Čtvrtek 13. srpna 2020, svátek má Alena
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 13. srpna 2020 Alena

Everybody´s Tennis – nenápadná kvalita

  12:00aktualizováno  11. dubna 12:39
Z vývojářských studií Sony jsme se již dočkali několika dílů ""Golfu pro každého"" a nyní na nás útočí ""Tenis pro každého"". Stranou tedy nezůstanou ani ti, kteří tenisovou raketu viděli leda tak na obrázku.

Everybody´s Tennis Přelom prvních dvou čtvrtin tohoto roku je až nebývale bohatý na tenisové hry. No dobře, vedle Everybody´s Tennisu vyšel již jen třetí Virtua Tennis, ale kdy naposled jste hráli dvě nové tenisové hry v průběhu jediného měsíce? Everybody´s Tennis je ale navíc mimo svých kvalit zajímavý přinejmenším tím, že o této hře se prakticky vůbec nemluvilo, a jistě se tak i přes naše velmi pozitivní první dojmy najde spousta hráčů, která o této hře slyší dnes poprvé. Na druhou stranu ale nikdy není tak pozdě, aby nemohlo být ještě později, že.

Everybody´s Tennis je vcelku dost jasným signálem, že po vzoru Nintenda nechce ani Sony zůstat pouze u jediného „srandovně kresleného“ sportu v podobě několika dílů Everybody´s Golfu (a.k.a. Hot Shots Golfu), přičemž časování Tennisu je zvoleno poměrně takticky na dobu, kdy je PS2 ještě velmi aktivní platformou, ale kdy je zároveň jasné, že její dny jsou již pomalu sečteny. Everybody´s Tennis se tak řadí ke slušné množině (potenciálně) vysoce kvalitních PS2 titulů, které mají ještě v první půli tohoto roku držet PlayStation 2 nejenže nad vodou, ale stále ještě na výsluní popularity mezi hráči.

Everybody´s Tennis A o co že tedy v Everybody´s Tennisu jde? No samozřejmě že o tenis, ovšem upřímně řečeno, charakterizovat jeho úroveň je možná značně složitější než by to na první pohled mohlo vypadat. Na rozdíl od realisticky ztvárněného Virtua Tennisu je vzhledem k okolním obrázkům asi zřejmé, že v případě Everybody´s Tennisu musí jít jednoznačně o tenisovou arkádu jako řemen. Ale to právě není zase až tak jisté. Hra se samozřejmě nedrží zcela přesně všech tenisových zákonitostí, takže rozhodně v zápasech není potřeba dodržovat pitný režim a před podáním si pečlivě vybírat míčky, ale na druhou stranu se rozhodně nedá říci, že by to byla jen nějaké tupá rubačka. A to i přesto, že v okamžiku, kdy vám zdejší herní zákony přejdou do krve, budete soupeřům na druhé straně sázet tak ukrutné dělovky, že místy budete mít sami problém míček vůbec zahlédnout.

V úvodu hry se ještě ani moc nejedná přímo o tenis, ale spíše jen o takové pinkání.

Everybody´s Tennis V úvodu hry se ještě ani moc nejedná přímo o tenis, ale spíše jen o takové pinkání. K dispozici je totiž pouze pár postaviček ze začátečnické třídy, s nimiž se toho zase až tak moc předvést nedá. Pohybují se poměrně pomalu a razance jejich úderů taky není kdovíjak skvělá. Výhodou je ale skutečnost, že jen málokdy s nimi lze zkazit podání nebo poslat míček do outu. Jakmile ale začnete odemykat postavičky nové, respektive z vyšších tříd, budete již schopni předvést lepší a preciznější výkony. Přirozeně nevýhodou těchto hráčů je skutečnost, že již musíte své údery mnohem lépe časovat i umisťovat, což platí zejména pro postavičky z té nejvyšší výkonnostní kategorie.

