Funcom má rád knižní licence i MMORPG (masivně multiplayerové online hry na hrdiny). Z populárního Barbara Conana od legendárního „Two-Gun Boba“ Roberta E. Howarda už těží od roku 2008. Před pár lety získal i licenci na neméně poutavý svět Franka Herberta – Dune. Zde spolu svádí válku dva znepřátelené rody o nejcennější artikl ve vesmíru. Hra Dune Awakening je ovšem trochu jiná než příběh, jak ho znáte.
Alternativní historie Duny
Na začátku vás přivítá hlas Paula Atreida. Nejslavnější z rodu Atreidů, známý také jako Kwisatz Haderach, Usul Muad’dib, Lisan al Gaib nebo jednoduše mesiáš. Jeho osud byl s Dunou pevně spjat a jeho příchodem se naplnila všechna proroctví napříč známým kosmem. Jenže Paul na začátku hry vidí jednu z realit, tu, kde se nenarodil. Kdy nedošlo k vyhlazení rodu Atreidů při útoku imperiálních sardaukarů. Svět, kde impérium Fremeny kompletně vyhladilo a Duna se stala domovem mnoha podivínů, dobrodruhů i nejodpornější spodiny. Realitu, ve které jste vy.
 |
Na rozdíl od vznešeného Paula vy jste nikdo. Vězeň, kterého si vyhlédne řád bene gesseritských čarodějek ke svým pletichám. Za použití pro ně typických donucovacích prostředků dostanete hlavní úkol – najít Fremeny a probudit Spáče. Výslech je originální způsob, jak si vytvořit postavu a startovní build. Kromě domovské planety a vašeho společenského postavení si také zvolíte počáteční školu – strom dovedností. Poté už jste vysláni ve vězeňském transportéru na povrch. Při přistání ale dojde k napadení a přepravník se zřítí do pouště. Probouzíte se v jeskyni, nejspíš v jednom ze zničených útočišť Fremenů. Před vstupem na vás čeká tajemný, zahalený bojovník. Pokud chcete přežít, je dobrý nápad poslouchat jeho rady.
První minuty jsou tutoriál, kde se naučíte úplné základy hry. Ovládání, specifika boje i úskalí přežívání. Dune Awakening je RPG survival. Samotná planeta bude často tím největším nepřítelem. Po absolvování tutoriálu se dostanete do první startovní lokace, která slouží počáteční hodiny k rozkoukání.
Poslední MMORPG, co jsem hrál, byl povedený Once Human, a základ je stejný. Funcom naštěstí nezapomněl ani na svůj jedinečný Secret World, a tak hra nevede v řešení některých úkolů za ruku. Hledání posvátných míst Fremenů, které posouvá děj, je jako lov pokladu podle neurčité mapy. Filosofie ze Secret World, že si hráči mají své poznatky předávat, je stále v určité míře platná.
Dune Awakening
Dune Awakening
S Once Human se pojí i jedna společná výtka. Již po startovní lokaci jsou rozeseté stavby ostatních hráčů ze serveru. Duna na rozdíl od Secret World či Once Human dává jako MMORPG o něco větší smysl, přesto stavby ostatních hráčů prostě kazí dojem z přežívání. Je absurdní umírat žízní, zatímco běžíte podél vilové čtvrti ostatních hráčů s hromadou filtrované vody.
Děsivá Arrakis
Přežívání je zde prioritou. Nebezpečí úpalu a dehydratace jsou jen špička duny. Tím nejděsivějším jsou majestátní červi Shai-Hulud a písečné bouře, které roztrhají člověka na kusy. Jak červi, tak bouře vám vezmou po smrti vybavení, což hodně zabolí. Z žaludku pár set metrů dlouhého červa by se věci dolovaly špatně. A proto je každé překročení delšího úseku pouště pořádný adrenalin. Pokud se rozezní typický řev červa, obraz se začne oddalovat, jako by vás sledoval z pohledu jeho očí, a vy prcháte o život. To jsou ty momenty, kdy Dune Awakening umí vše náležitě prodat.
Nepřítelem je ovšem i samotné sluneční světlo. Na přímém slunci nelze být dlouho, a tak je třeba využívat maximálně okolního stínu. Hra v tomto funguje bez chyby. Přesně detekuje, kde ještě je stín a kde ne. Zrádné jsou i písky Duny. Tekutý písek dovede pohltit drahocenné motorizované prostředky i s nákladem. Duna je díky chytře zakomponovaným survival mechanismům opravdu jedinečné MMO.
