé lokaci splněny úkoly, čeká vás ještě pár dalších překážek mezi vámi a celkovou kompletací dané úrovně. Předně jsou to jakési závody ve skocích, kdy máte k dispozici tři pokusy a musíte předvést co nejlepší triky, respektive nasbírat za ně co nejvíce bodů. Nejhorší výsledek se tuším škrtá a ze zbytku se vypočte průměr nebo co, zkrátka musíte porazit všechny, včetně lokálního mistra, který je v každé lokaci jiný a samozřejmě, že čím dál lepší. To samé platí o další soutěži, která je v podstatě to samé v růžovém: máte třikrát dvě minuty na to, abyste po aréně jezdili co to dá a opět nasbírali co nejvíce bodů za triky. Třešničkou na dortu je pak závěrečný závod, kdy vyzýváte místního šampióna a na trati vytyčené pomocí checkpointů jej musíte porazit. Hra sice mele něco o tom, že čím více v závodě trikujete, tím jedete rychleji, nicméně z vlastní zkušenosti víme, že naprosto ideálním řešením je nalézt ideální trasu, kdy se nemusíte drápat do strmých kopců, ani je objíždět kilometrovými zajížďkami, a nekoukat se vpravo vlevo a na plný kotel uhánět k cíli.
Menším zklamáním jsou ovšem triky, respektive systém jejich provádění. Autorům nelze
upřít snahu o inovaci, ale evidentně se tak snažili posunout hru někam, kam nemůže patřit, ani kdyby se pošestnáctkovali. Místo klasického systému postranních tlačítek tak musíte tisknout sekvence šipek a akčního tlačítka. V průběhu triku pak ale můžete ještě namačkat nějaké ty šipky plus "pomocné" tlačítko, čímž navážete další figurou. Je tak naprosto zřejmé, že provedení těch nejtěžších triků a komb vyžaduje pekelně rychlé ruce a solidní dávku cviku. Problém je ovšem v tom, že této hře potřebnou dávku času a trpělivosti věnuje jen málokdo. A to s ohledem na fakt, že se rozhodně nejedná o žádný skvost, ale víceméně o "spotřební materiál", takže by bylo s podivem, kdyby tak někdo učinil. Vždyť už i úvodní tutoriál nás dokázal značně znechutit svou obtížností a zároveň nepostradatelností, protože bez řádného vysvětlení a odzkoušení všech fines si v průběhu hlavní hry v podstatě ani neškrtnete.
Co se týče technického zpracování, grafice nelze v zásadě nic vytknout, i když je evidentní, že byla spíchnuta hodně horkou jehlou. Možná by některé efekty mohly být zpracovány lépe, stejně jako třeba pohyby a mnohé objekty, ale čert to vem, v tomhle titulu by super grafiku stejně nikdo nehledal. Je účelná, je funkční, no tak co. Pochválit musíme ovšem ani ne tak zvuky jako spíše soundtrack, který je v duchu názvu hry tvořen výhradně metalovými klasikami jako je dnes již sice notně profláklý, ale stále populární hit Ace of Spades od Motorheadu. Opravdu je příjemné vědět, že i dnes lze udělat hru z prostředí rádoby adrenalinových sportů a neuchýlit se k populárním nu-metalovým průjmům kombinovaným s tendenční elektronikou a protěžovaným hip-hopem. Takže přestože se hra jako celek motá někde kolem žánrového průměru, relativně solidní a zábavnou hratelnost a vynikající hudební doprovod ocenit musíme. Děkuji za pozornost.
| Freestyle Metal X | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