Liší se i herní projevy jednotlivých postav. Máme tak zde klasicky rubače od základní čáry, hráče zdatné ve hře na síti, ale samozřejmě i všestranné univerzální hráče, kteří se vyznačují dobrým pokrytím celého kurtu, což je dle našeho soudu nejlepší volba. Různé herní styly v kombinaci s vaší vlastní strategií jsou poměrně slušně vyváženy, ale ani nejlepší hráč vám nevyhraje zápas sám o sobě, takže je potřeba, zejména tedy v pozdějších fázích hry, abyste něco předvedli i Everybody´s Tennis sami. Jedním z pilířů zdejšího hraní je správné časování úderů, takže pokud to nebudete mít tak říkajíc v oku, moc daleko se nedostanete, protože až na výjimky je to pouze správně načasovaný a provedený úder, který vám může na konto připsat další fifteen. To ale samozřejmě platí opět zejména pro pokročilé fáze hry, v úvodních zápasech to nějak doklepete vždycky. Ostatně, jejich účelem je v prvé řadě to, abyste se se hrou seznámili.

Hra nabízí tři základní údery, kterými jsou topspin, zkrácený úder a samozřejmě nesmí chybět lob. S tím ale souvisí i naše první výtka, jelikož zejména loby a částečně i zkrácené údery se nám zdály poněkud špatně čitelné. Těžko říci, zda to bylo zvoleným náhledem, celkovým zpracováním nebo čistě jen naší neschopností, ale adekvátně reagovat na loby nám činilo potíže i poté, co jsme již dokončili celý hlavní režim a soupeřili již jen s nově odemknutými ultimátními soupeři, kteří jsou mimochodem bez výjimky vyvedeni v černé barvě. Samozřejmě máme na mysli tenisový úbor, který získáte vítězstvím právě nad takovýmto hráčem. Loby se tak staly naší noční můrou, protože i do těchto chvil je jejich odehrání z naší strany stále ještě do značné míry dílem náhody. Naštěstí ale počítač Everybody´s Tennis není schopen toto zjistit, takže nám je tam zase až tak často nesází a v redakčním multiplayeru u nás panuje jakási nepsaná gentlemanská dohoda, podle níž se loby používají pouze v nouzi největší.

Samozřejmě by se tady dalo leccos ještě aspoň lehce dopilovat, ale i tak se jedná o skvělou a navíc vyloženě chytlavou záležitost.

Když už jsme se zmínili o tom počítači, respektive o jím ovládaných soupeřích, máme tady v rychlém sledu hned druhou výtku. Nabyli jsme totiž přesvědčení, že počítač si čas od času s velkou chutí škodolibě sám sobě nadržuje. Ještě bychom docela brali, že člověk čas od času vyrobí dvojchybu, protože ve hře není žádný indikátor, podle kterého by se dalo odhadovat, zda třeba podání půjde do sítě a je potřeba to odhadovat čistě jen podle výšky nadhozeného míčku, ale když vám najednou zničehonic začnou míčky létat do outu nebo když vám soupeř v situaci, kdy míč doběhne z posledních sil, řízne ukrutný forhend křížem do Everybody´s Tennis míst, kde nemáte nejmenší šanci s tím cokoliv udělat, tak je to přinejmenším podivné. Nejde nám samozřejmě o realismus, ostatně kdo už někdy viděl pár setů Rogera Federera, ten ví, že tento chlap dokáže víceméně „jen tak mimochodem“ zahrát údery, které ještě tak sekundu předtím vypadaly jako naprosto nemyslitelné, jde ale o to, že si takovéto chvilky vybírá tak říkajíc, jak se jí to hodí. Typicky ve chvílích, kdy je váš náskok již větší než malý, nebo když naopak ukrutně stahujete. Jako kdyby hra měla nastaveno několik podmínek, při jejichž splnění vás má začít bez milosti drtit. Opět se to projevuje spíše až v pozdějších fázích hry, ale o to více to dokáže naštvat. Když totiž nad potenciálně silným soupeřem vedete v setu třeba již 4-0 a pak musíte o vítězství bojovat až v tie-breaku, budete přinejmenším kroutit hlavami.

