Fight Night Round 4 a obhajoba mistrovského pásu na body

Být vyzyvatelem i obhájcem zároveň není zcela běžné, ale na poli boxerských her taková situace zkrátka již pár let je.

Fight Night Round 4

Boxerská série Fight Night tu s námi je již pár let a za tu dobu nám připravila již tři vynikající hry. Nyní tedy přichází čtvrtá, která zase všechno posouvá o kousek dál, ale zároveň může představovat i jisté zklamání. Zdá se totiž, jako by autoři tak trochu usnuli na vavřínech. Ale je možné, že jsme jen nepochopili jejich záměr.

Stejně jako předchozí tři díly nás i Fight Night Round 4 zavádí do prostředí profesionálního boxingu, v němž se se svým borcem snažíte získat nejvyšší pozice v žebříčcích a nakonec možná i tu nikdy nehynoucí slávu. Vlastně vás v samotném úvodu zavádí do prostředí boxingu amatérského, ale stejně jako vždy, i tentokrát je to jen taková úvodní epizodka, která skoro ani nestojí za řeč.

Kontry totiž mají tu vzácnou vlastnost, že dokáží protivníka na nějaký čas omráčit.

Oproti minulosti tu ale máme několik vcelku zřetelně viditelných změn, o nichž ale upřímně řečeno nejsme úplně přesvědčeni, že by znamenaly jednoznačný posun kupředu. Celkově se tak čtvrtý Fight Night sice tváří, že se snaží simulaci boxu posunout zase o kus blíž realitě, ale zároveň je tu samotná hratelnost, která zase působí dojmem, jako by se chtěla zalíbit úplně všem, tedy i příležitostným hráčům.

Ovšem aby nedošlo k nedorozumění: Fight Night Round 4 je opět vynikající simulací reálného sportu, ale to byl už i díl předchozí. Proto si na následujících řádcích spíše všímáme jistých nesrovnalostí, které zde podle nás vůbec nemusely být.

Na tom by ale samo o sobě nebylo nic zase až tak tragického, protože jistá zjednodušení v ovládacím schématu jsou rozhodně změnou, kterou musíme pochválit. V kostce řečeno tak ovládání tentokrát vypadá víceméně stejně jako v předchozích dílech, akorát že už nemusíte analogovými páčkami kroutit až tak zuřivě.

Díky tomu se tedy o poznání lépe provádějí některé údery. Naproti tomu o něco více práce budete mít s úhyby a krytím, ale v tomto případě jde spíše o pocitovou záležitost, zejména tedy ve srovnání se stejnými činnostmi v předchozích dílech. Ve skutečnosti jde ale hlavně o to, že tyto aktivity je potřeba provádět lehce jinak – přesněji, s lepší předvídavostí a načasováním. Co se týče tisknutí tlačítek na gamepadu, je jejich provádění stále stejné.

Dohromady to tak ve výsledku dává kombinaci lepší uživatelské přívětivosti a skutečně o něco realističtějšího rohovnického prožitku. Avšak jako téměř vše na světě, i tento přístup má pochopitelně svá „ale“ a pár věcí, které idylku mezi kapkami potu a krve ne zcela šťastně narušují.

Pamatujete si na minulý díl? Pak si jistě pamatujete na magickou sílu haymakerů. To jsou takové ty mocné údery, kdy se atlet rozmáchne, jako by nabíral lopatou, pak zavře oči a práskne dělovku směrem k soupeři. A pokud se trefí, tak se bude protivníkovi hodně špatně dýchat. Minule to tedy bylo do značné míry o tom, kdo zvládl právě tyto haymakery. A pokud je soupeř, zejména tedy živý, zase až tak dobře neuměl, tak byl většinou rád, když se doplazil do posledního kola.

Dobrou zprávou je, že tentokrát už haymakery tak silné nejsou. Špatnou zprávou pak je, že jejich funkci velmi svědomitě převzaly kontr údery. Ty jsou pro úspěšné hraní zcela zásadní dovedností, bez jejíhož osvojení se dost zapotíte nejen v ringu, ale i v reálu s ovladačem v ruce.

Dá se říci, že vyhraje ten, kdo zvládá lépe kontry.

Kontry totiž mají tu vzácnou vlastnost, že dokáží protivníka na nějaký čas omráčit. To znamená, že vám takový úder ubere více zdraví než stejný úder bez kontrovacího bonusu a že navíc ukazatel vašeho zdraví na pár chvil zčervená. To je stav těsně před knockdownem, kdy vám každý další úder opět sebere více zdraví než obvykle. Pokud ale v okamžiku omráčení máte hodnotu okamžitého zdraví pořád vysoko, tak to většinou v pohodě ustojíte, akorát se vám případnými dalšími inkasovanými údery sníží maximální hodnota zdraví.

Funguje to vcelku logicky a z hlediska boxingu jako takového naprosto přijatelně, ale problém je zde ten, že právě tyto kontry vyhrávají zápasy. Pravda, v reálném boxingu mají samozřejmě rovněž svůj nezastupitelný význam, ale jejich vliv na celkový průběh zápasu rozhodně nebývá ve skutečnosti tak zásadní jako tady.

Ve FNR4 se vám totiž naprosto běžně stane, že soupeř stojí šest kol v krytu jako ten největší posera pod Sluncem a vy do něj ze všech stran bušíte jako cepem do žita. No jo, ale co vám je to nakonec platné, když v osmém kole, kdy už není sil na rozdávání, ten „prďola, co tady čepuje pivo“ vytáhne jeden dva kontry, váš borec se v tom okamžení začne motat jako mátoha a pak už stačí upustit kyslík lehkou ťafkou na spodní žebra a rázem ležíte na zemi stylem „vyčistit zuby a spát“.

