Čekání je u konce. Po všech těch nabušených trailerech i dalších videích s natěšenými vývojáři z id Software lákajícími na přehršel obsahu a v neposlední řadě vyzkoušení hratelné ukázky na vlastní kůži, je Doom: The Dark Ages konečně tu. Nastal čas aktivovat Slayera!
I když nešlo o prvního zástupce žánru FPS (first person shooter – střílečka z pohledu první osoby), rozhodně se stal Doom nejdůležitější a nejznámější hrou tohoto typu. Ne nadarmo se doposud říká FPSkám slangově doomovky. Od dob, kdy si originál v roce 1993 získal srdce všech hráčů po celém světě a byl konvertován na neuvěřitelné množství platforem, je každý nový díl vyhlížen s neuvěřitelným očekáváním.
Nejinak je tomu i u Doom: The Dark Ages, který si všichni krvelační hráči budou moci zahrát již za pár dní. Očekávání jsou vskutku veliká. Zvlášť poté, co se restartovaná série natolik povedla a Doom (2016) i jeho pokračování Doom Eternal bodovaly na celé čáře. I naše redakce se nemohla dočkat a naše očekávání ještě vzrostla, když jsme si mohli hru s předstihem vyzkoušet v německém Wiesbadenu. Teď, v momentě, když už máme první hraní za sebou, můžeme s klidem prásknout, že se čekání vyplatilo.
Doom: The Prequel
Doom: The Dark Ages se chronologicky odehrává před oběma díly novodobé série. Nemluvný Slayer, jak se už nějaký ten pátek protagonistovi série říká, se nachází uprostřed pekelného konfliktu v moci rasy Maykrů. Tito technologicky vyspělí mimozemšťané sdílí dimenzi Argent D’Nur s lidsky vypadajícími zástupci rasy Argenta. Společně se snaží zabránit pekelným silám, aby pokořily jejich říši. Jejich největší nadějí na záchranu je právě Slayer. S ním se však nehraje férová hra.
Příběh dosud hrál v Doom hrách ne druhé housle, ale spíš padesáté. Byl na něj vždy kladen minimální důraz a obvykle byl vyprávěn pouze pomocí textu. Doom: The Dark Ages tuto tradici porušuje a přináší dokonce příběhové velké množství videosekvencí. V žádném případě, ale neočekávejte jakýkoliv hlubší příběhový zážitek. Zmíněné videosekvence slouží jenom k tomu, aby v nich Slayer vypadal cool nebo něco drsňáckého provedl. Proti tomu nic nenamítáme.
V hlavní roli Slayer
Ba naopak! Slayer je übercool, nemá strach, jde stále kupředu a nic ho nezastaví. Má taky krutopřísné taktické brnění, stylovou helmu a v Doom: The Dark Ages nově i kožešinový plášť. Je to TEN FRAJER, za kterého chcete hrát. Je úsměvné, jak se v id Software čím dál více soustředí na vyobrazování Slayera (jako tváře série) s minimalizováním jeho charakteru jako nemluvného drsňáka. V celé hře pronese jedno jediné slovo.
Všechny ostatní postavy, jako král Novik nebo komandérka Thira, jsou vedlejší a Slayerovi jen přisluhují. Pekelný princ Ahzrak sice vypadá děsivě, ale je to jinak hodně nevýrazný záporák, bez nějaké hlubší motivace. Jakýkoliv nedostatek ve vyprávění příběhu je irelevantní. Doom: The Dark Ages je o odsýpající akci, která nikdy nevypadala stylověji. O zábavné akci, která je postavena na základech vybudovanými iterací z roku 2016 a Eternalem, ale přesto přináší tolik nového. Prequelový Doom totiž v sobě kombinuje FPS akci s nefalšovanými bullet hell mechanismy. Do obličeje vám poletí tisíce projektilů, kterým se budete vyhýbat i je odrážet.
Pekelný bullet hell
Bullet hell je subžánr, který většinou vídáme v tzv. SHMUP (shoot ‚em up – zjednodušeně střílečka) videohrách s raketkou ve vesmíru typu Darius a spol. V posledních letech ale expanduje do dalších typů videoher. Doom: The Dark Ages lze za bullet hell označit bez jakékoliv nadsázky.