Jedním dechem je ale potřeba dodat, že se nejedná o chybu nikterak zásadní, protože nakonec s pár opakováními stejně utlučete každého, ale je to taková zbytečná kaňka. Možná je to způsob, jakým autoři chtěli odstupňovat obtížnost, ale dokážeme si představit i bez toho, abychom měli pocit, že si počítač sám Everybody´s Tennis nadržuje. Ovšem i přesto by bylo chybou, kdybyste propadli dojmu, že je Everybody´s Tennis dalším odfláklým kusem, protože je tomu přesně naopak. Podobně jako sportovní hry od Nintenda nebo samozřejmě i Everybody´s Golf, disponuje totiž i Tennis dostatečnou hloubkou na to, aby u něj dokázal prosedět celé odpoledne doslova Everybody. Nováčci budou nadšeni bezproblémovým pinkáním s postavičkami pro začátečníky, ostřílenější hráči pak dostanou dostatek prostoru na různé experimenty jak s postavami, tak zejména s herními styly a strategiemi, jak soupeře udolat. Podobně jako ve skutečném tenisu je zde možné zkoušet různé taktiky, třeba zkusit křížnými silnými údery vyhnat soupeře z kurtu, „uštvat“ ho kombinací krátkých a dlouhých úderů nebo ho třeba zkusit držet u základní čáry a zatlouct mu tam volej po přechodu na síť.

Tenisová záplava

Odpustíme si protentokrát provařené řečičky o tom, že prvním videoherním sportem byl v podobě legendárního Pongu v podstatě tenis, ale tenisové hry jistě stojí alespoň za letmou úvahu. Podobně jako fotbalů či hokejů jsou totiž videoherních tenisů na nejrůznějších platformách doslova mraky. Zajímavé ale je, že na rozdíl od fotbalů a hokejů je větší množství tenisových her, které určitě stojí za to. Sony má svůj Everybody´s Tennis a Nintendo zase Mario Tennis (velmi slušná je i jeho GBA verze). Žádný z nich sice není zcela pravověrnou simulací, ale ani ti, kteří volají po větší dávce realismu nepřijdou zkrátka. Tak nějak na pomezí balancuje již výše zmíněný Virtua Tennis 3 a více do hloubky pak jde xboxový Top Spin nebo playstationový Smash Court. Čestné místo si zde ale určitě zaslouží i Table Tennis od Rockstaru a to i přesto, že se jedná o tenis stolní.

Klady a zápory

Plus Zábava skutečně pro každého
Plus Různé herní styly
Plus Povedená prezentace
Plus Věrnost skutečnému sportu i při arkádovém ladění

Mínus Počítač si občas nadržuje
Mínus Ne zcela čitelné loby
Mínus Možná to mohlo být o něco delší

Velmi spokojeni jsme i s technickým zpracováním. I přes čistokrevný komixový styl totiž grafika disponuje dostatečnou mírou řemeslné kvality, že v podstatě na každém kurtu to vypadá nejen stylově, ale i dostatečně pohledně. Ruku v ruce s tímto stylem jdou i zvuky, které jsou navíc zhusta doprovázeny textovým vyjádřením. Po úderu do sítě se tak objeví třeba bublina s „Thwack“ a mile a vlastně i vtipně působí i nápisy „Clap“, které poletují okolo tleskajících lidí. Kupodivu ani neleze na nervy zdejší hudba, která jako by v některých momentech vypadla z předělových „vycpávek“ tehdy ještě Československé Televize. A dokonce ani často poměrně monotónní hlasy sudího na umpiru nám vůbec nevadily.

Výsledek je z našeho pohledu tedy zcela jasný. Samozřejmě by se tady dalo leccos ještě aspoň lehce dopilovat, ale i tak se jedná o skvělou a navíc vyloženě chytlavou záležitost doslova a do písmene pro každého. Ostatně, co jiného taky čekat od hry, která se jmenuje Everybody´s Tennis, že?

Everybody´s Tennis
Výrobce/Vydavatel Clap Hanz/Sony
Platforma PlayStation 2
Multiplayer: 4 hráči
Vibrace/Analog: ano/ano
Paměťová karta: 225 kB
Verdikt: Problém se soupeřovými loby nás štve dost na to, abychom udělili vyšší hodnocení, ale pravdou zůstává, že tato osmdesátka je skutečně hodně poctivá a hodně zasloužená.
Hodnocení: 80% (info)

Témata: Raketa
  • Nejčtenější

Konec éry DOSu byl pro hráče těžký, přejít na Windows nikdo nechtěl

Ještě v polovině devadesátých let uznávali hráči počítačových her jen operační systém DOS. Nastupující Windows 95 byly...

