It´s good to be bad. Tak tohle je první věta, kterou v DK2 uvidíte a věřte mi, že se podle ní budete plně řídit.
Zlo. Takové malé slovíčko, ale jak je významné. Máme mnoho druhů zla, politické zlo, to je to, co s námi provádí současná, ale i minulá vláda. Nebo vojenské zlo, to se mě bohužel taky dotýká, protože asi dva kilometry od domu, kde bydlím je uprchlický tábor pro lidi postižené válkou v Kosovu.
Pak tu je ještě zlo v podobě kriminality. Nemyslím jen obyčejné drobné zlodějíčky vykrádače, ale myslím taková hovada jako jsou vrazi, pedofilové a všechna ta sociopatická chátra. A nakonec tu máme zlo zlé, to jsou zase všechny sekty, od církví "pravých" přes různé rádoby církve, jako třeba satanisti :-( (......., nikdy více........ - by Leech), až po sekty jako Chrám dětí slunce (nejsem si tím názvem jisty, tak se příslušníci na mě nezlobte :-)). Všechny tyto uvedené subjekty, no skoro všechny, dělají zlo pro dobro, ale to jsou jen kecy. Co je vlastně dobro a co je zlo? Položili jste si někdy tuto otázku? Podle jednoho učení se praví, že dobro a zlo jsou vyvážené, že nikdy nesmí být víc zla než dobra. Ale vy se budete snažit udělat právě víc toho zla, a jak je to nejjednodušší a nejbezpečnější? No přece pustit si nového Dungeon Keepera (dále jen DK2) a zmařit naděje dalším chrabrým hrdinům.
Někdy v této době, zhruba před dvěma roky, přišla na světlo boží velmi očekávaná hra, byl to nadějný titul Dungeon Keeper od Bullfrogu. DK bylo poprvé odhaleno někdy na počátku roku 1994, informace byly velmi skoupé, vědělo se jen, že půjde o dungeon na ruby, jak sami autoři tvrdili. Nebudete ovládat, jak bylo a je zvykem, partičku hrdinů, ale stanete se pánem jeskyně, budete stavět svůj libovolně komplikovaný podzemní systém, budete se taky muset starat o své potvory, které pro vás budou "pracovat." Celkově se jednalo o jednu s nejoriginálnějších strategií, které kdy vznikly. Z počátku byly úkoly jednoduché,
třeba najít hrdinu a zabít ho i s celou jeho družinou. Ale později začalo přituhovat.
Už nešlo jen o zabití několika hrdinů, ale bylo nutné najít nepřátelský dungeon a vybít jeho osazenstvo, což bylo někdy problémem. Pokud měl soupeř třeba tři, pěkně nebezpečné draky, na 10. urovni, zabít takovéto potvory byl opravdu velký problém.
Museli jste mít velkou převahu oblud a hodně štěstí, ale i tak jste nevyvázli bez zranění. Naštěstí jste se mohli pomocí jednoho kouzla vtělit do jakékoli potvory, které spadala do vašeho bestiáře, a za pomoci zla i vaši jste nebezpečné potvory na opačné straně pozabíjeli. (Já tohle vůbec nepoužívala, snažila jsem se vycvičit obludy na co nevyšši uroveň a když bylo dost peněz, hojně jsem používala kouzlo blesky :-) - by Erina) Ono to bylo celkově výhodné bojovat přímo v potvoře, sice jste neměli takový přehled o okolí jako z "božského" nadhledu, ale zase jste mohli plně využít výhod ovládané potvory, a platila taková rovnice, že čím vyšší level potvory, tím i více kouzel potvora měla. Takže rozhodně bylo výhodnější vtělit se do mrchy na 8. úrovni než do té samé, ale na úrovni páté. A co se dalo dělat s padlými jednotkami, jak na straně vaši, tak na straně nepřítele? Předně bylo důležité, abyste si nastavili jen nepřátele omračovat, tedy pokud už vylo vyzkoumané a postavené vězení, a také to chtělo mučírnu. Do vězení vaši Impové, základní pracovní jednotka, omráčeného nebožáka dovlékli a vzkřísili jej.