Tím nejmenším nebezpečím jsou paradoxně nepřátelé. Pokud zahynete v typické přestřelce, zas tolik se neděje. Své vybavení si můžete ukořistit zpět na místě skonu. Respawn se detekuje u vašeho domu, vozidla nebo umístěním speciální „kotvy“. Dojít si zpět pro obsah batohu tak není žádný problém.
Startovní oblast slouží pro rozkoukání a osahání si základů hry. Hra má košatý technologický strom, který otevřít celý zabere vyšší desítky hodin. Duna není hra pro nedočkavce. V tempu jde spíš o pomalejší MMORPG. Úvodní lokace a start hry nepatří mezi nejlepší. Pořádná zábava přichází naneštěstí, až když se dostanete víc do nehostinných oblastí planety. To může trvat i víc než deset hodin.
Někomu ani nemusí vyhovovat nemožnost pořádného rychlého cestování. Zde je kladen důraz na zdolávání nebezpečných přírodních překážek. Cesta po přímce je jen zřídka řešení, nebo představuje extrémní risk výskytu červů, bouří či PvP zón. Někdy je zážitek téměř na úrovni Death Stranding, kdy samotná cesta je výzva. Tomu také odpovídají pohybové schopnosti vaší postavy. Váš spasitel se může vyškrábat prakticky na cokoli. Jediným limitem je výdrž.
Mapa je sympaticky rozvrstvená a pracuje i s vertikálním rozvržením. Aby bylo překonávání překážek snazší, po odemknutí stromu dovedností planetologů můžete vytvořit antigravitační paprsek, který vás jako výtah dostane do velké výšky, kde se pak s minimem investované výdrže lze vyškrábat až na vrchol i těch největších skal. Škoda, že se postava občas zasekne a nepřeleze přes překážku.
Začínal jsem učením bene gesseritských čarodějek, které obdaří učně schopností manipulace mysli. Hned první schopnost zmrazí protivníka tak, že je zcela bezbranný vůči útokům. Další školy se lze učit dodatečně u specializovaných NPC, takže si tak lze rozšířit znalosti ze všech oborů a schopnosti různých škol kombinovat. Hlavními huby na mapě jsou obchodní centra, kde se nejčastěji přijímají úkoly a vedlejší zakázky. Také je to místo, kde je nejkoncentrovanější aktivita hráčů. Zde jsou také úkoly frakce Atreidů a Harkonenů, největších a nejdůležitějších rodů na Duně. Ke komu se přidáte, je na vás, ale já šel rovnou za Atreidy. Co se mi ale na MMO Duně líbí hodně je, že nelíčí vše černobíle. Válka rodů působí chaos a zmar hlavně mezi usedlíky. Vzájemná nenávist obou rodů tráví Dunu a ani Atreidé nejsou bez viny.
Zkraje hry vyzkoumáte první vozidlo, pásový skútr. Různá pohybovadla jsou pro bezpečný pohyb přes poušť nezbytná. Později se odemknou i větší náklaďáky, a také slavné ornitoptéry. Vše ale potřebuje svou údržbu, občas vyměnit nějaký ten díl nebo doplnit benzín. Hra má moc pěkně zpracovaný jízdní model, arkádový, ale propracovaný. Vozidla berou na zřetel i míru poškození a dle toho ovlivňují jízdu.
Co pokulhává, jsou souboje. Přitom hra má dobré nápady, které čerpají z Herbertova světa. Nechybí osobní štíty, filtrační obleky, šipkové zbraně ani meče a dýky nutné k proražení silového pole. Mohlo by to napomoct k dynamickému souboji, ale spíš je z toho otravné prohazování mečů a střelných zbraní. Útočníci na blízko mají silný štít, který se dá prorazit jen vyblokováním soupeřova úderu a pomalým protiútokem. Ten pronikne štítem a nepřítele zraní. Střelné zbraně jsou zcela bez účinku. Pokud má štít střelec, štít se mu deaktivuje při palbě. Takové souboje s těžce obrněnými nepřáteli s těžkými zbraněmi jsou extrémně frustrující a zdlouhavé. Ani pocit ze střelby není kdovíjaký, ač je tu rozhodně velký posun od Secret World. Souboje na blízko dopadly mnohem lépe. Jen je škoda, že nejsou taktičtější.
