24. prosinec roku 2005. Do Fort Stewart, tajné vládní základny kdesi v Antarktidě, je vyslána speciální jednotka. K rychlé akci dalo popud naléhavé hlášení, které přišlo před třemi dny z této oblasti a poté se celý komplex odmlčel. Je nutné okamžitě zjistit, co se děje. Jenomže dopravní letoun, nesoucí ve svých útrobách členy zmiňovaného vojenského oddílu, nedaleko základny nešťastně havaruje a muži z této ozbrojené složky se musí dostat na místo určení každý po svém. A přitom každý zvlášť. Inspiraci ke hře Extermination (dále jen EX) čerpali tvůrci z amerického hororu The Thing (Věc) s K. Russellem v hlavní roli. A tak i tady hrají svou nezanedbatelnou roli drsné arktické podnební podmínky, vylidněná základna a podivný a hodně nepřátelský organismus, na jehož mutace tu - na rozdíl od Věci - zakopáváte na každém rohu.
Hlavní hrdina tohoto příběhu - Dennis Riley, je sice zpočátku v tandemu se svým kolegou a kamarádem Rogerem Grigmanem, ale jejich spolupráce má vpravdě jepičí život. Po prvotním překonání něco málo sněhových plání následuje efektní vstup do základny, kde vás překvapivě uvítá pusto a prázdno. Všude tu plápolají ostrůvky ohně a
namísto zaměstnaneckého personálu čas od času naleznete jenom ošklivě zohavená těla. V této chvíli určitě oceníte velmi podařenou hudební kulisu, která tu okamžitě navodí správnou atmosféru, tak dobře známou všem příznivcům série Resident Evil. Strohost interiérů s neuspořádanou spoustou beden, sudů a různého haraburdí vyvolává tísnivý pocit nepříjemného čekání, odkud a hlavně kdy na vás kdo vyskočí. A jak už to tak bývá, první konfrontace s cizím elementem ve vás opravdu vyvolá úlek. A to i přesto, že organismus, se kterým se střetnete, jsou toliko nevelcí červí tvorové, pohybující se velice rychle po stěnách a stropech zdejšího komplexu. Třebaže zprvu vyhlížejí hodně neškodně, brzy odhalíte jejich nepěkný zvyk vaši postavu infikovat jakýmsi smrtonosným virem, který posléze prostupuje vaším tělem a mění hlavního hrdinu v monstrum. Pro pochopení. Vyjma fyzické výdrže, jejíž zhoršený stav poznáte také vizuálně, narůstá po specifických atacích ze strany nepřátel úroveň vašeho infikování. Při 100% hladině nákazy se vám na zádech objeví nechutný bolák a tělo našeho vojáka zkroutí každou chvíli křeč, znemožňující mu pokračovat v pohybu. Zdaleka nejhorším doprovodným jevem je však skutečnost, že rapidně klesá hodnota života. V tento moment je nutno navštívit speciální místnost, v níž se za pomoci získané vakcíny musíte
kompletně ozdravit. Jinak je po vás veta a začínáte z posledního místa uložení. Třebaže se zkraje dá říci, že EX má svým zaměřením hodně blízko k Resi, posléze ona zajímavá atmosféra vyšumí do éteru.
Červíci tu totiž budou nejčastější součástí trochu jednotvárných interiérů a bohužel po chvíli začnete spoustou lokací raději rychle probíhat, než být stresováni nevydařenými mechanismy (ještě o nich bude řeč) při nutnosti anihilace stále stejného druhu protivníků. Z hororu se tak brzy stává akční rutina, v níž vás překvapí jen něco málo momentů, a většina lokací se vyznačuje jen otravným kličkováním mezi myriádami malých a hnusných protivníků. Třebaže jsou někteří subbosové zajímaví, třebaže tady najdeme i některé další pěkné okamžiky - např. skvělé zhmotnění vodní kaluže ve stylu filmu The Abyss (Propast), začíná vás celé tohle schéma spíše otravovat a lehce nudit. Pročež se EX, při srovnání s podobnými tituly jako Dino Crisis, Silent Hill či Resident Evil, brzy ocitá na slepé koleji. Pokud tedy na PS2 hledáte nějakou hororovou akci, doporučuji spíše posečkat na dreamcastovou
konverzi Resident Evil Code Veronica.
