Eternal Sonata – sen umírajícího

Mixovat smrt polského skladatele z 19. století a dobrodružnou hru? Jak známo v Japonsku jde vše. A kupodivu takřka vše se povede. Eternal Sonata je toho zářným příkladem.

Eternal Sonata

Umírá Frederick Chopin. Mysl geniálního polského skladatele v okamžiku smrti začínají plnit tóny hudby, kterou tak miloval a jež na sebe náhle bere podobu postav. Je Chopin v agónii a mozek sní svůj poslední sen nebo se duše génia odpoutává a odchází do světa bizarnosti? Tak tuhle otázku si budete muset zodpovědět po zahrání unikátního titulu Eternal Sonata pro Xbox 360 sami. Ačkoliv samotné téma nepůsobí nijak vesele, zapomeňte na jakoukoliv pochmurnost v samotné hře, naopak, čeká vás příběh plný barev a dokonce i jakési vizuální něhy. Nakonec, co si pomyslet o hře, kde jedna z hlavních postav, dívka Polka bojuje proti oživlým dýním paraplíčkem? Vrtíte nevěřícně hlavou? Tak přestaňte, pro japonská RPG neplatí žádná omezení.

Kuriozní filosofování Polky a Chopina, jež představuje patrně nejzajímavější prvek příběhové linie.

Pokud tedy máte rádi veselou, pestrou grafiku „kresleného filmu“, hra se vám zaručeně bude líbit. Možná si ani neuvědomíte, že jste vázáni na fixní kameru, svět si nemůžete sami prohlížet, na druhou stranu hra není akční, takže to příliš nevadí. Na detailech je dobře znát výkon systému Xbox 360, ačkoliv chápu, že milovníci realismu Eternal Sonatu neocení. Vy, co JRPG naopak milujete, si okamžitě vybavíte mistrovské dílo z PlayStation 2 Dragon Quest VIII, které pro Square Enix vytvořil Level 5. Styl kresby je možná opravdu podobný, ačkoliv detaily u Eternal Sonaty jsou propracovanější, s epochální velikostí a svobodou DQ8 se Eternal Sonata v žádném případě nemůže rovnat. Jste de facto v síti tunelů, naštěstí při herním stylu to nijak nevadí.

Co obě hry ještě spojuje, je soubojový systém ve zvláštní obrazovce. Ale zde má Eternal Sonata své zvláštnosti. Jednak souboje nezačínají zcela náhodně, ale v reakci na setkání s nepřítelem, hlavně však máte při souboji časový limit, který můžete využít i na pohyb uvnitř soubojové obrazovky. Je na vás, zda ho využijete spíše na přesun postavy nebo na samotný boj. Ačkoliv v souboji využíváte tři ze svých postav, které jsou při pohybu lokacemi prezentovány jedinou, tyto nejsou nuceny být na jediném místě, jako třeba v Dragon Questu VIII a ostatních hrách, které zvláštní soubojovou obrazovku využívají. Ale soubojový systém má i další pozoruhodnosti.

Jak tedy celý boj probíhá? Vaše postavička se dostane do blízkosti nepřítele. V tom okamžiku se otevře speciální soubojová obrazovka, která většinou disponuje jak tzv. světlou, tak tmavou, stinnou oblastí. Například na trávníku, kde k souboji došlo, roste strom, který vrhá na určitou část stín. A pokud se rychle do stínu přesunete, máte možnost využít „temných skillů“. Jako příklad asi postačí to, že například Polka může na světle využít skillu léčení, zatímco pokud vběhne do stínu, umí vrhnout ničivý meteor. Zajímavou schopností disponuje postava Beat. Může nepřítele vyfotografovat a snímky pak představují zdroj peněz.

Nápad vytvořit na bojišti světlou a stinnou oblast je možná zajímavý, ale bohužel není dotažený do konce.

