Drakengard je dalším projektem z dílen nedávno sloučené společnosti Square Enix, která navzdory všem předpokladům prozatím ani zdaleka nenaplnila očekávání hráčů, tady ponejvíce RPG komunity. V této souvislosti je dobré zmínit, že Drakengard by se mohl svým způsobem zařadit do škatulky akčních RPG a jelikož je v uvedeném žánru dobrých her jako šafránu, pojďme společně nahlédnout na to, co pro nás v dalekém Japonsku ukuchtili dobrého.
Stran audiovizuálního zpracování však přichází obrovské zklamání. Orchestrální hudební doprovod už po chvíli začne docela iritovat a grafická stránka je hodně, ale opravdu hodně odbytá. Sice se dostanete do poměrně rozlehlých exteriérových a občas i interiérových lokací, nicméně zcela mrtvé a nehorázně prázdné obrazy, nulová interakce a v neposlední řadě opakující se kulisy vykreslené v neskutečně chudokrevných barevných odstínech vzbuzují otázku, jestli se hra nepřipravovala spíše na 32-bitovou PSX. O mizerném technickém zpracování svědčí i skutečnost, že nepřátelé se vždy vyloupnou jakoby z mlhy, na větší dálku je uvidíte pouze jako značky na mapě, a to, že v případě, že překonáváte dveře či schody, se hra musí zastavit, loadnout, a poté vás přemístit do další lokace.
Drakengard je pořádná rubačka. Počet padlých na straně nepřítele se nepočítá na desítky či stovky, ale tisíce, potažmo desetitisíce. A přese všechno vyřčené tady ponejvíce využijete jedno tlačítko pro atak a analog pro změnu směru vašeho seku...
Hlavní a jedinou zdejší náplní je sólové bojování proti vojenským složkám nepřátelského Empire, kvůli čemuž uzavřete spojenectví s prastarým červeným drakem, který v akci bude mít své nezpochybnitelné využití. Akce se dělí na dvě základní linky, na boj na zemi a ve vzduchu. Na zemi je v hlavní roli ústřední hrdina zdejšího příběhu jménem Caim, na jehož aktivity nahlížíte dvěma různými způsoby. Buďto v klasické third person s možností manuálního otáčení pohledu vůkol, anebo v poměrně sympatické izometrické perspektivě, v níž jsou představeny i pravidelné dějové sekvence. Caim vedle ohánění se vybranou zbraní (k čemuž slouží celé JEDNO tlačítko) zvládá i magický atak, dále kryt, skok (první alternativa jak trochu oživit útok), běh přecházející ve sprint (druhá alternativa pro oživení útočné fáze, byť VELICE sporadicky využitelná) a rychlé kotouly do stran. Sympatické je, že během hraní získáváte rozličné zbraně, jež dávají vašemu snažení jistý strategický podtext. Každá zbraň má určitou specifikaci jako je síla, magický atak či váha, poslední údaj př. determinuje rychlost, s jakou dáte do kupy příslušné kombo. Vedle vaší zkušenosti, projevující se na zvyšování hodnoty HP a magie, získává zkušenost i momentálně držená zbraň, čímžto roste mj. její útočná síla. V boji pak můžete při zapauzovaném dění vždy navštívit inventář a vybrat vámi preferovaný nástroj hromadného ničení. Bohužel uzdravovačky se do inventáře nevejdou, jde toliko o jednorázové bonusy nalezené na bojišti.
Druhé místo vašeho snažení je ve vzduchu vysoko nad zemí, kde se do hry výrazně zapojuje výše uvedený drak, který vedle dvou alternativních útoků, úhybných manévrů do stran a možnosti zaútočit na vícero cílů najednou, umí ještě efektní otočku o 180º. Jeho aktivity nabízejí vzdušné souboje ve velkých výškách anebo nalétávání na pozemní jednotky, přičemž v tento moment se lze s nepřítelem vypořádat i pěšmo coby Caim, s příjemnou variantou na vhodném místě povolat vašeho okřídleného kamaráda, s nímž to bývá pro vojáky dole hotové inferno.
Jistě, čert vezmi grafiku, důležitější je hratelnost. Jenomže uvedený koncept - vyjma skutečně neskutečné monotónnosti - má ještě několik dalších nepřehlédnutelných pochybení, o nichž se vám právě chystám něco říci. V případě bojování na zemi vás čeká takové množství nepřátel, že budete moci konečně využít služeb kuchyňského robota - aby za vás neustále mačkal akční tlačítko pro fyzický atak. Kamera je pomalá a přes manuální korekci se dosti často nadějete situací, kdy nemáte přesné povědomí, jak si stojíte vůči protivníkovi. Chybí tu auto-lock a s tím spojený neprostupný kryt. Spousta výpadů tak jde do prázdna a třebaže je pravdou, že se s pozdějším časem naučíte útočit mnohem efektivněji, i tak je ve zdejším návalu škoda každé rány, co padne vedle. Byla řeč o krytí. Blok tu sice je, ale pakliže je na vás veden útok zezadu, je na nic. Což je v souvislosti s obrovskou převahou nepřátel na place poněkud zvláštní schéma.
Dosti legrační je doslova robotický postup nepřátelských oddílů, majících zpravidla nějakých pět až deset lidí. Odhlédneme-li od jejich nulové inteligence, jejich přesouvání se vaším směrem připomíná ze všeho nevíce hračky natažené na klíček. Rozpohybování hlavní postavy rozhodně není špatné, zato tihleti panáci v brnění kandidují na Zlatou malinu za absolutně nejhorší výkon ve vedlejší roli. Nicméně zatímco vaši protivníci na zemi jsou ještě docela styloví, ve vzduchu se často dočkáte neskutečně bizarních jednotek, vzniknuvších patrně v nějakém psydechelickém oblouznění. A vzato kolem a dokola ani bojování ve vysoké nadmořské výšce není dokonalé a začne brzy docela nudit.
Drakengard je únavná rubačka. Neustále se prodíráte vpřed skrze zástupy stále stejných nepřátel, aplikujících stále stejnou strategii, což se dá říci i o vás. Vyberete-li si namátkou nějakou již prošlou úroveň, zjistíte, že se v ničem neliší od té, kterou se momentálně snažíte pokořit...
Drakengard má něco chvályhodných momentů, mezi něž lze započítat příběh s pěknými FMV vstupy, RPG prvky, možnost na krátkou dobu vyměnit unaveného hlavního hrdinu v boji za jinou postavu a v poslední řadě nápad s využitím draka, byť se vždy jedná o předem dané úrovně či lokace. Sic to není nějak extra dlouhé, i když se tvůrci snaží, abyste to zkusili opakovaně pro stoprocentní dokončení, ale únavná a jednotvárná koncepce prošpikovaná chybami a navrch s mizerným zpracováním od tohoto jednoznačně odrazuje. Pokud chcete nějakou pořádnou sekanou, na trhu se nabízí celá řada mnohem kvalitnějších her, nota bene za příjemnější cenu, než tenhle budget tvářící se jako plnohodnotný titul. A pakliže vás z nějakého důvodu zaujal zde přítomný drak, myslím, že bude lepší si raději zahrát Drakana. Ostatně viděl bych tady jistou paralelu i na filmovém plátně - oproti relativně nové zbytečnosti jménem Reign of Fire raději zhlédněte postarší pohádkové Dračí srdce s D. Quaidem…
|
| Drakengard | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
