RECENZE: Elden Ring Shadow of the Erdtree je další mistrovské dílo

Ze světla Lands Between se asi nikomu nechtělo odcházet. Byl to strhující zážitek. Naštěstí nás Elden Ring znovu volá do svého pohlcujícího světa, abychom znovu prověřili své schopnosti. V expanzi Shadow of the Erdtree navštívíme stinnou část Mezisvětí – Říši stínů. Připravte si své zbraně, kouzla a hlavně skill, protože tato expanze se s nikým nepáře.

Studia jako FromSoftware nebo Larian jsou podle moderních měřítek dinosauři a šílenci. Nenajímají drahé experty na manipulaci, aby udělali z hráčů své poslušně platící otroky se všemi těmi mikrotransakcemi a psychologickými triky, ani se nesnaží mermomocí zalíbit všem. Místo toho prostě dělají zatraceně dobré hry, a světe div se, ono to funguje. Hráči jsou nadšení, studia jsou vynášena do nebes a není za tím ani špetka pachuti v ústech.

Zdvižený prostředníček moderním trendům

Elden Ring i Baldur’s Gate 3 mají filosoficky mnoho společného. Firmy řídí někdo, kdo si váží herní komunity i své vlastní práce. Hráči to cítí, vidí a oprávněně si obě hry odnesly vavříny. Shadow of the Erdtree si vavříny také zaslouží. Nejen za kvalitu ale i přístup studia. I v tomto případě by se od autorů měli ostatní učit. Bez nadsázky jde o nejlepší moderní expanzi. Nazvat přídavek DLC je urážka, toto je plnohodnotný datadisk, či, jak s říkávalo hovorově „datáč“, jako jsme byli zvyklí za starých časů fyzických médií.

Asi nikoho nepřekvapí, že cesta k novému obsahu není žádný med. Aby se brána do světa Miquelly otevřela, musíte se nejdříve utkat se samotným generálem Radahnem a pak ještě vyčinit Moghovi, v jeho krvavém paláci – kousek od místa, kde jsme všichni méně zdatní páchali opakovanou genocidu na nebohých albinauricích. Když obě podmínky splníte, u schodů paláce vás přivítá tajemná postava. Ta spustí novou příběhovou linii vedoucí do Říše stínů.

Pro ty, kteří hltali každý nový nález komunity, loreová videa i datamining vystřiženého obsahu, nešlo o žádný šok. Fanoušci pravděpodobně věděli, o čem bude datadisk, dřív než samotný FromSoftware. Materiálu, který se do původní hry nedostal, bylo mraky. Nejvíc se to podepsalo na tajemném Miquellovi. Pro všechny herní detektivy začíná další období žní, Miquella skrývá mnoho tajemství, stejně jako Říše stínů, kam se přenesete. Zcela nová mapa plná nových kobek, pevností, jeskyní i bodů zájmu. Pokud ale čekáte, že dostanete přesně to, co jste chtěli, tak asi neznáte expanze FromSoftware. Příběh je opět dost nepředvídatelný stejně jako přátelská i nepřátelská setkání.

Výzva i pro zkušené

Hidetaka Mijazaki si je dobře vědom, že by datadisk moc nefungoval, pokud by každý naběhl se svou namakanou postavou a proletěl světem jako nůž máslem. Všem hrdinům se férově přistřihla křídla. V říši Miquelly platí trochu jiná pravidla a mnoho z vaší síly zůstalo v Mezisvětí. Přivítání v novém světě bude krušné.

Hned po příchodu na pláně náhrobků jsem si to zamířil do osamělého mauzolea. Zvyklý, že už rozdávám solidní rány a něco snesu, jsem se bosse nezalekl. I přes to, že jsem se k Elden Ring vracel po roční pauze, jsem své namakané postavě věřil. Nevinně působící boss mě odrovnal na jednu ránu, a tak jsem se šel podívat, co nabízí svět dál. V dáli jsem uviděl něco, co vypadalo jako japonská představa Burning Mana, titánský hořící kolos. Mocný nápřah mu ubral tak málo, že se to ani na jeho ukazateli zdraví nezobrazilo.

Elden Ring Shadow of the Erdtree

Elden Ring Shadow of the Erdtree

Aby se síly vyrovnaly, musíte sbírat a získávat speciální úlomky. Násobí útočnou sílu i obranou. Funguje to podobně, jako když jste sbírali v původní hře předměty na vylepšování lahviček, zde sbíráte fragmenty na posílení sebe – Scadutree Fragments i summonů – Revered Spirit Ashes. Summonem je myšlen i váš věrný kozokůň Torrent. Jeho důležitost v expanzi roste. Na Torrentovi budete trávit tolik času, že se s ním naučíte i „driftovat“. Naprosté zvládnutí vašeho kozokoně je důležité i pro řadu soubojů. Sběratelské úsilí fragmentů se sice nepropíše do normálního světa a síla úlomků je platná jen pro Říši stínů, přesto je to důležité. Obtížnost se hned z úvodu šroubuje hodně vysoko.