Oranžové střely jsou ty, kterým se máte vyhnout nebo je vyblokovat štítem, zelené je potřeba vyražením na zteč poslat zpět na útočníky. Tím jim uškodíte, rozhodíte je a mnohdy připravíte o obranu/štít. Hratelnost je fenomenální. Slayer je sice nyní těžkotonážní a už nehopsá po levelech jako tasmánský čert na steroidech, přesto je hratelnost frenetická. Nejsou to PR kecy, když napíšeme, že ovládat Slayera nyní připomíná řídit tank. Po zuby ozbrojený tank, v jehož vybavení rozhodně nejsou jenom rakety a kulomet. Již na první pohled je vidět, že tenhle díl je jiný než jeho předchůdci. Vizuální styl i pojetí jsou jiné, než tomu bylo u Eternalu i Doom 2016.
Fantasy řežba
Doom: The Dark Ages totiž v sobě kombinuje prvky sci-fi i nefalšovaného fantasy. Jsou tu draci, králové, čarodějnice a kouzla. A i když je nám jasné, že tato změna stylu nesedne každému, my jsme z ní nadšeni. Novinka svým stylem připomíná starší střílečku od id Software. Nemyslíme tím nic menšího než kultovní Quake. I ten přinesl fantasy motivy a lovecraftovský nádech. Jen nám tu kromě fantasy a sci-fi stylu chybí horor. U starších dílů se hráč občas i bál, což zde nikdy nehrozí.
Změna vizuálního stylu i pojetí u Doom: The Dark Ages ovlivnila i zbrojní arzenál a bestiář. Výčet palebných zbraní pokrývá obsáhle rámeček. Ve hře ale neméně tolik budete používat i zbraně nablízko. Jsou hned tři – silová rukavice s ostny (power glove), řemdih (flail) a ohyzdný palcát (dreadmace). I jejich používání vyžaduje „munici“, nabít je lze třikrát. Boj vyžaduje kombinaci střelby, útoků zblízka a dorážení.
Slayerův brutální zbrojní arzenálU každé hry žánru FPS hraje arzenál a jeho rozsáhlost a rozmanitost obrovskou roli. Doom: The Dark Ages na to šel trochu jinak a až na výjimky nabízí silnější alternativu každé palné zbraně. Základní brokovnici combat shotgun tak časem doplní její dvouhlavňová alternativa super shotgun. Stejně tak je to u shreddera, což je automatická puška střílející šrouby, i její vybavenější verze jménem impaler, která je plně automatická a střílí ostny s větší úderností. Plasmová puška je stálicí série. Zde se vrací jako pistole Accelerator v základní podobě a jako dvouhlavňová puška Cycler v nabušenější verzi s ohromnou kadencí. Pulverizer alias drtič lebek démonů viděl už ve videích asi každý. Je nesmírně cool a účinný. Ještě účinnější je ovšem jeho vylepšená verze Ravager, u níž se násobí efektivnost s délkou palby. Čím déle šrapnely z kousků lebek pálíte, tím se kadence zvyšuje. Chainshot je jediná zbraň, která nemá alternativu. Nebo jsme ji ve hře při prvním hraní neobjevili. Jde o artefakt vystřelující projektil ve tvaru devastující koule připevněné na řetězu. Poslední ze standardních zbraní je granátomet (grenade launcher), jehož silnější variací je raketomet (rocket launcher). Oba dělají přesně to, co jejich názvy napovídají. Poslední střelnou zbraní, která stojí tak trochu mimo zbytku arzenálu, je ultimátní Ballistic Force Crossbow alias BFC. Jde o kuši střílející neznámou látku, která po výbuchu eliminuje vše v dosahu. Fandové moc dobře tuší, že jde o variaci na legendární BFG 9000. |
Třešničkou na dortu je v Slayerově výbavě piloštít (saw shield), který zásadně obohacuje hratelnost. Pomocí něj odrážíte útoky, ale i sami útočíte. Rychlý výpad dokáže zlikvidovat slabší nepřátele jako zombie, hod s ním ochromí nepřítele i větší velikosti.
Svatyně plná upgradů
Navíc se s ním lze přemisťovat přes propasti. Ve svatyních rozprostřených po levelech lze pořídit díky třem měnám (zlato, rubín a kámen přízraků) vylepšení zbraní. Plasma z Cycleru pak monstra i probíjí atd. Vylepšení má i štít, a to v podobě čtyř run. Díky jedné vyšlete na nepřátele dýky, další aktivuje na Slayerovi automatickou střílnu. Druhá zmíněná se stala naší oblíbenou a hojně jsme ji používali.
