Fotbalové manažery rozhodně nepatří mezi nejoblíbenější sportovní hry, ale v Anglii se pravidelně řadí k nejprodávanějším titulům. Každý fotbalový fanda se čas od času zamyslí nad tím, jaké by to bylo, kdyby koučoval a vedl nějaký fotbalový tým. Zvláště když se jedná o ty nejpopulárnější a nejlepší týmy v Evropě. V případě hry FA Premier League Manager 2002 (která je už asi čtvrtým kouskem ze série FA Premier League Manager) od společnosti EA Sports, mající na svědomí série FIFA a NHL, se můžete zhostit jakéhokoliv klubu z osmi zemí, a to Anglie, Španělska, Itálie, Francie, Německa, Nizozemí, Belgie a Skotska. Kromě prvých lig FA Premier League Manager 2002 (dále jen PLM 2002) nabízí i ligy druhé a například u Anglie všechny čtyři profesionální soutěže.
Svými schopnostmi se budete snažit vytáhnout svůj tým co nejvýše. Na začátku sezóny dostanete od šéfa klubu na výběr mezi třemi úkoly a podle toho příslušnou sumu. Zvolíte-li si cíl lehčí (postup do poháru UEFA), objeví se na vašem kontě peněz méně. A jestliže se cítíte na nějaký ten velký úspěch (konečné umístění v lize na prvních dvou místech), šéf vaše snažení podpoří částkou větší. Vše samozřejmě záleží na síle klubu – podle toho se úkoly odvíjejí, a tak šéfům těch slabších týmů stačí udržení v lize nebo umístění v polovině
tabulky. Ať už se zhostíte koučování Manchesteru, či nějaké vesnice kdesi v Německu, princip hry je stále stejný. Nakupujete hráče, modernizujete stadión, určujete sestavu a taktiku, postupujete do dalších sezón, takže se celou dobu staráte jak o stránku finanční, tak i o samotné koučování.
Manažerská část je provedena na výbornou a prakticky jí není co vytknout. Krom běžných záležitostí jako je nákup i prodej hráčů a modernizace stadionu (velkolepější fotbalový stánek pojme více fanoušků = vyšší zisky z prodaných vstupenek) nabízí PLM 2002 i takové na první pohled zbytečné záležitosti jako příjem zkušenějších lékařů a nejrůznějších „vyhledávačů talentů“. Třebas takový doktor profík sice něco stojí, ale se zraněnými fotbalisty se vypořádá o poznání rychleji než jeho ne tak dobrý kolega. Celá manažerská část je vyvážená tak akorát a nezatěžuje zbytečnostmi, ale přitom se dá vyblbnout i na těch méně důležitějších věcech. Stejně ovšem valnou většinu manažerského života strávíte hledáním posil a prodejem svých hvězd za obrovské částky.
Prodej a nákup hráčů je vyřešen skvěle a lépe to snad ani nemohlo jít. Pokud do svého týmu chcete nějakou hvězdu, v devadesáti procentech odejdete s prázdnou, neboť manažeři
ostatních klubů jsou si vědomi, co by ztratili. A tak je potřeba nabízet sumy, při kterých se protáčejí bankovní účty, a případně fotbalistu ze svého kádru a doufat, že někoho přemluvíte. Jestli ano, přichází druhá část – jednání s hráčem. Bez příslibu vysokého platu, auta a případně i domu můžete na svého vysněného fotbalistu zapomenout. Odpovědi na vaše žádosti někdy opravdu odrážejí situaci v současném fotbalu, a tak třeba hrajete-li za Real Madrid a chcete koupit někoho z Barcelony, dostanete od šéfa klubu negativní odpověď, že by mu fanoušci nikdy nezapomněli, kdyby prodal svoji hvězdu největšímu rivalovi. V průběhu sezóny vám přicházejí nabídky na koupi některého z vašich hráčů. Buďto přijmete, nebo si můžete říct o víc – v tom případě ale kupec často z ničeho nic ztratí zájem. PLM 2002 jde do těch největších podrobností – pokud nestavíte nějakého dobrého a zkušeného hráče, sám vás po čase požádá, že by chtěl změnit působiště.