RECENZE: Death Stranding 2 vyměnil kulisy, ale zůstává pořád stejný úlet |
Co je však velmi nedomyšlené – respawn nepřátel. Nepřátelé se mohou znovu oživit uprostřed návštěvy dungeonu. Několikrát se mi stalo, že jsem prozkoumával nějakou rozlehlejší stavbu tak dlouho, až se všichni nepřátelé znovu objevili kolem mě. Šance přežít nenadálý útok, vedený ze všech stran, byla nulová. Dune Awakening je MMO, které se dá dobře hrát jak sólo, tak v partě, či dokonce gildě. Gildy jsou útvary, které mohou, pokud jsou dostatečně politicky silné, ovlivňovat i dění na Duně.
Voda nad zlato
Jeden by řekl, že tím nejvzácnějším na Duně není koření, ale voda. Rozpálená poušť nenabízí žádnou povrchovou vodu, kromě pár kondenzovaných kapek na těch nejodolnějších rostlinách. Kde tedy získat vody dostatek? Z krve nepřátel. Z každého nepřítele můžete vysosat životadárnou tekutinu, kterou pak ve své základně přetvoříte v pitnou vodu.
Základna bude váš domov. Stavět lze téměř všude, ale hráčů je tolik, že na těch nejvýhodnějších místech už budete dost riskovat a stavět téměř na území červů. Na jednom místě jsem byl nucen z důvodu hustoty hráčských staveb postavit svůj skromný příbytek na hranici červí zóny. Skromný byl hlavně z toho důvodu, že když jsem chtěl rozšířit základy, červ přišel a uhryzl kus zdi. Naštěstí byl té dobroty a nepozřel mě.
Stavba základny je jedna z nejpříjemnějších a nejintuitivnějších částí hry. Dokonce si můžete i návrh domu uložit a poté jen zkopírovat na nové místo. Vybavení, které lze mít, je až na pár unikátů normální. Reaktor, který drží štít proti bouřím, transformátor krve na vodu či fabrika na výrobu vozidel. Téměř vše se musí udržovat v chodu pomocí předmětů. Například reaktory vyžadují palivo, které pokud dojde, tak nechá váš dům napospas bouři. Radši bych se obešel bez nucení hráče vracet se pravidelně do hry, aby mu barák nepozřela poušť. Za vlastněný pozemek navíc musíte pravidelně imperátorovi odvádět daně.
Inspirace ve filmu
Ač mám rád Lynchovu verzi Duny s McLachlanem, vizuálně vede série od Denise Villeneuvea, a právě tou se Dune Awakening inspiroval. Hra vypadá úchvatně a skvěle pracuje s dynamickým osvětlením. Grafika ale není tak detailní, jak by být mohla. Skvěle však autoři ozvláštňují zážitek spirituálními prožitky způsobenými melanží. Zde autoři vytvářejí dechberoucí surrealistické scenérie.
Hudba se povedla, trochu připomíná Starfield nebo Interstellar. A je sympatické, že je Dune Awakening plně nadabovaná s řadou filmových in-game filmečků. Titul mačká z nejmodernějších vychytávek RTX 50 co může. Podporuje klasické DLSS, a to i moderní 4. verzi spolu s multi frame generation. Hra ale běží slušně i na starší kartě RTX 2060, je však nutné aktualizovat ovladače grafické karty.
Neobešlo se to ale i tak bez komplikací. Čas od času mě trápily různé vizuální glitche, které znemožňovaly kompletně vidět část oblasti, nebo problikávání textur a objektů. Hra také čas od času spadla s FPS na jednociferné číslo bez jakéhokoli viditelného důvodu. Bez sebemenšího důvodu jsem také přišel kompletně o všechny kredity a mapa se mi vyresetovala do „tabula rasa“ a já přišel o veškerá odkrytá místa. Což v Duně, která je hodně o znalosti terénu, znamenalo citelnou brzdu pokroku. Dost se i stávalo, že jsem se nemohl připojit k serveru, ač jsem měl hru aktuální.
Duna pro fanoušky
Funcom se opět vytasil s těžko uchopitelným titulem. Dune Awakening je jedinečný zážitek, který skvěle využívá kultovního univerza i líbivého filmového vizuálu. Ojedinělý mix survival a MMORPG, který kombinuje hned několik přežívacích mechanismů, dokáže být zároveň nudný i návykový. Titul má nevyužitý potenciál, který se snad ještě dál rozvine, stejně jako samotný příběh.
RECENZE: Donkey Kong Bananza je vybroušená 3D hopsačka plná destrukce |
