Final Fantasy XII: Revenant Wings - počtvrté ve světě Ivalice

U Final Fantasy je brzy člověk připraven na cokoliv, takže ho už nepřekvapí ani RTS prvky v bojovém systému.

Final Fantasy XII: Revenant Wings | foto: pro iDNES.cz

U Final Fantasy je brzy člověk připraven na cokoliv. Už v roce 1997 série úspěšně překročila hranice tradičního JRPG žánru a vydala se do vod tahové strategie, do té doby pro Squaresoft neznámého žánru. Po úspěchu Final Fantasy VII jsme byli všichni tak nadržení na cokoliv se značkou FF, že jsme FF Tactics hltali jak diví. A zjišťovali, že Squaresoft jednoduše umí přeskočit do úplně jiného žánru a přenést do něj kvality toho, co zvládá bravurně. Mix tahové strategie a RPG prvků, to vše podmalované vynikajícím příběhem ze světa Ivalice, byl zárukou desítek a desítek hodin výborné zábavy. Netušili jsme však, kam se ještě Final Fantasy vydá.

Ocitáte se tedy v Ivalici přesně po skončení děje FF XII.

Zatímco u tahové strategie se dá udržet nosný příběh, na kterém Final Fantasy hry vždy stály, v případě MMORPG je to poněkud obtížnější. Přesto Final Fantasy XI v roce 2002 obohatila žánr online her o svébytné prvky a zachovala si přitom své nenapodobitelné kouzlo. Padla další bariéra a ukázalo se, že Final Fantasy na příběhu plném milostných vzplanutí a boje o záchranu světa jednoduše nestojí. Dokazují to četné datadisky, migrace z PS2 na PC a posléze i na Xbox 360 a nakonec i podíl na koláči online her. Potvrdilo se to i u Final Fantasy XII, která sice měla dobrý příběh, ale cílený podobně jako u FF Tactics spíše na politiku a válku, než na tradiční mix emocí a skupinky hrdinů, kteří zachrání celý svět před jeho zničením. Ukázalo se, že hratelnosti si hráči cenili více, než striktního dodržení tradiční příběhové linie.

VIDEO

Přesto se přiznám bez mučení, že mě nikdy nenapadlo, že budu hrát Final Fantasy jako FPS. A přece Dirge of Cerberus: Final Fantasy VII vykročil na takto vratkou půdu. Samozřejmě, hra se dala hrát i z pohledu třetí osoby, ale mnohé pasáže byly výrazně lépe hratelné právě ve FPS módu. Na titul se samozřejmě ještě před vydáním vznesly mraky skepse, jak vidět zbytečné, protože na mobilní telefony v Japonsku už vzniká pokračování tohoto pokračování FF VII. Chápu, že to je sypání písku do očí tradicionalistům, ale Final Fantasy jednoduše dokáže chodit napříč žánry a vůbec nemusí být odkázána na tradiční systém náhodných soubojů.

Proč o tom všem píšu? Final Fantasy XII: Revenant Wings totiž zbourala další zábranu. Hrajete ji jako (!!!) RTS (!!!). Ano, vidíte správně, jako realtime strategii, samozřejmě plnou RPG prvků. A je zábavná, hratelná, propracovaná a chytlavá. Je docela komické, že právě svět Ivalice poprvé přenesl Final Fantasy do žánru tahových strategií a první ochutnávku ze soudku realtime strategie dostali právě hrdinové Ivalice. Pravda, svět Vaana a Penelo nemá s Ivalicí Ramzy příliš společného, ale pořád jde o Ivalici, kde se už odehrál prokazatelně děj čtyř her: FF Tactics, FF Tactics Advance, FF XII a nyní FF XII: Revenant Wings. Spekuluje se i o tom, že Vagrant Story pochází z Ivalice a skutečně je tu spousta zajímavých indicií, ale realisticky zůstaneme u čísla čtyři.

Nádheru světa Ivalice se podařilo převést do izometrického světa Revenant Wings

Ocitáte se tedy v Ivalici přesně po skončení děje Final Fantasy XII, takže pro případ, že jste hru nehráli, nebudu spoilovat, snad jen fakt, že všichni hrdinové v čele s Vaanem a Penelo jsou zpět, z dialogů vyplývají vzpomínky na události ve FF XII, dokonce se objeví i nepřátelské postavy. Takovému Ba´Gamnanovi evidentně výprasky nestačily. Však to také Vaan glosuje slovy: "Kolikrát tě ještě budu muset zabít?," načež tradičně prchá :-) Zachovány zůstaly i vztahy, takže rozumná, nebo minimálně rozumnější Penelo sekýruje Vaana, novopečeného vzdušného piráta. Dialogy jsou povedené, atmosféra však odpovídá vzhledu postav. Nejde o to, že na NDS musí být pouze spritové a tvůrci vsadili na tradiční manga styl drobných postaviček, ale i z FMV, kde všichni včetně Balthiera vypadají výrazně dětsky. Co je prima, je fakt, že ačkoliv jde o pokračování, není to žádné navracení do událostí FF XII, ale pouze využití jeho propracovaných reálií a postav.

