RECENZE: Kyberpunková Encodya by byla příliš retro i před dvaceti lety

Encodya naplno ukazuje, proč už jsou dnes point & click adventury prakticky mrtvým žánrem. Úplný průšvih to sice není, přesto hru nelze doporučit nikomu jinému než ortodoxním nostalgikům.

Když jsem před pár týdny psal retro článek o klasických adventurách od společnosti Legend (k přečtení tady), sám sebe jsem tak dojal, že jsem dostal chuť si po letech nějakou podobnou hru zahrát. Kyberpunková Encodya mě z nostalgické nálady rychle vyléčila.

Zasazení do futuristické metropole je to jediné, co je na hře jakž takž zajímavé.

Tato nezávislá hra naplno ukazuje všechny důvody, proč tento kdysi populární žánr živoří na samém okraji hráčského zájmu. A ne, není to tím, že jsou dnešní hráči hloupí a řešení logických hádanek už je nebaví. Ale postupně…

Encodya je z valné většiny dílem jediného člověka, italského filmaře Nicoly Piovesana. Přímo navazuje na jeho krátký film Robot Will Protect You a o jeho zafinancování se z významné části postarala crowdfundingová kampaň na Kickstarteru. Hra vypráví příběh devítileté Tiny, která spolu se svým robotickým vychovatelem pátrá po kořenech politické konspirace, která stála život jejího otce.

Předvídatelný děj je zasazen do futuristického Berlína, kde najdeme všechny klasické propriety kyberpunkového žánru. Máme tu samostatně myslící roboty, chudou spodinu utíkající před zodpovědností do virtuální reality a všudypřítomné neony. Mezi hlavní zdroje inspirací prý patřil Blade Runner, série Monkey Island a produkce japonského filmové studia Ghibli, což se částečně odráží i na atmosféře.

Potud všechno v pořádku, bohužel nasátím inspirace z ušlechtilých zdrojů všechna pozitiva končí, a když přijde na vklad autora, je to jedna velká nuda. Klíčovými faktory úspěchu point & click adventur jsou příběh a nápadité hádanky, v obojím ovšem hra zcela selhává. Encodya je jen přehlídkou slušně řemeslně zpracovaných obrázků, chybí v ní však jakýkoliv prvek, který by je smysluplně ukotvil.

Dějová linka je jedna veliká zoufalost a i když je hlavní hrdinkou devítiletá holčička, která přespává na ulici, nedaří se hře zprostředkovat jedinou emoci. Autor se pokouší svoji scenáristickou impotenci maskovat „humornou nadsázkou“, neustálé popkulturní narážky a „prolamování čtvrté stěny“ jsou spíše otravné a trapné.

Místní ztvárnění virtuální reality je nenápadité.

Samotná hratelnost na tom bohužel není o nic lépe. Celkem tu najdeme více než sto samostatných lokací, bez výjimky všechny jsou děsivě prázdné. V každé najdeme jeden dva aktivní předměty, o kterých po nakliknutí hlavní postava řekne nějakou banalitu. Kliknete na víko od kanálu a dozvíte se, že je špinavé. Kliknete na hyperaktivního robota a slyšíte, se že tento robot chvilku nepostojí na místě. Ještě hůře napsané jsou rozhovory s okolními postavami. I když dialogy asi není to nejlepší slovo. Každý, koho potkáte, mluví jen sám o sobě a svých potřebách, které musíte naplnit, abyste se dostali dál. 

Ano, adventury byly vždy jen parafrází pohádky o kohoutkovi a slepičce, ty nejlepší to však dokázaly úspěšně maskovat. Encodya se o to ani nepokouší a rozhodovací diagram dává hrdě na obdiv. 

Všechny úkoly vám napíše do deníčku a vy si je jen odškrtáváte jako v nějakém RPG, což zcela rozbijí kontinuitu hry. Výsledkem jsou klasické zákysy, kdy znáte řešení všech hádanek, jenom nemůžete najít ten jediný správný předmět, který celou sérii odšpuntuje. Po chvíli už jsem jednotlivé aktéry neviděl jako skutečné obyvatele virtuálního světa, kteří řeší nějaký skutečné problémy, ale jen jako majitele předmětu B, jež musím použít na předmět C. 

Hra má být asi vtipná, zmůže se však jen na několik trapných popkulturních narážek.

Zajímavým oživeném mohla být spolupráce dvou hlavních postav, mezi kterými lze jednoduše přepínat, tato mechanika však zůstala trestuhodně nevyužitá. Formy kooperace neexistují, vše se omezuje jen na to, že některé akce může udělat drobná holčička a některé obří robot. V případě, že se to pokusíte udělat obráceně, hra vás na to automaticky upozorní. 

Na začátku si můžete zvolit jednu ze dvou obtížností, na tu nižší je nápověda všudypřítomná a místo adventury dostanete jen grafickou novelu. Ani na tu těžší jsem však neměl výraznější problémy, navzdory takovým libůstkám, jako je nutnost opakovat některé akce, dokud nedojde k jinému výsledku. 

Fajnšmekři se mohou pokusit najít desítku tajných bonusů, kromě achievementu z nich nic nevyplývá. Celkem se herní doba pohybuje zhruba na deseti hodinách, většinu z nich strávíte ve stále stejných obrazovkách. Snížená cena cca 650 Kč je i tak přehnaná, obzvláště k přihlédnutím k tomu, kolik stojí dodnes skvěle vypadající klasiky žánru.

Encodya by se jim strašně ráda vyrovnala, kromě ucházející grafiky však za nimi v každém ohledu ztrácí. Namísto klasik z poloviny 90. let navazuje spíše na lacinou odpadní německou produkci nultých let tohoto tisíciletí. Nesnaží se o žádnou inovaci a co neukradla jinde, to nemá. Vzhledem k tomu, že už ze své podstaty míří na nostalgiky, doporučuji sáhnout po nějakém opravdovém časem prověřeném retru. Mission Critical už jste hráli?