Na rozdíl od propracovaných systémů, na které jsme zvyklí například z Final Fantasy série, v Eternal Sonatě neexistuje žádný „sphere“ nebo „license grid“, kde byste si pozvolna určovali vývoj schopností postavy. Pokud dosáhnete určitého levelu, hra vám oznámí, že jste se naučili nějakou novou dovednost. V podstatě tedy jen mlátíte nepřátele a čekáte, až se postavy naučí nějaké další dovednosti. Oproti propracovanějším RPG není systém příliš motivující. Peníze, které za úspěšné souboje dostáváte, tedy můžete investovat pouze do nákupu lepšího brnění nebo výzbroje. Ještě se ve hře setkáte se skupinovými skilly, ale opět jsou vázány na postup hrou.

VIDEO

Nápad vytvořit na bojišti světlou a stinnou oblast je možná zajímavý, ale bohužel není dotažený do konce. Když se ocitnete například v kanálech, kde bojujete s krysami, jste neustále ve stínu, takže výhoda mizí. A pokud je takováto lokace příliš rozlehlá, tak se takřka ihned naučíte, jak si s nepřáteli poradit a souboje se stanou až děsivě monotónní. Když si uvědomíte, že celý souboj často spočívá pouze v tom, že doběhnete k nepříteli a mačkáním jediného tlačítka do něj mlátíte hlava nehlava a občas použijete některý skill, je to až ubíjející. Naštěstí alespoň na bossy musíte nějakou tu taktiku vyvíjet.

Pohnutý osud

Chopin je dnes světu znám jako jeden z nejgeniálnějších skladatelů klavírní hudby a klavírní virtuóz. Jeho život však ničím příjemným nepřekypoval. V pouhých sedmi letech vyšla jeho první skladba, svět ho vzápětí označil za nového Mozarta, ale štěstí skladatel nikde nenacházel. Stranil se lidí, milostný román se spisovatelkou George Sandovou skončil špatně. V pouhých 39 letech umírá v roce 1849 ve Francii. Jeho srdce odvezla krátce po pohřbu jeho sestra do rodného Polska. Poslechnout si Chopinovu hudbu můžete na výše vloženém videu.

V okamžiku, kdy vašim postavám dojde čas, na řadě jsou nepřátelé. V té chvíli ještě máte šanci naučit se jejich útok vykrýt rychlým stisknutím tlačítka. Jelikož ale některé nestvůry útočí kombinací několika seknutí, namačkat vhodnou kombinaci, aby se vaše postava zakryla štítem, je takřka nemožné. Přesto se vám alespoň něco může povést odrazit a snížit si tak poškození. Jako nápad je to opět dobré, ale vzhledem k rychlosti a složitosti útoků protivníka často nevyužitelné. Ve hře samozřejmě nejen bojujete, ale i prozkoumáváte okolí, kdy nacházíte truhličky s věcmi, které buď využijete, nebo je můžete prodat. To jednoduše v RPG nemůže chybět.

Nevím, co napsat o příběhové linii. Dotýká se Chopninovy tvorby, ale tak pozoruhodným způsobem, že máte velkou motivaci postupovat, abyste se dozvěděli více. Nejdete tedy nazdařbůh hrou s cílem probojovat se na konec, ale spíše proto, abyste se dozvěděli něco více z bizarního děje. Vyhlížet budete i dialogy postav, zvláště pak kuriozní filosofování Polky a Chopina, jež představuje patrně nejzajímavější prvek příběhové linie. Eternal Sonata je dobrá hra, pro milovníky JRPG, kteří si zatím na Xboxu 360 příliš neužili, přímo klenot. Nedosahuje samozřejmě kvalit absolutní elity, kterou patrně navždy bude představovat Final Fantasy, ale pokud zvládnete infantilnost vzhledu, neprohloupíte. Líbil se vám Sakaguchiho Blue Dragon? Pak se nemusíte bát a do Eternal Sonaty jděte. A jestliže nelíbil, alespoň to s ní zkuste.

Hru zapůjčila firma Gamehouse.