Duke Nukem: Manhattan Project je arkáda s drsným hrdinou a prsatými slečnami

Svalnatý hrdina dorazil na konzole. Přináší sice pouze minimální změny a bonusového obsahu mohlo být více, ale zábava je to pořád parádní.

Duke Nukem

Jsem zpátky, zlato!
Jen málokterý herní hrdina má takovou pověst jako Duke Nukem. I když se regulérního pokračování Duke Nukem Forever asi nikdy nedočkáme, blonďatý svalovec občas objeví v nějakém vedlejším titulu. To je případ i Duke Nukem: Manhattan Project, akční arkádové střílečky, která se před osmi lety zjevila na počítačích a vrátila se ke stylu prvních dílů. Nyní vychází i na konzolích.

Je čas nakopat pár prasečích rypáků
Duke Nukem: Manhattan Project je dvourozměrná akce, která se prezentuje v dobové trojrozměrné grafice. Do třetího rozměru se občas posune i hratelností. Mimo skákání doleva a doprava se oblíbený žrout steroidů vydá občas i do hloubky a to jak dynamickými změnami kamery, tak pohybováním postavou.

Základní náplní práce hlavního hrdiny je záchrana newyorského Manhattanu, která se brzo změní v záchranu celého světa.

Největším Dukovým nepřítelem je zlotřilý génius Mech Morphix, který chce "Velké jablko" ponořit do zeleného slizu. Než se k němu drsný hrdina prostřílí, musí se postavit stovkám ozbrojených protivníků.

Těmi jsou tradiční prasata v policejních uniformách, ale i agresivní dominy, kung-fu mistři nebo krysí a hmyzí mutanti. Právě je změnil sliz v několikanásobně větší a nebezpečnější stvoření. Až uvidíte pobíhat krysy kolem rozlitého barelu se zelenou tekutinou, buďte si jisti, že proti vám budou za chvíli stát krvelační protivníci.

Nejtvrdšími protivníky jsou tradičně bossové, se kterými se občas dostaví i frustrace. Jsou totiž zatraceně tuzí. Než nad některými zvítězíte, počítejte s opakováním.

Je to zkrátka hra ze staré školy, která vám nedá nic zadarmo. Už na střední obtížnosti je pro většinu dnešních hráčů značně obtížná.

Pokud hledáte výzvu, jste tu správně.

Láska ke zbraním
K likvidaci prasečích poldů potřebujete slušný zbrojní arzenál. A ten má Duke vždy po ruce. Od zlaté poloautomatické pistole přes brokovnici, kulomet až po glopp-gun, která vrací mutanty do jejich původní neškodné podoby. V té pak zůstanou, dokud se opět nenamočí do zeleného slizu. Na bossy zbraň nepůsobí.

Mimo klasických konvenčních zbraní může Duke nepřátele pořádně nakopnout nebo je vyhodit do vzduchu. Výbušnin, které lze dálkově odpálit, je většinou dostatek. Mimo zbraní budou na krvavé cestě našemu hrdinovi pomáhat i power-upy. Když o ně přijdete, dočasně se můžete vybavit neprůstřelným štítem nebo dvojnásobnou účinností zbraní.

Svaly, svaly, mozek, svaly
Při hraní přijdou ke slovu i Dukovy svaly, za jejichž pomoci nejenom likvidujete chrochtající protivníky, ale i šplháte, skáčete a přelézáte.

O tom, že je blonďatý kulturista opravdový akrobat, svědčí i přítomnost dvojitého výskoku. A tam, kam Duke nevyskočí, tam doletí! Dopomůže k tomu jetpack, který se často povaluje po úrovních.

I když je hra primárně o akci, bez hlubšího používání mozku se neobejdete. Často se musíte přesunout na místa, která nejsou tak snadno dostupná a k jejichž dosažení je zapotřebí značného úsilí.

Fanoušci blonďatého šovinisty nepřijdou o záchranu nevinných a také značně prsatých slečen.

Dáš si trochu stoprocentního Duka, kotě?
Zábavnosti titulu za mnohé vděčí i její protagonista. Je to pořád ten starý, dobrý, šovinistický, cynický Duke, kterého jsme si za ty roky stačili oblíbit.

Neexistuje snad ve hře významnější situace, kterou by neokomentoval nějakou peprnou hláškou. A je jedno, jestli je to vlastní smrt, rozdrcený nepřítel nebo třeba nalezená karta.

Hráče nejvíc pobaví Dukovo navážení do jiných her. Například když na ulici utíká před auty, tak neopomene utrousit poznámku na adresu klasiky Frogger, zatímco v newyorském metru si vzpomene na kolegu Maxe Payna.

Už samotné pojmenování zdraví – ego – má vtip. Ale i opodstatnění. Dukovo ego se totiž zvedá i po sejmutí nepřátel.

Trenére, jsem stále ve formě
Duke Nukem: Manhattan Project je hrou pro ty, kteří vyznávají krystalickou hratelnost z raných dob videoherního průmyslu. Přesto, že je hra akční arkádou, rozhodně není nepropracovaná. Právě naopak.

I když se časem uchýlí ke stereotypní náplni, obsahuje celou řadu nápadů, rozvětvené úrovně a vydrží opravdu dlouho. Je tu 24 úrovní a splnění jedné zabere klidně i několik desítek minut. Jediné, co občas kazí hratelnost, je toporné ovládání, které se za celých sedm let nedočkalo žádné změny.

Verze pro Xbox 360 přichází tak, jak ji vývojáři ze Sunstorm v roce 2002 vytvořili. Graficky se jedná o zastaralé dílo, které má ale svou osobitou hranatostí co říci těm, kteří se vyžívají v klasických videohrách. Navíc ve vysokém rozlišení Dukova plavá hříva září ještě jasněji.

Duke drsňák, svůdník a vykradač

Postava Duka Nukema vděčí za svou popularitu nejenom zábavným hrám a vtipnému drsňáckému vzhledu, ale také nezapomenutelným hláškám.

I když perly jako "I've got balls of steel" pocházejí opravdu z hlav vývojářů, některé si Duke přinejlepším vypůjčil od svého ještě tvrdšího kolegy Ashe z humorně-hororové série Evil Dead. Právě z této ságy režiséra Sama Raimiho pocházejí hlášky "Hail to the king, baby!", "Groovy" nebo "Come get some!", z nichž některé uslyšíte i v Duke Nukem: Manhattan Project.

Duka máme rádi, ale král může být jen jeden. A ten má na tváří šílený škleb, v jedné ruce upilovanou brokovnici a namísto druhé motorovou pilu. Sorry, Duku!

Dabing hlavního hrdiny nemá chybu, ale zbytek zvuků ani hudbu nemá příliš smysl komentovat. Zvykli jsme si už na jiné standardy. Co ovšem potěšilo, byl nový obsah, vytvořený speciálně pro Xbox 360.

Odemknout lze dva kostýmy pro vlastního avatara a také herní obrázek do profilu. Achievementy při hraní dostanete zejména za splněné úrovně, ale také za zabité nepřátele nebo za rychlost splnění levelů.

Nelze popřít, že na hře se podepsal zub času. Ani přesto jí nelze upřít slušnou porci zábavnosti, kterou ocení především starší hráči, kteří ještě nezapomněli na staré klasiky. To samé platí i o fanoušcích Duka. Za 800 microsoftích bodů, čili zhruba 560 korun, hra za pořízení opravdu stojí.

Hodnocení: 70%