Forza Motorsport 3 je nejlepším simulátorem současnosti. Ale s výhradami.

Dlouhé čekání na opravdový závodní simulátor je u konce.

Forza Motorsport 3

Davy fanoušků závodních her si mohou oddychnout. Relativně dlouhé čekání na poctivý závodní simulátor je konečně u konce. Vedle nich ale třetí Forza uspokojí i závodníky příležitostné a dokonce i absolutní nováčky.

Vyvstává ale otázka, zda tento přístup „realistické závody pro všechny“ není ve výsledku tak trochu kontraproduktivní.

Podle našeho mínění asi i ano. Forza Motorsport 3 je samozřejmě naprosto plnohodnotným závodním titulem, který zkušeným závodním matadorům přichystal stovky hodin vysokooktanové zábavy. Nabízí čtyři stovky aut, několik desítek okruhů a jejich variací, bohaté online a komunitní funkce a téměř ukrutné množství závodů. Ale přeci jen je znát, že záměrem tvůrců bylo zavděčit se co nejširšímu spektru hráčů.

V hlavním kariérním režimu tak na vás čeká celých 220 závodních šampionátů.

Hned v úvodu je to patrné třeba při nastavení obtížnosti. Pokud již máte v závodních hrách něco naježděno, pak asi z nabízených možností obtížnosti vyberete zlatou střední cestu v podobě položky Pokročilý. Záhy ale vyjde najevo, že i pokročilý je podle mínění autorů skoro začátečník, protože je v základním nastavení vypnuto jen pár asistencí.

Zapnuta pak zůstává například pomoc při brždění, která ale v podstatě nefunguje jako pomoc, ale spíše jako záskok. To znamená, že vám hra prakticky brzdí úplně sama. Při obecném nastavení Začátečník tak za vás počítač musí snad i zatáčet. Naštěstí je samozřejmě možné si obtížnost nastavit přesně podle svých představ, takže si můžete vypnout kontrolu prokluzu, linii vyznačující ideální stopu nebo si zvolit míru poškození vozů od pouze vizuálního až po plné.

A nebo si vypnout brzdného asistenta, což tedy rozhodně doporučujeme. Jednak jízda s ním nepředstavuje vůbec žádnou výzvu a jednak brzdí příliš opatrnicky, takže bez ní ve výsledku můžete dosáhnout znatelně lepších časů. Nehledě na to, že při soubojích s výkonnějšími vozy je prostě potřeba to při jejich předjíždění pustit do zatáček trochu odvážněji na srdce, jinak se před protivníka nedostanete.

Vypnutá brzdná asistence navíc jízdě dodává na dynamice, protože si při ní můžete zkrátka dovolit i nějaké ty divočejší manévry. Uhlazená jízda má sice své nesporné výhody, ale občas je zkrátka potřeba trochu více potlačit.

V okamžiku, kdy máte již vše potřebné nastaveno a vyzkoušeno, nastává ten okamžik, kdy se před vámi Forza 3 otevírá v celé své kráse a zejména pak plném rozsahu. V hlavním kariérním režimu tak na vás čeká celých 220 závodních šampionátů, což nemusí být na první pohled až tak mnoho, ale pokud si uvědomíte, že každý z nich obsahuje přinejmenším tři závody, tak se celkový počet závodů šplhá zcela nekompromisně nad tisícovku.

A to už je slušná porce, která vydrží opravdu na hodně dlouho. Pokud u hry nebudete denně trávit dlouhé hodiny, pak je zde zcela reálný předpoklad, že vám naprosto bez problémů vydrží klidně až do vydání konkurenčního Gran Turisma 5. Pokud tedy uvažujeme, že vyjde příští rok na jaře.

Kariéra zde funguje na poměrně zajímavém principu, kdy vám hra sama nabízí tři možnosti, kterého šampionátu se zúčastnit jako dalšího. Údajně se tak má dít na základě toho, jaké podniky jste si vybírali dosud, případně jakými vozy nejčastěji jezdíte, ale to se ve skutečnosti ověřuje docela těžko. Takže nezbývá než věřit, že tomu tak opravdu je.

Z novinek stojí za vypíchnutí japonský okruh v kopcích nebo úzké uličky na italském pobřeží.

Každé dva týdny herního kalendáře je pak v neděli na programu jeden ze závodů světového mistrovství dané kategorie vozů. Střídají se tak „normální“ šampionáty se závody světového mistrovství a když odjedete i poslední závod svěťáku, pak sezona končí. Zpočátku má sezóna jen pár týdnů, ale v každé vyšší kategorii jich přibývá, takže když se na konci šesté sezóny dopracujete ke světovému šampionátu nejvyšší závodní třídy (zde označované jako R1, v reálu by jí měla víceméně odpovídat kategorie LMP1), čeká vás závodní seriál o třinácti dílech a délka těchto závodů se pohybuje nad padesáti, respektive šedesáti kilometry, což například na Silverstonu představuje slušných 12 kol a zhruba 20 minit ostré jízdy.

