Pokud alespoň občas zapnete televizní skříňku, čímž tentokrát opravdu nemyslíme hanlivou repliku PCčkářů pro konzole, ale prostě televizi, určitě vás neminula některá ze stylových reklam na sportovní obuv, vůně a kdo ví co ještě nejmenovaných značek. Sportovci předvádějí různé "cool" parádičky, zavěšují se efektně na basketbalové koše či nějakou vychytávkou odpálí míč. Někteří se pak jistě přistihnou při představě, jak při nejbližším fotbálku s kamarády vystřihnou něco podobného. V lepším případě obvykle pobaví kamarády nějakým neumělým pádem, v horším to může skončit pořádnou naraženinou. Konečně ale existuje i varianta pro počítačové hráče, kde si to prostě na sídlišti rozdají tři na tři plus brankáři a neprudí do toho žádný rozhodčí s fauly či ofsajdy. Po basketbalu, který pro mnoho z nás nebyl tím pravým šálkem kávy, tak přichází fotbálek, přesněji řečeno: hodně solidní fotbálek.
Jedná se o ideální party game, poněvadž zápasy netrvají nijak dlouho, dobře se na to dívá a je to zábava. Navíc někteří jedinci se vztekají zhruba stejně jako u Člověče, nezlob se.
V prvé řadě nechybí u těchto her již tradiční personifikace, tedy tvorba hlavního hrdiny. Není to ale žádný manažer týmu v pozadí, ale regulérní hráč, čili pokud si, stejně jako já, vytvoříte tlouštíka, bude vám po hřišti pobíhat právě on. Hračičkové si vyhrají, pomocí posuvníků lze vytvořit velmi širokou škálu postav, především pokud jde o obličej a dresy. S vyhranými zápasy a s vzrůstající prestiží se hráč dostane k hodně zajímavým věcičkám. Svého borce si tak vylepšíme nejenom tetováním, hezčím
dresem, ale i nějakou ukrutně stylovou čapkou či brýlemi. Herní dopad je v podstatě nulový, ale když jde o styl, jde přece o všechno, ne?
Kromě hlavní postavy hráče, tedy vás, si také musíme sestavit tým. Kdo čekal pouliční anonymní borce, šeredně se spletl, po hřištích se prohánějí licencování hráči jako Rivaldo či Baroš. O každém hráči vypovídá pět charakteristik, které završuje celkové "kvalitativní" číslo. Na začátku proto hrajeme s tím nejhorším a nemá cenu cpát se do soubojů s výrazně lepšími týmy – číselně třikrát lepšímu brankáři totiž mnoho gólů nedáte, zatímco hráči stejných kvalit vám tam nasázejí pět branek ani nemrknete. Před každým zápasem si určíme, kdo z fotbalistů vyběhne na hřiště. Prvním je vždy brankář, druhým hráč a zbylé dva si vybíráme z týmu. Hráči se dělí na útočníky, obránce a ty, kteří hrají na středu. Styl zápasu ovlivníme i přihlédnutím k tomu, ve
které z pěti charakteristik borec vyniká. Osobně jsem obránce nebral vůbec.
Se systémem povyšování a průběžného zlepšování to je složitější. Hráči se nijak nevyvíjí a s tím, s čím je získáte, také hrají až do okamžiku, než je vyměníte. Naopak sami sebe zlepšovat musíme a to neustále. Děje se tak za peníze za odehrané a vyhrané zápasy, ale pozor, část peněz si musíme schovávat coby vstupné na turnaje a hlavně, coby vklad, když se rozhodneme v zápase vyhrát nového hráče. Jinak se k lepším kouskům totiž nedostaneme. Systém hry dále funguje na klasických principech. V každém z měst roztroušených po celém světě se odehrává turnaj, po jehož vyhrání se zpřístupní další město. Mimo turnaje, v nichž se hraje na čas, ale více podstupujeme zápasy s jednotlivými týmy, abychom si vůbec vydělali další peníze. Podmínkou pro vstup na turnaj se stává i kvalitativní úroveň vlastního týmu.
|
Jádrem hry je samotný zápas, jehož průběh komentátor rapuje (!), což skvěle doplňuje i stylová hudba, díky čemuž vám hlas připadá jakou součást soundtracku. Kolegové na patře si o nás museli asi myslet že jsme blázni, protože z naší místnosti se neustále dokola točila pořád stejná hudba. Ta se dá navíc poslouchat i jen tak, což jenom podtrhuje předcházející větu. Zpět k
zápasu. Góly dáváme buď tradičně, pěknou kombinací, nebo efektně a to z nějakého pěkného triku. Pokud předvádíme parádní kousky, navíc v tom správném pořadí, docílíme vyššího zisku peněz po zápase, ale hlavně rychlejšího nabíjení "game breakeru". To znamená, že použijeme super silnou střelu, jež brankáři obvykle nechytí (ten hráčův tutově ne :). Ovšem i proti parádičkám existuje obrana v podobě správných úkroků, čili prakticky hrajeme dvě hry: fotbal a osobní souboje mezi hráčem. Na pohled to
vypadá nádherně, o čemž vypovídají očumující kolegové, a hraje se to stejně dobře. Navíc neexistují žádná pravidla, pořádný skluz, až protihráč udělá kotrmelec, je zde dokonce žádoucí pro zabránění gólu; prostě rychlé odstavení. Své místo zde mají i nahrávky o zeď, případně z toho plynoucí dorážky.
Kdo čekal pouliční anonymní borce, šeredně se spletl, po hřištích se prohánějí licencování hráči jako Rivaldo či Baroš.
Vedle hry jednoho hráče si zaslouží zmínku také hra více hráčů – jedná se o ideální party game, poněvadž zápasy netrvají nijak dlouho, dobře se na to dívá a je to zábava (navíc někteří jedinci se vztekají zhruba stejně jako u Člověče, nezlob se). Ovládání přejde do krve rychle a to, že máte třeba dva dny natrénováno ještě neznamená, že nedostanete pořádnou lekci. Sám jsem se o tom přesvědčil, když mě už po třetím zápase rozstřílel webdesigner iDNESu Emil (jenže on je fotbalista, tak se to nepočítá :). Co dodat? Pouliční fotbálek si nás získal mnohem více než nemastná FIFA a ke štěstí nám chybí snad jen více skladeb v našlápnutém soundtracku.| FIFA Street | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
