Nightreign je sice spin-off, ale odkazuje na události Elden Ringu – je jakousi paralelní realitou. V tomto vesmíru došlo rozbitím Elden Ringu k příchodu Nočního pána a na oblast Limeveld padl noční příliv. Hrůzovládu Nočního pána mohou zastavit hrdinové, kteří přicházejí ze všech epoch a možná i multivesmíru, kdo ví. Příběh je stejně podivný jako vždy. Pokud nějaká hra od From Software rozdělí hráče, tak to bude právě Nightreign. Velmi odvážný mix rogue-lite s battle royale. Pokud však chtěl mít From Software svůj Fortnite, tak to příliš nevyšlo. To, jak vás hra bude bavit, závisí hodně na tom, jaký typ hráče jste.
Když to vezmu do extrému, tak k soulsovkám tíhnou dva typy hráčů. První je ten, který si hry užívá jako celek. Nasává atmosféru, zkoumá každý šutrák u cesty a jeden průchod hrou mu může zabrat i 300 hodin. Chce ze světa vidět na první dobrou co nejvíc a užít si hru jako jedno obrovské příběhové dobrodružství se skvělým soubojákem. Nejspíš také nemá ve zvyku riskovat a každou chvíli leveluje, aby nepřišel o runy. A pak tu je druhá sorta. Ta hraje jen kvůli soubojáku. Hru proběhne až do NG+10 ve spoďárech, lore jde stranou, atmosféra jde stranou, a nejlepší by bylo, kdyby hra byla jeden velký boss rush.
Pokud patříte jako já do první kategorie, tak Nightreign není určen vám. Nightreign je pro spoďárové rychlíky. Vytočen do maximálních otáček, že i trenky nejspíš po cestě uletí. To, že hra není určená mně, ale neznamená, že bych se nebavil. Úplně jsem změnil herní styl, kterým běžně hraji a díky brutálním pravidlům zažil ty nejnapínavější a nejtaktičtější kooperativní bossfighty. Na druhou stranu i extrémní míru frustrace z nespolupracujících spoluhráčů a občasných pádů připojení. Na sladěnosti týmu i jeho skladbě a skillu sakra záleží. A pokud natrefíte na špatný tým, připravte se, že tento sprint o délce maratonu skončí velmi špatně. A to, jak velké šance váš tým má, prozradí hned první minuty hry.
Jeden za všechny?
Při začátku expedice vás letící dravec pustí na jednom z míst na mapě a zábava začíná. Nightreign je prakticky boss rush. Cestou sice sekáte i normální nepřátele, ale vše je hlavně o soubojích s bossy. Z nich padá nejvíce run a ty nejlepší odměny v podobě zbraní i pasivních vylepšení. Hra je takový rychlík, že se nelze zdržovat ani samotným laborováním nad tím, kam dáte zkušenostní body. Levelování je automatické. Prostě přiběhnete k Site of grace, a když máte dostatek run, vylepšíte postavu na další úroveň. Podle třídy postavy se pak zvýší automaticky jednotlivé statistiky.
Kromě toho můžete i narazit na obchodníka, u kterého lze koupit nějaké to vybavení a vylepšit zbraň. Nesmírně důležité je i navštívit co nejvíc kostelů, zvýší se počet léčivých lahviček. A aby šance byly ještě větší, tak prolézt doly, kde lze získat kvalitnější upgradovací kameny pro vaši zbraň.
Elden Ring Nightreign
Elden Ring Nightreign
Že se každá úroveň počítá, není prázdná fráze, ale naprostý fakt. Počítají se však i lahvičky i úroveň vaší zbraně a pasivní vlastnosti zbraní. Pasivní vlastnosti jsou něco, co se ve většině případů aplikuje už samotným vlastnictvím dané zbraně. Stačí ji mít v inventáři. Mezi žádané pasivní schopnosti patří například schopnost získat trochu zdraví zpět při každém kritickém úderu, může však jít také o lepší hospodaření se staminou, boost konkrétních kouzel nebo třeba rovnou kouzlo samotné. Zbraně mají samozřejmě i aktivní schopnosti – ashes of war. Tento grind v nezměněné podobě je nutný při každé expedici. Co se mění, je jen cesta, kterou půjdete podle slabiny Nočního pána. Mapa ukáže, kde je nejvyšší šance, že získáte zbraň s daným typem poškození.