A když si k tomu připočtete, že jsou tyto závody neustále prokládány dalšími šampionáty, pak z toho plyne jednoznačný závěr: tuhle hru zkrátka za víkend nepokoříte, ani kdybyste si do aut ilegálně zabudovali nitro. Ani za dva víkendy. Zkrátka a dobře, přinejmenším co se týče trvanlivosti, tahle hra je pro dlouhé zimní večery naprosto ideální volbou.

Auta jsou rozdělena do deseti tříd. Začínáte pochopitelně v té nejnižší, kde se nacházejí prakticky bez výhrad jen samé slabé „nákupní tašky“, ale časem se samozřejmě budete dostávat výš a výš až do již zmíněné třídy R1, kde na vás čekají ty nejnařvanější modely, které ačkoliv patří do kategorie cestovních vozů, připomínají už spíše formule, a to nejen vzhledem.

Trochu nás ale překvapilo, že se k již docela slušným kouskům dostaneme relativně dost brzo. Již ve třídách A a S se totiž nacházejí hodně slušné bouráky, ke kterým se s ohledem na celkovou rozsáhlost hry prokoušete v podstatě během několika málo chvil. To je možná trochu škoda, protože i závody se slabšími auty mají pro závodního nadšence nepochybně své kouzlo, a tak nám trochu připadá, že tady autoři zase hráli spíše na efekt, aby i méně odhodlané závodníky motivovali tím, že jim už poměrně dost brzy nabídnou relativně rychlá a výkonná auta.

Na druhou stranu je to ale ve výsledku svým způsobem jedno, protože jízda se zdejšími vozy je jedno velké potěšení, ať už se vezete v čemkoliv. Výjimku samozřejmě tvoří modely, které vám z nějakého důvodu osobně vyloženě nesednou, což je v našem případě například přetáčivý závodní speciál od Maserati nebo obecně nemotorné americké vozy. Vždy ale budete mít z chování vozů příjemný pocit, takže vám nikdy nebude připadat, že hra v tomto ohledu podvádí nebo že je chyba na straně ovládání. Zkrátka vám toto konkrétní auto nebude sedět.

Čeština

Třetí Forza je stejně jako její předchůdkyně lokalizována do češtiny. Chtělo by se říci, že dokonce plně, ale čas od času na vás z reproduktorů anglicky promluví místní hlasatel. Těžko říci, proč nešlo česky nadabovat těch pár hlášek, když jsou přeloženy kompletně všechny texty, ale to je to nejmenší, co by se hře dalo vytknout. Spíše je potřeba úroveň zdejší češtiny pochválit, protože její úroveň se od minule o poznání zvedla. I zde samozřejmě lze narazit na pár chyb způsobených překlepy nebo "ztracením v překladu", ale celek je zkrátka na výborné úrovni.

Závody jsou rozděleny do šampionátů tradičně podle různých kritérií – například pouze vozy s předním náhonem, auta s nižším než stanoveným výkonem nebo závody pouze pro stroje jediné značky. Zde ale přichází ke slovu další úlitba naprostým začátečníkům. Někdy je účast v šampionátu podmíněna i úrovní výkonu, ale velmi často není.

Co z toho plyne? Třeba to, že můžete na start nastoupit v nesrovnatelně silnějším autě, než mají ostatní soupeři. To se tak třeba rozhodnete zajet se podívat na dýchánek majitelů Peugeotů, který se tváří, jako by byl určen pouze pro vozy třídy D a nižší. Jenomže vy máte v garáži od Peugeota jenom Le Mans „placku“. Nevadí, hra vás do šampionátu bez problému pustí. Otázkou ale je, nakolik vás to bude bavit. Výzvou tak totiž může být víceméně pouze pokus předjet v sedmikilometrovém závodě na tři krátká kola alespoň jednoho soupeře o dva okruhy.

Ono je to s tou obtížností tentokrát vůbec takové nějaké podivné. Asi vám proto bude nějakou dobu trvat než najdete optimální nastavení, aby se vám zároveň jezdilo příjemně a zároveň jste nekroužili jen osamoceni vepředu s půlminutovým náskokem. Jedním z řešení pak může být například změna umělé inteligence protivníků.

