Pocházím z oné generace hráčů, kteří měli k dispozici natolik komplexní hry, že manuály k nim byly mohutnější než tištěný telefonní seznam pro celou Prahu. Ovšem někdy mám jednoduše chuť na akční výplach, u kterého můžu téměř bezmyšlenkovitě likvidovat hromady nepřátel. A právě proto jsem fandou série Dynasty Warriors.
Za roky její existence se objevila slušná řádka dílů a spin-offů, ale pravdou je, že postupem času začala být tato značka vcelku vyčpělá. A možná proto si tvůrci dali na nějakou dobu pauzu a na nový díl jsme si museli počkat poměrně dlouho.
Dynasty Warriors 9 se začali prodávat v roce 2018, další právoplatný přírůstek do série s podtitulem Origins se pak objevil až letos. A je patrné, že vývojáři chtěli, aby hra působila trochu svěžeji a nejen jako „copy-paste“ projekt.
Vše sice není překopáno úplně od základu, premisa zůstává stejná, tedy likvidování stovek a stovek protivníků, pokračování Dynasty Warriors: Origins přesto přináší i dostatek zajímavých nápadů, aby vlilo značce novou krev do digitálních žil.
Populární Lu BuSérie Dynasty Warriors za dobu své existence nabídla desítky a desítky hratelných postav a nepřekvapivě vznikají různé žebříčky popularity. Pokud vás zajímá, kdo v nich obvykle vítězí, pak je to Lu Bu, což pro fanoušky série asi nebude žádným velkým překvapením. I tento bojovník se inspiroval u reálné historické postavy, která žila ve druhém století. Lu Bu působil jako voják v armádě muže jménem Ding Yuan, kterého ale Lu Bu zradil a zabil a přidal se k válečníku Dong Zhuovi. I toho ovšem zavraždil a musel utéct před jeho následovníky. Následně se potuloval po Číně, sloužil různým pánům, ale jak je patrné, nebyl zrovna loajální. Nakonec byl v roce 199 zajat silami další legendární postavy jménem Cao Cao a byl popraven. Lu Bu (známý také jako létající generál) proslul jako výtečný bojovník, který skvěle zvládal střelbu z luku nebo jízdu na koni, ovšem bylo o něm známo, že je velmi nevyzpytatelný. |
Příběh se opět inspiruje čínským románem Příběhy Tří říší, nicméně mapuje zhruba polovinu této literární klasiky. Samozřejmě je tu otázka, zda je hra určena i pro ty, kteří nemají zkušenosti s předlohou ani s předchozími hrami. A dobrou zprávou je, že ano.
Origins nejsou na poměry akčních her zrovna skoupé na slovo, vlastně jsou až překvapivě „ukecané“, což těm, kteří chtějí jen likvidovat záplavu nepřátel může vadit. Ale samozřejmě jim nikdo nebrání v tom, aby většinu dialogů přeskočili. Byla by to ovšem škoda.
Ve hře potkáte desítky různých postav, které budou čtenářům a těm, kteří zkusili minulé hry, velmi dobře známé. Ovšem tentokrát ovládáte předdefinovaného hrdinu, kterého si sami pojmenujete a který vypadá jako člen teenagerovské emo kapely. A jestli vás napadlo, že tento bojovník trpí ztrátou paměti, trefili jste se.
Není to zrovna originální, ale jak bylo řečeno, naštěstí potkáte hromadu zajímavých jedinců a příběh umí být dostatečně lákavý, abyste trošku mdlého hlavního hrdinu tvůrcům odpustili.
Je trochu mrzuté, že si tentokrát nevybíráme z oblíbených bojovníků, ovšem v určité fázi hry se vám zpřístupní takzvaní společníci. Těch je dohromady nějakých deset a před bitvou si zvolíte, který z nich se k vám přidá (k dispozici ale nebudou všichni, závisí to na tom, ke které frakci se během hry připojíte). Dobrou zprávou je, že je na omezenou dobu můžete ovládat.
Slušný RPG nádech
Nejvíc času ale budete hrát za válečníka bez vzpomínek. Ten naštěstí ovládá různé typy zbraní, takže technicky řečeno má k dispozici docela slušné množství bojových stylů.
Zbraně nepřekvapivě získáváte v misích nebo nakupujete u obchodníků a samozřejmě se liší v základních atributech a vyvíjejí se. Kromě toho, s každým typem zbraně jsou spojeny určité speciální údery.
Dynasty Warrios: Origins mají komplexní bojový systém, kdy jsou k dispozici dva základní údery (slabý/silný), ale také zmíněné unikátní útoky, extrémně silné musou údery, jakási forma zuřivosti, kdy jste na moment v podstatě neporazitelní, a nechybí ani blok a úskok.