Hra je rozdělena na akty, přičemž v každém dostáváte úkoly, které jsou označeny jako mise. Ty však vyplývají z kontextu příběhu, takže vůbec nepůsobí křečovitě, děj se odvíjí plynule, vše do sebe pěkně zapadá. Jelikož se hned na počátku ocitnete na létajícím kontinentu, jste v zcela novém prostředí. Kontinent obývají létající lidé a jejich místo k životu chránila zneviditelňující bariéra. Tu však zničil výbuch imperiální flotily následkem zneužití magického kamenu nethicite na počátku FF XII. Tato událost je zmíněna jen v náznaku, takže kdo nehrál FF XII, uslyší jen o záhadné explozi, nicméně zasvěcenci si vybaví hrůzu na palubě Leviathanu. Nyní je létající kontinent pod útokem vzdušných pirátů, kteří ovšem tvoří jen loutky kohosi mocnějšího, kdo má své zájmy, zkrátka děj se rozjíždí. Nakonec hrajete Final Fantasy, takže se nemůžete ničemu divit. Samozřejmě jsou tu i nepovinné mise, kde můžete dosytosti levelovat, hledat poklady, zkrátka využívat hratelnost na maximum. Pokračování děje označuje vždy praporek na "světové mapě", nikdo vás nikam nežene, prostě všechny výhody FF XII zůstaly. Na horním displeji vidíte mapu oblasti, ve které se nacházíte, zároveň se zakreslenými nepřáteli, poklady a samozřejmě vašimi postavami v podobě různobarevných bodů.

Místo bojovníků espeři

Zatímco espeři v FF XII sloužili víceméně pro potěchu oka a jako lovná zvěř, v Revenant Wings si jich užijete. Jelikož jsou vaší bojovou silou, musíte si pečlivě vybírat, do kterých investujete, jak je s vaší postavou propojíte a co za vlastnosti budete potřebovat. Sice tu nebudete mít k dispozici License Grid, zato jeho otočnou verzi právě pro espery. Nejzajímavější je, že tento systém skutečně funguje a strávíte u jeho vylepšování celé hodiny. Hoši ze Square Enix se zase jednou odvázali.

Asi se ptáte, co geniální gambity, co náhodné souboje, co samotný svět? Takže gambity zůstaly, ale ne ve formě, jak ji znáte z FF XII. Tentokráte jsou modifikované spíše jako primární povel, který určuje jednotkám vždy to, co je pro ně nejvýhodnější. Ať je to léčení, střelba nebo klasický útok sečnou zbraní. Svoji skupinu i nepřátele pochopitelně vidíte celou dobu v plném počtu, přičemž před designéry prostředí je nutné klanět se k zemi. Nádheru světa Ivalice, jak ji známe z 3D Final Fantasy XII se jim podařilo převést do izometrického světa Revenant Wings, přičemž zachovali neuvěřitelné detaily a umožnili rozhlížení po celé lokaci. Takže jsou tu nádherné paláce, ruiny plné soch, vše, nač si vzpomenete z FF XII a více. Jednotky ovládáte stylusem a posíláte na nepřátele. Brzy ale zjistíte, že v bojích jsou klíčové portály, odkud můžete vyvolat espery, a krystaly, kde se vaši hrdinové respawnují. Když nepřítel obsadí portál s espery, vyrábí si je pro sebe, pokud vám rozbije respawnovací krystal, máte smůlu. Espery můžete vyvolávat stále, ale jakmile padnou vaši "vůdci", tedy Vaan a jeho přátelé a rozbitý krystal znemožní respawn, je konec.

Důležité je dobře postavy vybavovat předměty, které nakoupíte nebo získáte při průzkumu oblastí, zkrátka to, co znáte z každé FF. Postupem času zjistíte, jak je klíčové obsazení portálu, ze kterého můžete vyvolávat espery a oživovacího krystalu. Hra disponuje docela slušnou AI, ale hlavně alternativními cestami. Pamatuji si moment, kdy se čelní útoky mých a nepřátelských vojáků o sebe rozbíjely uprostřed chodeb a u obou respawnovacích krystalů v týlu bylo stále plno. Přitom stačilo upoutat nepřátelské síly a dvěma létajícími jednotkami se dostat pěkně zákeřně zezadu ke krystalu a nadělat z něj střípky aby bylo rozhodnuto. V okamžiku, kdy mě to napadlo, přitom měli nepřátelé již obsazeny všechny portály na tvorbu esperů a já byl v těžké defenzivě. Pochopitelně po bitvách se dozvídáte další část příběhu. K dispozici máte takřka od začátku létající loď, se kterou libovolně cestujete, kde máte velitelský můstek, zkrátka podobně jako ve FF X.

Jak FF XII: Revenant Wings tedy vnímat? To záleží na vašem úhlu pohledu na celou sérii. Jsou lidé, kteří se domnívají, že Final Fantasy XII znamenala konec tradičních FF a hledají štěstí u Sakaguchiho Lost Odyssey. Já považuji FF XII za logický důsledek evoluce série a po geniální FF VII za nejlepší díl. Naopak největší sůl v očích je pro mě Final Fantasy X-2, tedy hra, u jejíhož zrodu stál právě Sakaguchi a která znamenala konec zásady co svět, to originalita. Od té doby máme různé prequely a sequely. Jistě, mezi nimi jsou dobré hry, ale rozbila se zásada o unikátnosti každé Final Fantasy. Odmítám zcela tvrzení, že FF XII je chybou v žánru a obzvláště pak kuriozní prohlášení, že "FF XII pokračuje ve zhoubném trendu FF X-2". Už proto, že s vývojem FF XII se začalo už v roce 2001 a představovala odvážný skok, zatímco FF X-2 byl sequel takřka zadarmo, s jehož vývojem se začalo až dlouho po startu prací na FF XII. Nicméně stalo se, svět Final Fantasy je plný pokračování a pak se domnívám, že FF XII: Revenant Wings si vedou výborně. Pro vlastníky NDS, kteří mají rádi JRPG, je to povinná hra.