Ta sama o sobě mohla být sice o poznání lepší, ale na druhou stranu není bez zajímavosti. Ve hře se totiž vyskytuje několik počítačem ovládaných protivníků, kteří disponují stručnými charakteristikami, podle nichž se dá zhruba odhadnout, co který z nich udělá. Pokud to do vás tedy v zatáčce někdo nesmyslně naboří, můžete si být skoro jisti, že to je pilot M. Rossi.

Klasickým problémem umělé inteligence v závodních hrách bývá skutečnost, že se počítačem řízení protivníci za každou cenu snaží držet optimální stopu. To tady zase až tak neplatí a čas od času se najde někdo, kdo jede více zeširoka, ale problém je v tom, že pokud už soupeři ideální stopu drží, pak drží i ideální tempo. Na dlouhé rovince se tak třeba pomalu sunete před soupeře. Zvolíte stranu dráhy tak, abyste v další zatáčce byli na vnitřní straně. Dostanete se před soupeře zhruba o půl až jednu délku vozu a v poslední chvíli začnete do zatáčky ukrutně brzdit. No, ale protivník to do vás stejně napálí, přestože vás musel již nějakou dobu „vidět“, ale zkrátka drží za každou cenu stopu i rychlost.

To je pak paradoxně problémem zejména na začátku hry, kdy jestě nemáte ovládání plně v ruce, a tak se vám bude zdát, že vás všichni chtějí v prvé řadě zlikvidovat. Jistou komplikaci to ale představuje i později, protože pokud máte zapnuto poškození, tak je jedno, kdo do koho narazí. Poškození se na vašem autě projeví tak jako tak a navíc vás oprava po závodě bude stát peníze. Jistým zklamáním pak je i fakt, že na trati proti vám stojí pouze sedm protivníků.

Nová Forza nabízí samozřejmě i celou řadu úprav vašich vozidel, ale se zjevným ohledem na nezkušené hráče vás vůbec nenutí, abyste je používali. Můžete si tak nastavit hromadu věcí počínaje světlou výškou, přes tlak v pneumatikách a nastavení pérování až po po změny převodových poměrů. V praxi ale vlastně nic z toho nepotřebujete.

Je zde totiž k dispozici položka pro rychlé vylepšení, díky němuž se vám na auto nainstalují nové díly podle toho, co je pro daný model k dispozici, do jaké třídy se potřebujete vejít a kolik peněz máte aktuálně na účtu. A nutno podotknout, že se to prakticky vždy daří velice dobře. Jistě, pokud chcete auto vyladit třeba na nějaký konkrétní okruh, tak se nastavování parametrů a testovacím jízdám nakonec nevyhnete, ale pokud nejste zrovna kutilové, kteří se rádi hrabou v motoru a po milimetrech si hrají s posuvníky, tak vám to zkrátka bude úplně jedno.

Kvízové okénko

Věděli jste, že většina amerických aut troubí v F Dur? Pokud ne, tak i takovéto zajímavosti se ve třetí Forze dozvíte. V nahrávacích obrazovkách si můžete čas ukrátit čtením krátkých střípků z historie i současnosti automobilového průmyslu i sportu jako například že firma pana Toyody původně vyráběla tkalcovské stavy nebo že Jack Brabham je jediným mistrem světa na voze vlastní konstrukce.

Vrcholem důrazu na zjednodušení a co nejhladší průchod hrou pak je možnost přetáčet dění ve hře dozadu. Nepovedl se vám průjezd zatáčkou a skončili jste v únikové zóně nebo rovnou v kotrmelcích? Žádný problém, přetočte si hru kousek dozadu a zkuste kritické místo ještě jednou. Nebo dvakrát. Nebo klidně i stokrát, protože počet přetočení není nijak omezen.

To samozřejmě napomáhá zabránit frustraci z toho, že vám jedna chyba zkazí celý závod, ale na druhou stranu to ve značné míře ubírá hře na napětí. Ve výsledku to ale i pro zkušené hráče přináší spíše pozitiva, protože při pilování průjezdů jednotlivých okruhů či zatáček nebo při testování vozů a jejich nastavení se tato možnost projeví jako neocenitelný pomocník.

A když už jsme u těch okruhů, tak ty je potřeba pochválit. V základu je jich sice jen něco přes třicet, ale díky množtví jejich verzí a variací rozhodně nebudete mít pocit, že jezdíte stále po jedné a té samé trati. Z novinek pak stojí za vypíchnutí japonský okruh v kopcích nebo úzké uličky na italském pobřeží. Proplétat se tady třeba s takovým Viperem je jedna ze skutečných výzev hry. A chybět pochopitelně nesmí ani známý Nurburgring v plné délce, označovaný též příhodně jako Zelené peklo. Nejen zde ale máte možnost poznat skutečné možnosti a limity vašeho vozu.

