První Dying Light z roku 2015 se pustilo do něčeho, po čem hodně hráčů toužilo. Spojilo totiž hororovou zombie řežbu s dynamickou parkourovou akcí. První díl následně ještě vylepšili dodatkem The Following a byť se nakonec hra třeba podle recenzí nejevila jako hit, našla si svou početnou fanouškovskou základnu. Tu však v roce 2022 moc nenadchl druhý díl a tak bylo potřeba se znovu pořádně zamyslet nad tím, jak potěšit příznivce prvotiny této série. Řešení bylo prakticky jasné.
Dying Light: The Beast je něco, co bych osobně čekal místo druhého dílu. Hlavní hrdina Kyle Crane je zpátky a my se tak konečně dozvídáme pokračování jeho osudu po konci datadisku The Following. A už to samo o sobě dělá z The Beast hru, která je jako dělaná pro fanoušky jedničky. A nejenom to, zpátky je dynamická hratelnost, strach ze tmy plné zombií a mutantů a také povedený svět plný dostupných aktivit.
Hned u příběhu bych se zastavil, neboť úvodní nadšení možná vystřídá lehké rozčarování. První momenty s Kylem jsou intenzivní, dozvíte se totiž, že jej dlouhé roky věznil padouch říkající si Baron a Kyle v jeho pokusné laboratoři musel vytrpět nelidské zacházení a experimenty. Kvůli událostem z prvního dílu a také těmto experimentů se z Kyla stal mutant s nadpřirozenými smysly a silou, které se projeví, když se pořádně naštve. Prostě takový Hulk.
Hra se pořádně rozjede už od prvních minut, kdy Kylovi pomůže neznámý hlas z vysílačky dostat se z vězení a vy natěšeně čekáte, jak to všechno bude dále pokračovat v otevřeném světě. Jenže následně přichází jedno klišé za druhým, Kyle je s postupem hrou prostě jen takový stereotypní svalovec s touhou po pomstě. Scénář místy působí až odbytě, když si autoři hledají různé možné i nemožné kličky, jak vás honit z bodu A do bodu B do bodu C a tak dále.
Ve výsledku je tu právě po příběhové stránce hodně nevyužitého potenciálu a ve výsledku nebude příběh to, co vás bude hnát kupředu. Sem tam se najde nějaký zábavný vedlejší úkol, třeba když budete bláznovi shánět přísady na jeho halucinogenní koktejl. Ale to co si budete opravdu užívat, je především hratelnost.
Parkour je totiž zpět v celé své kráse, autoři vám dávají k dispozici celé malebné alpské městečko (Castor Woods), které můžete prošmejdit od temných vinných sklípků, až po střechy a půdní prostory, které vám často poslouží jako útočiště v momentech, kdy se ulice pod vámi budou hemžit oživlými mrtvolami. S Kylem budete stejně jako v tureckém městě z prvního dílu šplhat po okapech, přeskakovat komíny a sjíždět lanovky vypnutého elektrického vedení a bude vás to bavit úplně stejně, jako posledně.
Stejně tak se zase vybavíte vším, čím se dá chodící mrtvola přetáhnout přes hlavu, od lopat a kladiv až po podomácku upravené mačety a sekery. A ačkoliv ohánět se lopatou má své kouzlo, stejně tak využijete i celý repertoár palných zbraní, když půjde opravdu do tuhého. Jenže nábojů je ve hře opravdu málo, takže nějaké dlouhé přestřelky nečekejte.
Jak už bylo zmíněno, Kylovi také občas rupnou nervy a když jej nepřátelé fackují a okusují dostatečně dlouho, nastartují se jeho mutantské smysly pak zombíkům začne lámat vazy holýma rukama. Hra je stejně jako kdysi pořádně brutální a na proražené lebky, vypadlé oči z důlků nebo vyhřezlá střeva tu není nouze, obzvlášť při celé řadě speciálních úderů v Kylově běsnícím stavu. Ten si s postupem hrou budete navíc vylepšovat o nové údery, pasivní schopnosti a obecně jej budete dostávat lépe pod kontrolu.
Dojde i na řízení vozidel, což funguje podobně dobře, jako v The Following. Herní mapa sice není velká, ale i tak je občas fajn si cestu zkrátit za volantem, než se vyhýbat skupinkám zombií za běhu. A když padne noc, budete se raději krčit někde v bezpečí a počítat minuty, než zase vysvitne slunce.
Právě až zbytečné zjednodušení systému nebezpečnosti nemrtvých stálo plusové body druhý díl. Tam totiž noci nebyly skoro vůbec strašidelné. S The Beast se ale zase vrací ten pocit úzkosti, aby vás náhodou nezbystřila nějaká silná příšera. Pak vás totiž začnou všechny v okolí lovit a vy musíte utíkat jako o život.
Strašidelné noci, nebezpečné nestvůry a grafické násilí zkrátka z The Beast dělají něco, co přiláká zpět fanoušky prvního dílu, ale je to spíše takový opravdu masivní datadisk, než plnohodnotný třetí díl. Dohráno budete mít za asi 15 hodin a až teprve pokud budete chtít mapu opravdu důkladně prozkoumat, můžete herní dobu roztáhnout klidně na několikanásobek.
Dying Light: The Beast jsem testoval na PC s procesorem AMD Ryzen 7 9700X, grafickou kartou RTX 5070 Ti a 32 GB operační paměti, spolu s 1440p monitorem a po stránce výkonu jsem nezaznamenal sebemenší zaškubnutí i na nejvyšší detaily. Hra přitom opravdu skvěle vypadá. K dispozici jsou samozřejmě i technologie na dopočítávání obrazu, jako je Nvidia DLSS 4 Multi Frame Generation, což může výkonu ještě dále pomoci.
Bohužel se najdou i technické chyby, Kyle se mi jednou při útěku před zombie hromotlukem zasekl do textury a pomohl jedině restart hry, dále se mi také úplně zasekl jeden vedlejší úkol (nešlo splnit). Hra i během testování dvakrát zamrzla a spadla. Nepochybuji o tom, že autoři ještě leccos doladí, ale v úvodním stavu zkrátka chyby jsou a není jich úplně málo.
Ve výsledku je tak Dying Light: The Beast celkem důstojné pokračování prvního dílu a zároveň taková hezká náprava chuti pro ty, které druhý díl zklamal. Polské studio Techland už má opravdu načtené způsoby, jak udělat zábavný mix akční hratelnosti, parkouru a hororu. Jen je škoda, že se tolik nepovedl scénář a že návrat Kyla Cranea nemá takový dopad, jaký by si fanoušci představovali. Spolu s technickými chybami není The Beast zkrátka žádné veledílo, ale i tak pořád slušná zombie řežba.
