Ach jo. Jak dlouho ještě mám té zatracené stvůře vysvětlovat, že moji milovanou Mínu nikdy v životě nedostane!?
Toť otázka. Jisté ale je, že předešlá lekce knížeti Drákulovi nestačila a svůj boj o půvabnou manželku Jonathana Harkera, našeho mladého a sympatického hrdiny, nehodlá vzdát jen tak bez boje. Mína se po návratu z Transylvánie ještě ani nestačila psychicky zotavit z té hrůzy, kterou jí Drákula způsobil, a temný kníže již začal kout další pikle a plány, jak se své vyvolené opětovně zmocnit. Zatímco se Jonathan pustil do pátrání po stopách upířího prince v jeho polorozpadlé londýnské vile, Drákula s využitím služeb svých oddaných nohsledů uskutečnil připravovaný únos přímo ze sanatoria doktora Sewarda, Jonathanova přítele, který o chudinku Mínu pečoval. Jonathanova láska je však silnější než upíří moc a kromě záchrany své milované ženy si tentokráte vytyčil i druhý, neméně důležitý cíl – zničit Drákulu jednou provždy!
Dracula 2: The Last Sanctuary je přímým pokračováním jeden rok staré klasické adventury Dracula: Resurrection od francouzské společnosti Index +. Pokud si ještě 
pamatujete na moji tehdejší recenzi, víte, že mě tato hra dokázala zcela uchvátit svojí perfektní hororovou atmosférou a kvalitním technickým zpracováním. Jedinou vadou na kráse byla velmi krátká hrací doba, která se pohybovala plus mínus kolem pouhých osmi hodin čistého času. Tvůrci naštěstí vyslyšeli volání a kritiku hráčské obce a do druhého dílu nám přislíbili mnohem větší rozsáhlost, vyšší obtížnost a samozřejmě i zbrusu nový příběh s mnohem zajímavějším dějem. Ke cti jim slouží, že dostáli téměř všem svým slibům a z tohoto pohledu udělali z Drákuly 2 ještě velkolepější dílo, než byl jeho předchůdce. Pravdou ale taky je, že k vytvoření dokonalé hry to ani zdaleka nestačilo.
Děj Drákuly 2 je rozdělen na dvě části, z nichž každá je vylisována na jednom CD. Po úvodní animované sekvenci, která je mimochodem na chlup stejná jako outro z prvního dílu a připomene tak hráčům Jonathanův útěk z upírova sídla v Transylvánii, hra začíná před vchodem do polorozpadlé a údajně opuštěné Drákulovy vily v Londýně. Kromě ní ještě důkladně prozkoumáte londýnskou kanalizaci plnou velkých a tlustých krys, navštívíte blázinec doktora Sewarda či Drákulovo divadlo Styx a o půlnoci zavítáte taktéž na nedaleký hřbitov. Jakmile nasbíráte dostatek artefaktů a informací pro boj s upířím princem, čeká vás cesta zpět do nebezpečné Transylvánie. Podrobnosti si ale již raději nechám pro sebe, abych toho z děje neprozradil až příliš. Neodpustím si však ještě 
poznamenat, že zde navštívíte řadu lokací známých z předchozího dílu a natrefíte i na několik podezřele povědomých postav.
Tak. A teď se dostávám do zlomového bodu recenze, kdy se musím rozhodnout, zda budu pokračovat v nastoleném pozitivním duchu, anebo dám hned zpočátku najevo své mírné zklamání. On totiž Drákula 2 bezesporu JE dobrou hrou… Problém ale spočívá v tom, že předchozí díl se mi zdál ještě lepší. Když opomenu jeho hendykep v podobě nízké rozsáhlosti, stal se pro mě po The Longest Journey a Escape from Monkey Island třetí nejzábavnější adventurou uplynulého roku. O jeho pokračování již ale něco podobného tvrdit nemohu a pokusím se vám vysvětlit, proč tomu tak je.
Drákula 2 v podstatě nepřichází s téměř žádným vylepšením či novinkou a s trochou nadsázky ho lze považovat za plagiát prvního dílu s novým příběhem a dvojnásobnou hrací dobou. Beze změny zůstal původní herní engine, jenž nabízí klasický Atlantis-like výhled s 360 st. otáčením v dnes již nedostatečném grafickém rozlišení 640x480. Obzvláště ve hrách s tímto typem výhledu na herní prostředí je zapotřebí vyššího rozlišení jako soli, protože jedině tak lze odstranit evidentní 
pixelovatost backgroundů, na kterou už dnes není nikdo zvědavý. Engine navíc nepodporuje absolutně žádné in-game animace, takže se připravte na zcela statický oheň nebo hladinu řeky. Animační krizi sice zachraňují vynikající filmové sekvence, jenže těch je bohužel znatelně méně než v předešlém díle (no, možná je jich stejné množství, ale vzhledem k vyšší rozsáhlosti druhého dílu je jich opticky mnohem míň).
Má následující připomínka je dost možná věcí vkusu, ale i přesto si ji nemohu odpustit. Již od samého počátku hry ve mě převládl pocit, že herní prostředí Londýna není zase až tak atmosférické jako pro mě památný zasněžený les a starý dřevěný hostinec v prvním díle. Konkrétně třeba londýnské kanály nebo lešení a větrací šachty v Drákulově divadle považuji za nepříliš zajímavé lokality, bez nichž bych se obešel bez uronění jediné slzičky. V druhé polovině hry, tedy v Transylvánii, je naštěstí již opět vše při starém. Krom toho jsem nabyl dojmu, že se atmosféře hry nedostává tak dokonalé podpory od zvukových efektů jako tomu bylo v prvním díle a velmi citelná je i téměř naprostá absence hudby. Ta, ač velmi kvalitní, zaznívá pouze během animací a vůbec bych se nezlobil, kdyby se její temné a hororové motivy linuly třeba v již zmíněných pustých londýnských kanálech.
Zastaralý engine i některá nezajímavá herní prostředí lze však považovat za pouhé prkotiny, jež lze s přimhouřením oka přehlédnout. Hlavní problém Drákuly 2 tkví bohužel ve věci, která má bezprostřední vliv na samotnou hratelnost. Situace je totiž taková, že drtivá část hry se odehrává uprostřed noci nebo v temných neosvětlených interiérech (z čehož mimo jiné vyplývá, že Drákulu 2 nelze hrát za denního světla, neboť byste na monitoru neviděli zhola nic). To je samozřejmě prozatím v pořádku, protože tma má jednoznačně kladný vliv na hororovou atmosféru. Autoři se ale rozhodli do této černočerné tmy ukrýt stejně černočerné předměty, a tohle už tedy v žádném případě v pořádku není. Tak třeba zrovna v mých „oblíbených“ londýnských kanálech je pátrání v absolutní tmě po neviditelných interaktivních místech naprosto katastrofální a frustrující záležitostí. A nejsou to jenom kanály – takových lokalit je bohužel celá řada! Opravdu, Drákulovi 2 bych byl ochoten prominout cokoliv, ale tyhle krušné chvíle strávené prohledáváním černoty v žádném případě ne a od tvůrců to považuji za zcela zbabělý přístup k umělému prodloužení hrací doby.
No a abych negativní část této recenze mohl uzavřít, zmíním se ještě o dvou méně podstatných nedostatcích. Tím prvním je nutná přítomnost prvního CD v mechanice při každém 
spuštění hry a tím druhým velmi malá instalace, kvůli níž program neustále zdlouhavě natahuje všechna data z CD, čímž dochází k nechtěným prodlevám nejen během přechodu z jedné lokace do druhé, ale i při otevření inventáře, uchopení předmětu a jeho následném použití.
Přes veškerou mou kritiku je však Drákula 2 ve své podstatě docela dobrá adventura a všem, kdož dokáží zmíněná negativa překousnout, poskytne kvalitní zábavu. I když jsem si stěžoval, že atmosféra není tak dokonalá jako u prvního dílu, nemohu o ní v žádném případě tvrdit, že by byla slabinou hry. Jednoznačně pozitivně se na ní podepisuje zdařilý design lokací, kdy vůbec nejpůsobivější jsou interiéry starých domů plné pavučin a nepořádku pokrytým šerem, sem tam proříznutým paprsky světla pronikajícími skrz zatlučená okna. Husí kůži vám jistojistě nažene taktéž londýnský i transylvánský hřbitov a samozřejmě Drákulův hrad se svatyní. Drtivá většina lokací nepostrádá smysl pro detail a při nočním hraní se vám při jejich procházení znatelně zvýší tepová frekvence. Velmi příjemným zpestřením jsou naprosto excelentní animované sekvence, v nichž obvykle hrají prim dynamické nájezdy kamer a skvěle vymodelované postavy, jejichž oči, vrásky, obočí, mimika obličeje a vůbec celkový pohyb těla si zaslouží můj velký obdiv. Formou videosekvencí 
jsou ztvárněny i všechny rozhovory, kterých je ale bohužel velmi málo (během hry potkáte sotva jednu desítku interaktivních postav). Každopádně bez těchto úchvatných filmečků by kvalita hry spadla minimálně o jednu třídu dolů.
Co se hratelnosti týče, tak když opomenu ono nepříjemné hledání neviditelných předmětů na tmavých lokacích, nabídne vám Drákula 2 řadu velmi zajímavých a často i originálních hádanek a puzzlů. Ty jsou znatelně obtížnější než v prvním díle a sestávají převážně z používání inventářních předmětů, jelikož jak jsem již uvedl, rozhovorů si v této hře příliš neužijete. Asi nejzábavnější je překonávání Drákulou nastražených pastí, jakými jsou například vstup do jeho hrobky na hřbitově střeženém třemi gargoyly nebo vyřešení puzzlu s propadávající se šachovnicovou podlahou v hradní svatyni. Za zmínku stojí taky několik originalitek, jako je odemykání dveří speciálním klíčem s číselným kódem nebo používání unikátních upířích brýlí. Jejich prostřednictvím budete moci pozorovat lidským okem neviditelné upíří vyzařování, což vám umožní sledovat upíří stopu a nebo hledat tajná místečka, kterých se v nedávné době upíři dotknuli.
S herním enginem zůstalo zachováno i původní ovládání a interface, což ale neberte jako zápor, jelikož i to staré plní svůj účel více než dobře. Kurzor je při otáčení se na lokacích umístěn napevno ve středu obrazovky a na interaktivních místech mění svůj tvar buď na šipku (východ z lokace), lupu (objeví se statická zvětšenina interaktivního místa), ruku (sebrání předmětu), ruku s ozubeným kolem (manipulace s předmětem) a nebo na dvě ozubená kola, které vám dávají najevo, že budete na tomto místě muset použít nějaký předmět z inventáře. Samotný inventář si pak zachoval svůj tvar kruhu, nebo chcete-li prstence, do jehož obvodu se vměstná celkem dvacet předmětů, a v centru je pak znázorněna kvalitně prokreslená zvětšenina konkrétního označeného předmětu. Kromě hlavního inventáře nám zde přibyl ještě jeden menší, do nějž se ukládají předměty, které lze kombinovat s těmi v hlavním inventáři. Používání předmětů na lokacích je pro hráče velmi usnadněno – uchopíte-li předmět a natočíte-li se kurzorem na místo správného použití, objeví se kolem kurzoru zelený kruh. Tímto budete oproštěni od řady nepříjemných zátuhů a otrockého používání všeho na všechno.
Snad jedinou významnější novinkou v Drákulovi 2 je příležitost čelit tváří v tvář upírům 
či nebezpečným monstrům a v případě neúspěchu i zemřít. Tohle je snad jediná věc, která mi v prvním díle opravdu chyběla a musím tedy za ni tvůrcům veřejně poděkovat. Díky ní budete mít možnost své nepřátele odpravit přiložením krucifixu na čelo, propíchnutím dřeveným kůlem nebo jednoduše zastřelením speciálním revolverem či kuší. Všechny tyto „akční sekvence“, jak je autoři sami nazývají, jsou časově limitovány a pokud nezvládnete upíra zlikvidovat včas, zemřete. Termínem „akční“ se ale nenechte zmást – v podstatě se jedná pouze o standardní použití předmětu z inventáře, nic víc (naštěstí, protože na žádné pochodování po hřbitově a hromadné zatloukání kůlů do houfu upírů nejsem v adventuře zvědavý). Jediné, co mě na těchto sekvencích zamrzelo, je odfláknutá smrt hlavního hrdiny, kdy se místo kvalitní animace po uplynutí časového limitu objeví pouze nápis „GAME OVER“.