K tomu dopomáhá i povedená jízdní fyzika, která zcela jasně pojmenovává rozdíly mezi jednotlivými vozy. Auta se chovají velice dobře a přesně a díky tomu na vás čeká nejeden doslova adrenalinový zážitek. Zejména ve vysokých rychlostech si pak hra vyloženě říká o použití volantu, protože zajet opravdu dobře třeba rychlé pasáže na Nurburgringu, to si na ovladači žádá skutečně celých řidičů. Zvýšený pozor pak je potřeba mít i při přejíždění obrubníků, které vás dokážou při špatném najetí nebo nepřiměřené akceleraci dostat do pěkné polízanice.

Pozměněná jízdní fyzika se do jisté míry projevuje i na již známých okruzích. Konkrétně například na okruhu v Maple Valley jsou některé pasáže, které jsou nyní oproti předchozímu dílu jednoznačně obtížnější. V místech kde jste to minule hasili bez bázně a hany to tak nyní chce jistou obezřetnost a vyšší přesnost.

Velkým lákadlem, zejména tedy opět spíše pro méně zkušené či příležitostné hráče, pak je grafické zpracování. To se sice v první chvíli od předchozího dílu zase až tak neliší, ale na pohled je hra zkrátka naprosto vynikající, ať už se jedná o modely vozů nebo okolí tratí. Zkrátka a dobře, kouká se na to velice dobře. Naproti tomu zvuky by možná trochu korekcí snesly, protože na náš vkus znějí motory zdejších vozů možná o něco výše, než je tomu ve skutečnosti. Možná je to ale jen nastavením naší redakční televize.

Nejpitomější okruh na světě

Vedle hromady parádních okruhů disponuje nová Forza i jedním, který se nebojíme označit za příšerný. Řeč je o okruhu v ulicích New Yorku, který je sice na pohled značně atraktivní, ale to je tak zhruba všechno.

Jeho tvar je jednoduchý. Je tvořen dvěma dlouhými v podstatě rovinkami asi dvěma zatáčkami a jedním kruhovým objezdem. Silné mašiny, které to na rovinkách dokážou pořádně rozkouřit se tu cítí jako ryby ve vodě.

Ale jen do té doby, dokud nedojde ne "vylepšenou" verzi, která na rovinkách obsahuje i šikany. To by samo o sobě nebylo nic tak tragického, kdyby ovšem tyto zpomalující prvky byly alespoň vidět. Pokud ale někdo postaví tmavé bariéry z pneumatik do tmavých stínů tak, aby byly vidět co nejhůře, pak si tedy rozhodně nezaslouží pochvalná slova.

Nemluvě o tom, že přinejmenším dvě z těchto šikan vlastně ani moz nezpomalují, a tak se dají projet prakticky na plný kotel. O to větší sranda ale pak nastává, když to v té rychlosti netrefíte. Zde teprve doopravdy oceníte, jak vítaným pomocníkem je možnost zpětného přetáčení.

Tradičně již pak v menu nacházíme i bohaté online možnosti a komunitní funkce, které zážitek z hraní a hraní si ještě více prodlouží. Vedle samozřejmých online závodů na množství různých způsobů tak zde máme například možnost pořizovat z hraní vlastní fotky a videa a ty pak sdílet na síti. Nebo si kupte auto, vylaďte ho třeba pro okruh v Suzuce a pak ho vystavte do výlohy a prodejte. K tak říkajíc mimozávodním aktivitám tu tedy je prostoru víc než dost.

Ve výsledku tak je hodnocení třetí Forzy značně nevděčná věc. Na jednu stranu tu totiž stojí vynikající závodní hra, jakých rozhodně nemáme několik do roka a která má prakticky jedinou konkurenci v podobě Gran Turisma, ale na stranu druhou se může jevit poněkud zjednodušeně.

Máme tady hromadu aut a značné množství závodů, které vám svým rozsahem vydrží zhruba do Velikonoc a hra nabízí i značnou hloubku, co se týče jízdního modelu či úprav vozů. Ale na druhou stranu nemáte vůbec žádnou potřebu to všechno využívat. Hra je totiž zjevně dělaná tak, aby z ní měl dobrý pocit i ten, kdo žádnou závodní hru v životě neviděl.

Hardcore závodníci jsou tak možná trochu diskriminováni, protože si musejí výzvy svým způsobem vytvářet sami. Začátečník tak sice není frustrován vysokou obtížností a nutností hrabat se v nic neříkajících nastaveních, ale běžný hráč, který necítí radost z toho, že zvýšil výkon auta a půl koně výměnou klínového řemenu, o všechny tyto možnosti vlastně přijde, protože nebude motivován se jim věnovat.