Na DLC k Bloodborne The Old Hunters mě trochu zklamalo recyklování obsahu z původní hry. Originálními věcmi se začalo DLC pořádně ohánět až v pozdější části. Shadow of the Erdtree je něco úplně jiného, má jen zlomek nepřátel z původní hry. Lokace, bossové i nové zbraně, summony, útoky a kouzla, vše je unikátní pro Říši stínů. A bossové, to je kapitola sama pro sebe.

Sexy, ale krapet hnijící Malenia a její Waterfowl Dance stále straší ve snech mnohé chrabré bojovníky. V říši Miquelly se podobným rychlým bojovým stylem ohání kde kdo. Nepřátelé obecně jsou frenetičtější, rychlejší a samozřejmě, jak je u FromSoftware zvykem, i mnohem obtížnější. Nepřátelé řetězí rychlá komba a hned úvodní bossové jsou přehlídkou všeho, co na vás Hidetaka a jeho banda tak rádi na úvod expanzí vrhnou. Obří čínský dráček svou nevyzpytatelností připomíná první fázi souboje s Ludwigem v The Old Hunters. Je dravý, chaotický a nebývale mrštný.

Jiný boss zase má schopnost vampirizace a jedinou šancí je nenechat se chytnout do jeho spárů. Někteří bossové jsou volitelní, stejně jako dungeony a lokace. Jenže vy budete chtít prohledat první poslední, protože pořád je co objevovat a obdivovat. Navíc nikdy nevíte, kdy při náhodném šmejdění narazíte na nějakou tu páku proti obtížnému bossovi.

Elden Ring Shadow of the Erdtree

Při průzkumu najdete nové zbraně i jejich unikátní třídy, zajímavé je obří kovářské kladivo, rychlá šavle Milady, „rukavice“ nebo házecí kudla. Hned na začátku také najdete nové materiály na bastlení i recepty. Mezi ně patří třeba velký hrnec, který lze zapálit a použít jako vrhací bombu. Pokud jste fanoušky hrnců, můžete si i velký hrnec posadit na hlavu a tím zlepšit účinnost vrhacích bomb. Protože se mi povedlo narazit na legendu pve Letmesoloher, vím, že on zůstal u hrnce klasického.

Pro lepší orientaci v inventáři je v menu možné nově zapnout indikátor nových a posledně získaných předmětů. Nemusíte se tak bát, že vám unikne nějaký střípek informací v záplavě harampádí.

Pro expanzi jsem lehce obměnil svůj uskakovací styl a přešel na univerzálnější build štít, meč a inkantace. Jen tak se mi dařilo efektivně kontrovat některé příliš rychlé nepřátele. Obecně se dá říci, že jsem musel být v bossfightech ještě taktičtější a obezřetnější. Hned ze začátku je možné získat s velkým úsilím silný přídavek pro Flask of Wondrous Physick, posiluje právě defensivní buildy. Na „tanky“ se tentokrát dost myslí. Ze svého neohrabaného kolosu, který při každém kotrmelci div nespustí lavinu, lze udělat výhodu díky talismanu odměňujícímu těžké váhy. Pokud opravdu zápolíte, můžete i pružně měnit build díky štědrému množství „larval tears“.

Elden Ring Shadow of the Erdtree

Elden Ring Shadow of the Erdtree

Způsobu, jak si dopomoci proti záludným bossákům, je hodně. Obtížnost je ale kolísavá a po prvních dvou příběhových bitkách, kdy div nevypustíte duši, jde dolů a stoupá opět až k závěru. I tak pro mě bylo normální zaseknout se u bosse klidně i dlouhé hodiny. Titul se ale již od samého začátku velkoryse otevírá a zvídavé dobrodruhy odmění přístupem k mnoha zdánlivě nedostupným lokacím a lootu, aniž by se o jediného hlavního bosse byť jen otřeli. A pokud selže úplně všechno, pořád je tu možnost kooperace a zkusit dát co proto bossovi s ostatními hráči.

Říše mnoha vrstev

Ze začátku to tak nepůsobí, ale Říše stínů je navržena ještě víc vertikálně než základní hra. Jednotlivé vrstvy se různě překrývají, propojují a je to jeden velký trojrozměrný labyrint. Stačí zatočit o trochu jinam, než jste chtěli a může vás to dostat na místa, o kterých jste doposud neměli tušení.

