Eternal Eden PC: pojď, ukážu ti cestu rájem

  0:01aktualizováno  0:01
Mix Final Fantasy, Zeldy a Silent Hillu za čtyři stovky? No nekupte to. Je tu jeden háček: musíte mít rádi retro.
80

Eternal Eden

Platforma: PC
Výrobce: Blossomsoft

  • Vybroušená retro grafika
  • Pohlcující, návyková hratelnost
  • Nezapomenutelné postavy a příběh
  • Spousta skrytých bonusů
  • Třicet hodin zábavy za babku
  • Originality mohlo být mnohem víc
  • Originality mohlo být mnohem víc

Před péčí, kterou tvůrci své nízkorozpočtové hře věnovali, smekáme. To, co vidíte a slyšíte, není překvapivé, překvapivá je celková jakost toho všeho.

Herní karta

Eternal Eden pouták

Eternal EdenJsou velké hry, jejichž vývoj stojí moře peněz, reklama stojí moře peněz, a tudíž se, pochopitelně, chce za výslednou novinku dost peněz i po hráčích. Někdy se to vážně povede, jindy se to vážně nepovede. Potom jsou různé budgetové a příležitostné kousky, jejichž vývoj nestojí skoro nic, cena by taky ušla, leč bohužel logicky platívá, že za málo peněz málo muziky.

Ve hřmotu veletoků herního byznysu pak pro běžného smrtelníka téměř zaniká nepřehledný proud sharewaru, jenž mnohdy za cenu budgetovou i nižší nabízí kvalitu víc než zajímavou. Ale hledejte to, když tu není ta publicita. Dnes tedy jednomu takovému titulu věnujeme samostatnou recenzi. RPG Eternal Eden, tedy "Věčný ráj", si ji podle nás zaslouží.

Eternal EdenHru pochopitelně v obchodech nehledejte, žádná krabicová verze neexistuje. Titul si však lze stáhnout ze stránky výrobce, jímž je nováček na herní scéně, kanadský Blossomsoft. Stránka umí sama nastavit cenu v korunách a do čtyř stovek ještě pár drobáků zbývá.

Pokud nechcete riskovat omyl, a to asi nechcete, zkuste si nejdříve několikahodinovou trial verzi zdarma (BW mirror, 55 MB, *.exe). Opět doporučujeme stahovat přímo od Blossomsoftu, neboť jiné stránky nabízejí i notně ořezané demo.

"Nic není přesně tak, jak to na první pohled vypadá."

První pocity po spuštění nejsou ani vysloveně špatné, ani nějak zvlášť dobré. Hra vypadá jako remake nějakého dvacet let starého JRPG, navíc okatě opisuje od „prvního půltuctu“ Final Fantasy. Všechno se tváří a běží tak, jak jsme na to už ony desítky let zvyklí, doba potřebné adaptace: nula vteřin.

Eternal EdenA na co se taky adaptovat, když si vystačíte s šipkami a tabulátorem. Komu by nepravděpodobnou náhodou tabulátor neseděl, smí používat Enter. Pohyb zrychlíte podržením Shiftu. Menu se otevírá Escapem. Klávesou F1 nastavíte pár věcí, třeba to, aby se vám hra rovnou spouštěla na plné obrazovce a ne v okně. Veleužitečnou klávesou je F12 – okamžitý výskok na titulní obrazovku. To se hrubě hodí u soubojů s bossy – když vidíte, že vám k vítězství něco zásadního chybí, ale nechcete shazovat program ani čekat, až vás rival ubije.

A pomalu se roztáčí příběh. Po tajuplném prologu, na který si vzpomeneme až zase za hodně dlouho, se před námi otevírá klasicky roztomilá vesnička se zámkem, s klasicky roztomilými dětmi rozdílných povah a klasickou princeznou, slavící klasické veselé narozeniny. Totiž, princezna zas až tak klasická není. Vypadá na čtrnáct, ale je jí devět set. A i ti vesničané jsou krapet zvláštní. Platí u nich „kdo nepracuje, ať jí“ a tak si na oběd všichni jen zadarmo chodí pro hotovky – nikoli do RaJe, nýbrž do Rajské věže.

Eternal EdenTu stvořil mysteriózní Otec, ostatně stejně jako samotné vesničany – ti od neméně mysteriózního počátku své existence sice počítají léta, nicméně nestárnou a neznají žádné strasti, natož smrt. A smějí jíst všechno, co Věž vyplodí, kromě přísně zakázaného Ovoce poznání. A hrome, tak to nebude z FF, ale z jiného „erpégéčka“.

