Obětí je patnáctiletý školák Eisuke Sasaki. Zavražděn byl na odlehlém místě a co je na celé tragické události nejzvláštnější, na hlavě měl papírový sáček s usmívajícím se obličejem. Kromě policie je k případu povolána také detektivní kancelář Utsugi, respektive její dva asistenti, na jejichž bedrech vyšetřování stojí. Jedním z nich jste vy, mladý kluk, druhou je Ayumi Tachibana.
Emio – The Smiling Man navazuje na události předchozích dvou her The Missing Heir a The Girl Who Stands Behind, které vyšly v roce 1988, respektive 1989. Na Západ se ovšem podívaly s anglickými titulky až v roce 2021 v remaku na Switchi, a to rovnou v bundlu. Emio – The Smiling Man nevyžaduje znalost předchozích dílů a funguje zcela samostatně.
Na druhou stranu narazíte na některé stejné postavy, takže je určitě fajn znát jejich historii. A tvůrci si samozřejmě nenechali ujít i nějaké celkem milé easter eggy, například na telefonu můžete zkusit vytáčet čísla z minulých dílů pro extra dialogy. Trojka se navíc odehrává po předchozích případech, takže pokud by vás chytla, je lepší začít rovnou od začátku, než se vracet po Emiovi.
Ale i když Emio bude váš první příběh, nemusíte se obávat. Příběh se rozjíždí velmi pozvolně a i když některá místa mohou působit jako hluchá, má to svůj důvod. Autoři vás tímto způsobem seznamují s hlavními postavami a nechávají vás, abyste si k nim utvořili vztah. A ono to funguje. Přistihl jsem se, že třeba cestou do redakce nebo před spaním o některých aspektech příběhu přemýšlím. To ovšem může fungovat jen při hraní ve volném tempu, což je v tomto případě lepší zážitek, než dát vše na jeden nebo dva zátahy.
Emio – The Smiling Man: Famicom Detective Club
Celý případ má totiž více vrstev. První je vražda. Další se týká podobných událostí, které se ovšem udály před osmnácti lety. Tehdy byly zavražděny tři dívky a každá byla nalezena se sáčkem na hlavě s nakresleným usmívajícím se obličejem. Do případu se tak vnořuje stará městská legenda (pro pořádek: vytvořená pro tuto hru), podle níž k plačícím dívkám přicházel muž, který jim nabízel papírový sáček s nakresleným smajlíkem výměnou za jejich život.
Famicom Detective Club je ovšem silný v tom, že umí přimíchat i osobní rovinu, v tomto případě zmizení, které se odehrálo v době vražd. Jsou to všechno nahodilé události, nebo spolu některé souvisí? Právě to budete postupně odhalovat. Hra ovšem není vždy jen vážná, obsahuje i řadu pasáží a vtípků na odlehčení, byť místy je to takový ten trochu japonský humor.
Emio – The Smiling Man: Famicom Detective Club
Ani Emio – The Smiling Man nepřekračuje mantinely vizuálního románu, naopak je ještě přímočařejší a snazší. Zatímco v minulých jsem na některých místech nedokázal identifikovat „trigger“, který posunul situaci dál, ve trojce se mi to nestávalo. Na výběr je vždy sada základních voleb, která byla rozšířena na úkor manévrovacího prostoru. Ano, pořád jen volíte správné možnosti a příběh se posunuje dál, samotný proces mi ovšem přijde víc smysluplnější a zachovává ten správný rytmus. V určitých situacích je třeba utříbit si získané informace volbou správných tezí, ale nic se nestane, pokud uděláte chybu. Zachován byl i retro prvek, kdy místy musíte přes klávesnici vepsat správné slovo.
Emio – The Smiling Man: Famicom Detective Club
Když už mluvím o retru, zůstává i kouzelné zasazení, která započalo na konci osmdesátých let v Japonsku a pokračuje ranými devadesátými léty. Grafika má šmrnc a těšíte se, kam vás další kroky zavedou. Prezentace zůstala v podstatě totožná, což sice chápu u původních dílů, které vycházely z nějaké předlohy, ale u zcela nového si myslím, že se mohli tvůrci trochu víc odvázat. Představoval bych si víc nastavení textu i víc dodatečných animací. To je také asi moje největší výhrada.
Jestli je Emio – The Smiling Man: Famicom Detective Club hrou por vás, můžete zjistit snadno. Zahrajte si demo. Pokud se vám líbí, i tak bych doporučoval nejprve začít předchozími příběhy, byť přiznávám, že se mi díky drobným změnám hrála trojka nejlépe.