Tam buď umřel, a tím jste získali kostlivce, anebo jste mohli nebožáka chňapnout do své ruky zla a uvrhnout ho do mučírny. Každý kdo je znalý středověkých poměru by jistě řekl, že mučírna není nic příjemného a v DK není už vůbec. Byla využívána na dvě činnosti. Buď na výrobu duchů a to velmi prostým způsobem - nebožáka jste hodili na nějaké mučidla a nechali ho tam tak dlouho, dokud nevypustil svoji dobrem pochroumanou duši, anebo jste místnůstku mohli využít ještě jinak, jak bych to pověděl.....efektivněji. To se hodil hrdina na mučidla a začalo se mu vysvětlovat, která strana je lepší. Už i Hitler měl svoji metodu cukru a biče, v DK je lepší metoda, zlá metoda, metoda kuřat a mučidel. Takže pokud jste zrovna neměli nic na práci, tak jste si mohli vyhrát se získáváním hrdinu na vaši stranu (hm, já nepoužívala žádné úplatky, jen jsem mučené hrdiny přímo na mučidlech uzdravovala. Bylo to rychlejší. :o) - by Erina). Některé druhy hrdinů stály za to. Třeba takové víly nebo čarodějové, či pokud se vám podařilo překonvertovat i samotného Avatara, který miloval dobro a prosazoval takové nesmysly jako je láska, přátelství a nebo zachování stávajících šéfredaktorů (taky bych byl pro změnu, když se ději i ve Score...:-)). A toto všechno jste dělali pořád dokolečka asi ve 20 misích, které se odehrávaly v naprosto stereotypním prostředí, pouze mise ke konci hry vás vytáčely až neskutečně. I přes tyto zápory, ale možná, že i díky nim, se stal DK jednou z nejlepších a nejuznávanějších strategií, ba dokonce i her celkově. No, a nyní přichází jeho, ještě temnější, pokračování, které vám teprve ukáže, zač je toho loket.
Všechno to začíná nádherným a dlouhým intrem, ve kterém vidíme sluj hodných hrdinů. Je v ní i nějaký kouzelník, zřejmě hodně mocný, který třímá ve svých rukou nějaký drahokam. Mezitím za dveřmi spokojeně trpaslík sní svůj poslední sen, protože poblíž už jde slyšet zvuk krumpáčů a lopat, a taktéž zvuk těžkého oddychování se mísí se zvuky, jakoby do sebe narážely kosti. Začíná se propadat zdivo, trpaslík se probouzí, zdivo definitivně povolilo a s velkou zuřivostí se ze tmy objevuje několik kostlivců s nebezpečně vyhlížejícími tureckými šavlemi. Trpaslík se snaží zaútočit, ale jakmile uvidí Kombajn (ano je to on, miláček všech - Horny Reaper se svojí úžasnou kosou), tak sbalí nohy na ramena a peláší pryč. Náš milovaný Kombajn by mohl mít snad i problémy, otevřela se velké vrata a vylezl jeden hodně namakaný rytíř. Chvíli se takhle mlátí a bohužel to vypadá, že rytíř má na víc, ale karta se z nenadání otočila, Kombajnu se podařil nádherný výpad a rytíř je je.....ehhhmmm bývalým rytířem. A teď už konečně je na řadě kouzelník, ten na svojí obranu vytvoří Fireball, který se mu stane vzápětí osudný. Jakmile je celý sál vyčištěný od všeho "neřádstva", Kombajn jde k místu, kde naposled viděl kouzelníka v nezuhelnatělé formě a nachází tam co hledal, malý modrý drahokam. Takhle nějak začíná DK2. Můžete hrát kampaň čítající něco kolem 20 úrovní, nebo si můžete jen tak zahrát jednu z mnoha nabízených map proti počítači, popřípadě si můžete zahrát se svými kamarády po síti (síťová hra bohužel není nic moc, nebo alespoň mě se nelíbila - by Leech).