Každopádně se zdá, že jedinou povinností obyvatel tohoto Kvítečkova je přinést princezně na její narozeniny koláč. Jednou ročně. Jeden. To jde.

Jistému mládenci se ale zdá, že jeho koláče nedocházejí u princezny patřičného ohlasu a tak se rozhodne, že přidá určitou speciální ingredienci … každému je asi jasné, jakou. Prosím? Ne, to jsem opravdu nemyslel. Myslel jsem tamto. Jak to dopadne, si asi taky každý snadno domyslí. No prostě průšvih jako televizní zprávy.

Eternal EdenJenomže. Eternal Eden je hrou, kde nic není přesně tak, jak to na první pohled vypadá. Zprvu prosté rozvržení charakterů se postupně zamotává, otázka viny se komplikuje. A ani samotná hra není takové poloamatérské retro, jak se zprvu zdálo. Základ 2D grafiky je sice v obstarožním stylu, ale jak vidno ze screenshotu s bossem, až tak starodávně dětské to přece jen nebude. A poloamatérské už vůbec.

V porovnání například se vzdáleně podobným Aveyondem z roku 2006 je tohle už profiprodukt každým coulem. To, že má Blossomsoft se svými projekty políčeno na NDS, je znát.

"Pozice protivníků vidíte předem."

Říká se, že když se dlouho znáte s „trpaslíkem“, začne vám připadat jako člověk normálně malé postavy. Čím déle hrajete EE, tím vám připadá modernější. A to nejen proto, že tu místo náhodných soubojů vidíte pozice protivníků předem. Což je mimochodem zvlášť zde skvěle fungující princip. Stejně nakonec pobijete všechny, protože a) za kompletní čistění lokací jsou bonusy a b) tak jako tak potřebujete levelovat. Ale když se do většiny soubojů vrháte dobrovolně, je to úplně jiný pocit, než zarážkovitý systém „dva kroky? tři kroky?“.

Eternal EdenNa druhou stranu nutno nezaujatě přiznat, že přes zajímavé modifikace známých klišé hra mohla co do originality přidat. I ten „nečekaný“ a dojemný skon člena party už nás tvrdošíjně obšťastňuje nějaký ten pátek. Zato si titul získává hráče tím, jak perfektně všechno drží pohromadě a opravdu zábavně funguje. Jako švýcarský hodinový stroj. Dokonce s nefalšovanými vodotrysky.

Svět hry je tradiční dokola obeplouvatelný oceán, posetý ostrovy a ostrůvky s dungeony. Kobkařské lokace jsou dosti rozlehlé a rozdělené různobarevnými překážkami. Druhy se mění, princip zůstává: doputovat na jeden konec, aby se otevřel další kus cesty na opačném konci dungeonu. To sice nezní moc lákavě, ale zmíněné překážky se obměňují dostatečně zajímavě a navíc vám průběžně přibývají schopnosti a možnosti: plout lodí, létat vzducholodí, skákat, plavat, rozbíjet hrnce kladivem a podobně.

Bez klobouku, bos, strč do hrobu nos

Abychom jen nechválili. V reálu bývalo dobrým zvykem, že se mrtvému bojovníkovi dávala do hrobu solidní výbavička, počínaje jeho zbrojí a mečem a konče nějakým tím pamlskem, aby mu cestou do záhrobí nevyhládlo. Dodnes třeba někteří Romové zastrkují svému nebožtíkovi do rakve bankovky, cigarety, placatky i jiné předměty, aby netrpěl nouzí.

Chladnoucí západní svět ovšem sentimentem netrpí. Přesto neškudlete a nevracejte se, abyste před klíčovým okamžikem svlékli pro hrob předurčeného parťáka donaha – je to totiž zbytečné, hra už to automaticky udělala za vás. Klika je, že se avatar na obrazovce symbolicky vypaří, čili se lze utěšovat tím, že z něj svršky spadly. Pokud ale i tak budete mít při jejich následném rozprodeji smíšené pocity, vězte, že nejste sami. I drobnost, jejíž úprava by stála deset minut práce, může atmosféru výrazně pozvednout. Anebo narušit.

Eternal EdenK tomu je třeba, totiž vhodné, pobít tunu nepřátel a vyřešit hromady puzzlů, zpravidla triviálních á la snazší levely Sokobana, ale místy i bez varování hrozících rozdupáním klávesnice.