Tím se dostáváme k tomu, co mě na Nightreign irituje. Je třeba být maximálně efektivní celou dobu. Nemáte čas na oddych, odklon od nalajnované cesty, na exploraci ani na to pořádně se rozkoukat a z osobní zkušenosti mohu říct, ani si zajít na záchod. Pokud v prvních sekundách hry vaši spoluhráči neoznačí místo zájmu na mapě nebo označí špatné, je jasné, že run skončí nezdarem, protože neví, jak hru správně hrát. Nightreign je o hnidopišské maximalizaci efektivity. Zahálka, byť i minimální, je zde trestána tvrdě. Nemusíte být efektivní jen v trase, ale i v soubojích s nižšími bossy. Čas neustále ubíhá, a když dojde na nulu, přijde noční příliv a nikoho nezajímá, že jste v aréně a mydlíte řadového bosse. Modrá ničivá vlna se bez vědomí a svědomí přežene, a pokud neutečete, než vás kyselý déšť rozežere, čeká vás záhuba a ztráta run i úrovně.
Elden Ring Nightreign
Jak to máte všechno stíhat? V Nightreign jste sám sobě Torrentem. Pád vám neublíží, můžete dvojskokem vylézt i na vyšší překážky, a když sprintujete, běžíte rychlostí koně. Pohyb po mapě je tak krásně plynulý, skoro až parkurový. Nadlidská rychlost je pro vás nutnost, noční příliv neúprosně zmenší herní plochu. Mapa se takto redukuje za den dvakrát. Druhý velký smrsk přijde na konci dne, tehdy se kruh zmenší na velikost arény pro závěrečný bossfight dne. Po souboji nastává druhý den a mapa se opět plně otevře. Druhý den můžete jít znovu zkoumat celý Limeveld. Tehdy je čas začít útočit i na silnější řadové bosse a vydat se do hlavního „dungeonu“.
Dungeon se mění postupem hrou díky takzvaným posunům světa. Každý z hlavních dungeonů nabízí jednu specifickou odměnu za dokončení, která může znatelně pomoci s čím dál těžšími Nočními pány. Ve hře jsou čtyři posuny a nové oblasti zaberou zhruba čtvrtinu mapy. Nejsou randomizované jako zbytek mapy. Jednou je to vulkán ve stylu hory Gelmir, podruhé kousek hnijícího Caelidu, pak město a nakonec sněžné vrcholky. Nic, co bychom již v Elden Ringu neviděli. Kromě posunů hru mohou ozvláštnit i náhodné události různého druhu. Co se však pestrosti týká, tak se Nightreign rychle okouká.
Elden Ring Nightreign
Elden Ring Nightreign
I druhý den dochází k dvojímu smrštění herního světa zakončenému soubojem s o něco silnějším bossem. Tím, kde se vše většinou rozhodne, je den třetí – souboj s jedním z Nočních pánů. Proto grindíte úrovně a vybavení, lahvičky i schopnosti. Noční pán, to není žádné ořezávátko. Run až k finálnímu bossovi Noci trvá klidně hodinu, takže když vás pak velký šéf roznese na kopytech v prvních pěti sekundách, protože jste podcenili přípravu, je to vaše chyba, nesmlouvavost hry a fakt, že se učíte úplně nové pohyby extra nebezpečného soupeře.
Asi už si nebudu v souls-like hrách stěžovat na to, že cesta k bossovi je moc dlouhá. Je však pravda, že jisté ústupky v obtížnosti jsou. Hra vás tahá za fusekli, pokud vám říká, že jste ztratili po smrti úroveň. Ve skutečnosti stačí jen opět své runy získat, a tím získáte i počet run nutných k obnovení úrovně, i těch, co jste si nasyslili, než jste se odporoučeli k zemi. Říkat, že Nightreign mě naučil hrát souls-like úplně jinak, je podhodnocené tvrzení. Nightreign mě naučil hrát jako spoďárový rychlík. Být dravý, konfrontační a nebát se riskovat, zde je risk nutný. Boss, který by mně dřív způsobil záchvat paniky, se v Nightreign stal jen další farmou na runy. Běhat s 200K run? Normální den v Limeveldu.