Sony ukázalo dávku her pro stávající i chystanou generaci PlayStationu

V dalším díle svého pořadu State of Play se Sony zaměřilo na hry vývojářů třetích stran, především na stávající konzoli...

To se vám bude líbit. Cyberpunk 2077 ukazuje v akci zbraně a životní cesty

Očekávaný Cyberpunk 2077 sice vyjde až v listopadu, tvůrci z polského studia CD Projekt Red náš však průběžně zásobují...

Vzpomínáme na film Mortal Kombat: nářez z devadesátek se super hudbou

Nostalgie je mocná věc. Film Mortal Kombat jsme zbožňovali před 25 lety a naší srdeční záležitostí je dodnes....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

RECENZE: Nic tak špatného jako Tiny Racer už jsem dlouho nehrál

Tiny Racer vypadá na první pohled jako sympatická arkádová hříčka s malými autíčky, která sice nemá nějak velké ambice,...

Biolog Komárek: Jsme účastníky největšího sociologického experimentu všech dob

Premium Měsíce trvající pandemie nám převrátila životy naruby. Známý biolog, filozof a autor dvou desítek odborných knih a tří...

Brzy dospěju do bodu, kdy si účet na Facebooku zruším, říká Lucie Výborná

Premium „Je to hra. Hra, která by měla být přínosná, užitečná, inspirativní,“ říká o své práci moderátorka Českého rozhlasu...

Proč koronavirus už téměř nezabíjí. Vytratí se, nebo se vrátí ještě silnější?

Premium Koronavirus je záhadný. Nečitelný. I když ho zkoumají ti nejchytřejší lidé, pořád o něm víme málo. Chová se jinak. Je...

  • Další z rubriky

RECENZE: Marvel’s Iron Man VR ukazuje omezení virtuální reality

Tony Stark se vrátil jako Iron Man do herního světa v titulu určeném výhradně pro virtuální realitu. To zní jako skvělý...

RECENZE: Remake Destroy All Humans! je stejně tak praštěný jako originál

Patnáct let stará akční adventura Destroy All Humans! se dočkala moderní grafiky, jinak zůstalo vše při starém. Obstojí...

Filmová adaptace Warcraftu je splněným snem. Recenze očima hráče

Pokud existuje černá magie, snímek Warcraft v boji s ní zvítězil. Podařilo se mu totiž prolomit pomyslné prokletí filmů...

RECENZE: War Thunder je snem všech milovníků vzdušných bitev

War Thunder uspokojí více i méně náročné piloty. A nadchne technickým provedením.

Dětská psycholožka: Sociální sítě mají na psychiku teenagerů negativní i pozitivní dopad
Dětská psycholožka: Sociální sítě mají na psychiku teenagerů negativní i pozitivní dopad

Stále více dětí trpí psychickými poruchami. Nevyhýbají se jim ani úzkosti a deprese. Ty se často objeví v období dospívání, kdy děti žijí více ve...

WhatsApp se brzy zbaví toho, co nás na něm nejvíc štve

Populární chatovací aplikace WhatsApp chystá změnu, která leckoho potěší. Brzy bude mít podporu více aktivních zařízení...

Krejčířovu vilu opět nikdo nechce. Už ani za dvacetinu pořizovací ceny

Ani další pokus o vydražení vily v Černošicích, která patřila odsouzenému Radovanu Krejčířovi, nebyl úspěšný. Do dražby...

Češi bydlí na Papui již tři roky. Byl to ze začátku šok, ale nelitují

Manželé se rozhodli vydat za prací do zahraničí. Zlákala je Papua Nová Guinea, kde žijí od roku 2017. Nejdříve v městě...

Škoda nebude žádnou montovnou, říká Babiš. Nový šéf musí na kobereček

Premium Premiér Andrej Babiš a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček chtějí vědět, jaká budoucnost čeká mladoboleslavskou...

Jiné světlo, úhel nebo póza. Ženy odkrývají iluzi Instagramu

Často jsou to milovnice cvičení a zdravého životního stylu, které se snaží bořit mýty o tom, jak jejich těla ve...