Základní premisa hry Entente: The World War I Battlefields od začínajícího ruského týmu Lesta Games (vydáno známějším distributorem Buka Entertainment) je prostá, logická a funkční. Všichni dělají RTS z druhé světové války. My chceme také válečnou hru, protože se dobře prodávají. Proč nesáhnout o něco hlouběji do historie ke konfliktu takřka stejně strašnému a přitom ve hrám doposud prakticky nezpracovanému (až snad na vynikající tahovku History Line 1914-1918 z dob Amigy)? Entente nabízí pět velkýh národů, jež do průběhu války zasáhly, pro každý z nich kampaň s misemi kopírujícími různé vojenské operace a jako bonus několik samostatných scénářů navrch, velkým trumfem je možnost zobrazit obří počty jednotek na jedné mapě, díky čemuž bitvy dostanou zase o něco věrnější ráz. Zní to dobře a Entente skutečně mělo podle všeho obrovský potenciál uspět i v konkurenci velice podobných titulů jako Cold War Conflcts, Blitzkrieg 2 či Codename Panzers. Jenže se tak s největší pravděpodobností nestane. A pokud ano, bude to spíše vinou neschopnosti ostatních, než výjimečnými kvalitami dnes recenzovaného díla.
Obyčejná hra
Ať se člověk podívá na Entente z jakéhokoliv úhlu, nevidí nic jiného, než obyčejnou, tuctovou realtimovou strategii. Pětice národů (Anglie, Rakousko-Uhersko, Německo, Francie a pochopitelně Rusko, rodná země autorů) se liší jen minimálně – staví stejné budovy a většinu jednotek mají společných. Počet druhů vojáků a techniky, které lze využít, také není nijak závratný. Zhruba šest či sedm pěšáků, od obyčejných vojáků k plamenometčíkům, tři tankové, dva druhy letadel, lodí, ponorky a artilérie. Taktické možnosti formací a bojové taktiky jsou značně omezené a hra se překvapivě soustředí se stejným úsilím na boje jako i na výstavbu základny a překombinovanou těžbu surovin. V kontextu globálního válečného konfliktu je jasné, že udržet ekonomiku a válečnou výrobu bylo klíčové, nicméně ve chvíli, kdy v každé jednotlivé misi o rozsahu jedné lokální bitvy hráč musí vystavět od základů město, natěžit suroviny, vyrobit si jednotky a teprve pak se může pustit do plnění hlavních úkolů, je to nepochopitelné a rozhodně jde z hlediska atmosféry o nevhodné rozhodnutí. Pokud už autoři opravdu museli implementovat ekonomickou stránku věci, mohli raději vytvořil šířeji zaměřenou hru ve stylu Hearts of Iron, variace na Age of Empires s první světovou válkou vážně neladí.
Ať žijí horníci
Obvyklý postup při plnění úkolů mise zahrnuje výstavbu základny. Těží se, jak již bylo řečeno, pětice surovin, každá přitom má svou hlavní těžební budovu a stavbu druhou, jež urychluje její zpracování. Konkrétně například zlato se kutá v příslušném dole, zároveň je ve hře přítomna mincovna, která urychlí přísun peněz na hráčovo konto. Krom zlata je nutné zajistit si podobně dostatečný přísun dřeva, uhlí, železné rudy a ropy, vedlejší, nicméně taktéž významná je v elektrárnách vyráběná elektřina, jež urychluje produkční časy. Už jen důlní enklávy zaberou slušnou rozlohu, město pak dále zvětší budovy rekrutovací vojenské – každý typ má svou, jsou tu kasárna pro pěchotu, stáje pro jízdu, továrny na tanky, letiště pro vdušnou podporu i přístavy pro lodě. A celý jeden řádek v menu dělnických jednotek zabírají další stavby se speciálními funkcemi – tržiště, kde je možné směňovat suroviny za peníze či mezi sebou, nemocnice (praktické vyžití nulové, ale vypadá hezky) a další a další. Jednotky se vyrábějí v obrovských počtech a stejně tak i padají za oběť nepřátelům. Bohužel je hra 2D s omezenými možnostmi změny pohledu, takže se často v rozlehlých prostorách měst prťaví vojáčci ztratí a nezbude než doufat, že si s nimi AI nějak vhodně poradí.
Co se povedlo
Na druhou stranu, uživatelské rozhraní a umělou inteligenci lze považovat spíše za klad Entente. Autorům se podařilo vnuknout slušnou AI vesničanům, kteří se inteligentně zapojují do prací ve chvíli, kdy je volné místo v některém z dolů či na poli. S vojáky už je to horší – zvládnou opětovat palbu, když je nepřítel v jejich dosahu, mají ale problémy se odklidit z místa, kam na ně dopadají bomby či kde umírají kulkami cizích jednotek s větším dostřelem. Při přesunech často neudrží formaci a rozpadnou se v nekontrolovaný dav, čas od času se pak někteří zapomenou na místě určení či v polovině cesty "zapomenou" příkaz k přesunu a uprostřed lesa se zastaví. Nestává se to ale naštěstí příliš často. Počítačový oponent je docela dobrý ve výstavbě a výrobě, co do bojové taktiky zrovna vyčůraný není, ale vystačí si. Ovládání je přehledné, opět poplatné klasickému RTS stylu – a tentokrát to není myšleno jako výtka. Na pár kliknutí jsou dostupné všechny potřebné volby, manuál a tutoriál hráče uvedou ideálně do hry a v prvních bitvách i největší ignorant pochopí vše potřebné.
Co už tolik ne
Zásadním problémem Entente je jistá tuctovost a zklamaná očekávání. Hra založená na událostech první světové války by se neměla spokojit s průměrnou RTS hratelností a absencí novinek – samo prostředí zase TAK fascinující není a jakkoliv je možnost vybojovat si po svém bitvy u Ypres, Gallipolli či Verdunu lákavá, jejich podoba ve hře stejně skutečnosti neodpovídá. Jeden kolega ve svém textu použil krásný obrat "zákopová válka bez zákopů" – a s tím se dá jedině souhlasit. Samozřejmě je otázkou, jakým způsobem zachytit duch doby tak, aby stále šlo o masově zábavnou hru – nicméně autoři si trochu práce dát mohli. Ve chvíli, kdy tak neučinili, je třeba Entente srovnávat s masovou RTS produkcí – a pokus ruských vývojářů vyjde jednoznačně poražen. Nevýrazná izometrická grafika nabízí ploché a rozpatlané terény, lehce nadprůměrné modely budov a pixelovaté jednotky, přílišné starání se o zdroje, nudnou výstavbu základny a ničím zvlášť zajímavé boje. Ačkoliv v zásadě nejde o špatnou hru, z Entente béčkovost čiší všemy směry a ať se vezme v úvahu jakákoliv zájmová skupina hráčů, vždy se dá najít titul, jenž by lépe vyhovoval jejím zájmům. Naštěstí fanoušci historických RTS nemusejí zoufat – jako dokazuje dvojice článků o nejočekávanějších strategiích roku, v přípravě je jich ještě celá kopa.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|