Smetanové listí podzimu.
Příroda je ve své výstřednosti k produkci nezvyklých jevů velmi velkorysá. Vezměte si třeba takovou netykavku gravitaci s jejím extravagantním vedlejšákem, kterému říkáme slapové jevy. Určitě jste o už tom nekonečném a zcela pravidelném zdvihání a pití krve moři měsícem na dálku slyšeli. Ostatně pro ukázkový příklad slapových jevů nemusíme chodit až tak daleko za hranice země budoucích mistrů Evropy ve fotbale :o) - můžeme se s nimi setkat i podstatně blíž našim hráčským domovům. Stejně jako se nepochybuje o tom, že voda je mokrá, tráva zelená, nebe za jistých okolností modré a že série PES (resp. ISS Pro) je tou nejlepší virtuální reinkarnací fotbalu, stejně tak se nepochybuje o tom, že každý rok na podzim vyjde nová FIFA a způsobí tradiční příliv a odliv. Odliv peněz nemalé části hráčské populace z jejich kapes a následný příliv nemalé sumy peněz mj. na konta EA. Tyto slapové jevy lidské produkce působí v podstatě stejně spolehlivě, jako ty přírodní. Bez ohledu na... na... v podstatě na cokoliv. Slapové jevy jsou slapové jevy. Varovně zdvižené prsty, bití na poplach či jakékoliv recenze s nimi nic neudělají a FIFA opět bude komerčně nejúspěšnější hrou svého druhu na čemkoliv. V EA to vědí a dělají vše proto, aby to vydrželo.
Překvapivě k tomu stačí málo snahy a hodně peněz. Hvězdy, které zaštítí prezentaci hry a licence na stadiony, kluby celé řady národních lig (nechybí v některých případech ani nižších soutěží!), dresy, kopačky a reálná jména víc jak 10.000 hráčů prostě něco stojí. Na tohle všichni rádi slyšíme a tak není divu, že v tomto ohledu FIFA 04 pokračuje vpřed v tradičních kolejích a nabízí dnes v podstatě bezprecedentně největší databázi licencovaných týmů, hráčů i stadionů. Nikdo z konkurence se na tomto hřišti nemůže s FIFOU 04 měřit, to je bez debaty. Žel po nadějně vypadajících změnách v rámci hratelnosti v loňském ročníku pokračuje série i v tradici vývojové stagnace a místo běhu vpřed sice nestojí, ale jen tancuje na místě, což znamená ve výsledku totéž.
Marxovo intermezzo.
Loni v EA po vyhodnocení úspěchu PES konečně "vyslyšeli" kritiky řady hráčů na adresu přílišné arkádovosti série a vyšli vstříc jejich hlasům, volajícím k přiklonění se ke kolektivnímu duchu fotbalu. A doposud značně individualisticky pojatou sérii, kde všichni umí všechno stejně dobře, jednoduše socialistickým způsobem zkolektivizovali ve hru, kde nikdo neumí nic. Místo toho, aby letos pokračovali v dialektickém duchu evoluce a po víceméně důsledné negaci předchozího konečně dospěli k syntéze obého a žádanému směru dalšího vývoje, tak prostě po vzoru předchozích let udělali pár symbolických koleček kolem místa, na kterém se vývoj zastavil. EA ani tento rok určitě nelze upřít snahu o nové nápady a zdokonalení stávajícího "socialistického" systému, jenže problém je, že systém samotný je prostě špatně funkční. Fotbal dozajista je kolektivní, týmový sport, nicméně týmy kolektivním způsobem hrající nejsou složeny nikdy z "klabzubáků", ať již všeho, nebo ničeho schopných.
Off/ on "Off the Ball"?