Jakmile expedice skončí, ať už triumfem, či prohrou, vše se vyresetuje a vy dostanete jako odměnu platidlo a speciální relikvie. Ty fungují podobně jako Caryll Runes v Bloodborne. Při osazení do jednoho ze tří korespondujících slotů dávají výhody platící pro každou další expedici. Je to jedna z mála permanentních výhod, co vám zůstanou. Později lze pro každý charakter odemykat nové barevné sekvence relikvií, a tím i měnit aspoň trochu build. Příběh je tentokrát hlavně o jednotlivých postavách a postup je pomocí speciálních questů. Hratelných postav je osm.
Rozmanití hrdinové s mnoha tajemstvími
Nightreign osekává RPG prvky na samé minimum. Místo piplání postavy tak máte osm předdefinovaných tříd. Některé odemknete až s postupem hrou. Třídy jsou od tanka, evokatéra, po magiče, kterého sejme i poryv vánku, ale když to rozkotlí, tak je schopný vyvolat hotové inferno. Oblíbenost některých class je však minimální a většina trojčlenných výprav se skládá stále ze stejné kombinace.
Já si po testování všech oblíbil Vévodkyni, nebo jak se jí trefně říká NeLady Marii. Extrémně mobilní holčina, mrštná a schopná bleskurychle uskakovat, a ač bojuje stylem smrt tisícem bodnutí, je výborný support schopný i slušně kouzlit. V Nightreign má každá třída dvě speciální schopnosti. Vévodkyně umí skrýt sebe a své přátele a také přetočit čas tak, že rány dávají násobné poškození.
Elden Ring Nightreign
Zajímavá je i hra za Exekutora, ten zase jako by přišel ze Sekiro. Jeho schopnost odrážet útoky katanou je k nezaplacení a aby toho nebylo málo, umí se proměnit v obří monstrum. Zdejší tank – barbar zase umí vytvořit velkou věž, která zasáhne nepřítele, ale slouží i jako skvělá vyvýšená obrana. Synergie hrdinů při expedici je nesmírně důležitá.
Bez kamarádů to nemá smysl
Hrát jako solitér je možné, ale nemá to moc smysl. Hra vyniká, právě když hrajete ve sladěné partě. Kooperace a souhra týmu je naprostá nutnost, kromě větší zábavy, než hrát singleplayer, je to i mnohem výhodnější. Zatím co v singleplayer máte omezený počet KO, v co-opu jste teoreticky nesmrtelní, dokud aspoň jeden z trojice stále stojí na nohou. Zmrskáním svých spolubojovníků je totiž zase dostane na nohy. Zdá se to vtipné, ale je to chytře vymyšlený mechanismus, která šponuje napětí.
Každá „oživující“ rána spoluhráči je rána, která mohla useknout zdraví bossovi. A není většího adrenalinu, když se snažíte umlátit ke zdraví spoluhráče, zatímco na vás sviští Noční pán s pěnou u pusy. Mimo závěrečný souboj dne běží u každého padlého spolubojovníka odpočet. Pokud ho nestihnete konsenzuálně zmlátit včas, tak přijde o level i nasbírané runy. Pak si je logicky musí zase zaopatřit zpět doběhnutím na místo či poražením zlobiváka, který je nasál do sebe. Nepřátelé se neobnovují a bossům se zdraví nedoplní. Kromě ztráty drahocenného času tak lze naskočit do každého řadového bossfightu a nepřítele s nalomeným zdravím udolat. Runy se dělí mezi partu, vybavení však ne, takže je dobré táhnout za jeden provaz a nekrást si vybavení pod rukama.
Měl jsem tu smůlu, že jsem neměl nikoho z přátel, kdo by byl takový masochista, že by chtěl hrát Nightreign. A když už svitla naděje, zjistili jsme, že hra nepodporuje crossplay mezi platformami. U kompetitivního titulu, kde má myš nesporné výhody, bych to chápal, u co-op akce nikoliv. Stejně tak absence možnosti hrát hru pouze ve dvojici. Ta však nakonec do hry dorazí později. Přimlouval bych se i za možnost hrát ve čtyřech, protože dynamika teamu by byla o to zajímavější.