Přiznám se, že v některých minulých dílech jsem byl spíš ofenzivní typ, takže blokování a uhýbání jsem příliš neřešil, ale tentokrát hrají podstatnou roli. Pokud ve správnou chvíli stisknete blok/úskok, často to přinese určité bonusy, jako například dočasné znehybnění silnějších protivníků.
Je to něco, na co byste měli spoléhat, protože i na nižší obtížnost sice řadové protivníky rozcupujete rychle, ale důstojníci jsou odolní a právě využívání různých speciálních úderů, střídání komb a dobře načasované úskoky/bloky situaci hodně usnadní.
Porážení důstojníků je cílem většiny misí, ale za likvidování běžných nepřátel získáváte zkušenostní body. Ty je poté dovoleno investovat do různých talentů, kterých není vůbec málo. Je tedy očividné, že rychle proběhnout úrovněmi a zabít generála není asi to pravé ořechové. A navíc, kdo by něco takového chtěl dělat, když série Dynasty Warriors boduje právě proto, že vám dovolí se stát „mašinou“, která odpravuje doslova stovky rivalů.
Staré bolístky
Právě vlny a vlny bezejmenných protivníků jsou pro Dynasty Warriors typické. Stejně tak je typické to, že to zákonitě vede k obrovskému chaosu na bojišti. A ani Origins se tomu někdy nevyhýbají. Nejednou se dostanete do situace, kdy jednoduše nebudete schopni identifikovat, co se děje na bitevním poli, a budete prostě a jednoduše bušit do ovladače, dokud neporazíte dost protivníků, aby zase bylo možné se trochu zorientovat v tom, co je před vámi. Občas vám situaci bude komplikovat kamera, která není vždy nápomocná, a nezbude, než si její úhel korigovat.
Mnohem víc mě ale obtěžovalo něco jiného, a opět jde o bolístku, kterou trpěly i předchozí hry. Úrovně jsou většinou poměrně otevřené, můžete si v nich často pobíhat podle libosti, takže v misích, kde je například nutné dobýt jednotlivé pevnosti nepřítele si jejich pořadí zvolíte sami.
Je tu ale ten problém, že hra obvykle preferuje určitý postup. Bude se vám tím pádem stávat, že některý z vašich klíčových spojenců bude poražen (což znamená prohru) kvůli tomu, že jste zvolili „nesprávnou“ cestu. Navíc není výjimečné, že musíte zajistit, aby přežilo víc spolubojovníků, jenže každý je v jiné části bojiště.
Ano, hra se automaticky ukládá v průběhu jednotlivých misí, a ano, ty většinou netrvají zase tak dlouho. Ale je upřímně řečeno otravné, že máte k dispozici zdánlivou volnost, ale v reálu jste často svazováni určitým předem určeným postupem.
Pak jsou tu takové drobné nepříjemnosti. Třeba když se během bitvy stane něco zlomového, dění se zastaví a vy musíte vzkaz potvrdit. A někdy se upozornění objevuje opravdu hodně.
Procházka po mapě
Odpočinek od válečné vřavy nabízí roztomilá mapa s miniaturními objekty, po které se pohybujete a z níž vstupujete do příběhových misí. Najdete tu různé suroviny, obchody, hostince, vesnice, města nebo tábory, které vám umožní číst dopisy, vyrábět krystaly se specifickými schopnostmi nebo měnit vybavení. Kromě toho čas od času narazíte na různé postavy.
Některé vám darují předměty, s jinými můžete prohlubovat své přátelské pouto nebo vám zadají speciální úkoly (poraz 1 000 nepřátel určitou zbraní atd.). A nechybí ani nepovinné mise, které jsou obvykle velmi rychlé, takže jde o příjemný způsob, jak sbírat zkušenostní body. Pokud nejste fandové „courání“, máte k dispozici koně (lze ho přivolat i na bojišti) a body pro rychlé cestování.
Mapa je vizuálně zpracovaná působivým způsobem, ale asi tušíte, že co se týče bitev, tam je situace trochu jiná. Což je očekávatelné s ohledem na množství postav, které se jich účastní. Ne, nebavíme se tu o vizuálech, ze kterých by vám krvácely oči, ale musely být udělány určité ústupky, aby bylo dění plynulé. Na druhou stranu, od původního dílu utekla spousta času a grafika se ve srovnání s ním výrazně zlepšila.
Zvolil jsem si preferenci obrazové kvality, žádné výrazné nedotaženosti jsem nezaznamenal, obraz se necukal, bitvy byly svižné. Ale pokud by se vyskytl problém je k dispozici režim, u kterého je prioritou plynulost.
Zvukově na tom hra není vůbec špatně, sází se na „standardní“ epické hudební motivy. Co se týče dabingu, některé postavy znějí skvělé, jiné úplně ne, ale lidově řečeno to jde. Doporučuji ovšem zvolit japonský dabing, ten přidává na atmosféře.