Odstranění čitelně se v ovládání projevujících vlastností jednotlivých hráčů (resp. jejich nezavedení) a absence použitelných fintiček má stejný výsledek jako v loňském ročníku - s nadsázkou jej lze nazvat "přihrávaná", do níž byla fotbalovost zredukována. Nadále tak můžete při hře proti počítači zapomenout na nějaké zajímavé souboje jeden na jednoho, jakékoliv rychlé brejky či v podstatě na jakékoliv zajímavé individuální výkony. Útok se skládá většinou výhradně z koloritu přihrávek před staticky a mechanicky fungující obranou soupeře, jehož cílem je přihrát alespoň na chvíli volnému hráči. Celý tento proces díky propracovanější fyzice míče je o krůček blíž realitě než minule, nicméně tu zůstává nedořešený jeden jeho poměrně klíčový aspekt. Staticky nehraje jen obrana soupeře, ale bohužel i vaši útočící hráči, což vzhledem k tomu, že souboje jeden na jednoho zůstávají rovnicí bez řešení, je docela problém. V EA se jej snažili vyřešit lišácky marketingem řádně propranou novinkou "Off the Ball", umožňující vám ovládat pravou páčkou Dual Shocku pomocí L2 označeného hráče bez míče. Na papíře zajímavě působící řešení však vyvolává poněkud nemalé rozpaky v realizační praxi. Ovládat paralelně dvěma rukama dva hráče a navrch k tomu používat další dvě tlačítka je poněkud zbytečně komplikované a ve výsledku tento přístup nepřináší jiné resumé, než kdyby si vámi neovládaní spoluhráči sami inteligentně do prostoru nabíhali. Tlačítko pro pokyn hráči k naběhnutí si do volného prostoru v loňském dílu
fungovalo v podstatě identicky, ale pohodlněji a efektivněji. Stávající řešení je mnohem těžkopádnější a jeho těžkopádnost se promítá i do dalších aspektů hry, protože na něm část hratelnosti stojí. Nahrávky za obranu při útoku jsou bez jeho využití naprosto neefektivní, což rychlou kombinační hru „s myšlenkou“ dost problematizuje, brejkové situace skoro neexistují, individuálně se neprosadíte a ve finále tak musíte nakonec zůstat u zmiňované přihrávané.
Smysluplnější (a ovládáním lépe vyřešené) je využití "Off the Ball" konceptu při zahrávání standardních situací, kdy si s označeným hráčem musíte ve správný čas naběhnout do adresovaného prostoru, čímžto hra produkuje alespoň v této fázi efektně vypadající souboje jeden na jednoho. Bohužel po delší době si tento vnucený způsob rozehrávání akcí vybere daň v podobě jistého stereotypu, alespoň co se rohů týče. Rozehrávat můžete pouze do předvolených míst, prudké nakopnutí míče po zemi před bránu, centr před vápno na nabíhajícího hráče, nebo pokus o přímé ohrožení branky tu prostě neexistuje a každý roh je tak svým provedením identický, jen s jiným adresátem. Nejlépe tak z balíku nápadů "Off the Ball" dopadá z PES převzatá možnost dát pokyn nejblíže stojícímu, vámi neovládanému spoluhráči k pressinku vůči protihráči s míčem. Funguje to relativně velmi efektivně a je doporučeníhodné naučit se v obraně této nové možnosti využívat, protože jinak hrají vaši obránci neskutečně laxně a staticky a pokud je přímo nebo zmíněným způsobem nepřímo neovládáte, moc toho nezvládnou. Naopak AI soupeře hraje všech fázích včetně obrany mechanicky přesně, ale příliš šablonovitě a bez viditelnějších známek nějaké živelnosti (AI v PES dokazuje, že to jde), což platí o pocitu ze hry celkově a přímo souvisí i se zmíněnou kolektivizací a odstraněním individualismu ze hry. Statická a mechanická hra AI jen umocňuje vnucený styl "přihrávané", z jehož kazajky se dostanete ven jen málokdy. Kazajka nasazená vaší vlastní nápaditosti je v duchu koncepce aplikována i u zahrávání přímých volných kopů, které svým provedením redukují počet smysluplných řešení na jedno, maximálně dvě možná. Na nějaké podstřelení zdi, prudkou střelu po zemi či nestřílené zahrání zapomeňte. Individuální statistiky roli samozřejmě nehrají, stačí umístit dobře terčík, správně načasovat stisk tlačítka a vymete vám šibenici každé dřevo. Klabzubácká mechaničnost je prodchnuta hrou skrz naskrz.
Jak vyhrát válku po italsku.
Absurdně vypadající manažerské možnosti s ní jdou ruku v ruce. Na nějaké individuální pokyny můžete zapomenout, jediné, co můžete určovat je pár skutečně elementárních týmových taktik, více méně převzatých z minulých dílů. Jakékoliv změny v pár přednastavených formacích pozičně také dělat nemůžete a ostatně jen provést personální
rošády v nově zvolené sestavě je menší peklo, protože nikde nemáte při listování mezi hráči po ruce zobrazení jejich jednotlivých pozic. Stačila jednoduchá, ale podstatné vše říkající mapka á la PES a jednoobrazovkové menu. Místo toho se budete patlat v několika oddělených screenech, dohromady však neobsahujících ani desetinu toho, co nabízí PES3 v jedné jediné. Nicméně vzhledem k minimalistickému vlivu individuálních statistik na ovládání je více méně jedno, kam koho postavíte:-).