Se samotnými hráči je to tak trochu rozporuplné. V duchu série FIFA by člověk očekával odfláknuté charakteristiky, jenomže PLM 2002 se zaplaťpánbůh do atributů fotbalistů trefuje docela přesně. Takže podle charakteristik jsou nejlepší brankáři v Evropě opravdu Barthez, Buffon a Kahn; obránci, kteří umějí nebezpečně střílet, jsou i v PLM 2002
jistotou při zahrávání přímých volných kopů (Mihajlovič, Carlos atd.) a super rychlá torpéda (Owen, Raul atp.) skutečně mají atribut speed takřka u maxima (tj. 30). Čeští hráči jsou už na tom ale o poznání hůře – zatímco Pavel Nedvěd je v PLM 2002 v Juventusu veden po Thuramovi jako nejlepší hráč, Tomáš Rosický v Dortmundu patří k těm nejhorším. Jak je tomu ve skutečnosti, netřeba říkat. Opravdový šok ale nastává, pokud zabrouzdáte do vod ostatních lig, ve kterých sice trenéra-manažera dělat nemůže, ale klidně si někde z Estonska můžete nakoupit pár hráčů. To je v pořádku. Ale krize nastává, když se třebas mrknete na naši ligu. Například při pohledu na sestavu Sparty dostanete pocit, že je to banda neohrabaných kopyt (vím, že si fanoušci Brna a Baníku, mezi které se taky řadím, Spartu nenávidí, ale pořád je to nejlepší tým u nás). Ovšem opravdová perla mezi zpackanými charakteristikami je Milan Baroš, de facto hráč Liverpoolu, jehož atributy se pohybují někde kolem bodu mrazu. Takovéto kiksy ve fotbalovém manažeru nemají co dělat a podobně je na tom například i liga řecká (třebas Polák Olisadebe hrající za Panathinaikos Athény je podle autorů PLM 2002 velmi podprůměrný útočník, přitom Polsku doslova vystřílel postup na mistrovství světa), rakouská nebo ruská. Někdo může namítat, že zvládnout takovou databázi hráčů je fuška, leč proč se autoři PLM 2002 zabývali
naprostými zbytečnostmi jako sestavami týmů ze zimbabwské a jamajské ligy a nezaměřili se raději více na evropské týmy? PLM 2002 sice obsahuje i editor, v němž se dá všechno napravit, jenomže piplat se několik hodin s úpravami atributů hráčů měli autoři, ne my.
A nyní přecházíme ke koučování, které se scvrkává na několik málo omezených voleb, jichž by ovšem mělo být ve fotbalovém manažeru daleko více. Rozestavění hráčů v poli je sice v pořádku a lze zvolit všechny obvyklé formace, navíc je možno tvořit rozestavění vlastní, byť s jistými omezeními (není například možné postavit do útoku čtyři hráče), nicméně styl hry se dělí jen na „s míčem“ a „bez míče“, přičemž každá z těchto kategorií nabízí čtyři položky. A to je zatraceně málo. Hra se tak zvrhává v primitivní záležitost – prohráli jste poslední zápas? Změňte volbu „krátké pasy“ na „dlouhé pasy“ a je vystaráno! Nikdo se vás neptá, jestli chcete hrát běhavý a snaživý fotbal (ala Bohemians) nebo třeba zda byste rádi hru táhli po stranách (ala Baník). Člověk by se rád piplal s taktikou, zkoušel herní varianty, jenomže těch je tak málo, že ani není co zkoušet. Během sezóny hráči musí i trénovat, nicméně jejich výkonnost moc nekolísá, a tak není nutno se s tréninkem zabývat a je lepší vše nechat na automatickém nastavení.