Známá monstra prošla významným redesignem. Impů je tu hned několik. Menší verzi doplňuje kamenný Imp, na něhož palba nefunguje a lze ho zlikvidovat výpadem štítu. Pravověrné fanoušky jistě potěší Stalker Imp, což je větší verze této stvůry, která jakoby vypadla z oka původnímu Impovi z prvních dvou dílů. A to stále není vše.
Z Dooma 64 se vrátil dokonce neviditelný Nightmare Stalker Imp. Létající mozek se zde představuje v děsivě vyhlížející podobě Cacodemon Hybrid. Nejenom, že je obtížné ho rozstřílet na kusy šedivé mozkové hmoty, ale jeho vzhled s chapadly je děsivý.
Bestiář z pekla
Růžový démon Pinky, kterému se v Česku říkalo v devadesátkách „prase“ se vrátil jako Pinky Rider. Běhá po čtyřech, má rohy i kly, velký ocas a vozí na hřbetu zombie vojáka. Nejradikálnější proměnou prošel kostlivec Revenant. Z nelidsky vysokého monstra je nyní poletující přízrak, který nám hodně pil krev. Dokáže se totiž zprůhlednit a tím být dočasně nezničitelný. Nechybí ani další staří známí jako Hell Knight, Mancubus nebo Cyberdemon.
Nouze není ani o nováčky, ze kterých vyzdvihneme obřího a odolného ještěra Komodo. Nemístné hopsání z Eternalu a jeho DLC The Ancient Gods - Part One a Part Two bylo umírněno na minimum. Více než nesmyslné skákání vás zde čeká rozumné lezení. I když se to tak nemusí zpočátku zdát, levely jsou docela velké a kromě příběhového postupu hrou vás čeká nelineární zábava v podobě hledání skrytých předmětů a odhalování nejednoho tajemství. A právě tohle je důvod, proč se vyplatí opakované hraní.
To je Cthulhu?
Úrovní je celkem dvaadvacet, což rozhodně není málo a naše první hraní trvalo kolem 18 – 19 hodin, protože jsme se záměrně loudali. Rychlíci by to sfoukli jistě za kratší dobu. Kromě napadené říše Argent D’Nur se podíváte, do samotného pekla i úchvatného kosmického království, kterému vévodí Prastarý. Ano, myslíme toho prastarého. Aby nešlo jenom o obyčejnou dooomovku, přidali vývojáři i létání na drakovi a kaidžú masakry v mechu Atlan. Frajeři!
Létání na drakových zádech a střílení po pekelných stíhačkách je tak cool, jak to zní. Stejně jako mlácení pekelných Titánů Atlanovými pěstmi. I Atlan má navíc své giga velké zbraně. Doom: The Dark Ages je mega mela obrovských proporcí. Při hraní jsme se občas cítili jako malí kluci. Ceníme si rozhodnutí id Software vynechat ze hry multiplayer a vydat se cestou videohry orientované pro osamělého vlka či chcete-li sólového hráče. Online ptákovin pro běhání na síti a nadáváním do maminek protihráčů je dost.
Radost na tu hrůzu pohledět
Trh má místo i pro singleplayerovou FPS. Technické zpracování je fenomenální. Engine id Tech 8 se předvádí v plné polní. Hra je stabilní a testovaná PlayStation 5 verze běžela jako ďas. 60 snímků za sekundu bylo vždy bez poklesu, hra se nikdy nezpomalila ani nesekla.
Vizuálně je Doom: The Dark Ages odporně nádherný. V každé úrovni je nespočet děsivých detailů. Uvidíte zmučené a zohavené mrtvoly, děsivé lebky, satanistické malby a symboly a spousty dalších poutavých hnusů. Opět nám dovolte si povzdechnout, že hra není více hororem a nikdy se při hraní nebojíte. Hraní na ovladači nové generace DualSense je fenomenální a musíme vyzdvihnout zejména zvuky, které gamepad vydává. Ale i když je PlayStation 5 verze parádní, jsme objektivní recenzenti, takže přiznáváme, že na nabušeném PC s grafickou kartou Nvidia GeForce RTX 5090 vypadá ještě o fous lépe.
Hudební doprovod je pro sérii typický. Uslyšíte spoustu metalových riffů, tak, jak očekáváte. Doom: The Dark Ages je jiný než předchůdci. Je svůj, je osobitý a je setsakramentsky cool.
Doom: The Dark Ages vychází 15. května na PC, PlayStation 5 a Xbox Series X/S. Přednostní přístup při předobjednání prémiové edice začíná o dva dny dříve. Hra bude dostupná taktéž v předplatném Game Pass.