Vzhůru... ke dnu?
Zcela minimalistické taktické možnosti pak poškozují především manažersky se tvářící "Career" mód, který je svou strukturou na druhou stranu velmi dobře vyřešen. Ligy jsou provázány s klubovými poháry, kterých se můžete zúčastnit umístíte-li se v lize dostatečně vysoko a ostatně zvolíte-li si tým z nižší ligy, dočkáte se i provázanosti s vyššími divizemi. Všechny kluby i ligy jsou pochopitelně licencované, což atmosféru adekvátním způsobem pozitivně umocňuje. Středobodem okolo kariéry se motajícího vesmíru je tentokrát manažerská prestiž, jejíž hodnota závisí na tom, do jaké míry dokážete splnit na začátku sezóny stanovené cíle klubu. To se zpětně odráží v počtu bodů, které můžete vrazit do posil, tréninku týmu a jednotlivých hráčů. Bohužel celá tahle solidně motivačně fungující struktura má na noze ocelovou kouli, jejíž přítomnost si uvědomíte, jakmile se ocitnete na hřišti a
začnete hrát. K čemu jsou vám nové posily, které jste si za pracně vydřené body pořídili, k čemu vám jsou tréninkem vypiplaní hráči, když jejich přítomnost na hřišti pocítíte prakticky jen vizuálně? Taktické možnosti neexistují, individuální statistiky hráčů skoro nic neovlivňují, takže smysluplnost budování týmu a jeho herní vývoj se někam tiše vytrácejí. Zůstává tak jen pocit, že se účastníte se svým oblíbeným klubem své oblíbené ligy ve vší její komplexnosti. Ostatní módy jsou klasické a nemá cenu je příliš rozebírat, za zmínku snad stojí jedině staronový trénink s poměrně chudými možnostmi a online podpora, na kteroužto se můžete v našich končinách u PS2 verze jen z dálky koukat.
Technické intermezzo.
Ovládání je rok od roku PESovitější, což je ku prospěchu věci. Oproti loňskému ročníku žádné změny v základu nenastaly, pouze se na ně nabalily nové prvky související s "Off the Ball" funkcemi. Navzdory mírnějšímu zpomalení tempa hry je ovládání poněkud rychlejší, přesnější a tedy i intuitivnější než vloni a jako celek pracuje velmi spolehlivě. Technická stránka doznala tradičně zlepšení i v rámci grafiky a ozvučení. Především modely hráčů jsou opětovně o krok blíže skutečnosti a valná většina známějších fotbalistů je na první pohled snadno rozeznatelná. Snad jen mohli vypadat živěji a ne jako voskové figuríny. Jejich animace je tradičně vynikající a modely stadionů rovněž. Velmi pozitivní dojem z grafiky
podtrhuje stabilnější (nikoliv stabilní!) snímkování než v minulém ročníku, které má samozřejmě prospěšný vliv i na už zmiňovanou větší intuitivnost ovládání. Komentář je tradičně vynikající, nicméně kvalitativně prakticky velmi těžko odlišitelný od minulých ročníků, čímžto to můžeme u technické stránky věci zabalit a přejít k pohledu na výsledkovou tabuli.
Skóre!
Výsledné hodnocení nové FIFY je poněkud problematické a celou tu problematičnost má na triku PES3. Kdyby nebylo s čím srovnávat, bylo by možné souhlasit s velkohubou samochválou EA v tom, že jde o nejrealističtější a nejkomplexnější fotbalovou hru všech dob. Jenže bez možnosti srovnání si těžko může jakékoliv hodnocení nárokovat nějakou relevanci a bohužel pro FIFU 04 tady možnost srovnání existuje. Jmenuje se Pro Evolution Soccer 3 a ve vzájemné konfrontaci ve všech podstatných aspektech deklasuje FIFU 04 rozdílem třídy, čímžto dokazuje, že se to dá udělat mnohem lépe. Prohra s nejlepším ale na druhou stranu nedokazuje, že FIFA 04 je špatná hra - především pro letité fanoušky série k ní má skutečně daleko - dokazuje to jen to, že FIFA 04 prostě není nejlepší fotbalovou hrou všech dob. Je jen nejrealističtější a nejkomplexnější FIFOU (což nutně neznamená nejlepší!). Otázkou ovšem pořád zůstává proč - když už FIFA není arkádovější alternativou - se spokojit jen s tímhle a nesáhnout po té skutečně nejlepší fotbalové hře všech dob? Ale tahle odpověď už je na vás.
FIFA 2004 | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|