Fallen Lords: Condemnation

Neznámá španělská společnost Novarama zkouší hráče zaujmout svojí vizí posmrtného života. Jak velkou mají tvůrci fantazii a jak se jejich dílko vyvedlo? Čtěte recenzi.

To je ale hrozná kravina! Promiňte, omlouvám se, ale musel jsem si ulevit hned na začátku. Začnu na můj vkus trochu netradičně - hned v úvodu recenze se omlouvám všem pravidelným i nepravidelným čtenářům, že tentokrát nebudu recenzi uvádět několika odstavci o historii ságy a genezi vzniku recenzované hry nebo se rozplývat nad výtečným epickým příběhem, stejně jako nebudu čtenáře napínat tím, že jim co nejdéle neprozradím, zda se nakonec jedná o titul kvalitní či nikoliv. Dokonce ani nebudu doufat, že se nejprve nepodívají na závěrečný verdikt a hodnocení, já jim ho klidně řeknu sám, ať nemusí scrollovat – dole pod článkem svítí pouhá pětadvacítka!!! Žádné ťuťu ňuňu, ale rovnou na férovku prohlašuji, že takovou debilitu, jakou je Fallen Lords: Condamnation, jsem opravdu dlouho nežral… ehm… nehrál. Psaní recenze je naprosto zbytečné, to podstatné se již čtenáři dozvěděli a já se jdu uklidnit nad novými Slayery.

Všechny tři kampaně jsou prakticky téměř stejné, pouze z pohledu jiné strany. Odehrávají se na těch samých mapách, pouze úkoly se trochu liší a celkově jsou dost fádní.

No dobře, to by mě asi Ondra hnal, kdybych odevzdal recenzi o délce jednoho odstavce, ať už je jakkoliv výstižný, takže to vezmu trochu podrobněji (ale nemám z toho radost). V posmrtném světě Fallen Lords stojí proti sobě tři strany. Pokud jste během života sekali dobrotu a byli z vás takoví Mirkové Dušínové, rozšířili jste po smrti řady andělů. Naopak pokud jste byli pěkný svině, zabíjeli lidi a souhlasili se zdražováním piva, táhli jste k pekelníkům. Pokud jste ale nebyli během života ničím výjimečným a táhli jste to, stejně jako naši politici, na obě strany, šoupli vás na věčnost mezi nemrtvé. Andělé, démoni a nemrtví, to jsou tři strany, které mezi sebou vedou neustálé války a snaží se o ovládnutí posmrtného života. Jakékoliv bitvy ale jednotlivé strany vyčerpávají a boje o nové duše jsou o to důležitější. Na počátku hry si tedy vyberete stranu, do jejíchž řad se chcete (nechcete, věřte mi proboha, NECHCETE!!!) přidat a hra bohužel začíná. Po deseti misích za každou stranu, to nezní špatně (říkal jsem si, ještě než jsem zjistil, co za zhovadilost mě čeká), ale chyba lávky. Všechny tři kampaně jsou prakticky téměř stejné, pouze z pohledu jiné strany. Odehrávají se na těch samých mapách, pouze úkoly se trochu liší a celkově jsou dost fádní. Stejné nejsou ale jen kampaně, ale i samotné strany. Žádné rozdíly v jednotkách a nutnost hledat nové strategie, ale pouze jedna strana ve třech rozdílných grafických podobách. Nuda. Navíc každou kampaň zahajuje pár neuvěřitelně zdlouhavých a nudných misí, ve kterých máte té které straně dokázat, že jste hodni k přiřazení do vojska. Tento rádoby tutoriál bohužel nejde nijak přeskočit a vytrpět si ho budete muset u každé strany.

Všechny textury mají velice malé rozlišení a jsou hnusné z kterékoliv dálky, modely postav také nejsou nic moc a o trapném a prázdném designu všech lokací snad ani nemá cenu nadávat. Hnus, hnus a ještě jednou hnus, velebnosti!

Další do nebe volající humus je grafika. Ta je nějaký ten pátek (resp. opravdu HODNĚ pátků) pozadu a nezaujme vskutku ničím. Textury jsou neostré barevné fleky, jako když vám opilec grcne pod nohy, vše je kostrbaté a bez detailů a v celé hře nenajdete jediný nově vypadající efekt, ať už třeba ohně nebo kouře. Všechny textury mají velice malé rozlišení a jsou hnusné z kterékoliv dálky, modely postav také nejsou nic moc a o trapném a prázdném designu všech lokací snad ani nemá cenu nadávat. Hnus, hnus a ještě jednou hnus, velebnosti! Zvuky také dopadly katastrofálně. Díky absenci namluvení postav je jakákoliv enginová animace neuvěřitelně nudná a nezáživná (i když stejně se v nich nic zajímavého neděje) a hudba také nestojí za zmínku.

Kromě výše zmíněných hrůz kazí tuto splácaninu neuvěřitelné množství bugů, které se svým počtem vyrovná snad i Daggerfallu. Překrývání objektů je zde na denním pořádku, stejně jako zasekávání o neviditelné textury.

Klady a zápory

Jde to bez problémů odinstalovat
Nikdo vás nenutí to hrát

Odporná grafika
Spousty bugů a nedodělků
Umělá demence

Občas se dostanete někam, kam by to vůbec nemělo jít, případně se naopak nedostanete někam, kam by to neměl být problém atd. Několikrát jsem musel restartovat misi, protože jsem se prostě zasekl na mrtvém bodě, přestože jsem měl úkol splněný, důležitá postava mi opakovala stále stejnou větu, přestože mi měla zadat nový úkol apod. Když k tomu připočítám skvěle fungující umělou demenci, jímá mě až hrůza. Nepřátelské postavy stojí na místě a nedělají nic, dokud se nepřiblížíte na určitou vzdálenost, vaši spolubojovníci se neustále někde zasekávají nebo prostě jen pochodují na místě a nenajdete u nich ani sebemenší náznak taktiky.

Verdikt: Fallen Lords: Condemnation je bez dlouhého rozmýšlení jedna z nejhorších her nejen tohoto roku. Nezaujme ničím a nikoho a ten, kdo vypustil tuto zrůdnost do světa, by zasloužil (doplňte něco fakt hustýho podle svého uvážení). Rád bych na této hře pochválil alespoň něco, ale ani po dlouhém přemýšlení mě nic nenapadá. Tato hra je prostě shit nehorázného kalibru a nemohu ho doporučit vůbec nikomu. Hledáte odpovědi na otázky týkající se posmrtného života? Hledejte dál a hlavně jinde.