Vše by bylo v pořádku, kdyby v televizi neproblikl černobílý obraz malé holčičky, která prosí: Najdi ji, zachraň ji. Najdi April, zachraň April Ryan.
Na počátku hry se ocitnete v budoucnosti, roku 2219 ve městě Casablanca, v domě, kde právě 20-ti letá Zoë Castillo kouká na televizi. Vše by bylo v pořádku, kdyby v televizi neproblikl černobílý obraz malé holčičky, která prosí: Najdi ji, zachraň ji. Najdi April, zachraň April Ryan. Zoë tomu ale nevěnuje pozornost, myslí si, že se jednalo o poruchu. Tato „porucha“ se ale ještě několikrát opakuje, a Zoë si už svým názorem není tak jistá. Po chvilce se ale ozve Reza, její bývalý přítel, který ji chce požádat o malou službičku, doručení jednoho balíčku. V tuto chvíli ještě Zoë netuší, jak jí tato pomoc změní dosavadní život a iluze. Po pár problémech, se ocitne ve starém známém městě NewPort (ale o 10 let později), kde se setkává s našimi známými z prvního dílu, tedy přáteli April Ryan, což v danou chvíli Zoë ještě neví. A jak se zdá, obě části světa jsou opět v nerovnováze. Nemá smysl prozrazovat vám více z děje hry, protože na něm celá hra stojí a padá. Těžko by vás pak bavilo hrát do noci, když byste věděli, co na vás čeká. Prozradím vám proto, jen něco málo. Jak je vám asi jasné, hlavní hrdinkou je právě Zoë Castillo, ovšem stejně jako v předchozím díle, se i zde budete mezi postavami přepínat. Na řadu tak přijde i April a azadijský válečník Kian, za kterého ale nebudete hrát tak často, jako za slečny. April nám za 10 let pěkně povyrostla, získala trochu sebevědomí, za to Zoë, jako by jí z oka vypadla, když byla April mladší. Právem byla April zvolena jako jedna z nejsympatičtějších postav her v mnoha anketách, ale věřte, že Zoë si vás získá po chvilce také. Když jsem již nakousla, že nechci prozradit z příběhu více, jistě se ptáte, zda hru pochopíte, aniž byste hráli díl předchozí. Mohu vás ujistit, že ano, protože ani Zoë neví mnoho o Arcadii a Starku, takže společně s ní budete objevovat nepoznané. Ovšem na druhou stranu nutno říci, že znalci prvního dílu si hru užijí více, hlavně díky různým odkazům či postavám z prvního dílu. Setkáme se i s klaunem Roperem Klacksem, ptákem Havranem, ale i s Brianem Westhousem a mnoha dalšími. Když jsem zmínila ukecanost prvního dílu, musím dodat, že ten druhý rozhodně nezůstává pozadu. Opět na vás čekají bohaté hody dialogů, občas si budete moci vybrat, i jak chcete odpovědět, ale ke stejnému cíli se dopracujete vždy, jen například přeskočíte souboje, k těm se ale dostanu ještě později. Naštěstí se vše docela dobře čte, ale komu vadí ukecané hry, nebo nevládne úplně anglicky, ať si raději počká na českou verzi hry, na které se již pracuje a její lokalizaci ohodnotíme, až bude k dispozici.Právem byla April zvolena jako jedna z nejsympatičtějších postav her v mnoha anketách, ale věřte, že Zoë si vás získá po chvilce také.
Zklamu ale příznivce hádanek, či různých zákysových situacích, těch si totiž ve hře moc neužijete. Kombinace předmětů tu ke slovu přijde jen zřídka, a ani v inventáři se nebudete brodit velkým množstvím předmětům. Ty opět můžete sbírat, pokud byste přeci jen nevěděli, zda jste v dané lokalitě na něco nezapomněli, stačí kliknout pravým tlačítkem myši, kdy vám postava „oskenuje“ prostředí a po jeho projetí vám ukáže všechny aktivní předměty. Dreamfall je pro znalce adventur totiž docela lehkým oříškem, protože téměř vždy víte, co máte udělat, s kým si pokecat či kam jít. Pro mě osobně je to dost velké mínus, protože se tím i velmi zkracuje herní doba, nemluvě o odpočinku mozkových závitů. Na druhou stranu si vše vynahradíte příběhem a atmosférou. Co naopak do druhého dílu přibylo je smíchání dalších žánrů. Občas bude potřeba se nepozorovaně plížit, bez jakéhokoliv hluku, jindy naopak použít pěsti či jinou zbraň k postupu dále. A už jsme u těch bojů, které jsem zmiňovala. Netvrdím, že nemám ráda akční hry, ale v tomto případě se autoři sekli. Nehodí se sem, jsou naprosto zbytečné a nudné. Chvilku se budete trápit, než zjistíte co a jak, pak pro vás přemožení nepřítele bude hračka. Ale asi by většina z nás uvítala spíše nějakou hádanku než toto. Pomalu se asi dostanu k ovládání hry, jelikož hra vyšla i pro Xbox, je tomu uzpůsobeno i ovládání. Naštěstí pro skalní příznivce klávesnice i myši tu tato možnost je, ale nejlépe se asi hra ovládá na gamepadu. Za začátku asi budete šílet z neposedné kamery, ale pár návštěv v Nastavení a pohrání si s ním vám pomůže. Pokud na nějaký předmět či postavu kliknete, objeví se vám několik ikon, co můžete dělat, zda si chcete věc prohlédnout, otevřít či zavřít, použít nebo promluvit s osobou. Pohled je bohužel pořád ze třetí osoby a hra vám nedá na výběr se nijak přepínat, což by v některých situacích nebylo k zahození. Občas je kamera trochu zběsilá a zakrývá vám výhled, ale s tím se musíte smířit, a holt si trochu pohnout pohledem nebo popojít. Hardwarové nároky nejsou nikterak krvavé, takže si můžete nastavit i vyšší detaily, pokud nemáte opravdu historický počítač. Jak je vám asi z okolních obrázků jasné, je hra plně v 3D kabátku, a ač mi to ze začátku bylo proti srsti (ano, zase ty adventury ze staré školy) nakonec se mi grafika velmi líbila. Sice není tak detailně zpracovaná jako v některých předrenderovaných prostředí jiných her, ale i tak má své kouzlo. Postavy a jejich obličeje nejsou úplně dokonalé, ale rozhodně na nich rozeznáte jejich nálady či pocity, takže ani zde nemohu nijak vytýkat. Co ale musím rozhodně vyzdvihnout je zvukový doprovod hry, a perfektní dabing. Hlasy se k postavám skvěle hodí, a hudba a okolní zvuky dokreslují už tak skvělou atmosféru. Dlouze jsem přemýšlela, jaké hodnocení Dreamfallu udělit.
|