Elden Ring Nightreign
Elden Ring Nightreign
I když je hra žhavá novinka, není tak snadné ani najít náhodnou partu. Čím víc se hra otevře, tím víc se zužuje počet hráčů, se kterými lze hrát. Po poražení prvního Nočního pána máte na výběr hned z několika. Navíc záleží i na tom, jaký je zrovna posun světa, i na tom, zda náhodou neplníte jeden z příběhových úkolů jednotlivých postav. Najít spoluhráče mi tak trvalo klidně i deset minut. Díky nucenému náhodnému matchmakingu jsem si hru užil spíš nárazově, když jsem narazil na dvojici, která nebyla koulí na noze.
U Nightreign jsem se přistihl mnohokrát, že křičím na obrazovku v zoufalství, když ostatní spoluhráči dělali nějakou do nebe volající blbost s vědomím, že mě stejně neslyší. I perfektní run se dá zkazit jedinou chybou. Hráči také rádi opouštějí podle nich zmařený run, čímž zůstanete dva proti hře, která počítá stále s trojicí, a tak i nastavuje obtížnost. A když nakonec odejde i druhý spoluhráč a vy jste před finálním bossem, tak to slušně řečeno naštve. Nejvíc však naštve, že připojení čas od času spadne. Několikrát jsme měli naprosto perfektní run a pak spadlo připojení těsně před finálním zúčtováním. Tohle se nesmí u hry, kde jedna seance trvá minimálně hodinu, stávat.
Pokud máte partu nadšených soulsařů, tak bude Nightreign naprostá jízda, ačkoliv i tak je toho hodně, co by From Software měl udělat jinak, pořád vás čeká něco, co s klidem doporučím a ještě se s chutí přidám. Je třeba si zvyknout na zběsilé tempo a na odchylky od normálu, ale budete se bavit. I tak však hra není držák, kterým mohla lehce být.
Rychle se okouká
Ten úplně hlavní problém hry je nedostatek obsahu. Hra koketuje s myšlenkou crossoveru s ostatními svými značkami a kromě typických bossů z Elden Ring narazíte i na staré známé z Dark Souls. Nightreign mohl být něčím jako From Software shared universe. Kde by byly prvky připomínající Dark Souls, Demon Souls, Bloodborne i Sekiro. Posuvy světa k tomu úplně vybízejí. Jeden run běhat po scenériích jako z Demon Souls, druhý prozkoumávat makabrózní pokřivené gotické uličky jako v Bloodborne a pak zavítat do romantické japonské krajiny ze Sekiro s tím, že i skladba nepřátel by byla tomu poplatná. Hodně by to hře prospělo.
Kvůli randomizaci světa je prostředí mnohem nudnější, než je u From Software zvykem. Elden Ring měl úchvatné scenerie. Zde nic takového není, svět je generický až na hlavní dungeony, které jsou však celé ručně dělané. Kdyby autoři přinesli několik pečlivě vymodelovaných map, které by náhodně cyklovaly, udělali by lépe.
Elden Ring Nightreign
Ani technicky na tom není Nightreign úplně nejlépe. Někteří bossové Dne rádi prchají z arény do oblasti, kde už řádí noční příliv, a tak je souboj neúmyslně o to těžší. Hra také má tendenci trochu škubat a ty občasné pády připojení jsou také nepříjemné.
Pouhý základ
Myšlenka za Nightreign vůbec není špatná. Je to skvělý základ pro něco, co mělo být mnohem ambicióznější a větší. Pak by hra mohla být mezi fanoušky soulsovek legendární. Pokud máte rádi boss rush a máte dobrou partu schopných přátel, tak je to fajn, ale po čase repetitivní zábava. I tak však ucítíte tu absenci obsahu, který by hra nutně potřebovala. Snad má From Software pro Nightreign ještě schovaná nějaká esa v rukávu. Pokud ne, byla by to veliká škoda.