Osobně jsem se nejvíc zapotil u variací na PacMana s oživlým kamením a tu s časovým limitem jsem vzdal úplně. Zopakujte si klikatou pouť pro každou barvu zátarasu a čeká vás boss. A pak hurá do další lokace v odlišných kulisách: tráva, písek, sníh, láva, znáte to.

Tím ale věc nekončí. Dále tu máme dosti zábavné nepovinné úkoly a lokace, například ostrov, kam jezdí lovci z celého světa honit želvy. Ostrovní počasí je proměnlivé a každý druh želv se vyskytuje při jiných klimatických podmínkách a na jiných místech. Za želvy jsou pěkné odměny, ale chcete-li posbírat všechny, zabere to čas. A co teprve temná varianta původně veselého lovu želviček. Ale to už prozrazuji moc.

Eternal EdenTakže už se asi mnozí dovtípili, proč jsem úvodem zmínil i Silent Hill. Ať tak, či onak, „Věčný ráj“ samozřejmě žádný horor není, naopak oplývá svérázným humorem, leč vnímavějšího možná stejně párkrát zamrazí.

Úvahy o možnosti či nemožnosti odčinit osobní chyby, pod zorným úhlem mýtů a vědomí vlastní smrtelnosti, navíc nepůsobí jako povinná úlitba RPG bohům a už vůbec ne jako poklonkování křesťanství či jakékoli jiné konfesi. Eternal Eden jde svou vlastní nezávislou cestou, jež je v první řadě dobrou zábavou, ale zároveň i „o něčem“. Což si zaslouží respekt.

Ze všeho nejvíc ale hra těší jako důkaz toho, že i v herní oblasti, trpící zlověstně akcelerující spirálou rostoucích nákladů, je možné tvořit krásné kousky levně, na slabé stroje a současně bez toho, že by se ne-snobský hráč cítil jakkoli ochuzen. Z čehož logicky vyplývá i následná možnost takovou hru hráči levně nabídnout. Ukrást ji už by byla vyslovená hanba. Věčná.

Autor:

Gamescom 2019

Největší světová herní výstava Gamescom 2019 opět přinesla řadu novinek a ukázek nadcházejících titulů. Velkou pozornost si získaly tituly Death Stranding, Watch Dogs: Legion a samozřejmě Cyberpunk 2077.

Hodnocení hry

Redakce

80 %

Čtenáři

61 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 135 čtenářů

Nejčtenější

Pět filmů podle her, které kritika rozdrtila, ale nám se líbí

DOA: Na život a na smrt (2006)

Videoherní adaptace patří ve filmové branži mezi „otloukánky“. A přiznejme si to, většinou zaslouženě. Existují ovšem...

EA mají zápis v Guinnessově knize rekordů, za rámeček si ho nedají

Star Wars: Battlefront II

Obhajoba lootboxů ve hře Star Wars: Battlefront 2 se může nově pyšnit světovým rekordem za nejméně oblíbený diskusní...

RECENZE: V hororu Man of Medan zjišťujete, co zabilo posádku ztracené lodi

The Dark Pictures Anthology: Man of Medan

Více než hra je Man of Medan interaktivní film. Ale skvělý, navíc si ho díky originálně zpracovanému multiplayeru...

VIDEO: Jak by vypadal nový Doom, kdyby vyšel na MS-DOS v roce 1994

DOOM 4 VANILLA

Že se nadšení fanoušci snaží udržet své oblíbené hry při životě a neustále je vylepšují, aby na moderních počítačích...

Iron Man ve virtuální realitě: létat jako superhrdina je naprosto strhující

Iron Man VR

Sony nám loni nadělila úžasného Spider-Mana a jejich další exkluzivní výlet do světa Marvelu nepůsobí o nic méně...

Další z rubriky

RECENZE: F1 2013 jsou parádní formule, ale doplácejí na roční vydávání

F1 2013

Nejenže je to jediná hra s oficiální licenci F1, ale navíc je opravdu dobrá. Jenže když vychází každý rok, je těžké to...

RECENZE: War Thunder je snem všech milovníků vzdušných bitev

War Thunder

War Thunder uspokojí více i méně náročné piloty. A nadchne technickým provedením.

RECENZE: Legenda z roku 1984 nepokračuje. Moderní Karateka je odpad

Karateka

Původní Karateku naprogramoval v roce 1984 student univerzity Yale Jordan Mechner, který později přivedl na svět herní...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz