Kdo z vás pozorně (či aspoň jedním koutkem oka) sledoval vývoj hry DragonRiders: Chronicles of Pern, je mu dozajista známo, že tento titul není dílem původním, nýbrž převodem knižní předlohy spisovatelky Anne McCaffreyové. Drakeni z Pernu se jako námět na počítačovou hru nabízeli docela očividně - prostředí, do nichž je děj všech knih zasazen, se dá bez nadsázky označit za originální a zajímavé. Abyste to mohli posoudit sami, pokusím se vám nejdřív trochu přiblížit reálie a zákonitosti planety Pern…
Místní specialitou číslo jedna je přítomnost obrovských draků, kteří se rozhodli žít v telepatických svazcích s lidmi. Tato symbióza byla zprvu ryze účelová - na planetu se totiž v pravidelných intervalech snášejí smrtící vlákna, která pokud se dotknou čehokoliv živého, spálí to na popel. Obzvláště nevýhodné je to například z hlediska úrody, nemluvě o ztrátách na životech, které bývaly po každém takovém spadu nemalé. Brzy se proto přišlo na to, že nejúčinnějším způsobem boje je sestavení dračích letek, které ve spolupráci s lidskými jezdci likvidují chrlením ohně vlákna ještě ve vzduchu. Postupem času se na Pernu vyvinul speciální systém, který funguje tak, že dračí vejce jsou ještě před vylíhnutím shromážděna v jeskyni, spolu s nimi se tam napěchují ještě kandidáti na dračí jezdce a jak se malí dráčci začnou líhnout, rovnou si vybírají svého lidského přítele. Ihned po vylíhnutí se tak mezi drakem a člověkem tvoří silné citové pouto, které trvá celý život - dokonce zemře-li jeden ze dvojice, druhý často volí smrt jako řešení své neradostné situace.
Teď už tedy víte, co vás na povrchu Pernu čeká, takže můžete směle vstoupit dál. Hlavní postava, kterou ve hře dostanete na starost, je právě jeden z drakenů - mladík jménem D'kor. V jeho Weyru (územní jednotka zahrnující jedno uskupení dračích jezdců, v tomto případě jich je kolem 500) právě zemřela Weyrena Nalaya (vůdkyně Weyru) a její dračí přítelkyně teď truchlí takovým způsobem, že hrozí pomalé vymření Weyru. Jedině zlatá dračice totiž dokáže snášet vejce a v celém Weyru obvykle bývá jen jediná (na tomto místě ještě musím pro vysvětlení dodat, že draci se dělí na zelené, modré, bronzové a zlaté). A protože na Nalayině smrti bylo něco moc divného, stává se vaším hlavním questem nejen sehnat dostatek kandidátek na novou Weyrenu, ale i odhalit, jak se to s jejím skonem vlastně má.
Jelikož jsem v předchozí větě použila slovo "quest", zdá se být evidentní, že DragonRiders se řadí k žánru RPG. Ve skutečnosti je to však o něco složitější a osobně bych se přikláněla spíš k RPG s velmi zřetelnými adventurními prvky. Vaše putování začnete ve svém Weyru a postupně vám na mapě budou přibývat další lokace, kterých v součtu sice není nikterak mnoho, ale na druhou stranu si díky tomu prostředí zachovává určitou jasně vymezenou identitu, která by se s příchodem desítek nových destinací nejspíš rozplynula. Musím říct, že svět Pernu se autorům hry podařilo převést do 3D podoby vcelku věrně - nic, co jsem ve hře viděla, nekolidovalo s mými představami, které jsem si při čtení knih o Pernu vytvořila. Pokud jste knihy Anne McCaffreyové nikdy neviděli, nemusíte se bát, 
že byste si hru neužili - v knihovnách se povaluje spousta svitků, které vysvětlují pojmy jako ohňoví dráčci, mezimezí, Krvavice, ohňovec atd., takže se v tom určitě neztratíte. Koneckonců ani není pro dohrání hry nezbytně nutné se v tom všem orientovat, ale rozhodně se vám to neztratí.
Podle všech recenzentských pravidel (se speciálním zřetelem k žánru RPG) teď nastal čas povědět si něco o hlavní postavě. Její jméno a povolání už sice známe, ale dosud jsme si neřekli nic o tom, jakými charakteristikami se vyznačuje. A že nějaké opravdu má, na to můžete vzít jed - jsme přece v RPG. D'kor je kromě stupnice zdraví vybaven ještě třemi dalšími ukazateli - jeden indikuje jeho sílu, druhý vědomosti a třetí prestiž. Postupování po jednotlivých stupíncích ve všech třech se děje pomocí hromadění bodů, které se získávají jednak plněním questů, jednak vedením dialogů a jednak provozováním několika silových disciplín. Rozdělení na stupně není samoúčelné - některé questy nejste schopni splnit, dokud nedosáhnete konkrétní úrovně v té či oné oblasti. Poněkud diskutabilní je to snad jedině u síly, kterou si zvyšujete souboji a pak také lezením po skalních římsách - stačí tudíž přeskakovat z jednoho kusu horniny na druhý a vaše síla bude sice pomalu, ale stabilně růst. Samotné souboje jsou z většiny velmi snadné, a proto jejich přítomnost vypadá spíš jako úporná snaha zapracovat do hry nějakou tu populární akci.
Ale abych se vrátila zpět k postavě - tři popsané vlastnosti není to jediné, co D'kor dokáže. Od několika NPC se můžete přiučit speciální dovednosti - celkem jich zvládnete osm a 
patří mezi ně například plížení, léčení, rozbíjení skal… hodně z nich použijete jen jednou či dvakrát, ale vykašlat se na ně taky nemůžete, protože jsou pro postup ve hře nezbytné.
Každopádně bych asi tuto RPG složku neoznačila za extrémně propracovanou, ale spíše za příjemné oživení.
Z ostatních RPG záležitostí stojí za zmínku hlavně deník, do nějž se vám zaznamenávají nejen zadání questů, ale i pokrok, který jste během jejich řešení zaznamenali. Leckdy lze na jeho stránkách najít i nápovědu, kudy by se vaše kroky měly ubírat dál. Co se týče povahy questů, pak se dělí na ty, které budete plnit rádi a se zaujetím, a na ty, které zavánějí spíš zdržováním a natahováním hrací doby. Naštěstí těch druhých je mnohem méně než těch prvních, ale jako typický příklad může sloužit například chytání šesti druhů brouků, které je třeba ulovit kuší (!) a jednoho po druhém ve sklenici odnést té úchylné postavě, která o ně projevila zájem.
Zbytek hry už se nese v celkem tradičním adventurním duchu - spousta rozhovorů, spousta cestování a do toho nějaké ty machinace s předměty z inventáře. Předměty, které sbíráte, se vám pěkně samy od sebe třídí do přihrádek podle toho, jestli jsou pro vaše vlastní použití, nebo zda je budete někde odevzdávat nebo s někým měnit… prostě paráda. S cestováním je spojena jedna taková nepěkná obtíž, kterou je nemožnost přeskočit doprovodnou animaci. Poprvé se se zájmem podíváte na to, jak se D'kor připravuje ke skoku do mezimezí, podruhé a potřetí už to sledujete s o něco menším zápalem, když se animace rozjíždí po sedmé, tak se v duchu zaobíráte myšlenkami na to, co si dáte k večeři nebo na co se půjdete podívat do kina, 
a po dvacátém shlédnutí už se nedokážete zbavit představ, v nichž se autoři hromadně smaží ve velkém kotli vařícího oleje.
Poslední várka výtek se bude týkat grafiky. Ačkoliv na první pohled vypadá naprosto v pořádku, při podrobnějším pohledu zjistíte, že občas dochází k nežádoucím efektům, jako je například zapadání do zdí. Tradiční potíže s kamerou v third-person hrách se v DragonRiders vystupňovaly do té míry, že vás kamera občas odmítne následovat a zůstane stát, zatímco vám je dovoleno vyjít mimo obrazovku. To by ještě nebylo tak nejhorší, kdyby zároveň nebylo nutné tam něco vykonat.
Protože za chvíli bude následovat ještě přídavek v podobě pár odstavců od BigPetera, pokusím se shrnout svoje dojmy z DragonRiders do několika vět. Spojení adventure a RPG prvků v této hře bych neváhala označit za šťastné, protože celek působí překvapivě příjemným dojmem. Svět, v němž se všechno odehrává, navíc vytváří dostatečně atraktivní prostředí, v němž se určitě nudit nebudete. Možná je tak trochu škoda, že váš dračí přítel Zenth byl odsouzen pouze k méněcenné roli dopravního prostředku, protože kromě několika základních informací a jedné pomoci v souboji vás dokáže akorát přenášet z jedné lokace do druhé. V některých pasážích se sice hra zvrhává v bohapusté pobíhání po lokacích a hledání, co byste kde mohli udělat, ale těchto okamžiků není mnoho, takže celek se rozhodně dá zařadit k dobrému nadprůměru, který stojí za to vyzkoušet.
Názor BigPetera:
V podstatě musím s Alenkou souhlasit téměř ve všem. Do Dragonriderů jsem se pustil v domnění, že se jedná o akční adventuru a tudíž že u ní nevydržím ani jednu hodinu a opětovně se přesvědčím o nedostatečném prostoru v mém srdíčku pro tento herní žánr. Navíc patřím mezi ty jedince, kteří o knižních předlohách v životě ani neslyšeli, takže jsem od hry nečekal žádné zázraky a byl to pro mně vlastně jakýsi dlouhý skok do neznáma. Pravda - zpočátku byly mé pocity velmi smíšené (projevovala se má neznalost světa Pernu = 3D prostředí plné neznámých věcí a lidí, kteří se chovali, jako bych je měl znát), avšak postupem času jsem začal pomalu pronikat do tohoto pozoruhodného fantasy světa a do hry jsem se doslova zuřivě zakousl.
Ukázalo se totiž, že Dragonriders jsou v podstatě z drtivé časti obyčejnou adventurou, vkusně obohacenou o RPG prvky a již méně vkusně o několik málo akčních sekvencí, které jsou dětsky snadné (stačí mačkat klávesu pro útok) a ve hře působí jako něco "navíc", co by zde vůbec nemuselo být. Má neznalost prostředí Pernu se pozvolna vytrácela během návštěvy knihoven a čtení desítek svitků, jejichž obsah vrhá světlo na řadu zákonitostí a jevů, které předtím unikaly mému chápání. Faktem ale zůstává, že čtenáři děl spisovatelky Anne McCaffrey si hru vychutnají určitě mnohem hlouběji.
Jinak skutečnost, že těžiště hry spočívá v rozsáhlých dialozích (ve hře je dle tvrzení tvůrců 120 interaktivních postav, čemuž bych si s jistými rezervami troufl i uvěřit), mi stejně jako Alence vyhovovala, nicméně jako starého adventuristu mě mírně 
zamrzela nemožnost do těchto rozvláčných rozhovorů zasahovat a po chuti mi nebyla též zjednodušená forma výměny předmětů mezi postavami, kdy vše probíhalo opět formou dialogů, během nichž už se D'Kor postaral o vše sám. Kdybych měl tedy shrnout všechna pro a proti, vyzdvihnout musím hlavně dobrý příběh, atmosféru, skvělé smíchání RPG prvků s adventurními a v neposlední řadě též famózní hudební doprovod, který mi doslova vyrazil dech. Naopak postěžoval bych si na nepříliš zdařilou úvodní animaci, zbytečně jednoduché a tím pádem bezcenné souboje a hlavně nemožnost přerušit nehratelné scény, obzvláště pak přelet D'Kora a draka Zentha mezi herními lokacemi, které jsou příliš zdlouhavé, neustále se opakují a stávají se tak spíše otravnými. Celkově vzato jsou však Dragonriders kvalitně zpracovanou, rozsáhlou a hlavně zábavnou hrou, kterou vám mohu bez rozpaků vřele doporučit.
| DragonRiders: Chronicles of Pern | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