Když je PLM 2002 hlavně o fotbalu samotném, tak určitě bude potřeba měnit rozestavění a taktiku podle soupeře a okolností, za jakých se zápas hraje (třeba když v poháru vyhrajete doma 2:0, venku by stačilo se zabetonovat na vlastní polovině a do útoku postavit nějakého rychlíka na brejky). Jenže ejhle! Ono to je úplně jedno, a dokonce ani tak nezávisí na taktice, rozestavění atp., ale z devadesáti procent na individuálních výkonech. Proto je nejlepší na začátku sezóny utratit všechny peníze za dobré hráče a potom se jen koukat na pohádkové výsledky. Navíc po několika hodinách přijdete na to, jak na soupeře vyzrát (nastavení obtížnosti chybí). Dokonce autoři umožnili ukládat hru před zápasem, takže napětí ze hry mizí. Dostali jste od soupeře třígólový nášup? Nahrajte si pozici, promíchejte sestavu a je to!
Zápas lze sledovat čtyřmi různými způsoby. První vás přenese do 3D pohledu jako v sérii FIFA. Avšak takovýto mač vypadá komicky, protože se hráči pohybují poněkud zvláštně a míč létá jako kříženec kamene a balónu na volejbal, takže hra připomíná všechno možné, jen ne fotbal. Druhá varianta nabízí ty nejdůležitější momenty utkání opět v tom samém 3D pohledu. Leč tento jakýsi sestřih není nikterak dokonalý, a tak například záznam
gólové akce začíná ještě pár minut před vstřelením branky, a tudíž je vše zbytečně zdlouhavé. Třetí možnost, nutno říct, že asi nejlepší, je jenom tabulková, kdy vidíte sestavu obou týmů a s ubíhajícími minutami jste informování prostřednictvím krátkých zpráv o vývoji utkání. Třeba že váš soupeř mění taktiku a váš hráč měl tutovku, kterou mu ale zázračně lapil soupeřův gólman. Při tomto způsobu podávání informací o zápasu lze pružně reagovat na vývoj hry. Pokud neustále čtete zprávy, že se soupeř dostává do šancí, je nutno něco s týmem udělat. A v posledním způsobu člověk nemá možnost, jak do utkání zasáhnout – hra na vás rovnou vyplivne výsledek a vy nemusíte na nic čekat. Toto se hodí pro zápasy, v nichž předpokládáte snadné vítězství.
Ať už se na zápas budete dívat z 3D pohledu, nebo se nebudete zdržovat a necháte si jenom ukázat výsledek, budete překvapeni, jací jsou to ti hráči simulanti. Nechutně často, nereálně často a zbytečně často trpí nějakým zraněním, které je obvykle vyřadí ze hry na pár týdnů. Neexistuje zápas, v němž by někdo neodešel s pochroumaným kotníkem a bolavým kolenem. Situace zachází tak daleko, že při hře za Real Madrid se mi někdy v polovině sezóny sešlo osm zraněných hráčů ze základní sestavy. Třešničku na dort tomu nasadila zpráva, že zranění
Zidaneho je natolik vážné, že musel ukončit kariéru. A jeho kolega ze zálohy Luis Figo si za celou sezónu zahrál všehovšudy jen patnáct zápasů, neboť neustále marodil.
Po technické stránce je na tom PLM 2002 velmi dobře. Pomineme-li 3D zpracování zápasu, PLM 2002 vypadá jako jeho o rok starší brácha, tedy skvěle. Hudba nehraje, zvuků je asi deset, což ale stačí. A pravděpodobně to nejdůležitější, přehlednost všemožných grafů, tabulek a intuitivnost ovládání autoři hry PLM 2002 zvládli taktéž dobře. Pár věcí šlo vyřešit lépe, avšak nejedná se o nic vážného. Jasně a stručně – ovládání je prostě dobré.
No, a máme tady závěr. PLM 2002 nepřináší nic nového a ničím neuchvátí. To je přinejmenším podivné, neboť konkurence jménem Championship Manager poráží sérii PLM na všech frontách. Kdyby PLM 2002 neměl tak odfláknutou trenérskou část, měl více propracované zápasy a kvalitnější databázi hráčů, mohlo být hodnocení klidně lepší. Ale tak to je jen trochu lepší průměr.
| FA Premier League Manager 2002 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