Jinak EX nabízí nezbytné zpestřující adventurní prvky, jako je aktivování přepínačů, používání přístupových karet apod. Do toho kupa střílení do zmutovaných forem života, které se zpravidla nevyznačují nějakou hrůznou podobou a tudíž se o respektu (bohužel) nedá moc mluvit. Svého hrdinu vidíte v third person perspektivě, ale na nějaké vlastní kamerové kejkle si musíte nechat zajít chuť, neb je kamerová práce téměř plně v režii tvůrců hry. Sic máte volbu, díky níž si kameru "posadíte" blíže k tělu, sic se můžete rozhlížet pohledem z vlastních očí, ale leckdy by se hodilo i něco víc. Nicméně, abych tady příliš nehanil, až na pár hodně nepříjemných a krizových okamžiků velice špatného povědomí o situaci se tvůrci s tímto úkolem dokázali vypořádat relativně dobře, neboli časem si na to zvyknete. Vyvolání chůze a běhu je determinováno sílou stisku analogového tlačítka, pohříchu ani opatrné přistoupení k okraji platformy nezaručuje zastavení se na její hraně, takže každou chvíli hrozí pád kamsi dolů a v lepším případě nutné opakování cesty k původní pozici. Jinak zapomeňte na nějaké
svižné otočky, kotouly či strafování, což je s ohledem na akční zaměření opravdu zarážející. V některých střetech byste totiž nějakou z výše uvedených a jinak standardně používaných technik celkem potřebovali. A to tím spíše, že během zaměřování a střelby jste nepříjemně pasivní, neboli můžete pohybovat toliko hledím pušky (!?). Jinak má režim střelby dva módy. Ze zmiňovaného pohledu vlastních očí, kde se s nepříliš zřejmým zaměřovacím terčíkem rozhlížíte po krajině, a pak v third person, kdy má fungovat systém automatického zacílení nejbližšího oponenta. Jenomže tento je značně nepřesný a nečitelný. Pokud stojím několik kroků od obrovského mutanta, nota bene obrovsky rychlého, a Riley nedokáže pootočit zbraň o několik stupňů jeho směrem, abych mohl zahájit palbu, mám z toho mimořádně špatný pocit. A jestliže díky fixní kameře nevidím, kam zrovna jako Riley přesně mířím, musím tady s politováním říci, že tvůrci akční části nevěnovali potřebnou míru pozornosti. Na druhé straně tu je velice originální a efektivní volba upgradu vaší základní zbraně, díky čemuž se řada věcí jeví v mnohem lepším světle. Padla zmínka o špatném zaměřovacím terčíku ve first person? Brzy si budete moci na svou armádní pušku namontovat zoomovací dalekohled a ostřelování se pak stává daleko přitažlivější prací. Největším přínosem v této oblasti je
však možnost přidání vhodné sekundární zbraně, což se může dít i ve víru boje. Plamenomet, granátomet či brokovnice, byť samozřejmě s limitem nalezených nábojů, určitě potěší. A pokud vám munice dojde (pro primární zbraň máte ve hře specifická místa pro maximální doplnění zásobníku), zbývá ještě nůž. Rozmach s touto věcičkou je skutečně mimořádný a mimo bojování se s ní může vyřešit také otázka zpřístupnění obsahu beden.
Tvůrci nám dále nabízejí jimi hodně vychvalované inovativní využití akčního tlačítka, jež je odvislé od momentální situace. Pokud jste např. na okraji platformy a stisknete zvolené tlačítko, tak ji prostě přeskočíte. U žebříku zase začnete šplhat vzhůru, dále nechybí přelézání objektů či efektní ručkování s mimořádným nápadem zavěšení se na žbrdlení a sestřelování cílů, jež se k vám na křídlech smrti blíží vstříc. To oceňuji. Je samozřejmě fajn, kterak si tvůrci pohráli s některými herními aspekty, ale přesně v momentě, kdy už chystáte své díky, přijde nějaké strašlivé faux-pas. Ručkuji po stropní platformě ála Lara Croft a na jejím konci po efektním rozhoupání se odskočím a přichytím se blízkého žebříku. Nevídaně intuitivní a skvěle animačně provedené.
Ostatně animace pohybů hlavní postavy až na výjimku zaslouží velkou pochvalu. Jenomže o kus dál je jiný žebřík a já zvolím jinou alternativu a pokusím se naň s rozeběhem přímo vyskočit. Leč co to? Okraj platformy směřující k žebříku mne prostě nepustí dál. Ano, znovu jste tedy odkázáni toliko na cestu, kterou vám předdefinovali autoři a nějaká svoboda rozhodování je pryč. Což je mimořádná škoda. Jinak se interakce prostředí vyznačuje také sbíráním jasně zviditelněných předmětů do vašeho inventáře. Ten je, jenom tak mimochodem, skvěle zpracovaný. Najdeme v něm i potřebnou mapu momentální lokace (jednotlivé části však musíte ve hře získat po vzoru Resi) či přehled dosud získaných informací.
Grafická podoba EX je velmi dobrá, 3D polygonové prostředí je sice vesměs poněkud skromné a některé efekty zase poněkud přehnané (např. víření prachu pod vašima nohama), ale budiž. Příležitostné FMV či enginové sekvence pomáhají dotvářet příběh, kterýžto si skládáte i z často nalezených spisků (a to na nejneuvěřitelnějších místech - skoro to vypadá, že se tady prohnal Večerníček). Třebaže bych osobně dal
větší důraz na puzzle a v několika případech bych to tak neusnadňoval, zase to tady pěkně "odsejpá", a to hráčská komunita jistě ráda ocení. Zvuková část nabízí pěkný hudební soundtrack, jenž se pohříchu posléze hodně opakuje, a pak naprosto příšerné namluvení. Jednak je strašně studiové a nerespektuje souznění s prostředím, dále je zarážející asynchronizace otevírání úst a mluvy. Tady mne vcelku nezajímá, že je uvedený model ušitý pro japonskou verzi.
Takže, abychom to tu shrnuli. EX mi připadá jako hra, u níž tvůrci přesně nevěděli, jakým směrem se vydat, a nakonec je z toho takový hybrid, jenž plně neuspokojí příznivce ani jednoho žánru. Zvláštní situace. Na PSX UŽ nejsou kvalitní tituly a na PS2 JEŠTĚ nejsou. V tomhle vakuu se EX asi dobře uchytí, i když s ohledem na zmiňovaný Code Veronica a předpokládané vánoční uvedení Syphon Filter 3 (PSX) na trh nám EX asi brzy zůstane v propadlišti zapomění. Jestliže je průměr synonymem pro něco, co je obvyklé či všední, tak se EX jen díky pár zajímavým nápadům vyškrábal těsně nad tuto hranici. Ale combo PS2 a DVD formát musí nabídnout daleko více.
| Extermination | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