Tak abych to na závěr všechno pěkně shrnul, že ano. U hraní Drákuly 2 jsem se sice bavil dobře, ale znatelně méně než u předchozího dílu. Důvody vidím hlavně v pro mě o něco méně atraktivním herním prostředí (Londýn), v zastaralém enginu a hlavně v nutnosti pátrat po neviditelných předmětech na totálně tmavých lokacích. I přesto ale Drákulu 2 považuji za kvalitní klasickou adventuru s dobrou hororovou atmosférou, uspokojivou rozsáhlostí a místy velmi nápaditými puzzly.
Recenze lokalizace - Petr Poláček
Příznivci temněji laděných adventur si na konci minulého a začátku tohoto roku nemohou na nedostatek příslušných titulů ztěžovat. Vždyť vyšel Post Mortem od Microids, vynikající český Posel Smrti a nedávno vydal CD Projekt v budgetové edici Extra Klasika českou verzi postarší, ale stále výborné adventure Dracula 2: Poslední Útočiště. Hra, jež vyšla v roce 2001 jako přímé pokračování hry Dracula: Ressurection, je typickou adventurou á la Atlantis. Hráči tak mohou očekávat předrenderované obrazovky po nichž se budou tentokrát procházet a řešit zapeklité problémy a puzzle v roli Johnatana Harkera. Už v dříve vydané recenzi anglické verze BigPeter ocenil vynikající atmosféru, vcelku dobře navržená puzzle, skvěle provedenou mimiku postav při rozhovorech a celkovou nadprůměrnou hratelnost. Mezi zápory patřila příliš tmavá grafika, zastaralý engine a jistě také absence titulků, která tak hru pro mnoho neanglicky hovořících hráčů učinila nedostupnou. Až do dneška samozřejmě.
A jak vlastně kompletní lokalizace dopadla? Odpověď je jednoduchá - vcelku dobře. Díky absenci titulků se lokalizační tým mohl soustředit pouze na co nejlepší zpracování dabingu a na výsledku je to, až na výjimky znát. Zásluhu na tom má také fakt, že se dabingu ujali stejní lidé, jako v případě prvního dílu. Konkrétně jde o Romana Nevěčného, Jana Dvořáka, Martina Hrušku, Danielu Bambasovou a Jaroslavu Červenkovou. Škoda, že mezi výše zmiňované kvalitativní výjimky patří zrovna některé hlavní postavy. Jmenovitě hrabě Drákula a Hawkins zavřený v blázinci. V některých okamžicích se tak díky špatné, či přehnané intonaci původní atmosféra zčásti vytrácí. Na druhou stranu je třeba pochválit výběr hlasu pro Johnatana, doktora Sewarda i Hopkinse. Malou chybou, která se však objevila už v originální anglické verzi hry, je naprostá absence synchronizace pohybu rtů s právě mluveným slovem, což při detailních záběrech působí velmi nepřirozeně až rušivě. S tím se však nešlo nic dělat a vina padá na vroubek samotných tvůrců. Samotný překlad z angličtiny od Mrazíka je provedený velmi dobře, během hry se neobjevil prakticky žádný do uší bijící výraz ani krkolomně složená věta. CZ verze Draculy 2 mě opravdu potěšila. Nejenom kvalitou překladu, ale také výběrem hlasů pro dabing, stále dobrou hratelností, vynikající cenou a ucházejícím zpracováním. Fandové hororových adventur by o koupi této hry měli opravdu vážně uvažovat.
Hodnocení lokalizace - 75%
| Dracula 2 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