Co nového DK2 přináší? To je zásadní otázka a já vám na ni hned odpovím. SKORO NIC. Ano, čtete správně skoro nic nového v DK2 nenajdete. Jedním z mála nových nápadů je ukončování misí. Už nemusíte zdlouhavě vybíjet nepřátelské kobky, teď je v každé misi hrdina bez bázně a hany, v nádherném brněni (také je mnohem silnější než obyčejný rytíř). Když ho zabijete, vypadne z něj drahokam a poblíž se z hlubin pekelných vynoří Kombajn. A druhou, a poslední novinkou je totální zvýšení inteligence, jak potvor vašich, tak i nepřítele. Dám příklad. V jednom kole jsem vtrhl na nepřátelské území s pěti ladně oděnými dámami v černé kůži (hádej, kdo to může být), kde hlídali tři goblini. Okamžitě jak mě zmerčili, tak se dali na bezhlavý útěk, viděli že by neměli absolutně žádnou šanci. Bohužel, ale Impové inteligence příliš nepobrali a u nich byste to potřebovali nejvíce, protože když se strhne nějaká velká mela, tak tam určitě skončí v mrákotách i několik vašich potvor. Abyste je zachránili, tak se musí dostat do své postele, kde svá zranění vyléčí. Jenže Impové většinou bývají někde úplně jinde než byste zrovna potřebovali, vám nezbývá nic jiného než nabrat si několik Impů do ruky a začít je na místo bitvy házet. No a představte si, že oni většinou dají přednost odvlečení padlých nepřátelských jednotek do vězení, před zachráněním života vašich potvor. Také přibyly tři nové budovy, jsou to kasino, kde se vaše potvůrky můžou odreagovat a hlavně opít se, dále to je Combat Pit, což je jáma, kam můžete vhodit své potvory a ty se tam mohou mlátit, až do omdlení. V této místnosti daleko rychleji stoupá level vašich potvor a konečně poslední novou místností, či spíše stavbou, je kamenný most. O něm se dá říci snad jen to, že je dražší než dřevěný most a můžete ho stavět na lávu.
| ||||||
| ||||||||||||||||||||||||
Co se týče grafiky, tak vidíte sami jaká je. Všechno ve hře je plně 3D, jak povrch, tak i jednotky. Všechno si můžete otáčet, přibližovat a naklápět. Tady tyto serepetičky si, ale vyžádaly celkem krvavé hardwarové požadavky a víceméně nutnost mít nějakou 3D kartu, ale kdo dnes nemá. Můžete pařit až v 800x600, a když si zapnete všechno naplno a hlavně skutečné zobrazování stínů, tak začnete pociťovat mírnou nedůvěru k výkonu svého počítače. Další problémem je nutnost nastavit používaný 3D akcelerátor přímo ve hře, to je ale jen pro ty co ještě pořád trpí s Voodoo kartou. Mimochodem, viděl jsem DK2 na 8 MB Voodoo 2, to bylo něco naprosto strašného, všechno místo červeno-hnědé, bylo žluté!
DK2 také potěší spoustu lidí vlastnících SB Live!, je to opravdu fascinující zvuk. Všechno se řídí podle vašeho kurzoru, naprostá nádhera je, když necháte Impy kopat nějakou chodbu, vy umístíte někde poblíž kurzor a začnete s mapou rotovat. Muzika u DK2 je velmi zajímavá, nehraje sice pořád, ale když hraje, tak to stojí zato.
To by tak mohlo být i vše o DK2. Přijde mi, že Bullfrogům vlastně ani tak nešlo o to udělat novou hru, ale předělat starou klasiku do nového, značně fešného kabátku. To ale neznamená, že je DK2 špatný, ba právě naopak. Možná, kdyby se snažili autoři o co největší počet změn a novinek, tak by mohl DK2 dopadnout špatně.
