Lidé ze společnosti Paradox Entertainment si řekli, že strategií čerpajících z historických událostí není nikdy dost, a rozhodli se potěšit příznivce tohoto žánru novým kouskem s názvem Europa Universalis (dále budu používat trochu zavádějící zkratku EU). Dle autorů se jedná o naprosto převratný typ strategie, ve skutečnosti je ale hra EU realtimovou strategií s možností volby rychlosti nebo úplné pauzy. Je sice pravda, že mnoho strategií využívající tento systém zatím na trhu není, ale zejména v poslední době jsme jich už několik zaregistrovali. Strategie EU mapuje historický vývoj v šestnáctém, sedmnáctém a osmnáctém století a ač by se z názvu mohlo zdát, že se budeme pohybovat jen ve staré dobré Evropě, autoři nám nabízejí pro naše strategické choutky v podstatě celý svět. Bavit se u této hry nemusíte sami, ale můžete přizvat ke strategickému zápolení až sedm dalších kamarádů, přičemž lze využít jak síťovou hru, tak internet. K dispozici je deset rozsáhlých scénářů, mezi nimiž najdeme takové historické milníky, jako například třicetiletou válku nebo boj USA o nezávislost. Navíc je připraven i smyšlený scénář Fantasia, ve kterém si zvolíte svůj národ a v jeho čele se pokusíte pořádně to ostatním nandat. Po volbě scénáře je potřeba ještě nastavit obtížnost a také vybrat podmínky vítězství. K celkové výhře může vést získávání bodů vítězství (které hráč obdrží za vítězné bitvy, ekonomické úspěchy, nové objevy a podobně), ale také obsazení určitého počtu provincií
nebo splnění speciálních úkolů. Nakonec si ještě můžete nastavit několik cerepetiček v Options a pak nezbývá, než se pustit do hraní.
Jak jsem již lehce naznačil, svět je ve hře EU rozdělen na jednotlivé provincie. Autoři jich připravili více než 800 a vlastence jistě potěší, že zde najdeme i Bohemii a Moravii. Každá provincie je charakteristická počtem obyvatel, produkcí a úrovní infrastruktury, daněmi a podobně. Pokud obsadíte nepřátelské území, spadne vám do klína i celé jeho bohatství. Po obsazení neutrální provincie je třeba nejprve vybudovat kolonii a postupně ji osidlovat. Po dosažení určité úrovně se kolonie změní v město, ve kterém je možno stavět další budovy, rekrutovat armádu a v přímořských provinciích budovat loďstvo. Město je možno také různými způsoby vylepšovat, například povyšovat úředníky (což ovlivní zejména výběr daní) nebo posilovat opevnění. Maximální počet vojenských odvedenců je v každé provincii závislý na aktuálním počtu obyvatel, takže je samozřejmě dobré disponovat co největším územím, ze kterého je možno odvést početně silnou armádu. Z provincií plyne pochopitelně také finanční užitek, a to nejen ve formě daní, ale také díky ziskům z vyráběného zboží. Peníze se vždycky hodí, v této hře to pak platí dvojnásob. Nic není zadarmo – budete muset financovat nejen typické akce jako je stavba manufaktur či lodí a
rekrutování armády, ale musíte (tedy měli byste) financovat i výzkum nových technologií a průběžně je potřeba platit například i za zásobování vojsk. Když už mluvíme o armádě, nemohu nezmínit několik zajímavých detailů. Každá armáda má svou morálku, která samozřejmě ovlivňuje její bojeschopnost. Vojáci neubývají z vojska jen v boji, ale také méně obvyklými způsoby, jako jsou nemoci, dezerce a podobně. Tento úbytek je dán jednak prostředím (při hlídkování v bohaté provincii bude jistě menší než na několikaměsíčním pochodu), jednak úrovní velení. Autoři pro nás nachystali sice jen tři druhy pozemních vojenských jednotek (pěchota, jízda, dělostřelectvo), ale s vědeckým pokrokem se tyto jednotky zlepšují a získávají tak i některé nové dovednosti (například průzkum nového území a podobně).