Evoluce herních otevřených světů. Od Elite až po Elden Ring

Různých tajných stezek a skrytých míst a pastí je ještě víc. Co je na tom všem nejúžasnější, vše, co vidíte, lze navštívit. Není to pozadí pro navození iluze velikosti. I tu cestičku, kterou matně vidíte jen při jasném dni, i tu obrovskou majestátní horu v dáli i bažinu, která je stovky metrů pod vámi. Vše je dosažitelné. Nejspíš vás kolikrát zamordují jednoduše proto, protože se kocháte tou neskutečnou scenérií. Háček spočívá v tom, jak se na některá místa dostat. Někdy je řešení dost netradiční a vyžaduje hodně představivosti. To platí samozřejmě i o NPC a jejich úkolech. Na některých lokacích vás nejen ohromí odlišná atmosféra a nálada hry, ale i nové mechaniky.

Elden Ring Shadow of the Erdtree

Vertikální leveldesign je skvělý, ale příliš nepomáhá přehlednosti dvojrozměrné mapy. Lokace Sites of Grace jsou jeden velký chaos, kde může být vedle sebe hned několik Sites of Grace mířících do zcela odlišných lokací.

Krása střídá nádheru, ale má to i háček

I když je na první pohled říše Miquelly Eden plný divoké zvěře prohánějících se po obrovských zlatavých pastvinách, ne vše je tak poklidné. Podezřelé éterické náhrobky, pokrývající celou úvodní lokaci jsou jistým varováním, že ne vše je tak pohádkové, jak se jeví. S expanzí to je podobné.

Už v Elden Ring jsem se co chvíli posadil ze scenérie na zadek. Laťka level designu byla absurdně vysoko, jenže borci ze FromSoftware ji zase překonali a Shadow of the Erdtree je rozpohybované umělecké dílo. Svět tak divný, ale zároveň pokřiveným způsobem uvěřitelný a pochopitelný. Říše dvou protikladů. Rajská zahrada a peklo v jednom. Autorům se podařilo skvěle vystihnout tento paradox. Jsou místa, kde dlouhé minuty nenarazíte na jediného nepřítele, a společnost vám budou dělat jen mírumilovná zvířata a genius loci místa umocněný ambientní hudbou. A pak jsou úseky, kde se budete prokousávat horko těžko dopředu za epického orchestrálního soundtracku jak z Pána prstenů nebo pociťovat melancholii při motivech inspirovaných Prometheem. Je to krása pro oči i sluch, ale přehnaná vizuální opulentnost má i své zápory.

Elden Ring Shadow of the Erdtree

Elden Ring Shadow of the Erdtree

Elden Ring už běží jako po másle i při komplexních scénách, ale v expanzi toho je na PS5 moc i v režimu výkonu. Při souboji s jistými nepřáteli je na obrazovce tolik efektů, že to znatelně snižuje framerate. Tak, že dochází k latenci i pár milisekund. Souboje jsou tak o to obtížnější. I preciznost ovládání, obzvlášť na Torrentovi, může být díky framedropům problematická nejen v boji, ale i při pohybu světem. Akrobacie ze sedla je mnohokrát vyžadována k dosažení jinak nedostupných míst.

Trochu mě mrzí jen jedna věc, očividná cenzura minimálně jedné explicitní scény, která je v průběhu dost zajímavé přeměny neumětelsky utnutá černou obrazovkou a doprovázena asi deset sekund pouze zvuky a vibrací gamepadu. Je doslova cítit, jak někdo frustrovaně kvůli brblání cenzorů jen hodil přes problematickou scénu, kterou nejspíš strávil věčnost, černou barvu a prohlásil cenzuru za hotovou. Také je škoda, že stále není využit potenciál haptické odezvy. Gamepad vrní nadále jen sporadicky. Občas také zazlobí kolize některých kouzel, nové inkantace jsou mocné, ale ne vždy zamíří tam, kam by měly. Také je trochu divné samotné otáčení kamery, když běžíte příliš blízko rohu. Kamera škubne do strany, aby se vyhnula zdi, ale je to rušivé.

Expanze roku?

Je Shadow of the Erdtree expanze roku? Ne, je expanzí přinejmenším dekády. Na titulu je vidět gargantuovská míra práce a péče. Obrovské množství nového obsahu pro už tak skvělou hru. Pro veterány jde o typické FromSoftware „DLC“. Jen vylepšuje a rozšiřuje již zažitou formuli ale tak, že tentokrát vymáčkl ze všeho maximum. Bravo, FromSoftware.