A vzhledem k tomu, že už máte málo sil, tak se asi v desetisekundovém limitu jen tak neprobudíte. To pochopitelně dokáže vytočit i naprosto stoické zápasníky, nemluvě tedy o ironické skórkartě, která se vám směje přímo do očí tím, že podle bodovacích lístků všech tří sudích jste na body vyhráli všechna kola. Tedy pochopitelně kromě toho posledního, v němž jste to epicky projeli K.O.

Jistě, v reálném boxingu a bojových sportech obecně se stává, že zápas rozhodne jeden takzvaný „lucky shot“ (například K1 atleti Badr Hari a Mirko CroCop Filipovič by mohli vyprávět), ale až budete několikrát opakovat zápas s nějakým takovýmto „obranářem“, pravděpodobně podlehnete jisté nejistotě, zda to autoři opravdu uchopili za ten správný konec.

Z našeho pohledu to tady trošku přepískli, protože na kontrech se dá stavět pochopitelně i v multiplayeru, kdy se dá s trochou zjednodušení říci, že vyhraje ten, kdo je zvládá lépe. Což je pochopitelně docela škoda, protože ač to na první pohled vypadá, že do sebe v ringu buší dva zpocení chlapi hlava nehlava, je box sportem až nečekaně bohatým na různé taktiky, přístupy a strategie.

Pound for Pound

Vedle postavení v žebříčku vaší aktuální hmotnostní kategorie vás bude hra informovat i o takzvaném Pound for Pound pořadí (P4P). Jedná se o termín používaný nejen v boxu, ale i v MMA a dalších bojových sportech, který udává kvality daného bojovníka nezávisle na jeho hmotnosti. Díky tomu se tak mohou relativně přesně porovnávat bojovníci z různých hmotnostních kategorií.

Jisté rozčarování přináší i trénink, kterého si užijete přinejmenším stejně jako zápasů. Stejně jako minule je trénink nedílnou součástí vaší kariéry a jeho prostřednictvím si vylepšujete své statistiky, kdy nadále zůstala zachována realistická vlastnost, že například tréninkem síly ztratíte něco na rychlosti a podobně.

Trénujeme opět prostřednictvím miniher, které jsou ale nyní o něco náročnější a zároveň ani nejsou až tak zábavné jako minule. U některých vám tak bude chvilku trvat, než se je naučíte provádět zcela správně, což vás ale spíše odradí od jejich dalšího hraní a raději si zvolíte automatické provádění dané tréninkové disciplíny, díky němuž zaznamenáte sice ne maximální, ale aspoň nějaký progres. Pokud se vám ale trénink při „manuálním“ hraní nepodaří, pak získáte v trénované dovednosti pouhý jeden bodík z několika možných, ale zároveň ve vlastnostech „protikladných“ ztratíte bodů plný počet.

Přesto ale nelze čtvrtý Fightr Night nedoporučit. Svým způsobem i díky všem výše popsaným skutečnostem se totiž skutečně zase o něco více přiblížil realitě. Přes všechno výše vyřčené se totiž předchozí díl jeví jako ukrutná rubačka. FNR4 je totiž v globálu opět o něco více o pozornosti a správném vyhodnocování situace a ne jen o sypání úderů. A nakonec vždy vyzrajete i na ty defenzivní pitomce a i s onou záležitostí ohledně kontrů se nakonec naučíte žít.

Dobrý dojem ze hry umocňuje již tradičně výborné vizuální zpracování, které je o něco barevnější a barvy o něco sytější. Boxeři jsou zase o něco zpocenější, jejich animace jsou plynulejší a celkové ztvárnění detailnější. Animace při knockdownech jsou opět o něco realističtější a nepůsobí tak směšně, jako tomu občas bylo u předchozího dílu.

A pochvalu si zaslouží i zjednodušený, ale o to zajímavější systém regenerace mezi jednotlivými koly zápasu, stejně jako zvedání se po knockdownu. Ležíte na boku a z pohledu vlastních očí koukáte na sudího a podlahu. V časovém limitu musíte usměrnit ukazatel na střed tak, abyste se zvedli a nepřepadli na druhou stranu, což je samozřejmě s úbytkem sil a každým dalším knockdownem o to těžší. Ve skutečnosti je to pochopitelně v bleděmodrém to samé co minule, ale je to zkrátka fajn změna a fajn nápad.

Zvukové stránce hry není co vytknout a pochválit se by se měli přinejmenším komentátoři zápasů. Ti se sice pochopitelně brzy začnou se svými hláškami opakovat, ale když už nic, tak vám alespoň v některých méně přehledných situacích pomohou zjistit, kdo že to komu vlastně uštědřil tu ránu, po které začalo publikum a komentátoři bouřit. A k tomu všemu pochopitelně hraje povedený soundtrack. A ačkoliv u nás v redakci není hipec zrovna vítaným hostem, některé zdejší skladby z tohoto ranku jsou zkrátka luxusní.

Fight Night Round 4 tak tedy přináší opět pořádnou porci sportovní zábavy. Některé změny se nám sice nezdály úplně šťastné, ale rozhodně by bylo chybou tuto hru zatratit. Zvláště když se jedná v podstatě o jediný pořádný boxing, který je k mání. Tak trošku ale doufáme, že v příštím dílu se autoři k realitě začnou přibližovat z trochu jiného směru než tentokrát.