Historický vývoj je ve hře EU reprezentován zvyšováním úrovní v jednotlivých oblastech, jimiž jsou pozemní armáda, námořnictvo, obchod a infrastruktura. Zatímco pokrok v prvních dvou oblastech vám umožní zesilovat opevnění, vylepšovat vojenské jednotky a stavět lepší lodě, pokrok v ostatních směrech vám zajistí zvýšení příjmů z daní, zlepšení obchodu, možnost stavby nových dílen a podobně. Militantně založení hráči se možná budou soustředit hlavně na vylepšování armády, to se jim však může krutě vymstít. Ekonomická
stránka hry je totiž nesmírně důležitá a budete se muset pořádně ohánět, aby vaše pokladna po nákladných vojenských taženích nezela prázdnotou. Nejen kvalitní armáda, technologický pokrok a úspěšný obchod však zaručují vítězství – neméně důležitou součástí hry je i diplomacie. Můžete samozřejmě provádět více méně klasické diplomatické skopičiny jako je vyhlašování války, uzavírání míru a formování aliancí, k dispozici jsou však i méně obvyklé akce jako například obchodní embargo, vazalství, půjčování peněz nebo sňatek královských potomků.
Co se týče ovládání, je vyřešeno celkem obstojně, většinu činností lze ovládat myší a k dispozici je i několik klávesových zkratek – zejména pro zoomování mapy a ovládání rychlosti času. Je však třeba říci, že hráč musí pečovat o poměrně hodně věcí a stratégové-začátečníci budou mít s touto hrou pravděpodobně dost problémů. Starat se totiž o rozkvět provincií, budování armády, stavbu lodí, financování vynálezů, obchod, výběr daní, úředníky, diplomacii, ale také třeba o náboženství, kolonizaci a válečné manévry, to skutečně není nic pro nezkušené hráče a leckoho to nejspíš ani nebude bavit. Autoři možná mohli některé činnosti alespoň trochu zjednodušit nebo zautomatizovat.
Podívejme se také na technické zpracování. Hlavní část hry běží v rozlišení 800x600, filmečky pak v 640x480. Filmové sekvence jsou pěkné, i když by jim vyšší rozlišení jistě neuškodilo. Při hře samotné vlastně vidíte hlavně mapu, kterou můžete pomocí kláves zoomovat. Musím říct, že jsem si při hraní připadal trochu jako na hodině zeměpisu, ale ono to jinak asi nejde. Mapa bude zkrátka stále mapa, i když je pravda, že autoři jí mohli vtisknout alespoň trochu přátelštější podobu a nespokojit se jen s barevným odlišením jednotlivých provincií. Můžete však alespoň přepínat mezi různými módy mapy, z nichž některé odhalí politické rozložení sil, jiné jsou zaměřeny spíše ekonomicky a tak dále. Vaše armády i vojska ostatních mocností jsou symbolizovány postavičkou vojáka v dobové uniformě a číslem, udávajícím počet mužů v tisících. Na mapě jsou ale k vidění i některé další (většinou animované) postavy. Například při kolonizaci se na území dané provincie objeví osadník stloukající plot, obdobně jsou zobrazeny i další činnosti – zedník staví hradby, kovář vyrábí meče, kapitalista třese měšcem, Pinochet chrastí řetězem, prostě klasika. Všichni tito chlapíci jsou poměrně pěkně vykreslení, ale pokud se na území jedné provincie nebo v jejím sousedství vyskytne více takovýchto postaviček (a do toho ještě třeba přesuny armády), nastává docela chaos a čert se v tom vyznej. Celkově vzato je grafika poměrně slušná, ale v některých okamžicích působí dost nepřehledně.
Musím se zmínit i o zvukové stránce hry. Mluvené slovo v průběhu hry v podstatě neuslyšíte (v intru naštěstí ano) a zvukové efekty sice nejsou nic moc, ale pro strategické účely docela stačí. Mě osobně však lezla dost na nervy hudba, která je jednotvárná a řekl bych až nepříjemná. V Options můžeme naštěstí najít šikovnou volbu Music-Off. Pokud se na technické zpracování podíváme jako na celek, není sice nikterak strašné, ale není to ani žádná sláva. U strategií to však nemusí být to nejdůležitější.
Co však u strategií rozhodně za důležité považuji, je hratelnost. U hry EU jsem trochu na rozpacích. Zanícení stratégové u ní pravděpodobně vydrží dlouhé dny, jelikož nabízí skutečně komplexní zábavu, ve které mohou využít vojenskou, ekonomickou i diplomatickou sílu k dosažení svých záměrů. Na druhé straně si však myslím, že hráči, kteří nejsou strategiemi vyloženě posedlí, si s touto hrou moc legrace neužijí. Nenaláká je totiž ani převratné zpracování, ani chytlavá atmosféra – hra jim nejspíš bude připadat zbytečně složitá a překombinovaná. Hra EU je prostě určena zejména pro náruživé příznivce strategií, pro které je však rozhodně dobrou volbou.
| Europa Universalis | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
