RECENZE: Forza Horizon 2 je nablýskaný závodní next-gen festival

Pokud existuje ideál závodních her, Forza Horizon 2 se mu dost blíží. Obsahuje hromadu závodů, masivní on-line složku a rozumně odladěný jízdní model, který si každý může ještě přizpůsobit podle svých potřeb.

Na náruživé virtuální závodníky, pro které v angličtině existuje krásné slovo petrolhead (benzinová hlava), hra nemíří. Na jejich poměry je to moc akční. Na začátečníky také ne, protože zase tak akční to není a leckdo by se mohl ztratit v řadě různých možností a nastavení. Přesto si obě skupiny zahrají velmi dobře. A samozřejmě i všichni mezi těmito dvěma extrémy.

Když jsem nedávno uvažoval, jak bych druhý Horizon charakterizoval, napadlo mě, že takto měla značka Need for Speed vypadat už přinejmenším pět let. Zatímco letitý a dlouholetý etalon akčnějšího závodění s nablýskanými bouráky již mnoho let přešlapuje na místě a letos dokonce ani nevyjde, Forza Horizon přináší parádní odlehčeněji pojaté závody úplně přirozeně a samozřejmě. A vlastně to platilo už i o dílu prvním.

Forza Horizon 2

Forza Horizon 2

Základem je opět otevřená mapa, v jejímž rámci se koná jakýsi závodní festival. Tentokrát se ocitáme kdesi na pomezí Itálie a Francie, což poskytuje možnost nacpat sem řadu rozličných prostředí: pobřeží, hory, zemědělské oblasti nebo městečka s úzkými uličkami.

Vedle mnoha závodních šampionátů se na mapu vešla i hromada dalších věcí, jako jsou různé závodní výzvy, cedule, které musíte v rámci průzkumu prostředí najít, místa a úseky s radary, kde je potřeba zaznamenat co nejvyšší rychlost, a nebo třeba stodoly, v nichž rezivějí klasické kousky automobilové historie. Tyto boudy jsou mimochodem poschovávány o poznání lépe než minule a osobně mě jejich hledání také o kus více bavilo.

1. září 2014

Druhým zásadním pilířem hry je povedený jízdní model. Není to suše ortodoxní simulace, takže nad tím pravověrní závodníci můžou ohrnout nos, ale rozdíl mezi jednotlivými vozy poznáte, auta se chovají tak, jak byste čekali, a když už budete trvat na co nejvyšší autenticitě, můžete si vypnout všechny asistenty. Přinejmenším ABS se ovšem hodí asi vždy.

Mapa ovšem není omezena jen na silnice a ulice. Jezdit se dá prakticky kdekoliv a využívá toho i velká část závodů. Prostě jedete po silnici a najednou vás trať svede kamsi na louku nebo třeba do lesíka, kde musíte kličkovat mezi stromy. Mimo silnice se samozřejmě mění i přilnavost, což ostatně platí i v případě, když zaprší, a to dělá hru zase o kus pestřejší.

Forza Horizon 2

Rozjásaná „cool“ atmosféra festivalu, kdy například v servisu pracuje „drsná“ holka s protivným hlasem a ještě protivnějším americkým přízvukem, mi osobně moc neimponuje, stejně jako když jezdím s lambem po bramborovém poli, ale funguje to, ve výsledku je to zkrátka fajn, takže proč ne.

Navíc dávají výlety mimo silnice dobrou příležitost k vylepšování vašeho řidiče. Každou chvíli totiž jste ve smyku, na něčem poskočíte, něco zbouráte, kolem někoho se těsně přeženete, něco těsně minete a za to všechno jsou body. Když naplníte ukazatel, získáte jiný bod, který se pak dá investovat do tzv. perků, tedy trvalých vylepšení. K dispozici jsou věci od rychlejšího získávání zkušeností až po slevy v servisu a autosalonu.

Forza Horizon 2

Forza Horizon 2

V „příběhové“ části vás čekají jen dva šampionáty po třech až čtyřech závodech v každé ze šesti oblastí, ale tím hra zdaleka nekončí. Tedy opravdu hodně zdaleka. Celkem je tu totiž k dispozici 168 šampionátů v různých vozových třídách od nákupních tašek po hypersporty. Když uvážíte, že byste si večer po práci dali jeden až dva šampionáty, a připočtete k tomu všechno okolo, tak vám dokončení druhého Horizonu pár měsíců zabere.

A k tomu je tu ještě on-line složka. Osobně mě ve hrách všechno to různé skotačení na těch internetech vůbec nebere, ale i tady u mě Forza Horizon 2 zabodovala. Jednak vás do žádného internetového řádění nenutí, ačkoliv připojení je kvůli různým žebříčkům apod. spíše nutností, a jednak zavádí systém virtuálních identit, takzvaných drivatarů.

Forza Horizon 2

Jde o to, že hra vytvoří jakýsi váš řidičský profil, který se na serverech prohání i v době, kdy máte konzoli vypnutou. A když ji zase zapnete, tak vám na účet přibudou peníze, které vaše „alter ego“ mezitím vyhrálo v závodech.

Je to docela fajn systém. I drivataři na vysokém levelu sice občas jezdí jak čerstvě po autoškole, ale aspoň máte radost, že jste je v závodě sfoukli jako svíčku. Hra vám navíc do hry drivatary přihazuje vcelku chytře, často jsou to kolegové z klubu nebo někdo, koho jste už viděli. A když vám někdo při závodech pije krev, tak ho můžete při volném ježdění s gustem naremplovat. Mimochodem, vcelku fajn je už vstup do klubu, kdy vám hra nabídne podle všeho hráče z okolí, tedy kluby založené českými hráči. Ale můžete samozřejmě vstoupit do některého úplně jiného, nebo si založit vlastní.

Forza Horizon 2

Forza Horizon 2

S on-line připojením ovšem souvisí i jeden problém. Nikdo jiný v mém okolí si na to sice nestěžoval, ale jednou za čas jsem bojoval s problémy microsoftích serverů. Osobně je mi to jedno, ale když vám na obrazovce vyskočí hláška, že server má problém, a tak vaši jízdu nebude možné uložit, tak to zážitek naruší nemálo. Zejména když za pět sekund tam zase vyskočí, že už je to v pohodě. Stávalo se mi to jednou za několik dnů zhruba dvakrát za několikahodinovou seanci.

S tím se pojí i kaňka na jinak parádní grafice. Občas se obraz na okamžik zasekne a poskočí. Děje se to velmi zřídka bez ohledu na počet objektů na scéně apod., takže to vypadá, jako by se hra na něco dotazovala serveru a odpověď se trochu zpozdila.

Parádní jsou i zvuky a hudba. Na zvucích tedy není nic zvláštního, jsou prostě „jen“ dobré a systém několika rádiových stanic také není žádná novinka. Ale jedna stanice hraje výhradně vážnou hudbu. Té sice vůbec nerozumím, ale ukazuje se, že když nasednete do nějaké nablýskané italské klasiky a vydáte se na projížďku italským venkovem, vůbec jí rozumět nemusíte.

Forza Horizon 2 tak je přesně ten titul, který názorně v praxi ukazuje, jak má vypadat moderní závodní hra pro co nejširší spektrum hráčů.