Donkey Kong Country Returns nevrací známého opičáka na herní výsluní, ale pobaví

Skákání, sbírání banánů, hra více hráčů a barevná grafika. Donkey Kong je zpět.

Donkey Kong Country Returns

Donkey Kong Country Returns sice navazuje na to nejlepší, co celá série předvedla, žádné její vzkříšení to ovšem není. Pořád je to ale skvělá zábava, přestože poněkud obtížnějšího ražení. Hra si nás připravila i pár podrazů a obtížnost místy působí, jako bychom se ocitli o 15 let zpátky v čase.

Donkey Kong Country Returns

K videohernímu gigantovi Nintendo patří od počátků žánr hopsaček a k nim i jejich nejznámější zástupce a maskot této společnosti, postava Mario. Ale ani na konzolích Nintenda nevládne každé hopsačce Mario, o čemž nás už přesvědčil v minulém století opičák Donkey Kong. A právě on se v 90. letech předvedl v té nejlepší podobě a v tomto stylu se nyní vrací na Wii.

Donkey Kong Country Returns si bere to nejlepší z dvourozměrné trilogie pro stařičký systém SNES a na Wii tuto hratelnost prezentuje v jakési 2,5D podobě. Jde tedy o klasickou dvourozměrnou skákačku, jejíž dění se občas přenese do pozadí obrazovky, jindy zas do jeho popředí. Variabilita dvourozměrné hry je tak díky trojrozměrné grafice vytažena na maximum.

Donkey Kong Country Returns

Statný opičák Donkey Kong si to žene opět přes tropický ostrov rozdělený do několika segmentů za zlými Tik Taky. Tento maskovaný klan mu ukradl banány a to se žádné opici nedělá! Donkey tak běhá, skáče a bouchá, co mu síly stačí, aby všechny posbíral zpět.

K tomu mu pomůže lezení po liánách, trávě, skákání pro trampolínách, rozbíjení různých předmětů, skákání po nepřátelích, silný kotoul vpřed a také nerozlučný parťák Diddy Kong. Tohoto malého opičáka naleznete v úrovních schovaného v barelech. Stačí je rozbít a Diddy se přidá k vám, respektive vám skočí na ramena.

Jakmile ho budete mít u sebe, zvýší se vám zdraví a prodlouží skoky, a to díky tryskám vašeho malého chlupatého parťáka. Hraní s Diddym je o poznání lehčí, ale pozor na zdraví. Jakmile přijdete o polovinu srdíček, Diddy zase zmizí a vše bude zase jen na Donkey Kongovi.

Donkey Kong Country Returns

V levelech mimo banánů sbíráte životy, srdíčka, nápis KONG a mince, za které si pak můžete u stařičké opice jménem Cranky nakoupit speciální bonusy pro hraní. Třeba srdíčko navíc, papouška, který vyhledá schované poklady a další pomůcky, které si je možné vybrat před spuštěním každého levelu.

Donkey Kong Country Returns obsahuje spoustu bonusových kol, soubojů s bossy, ježdění na důlních vozících a prostě všechno, co jsme na něm vždy milovali. Ale i nenáviděli. Hra vás často postaví před úkol, který musíte vyřešit v časovém omezení, protože se na vás obvykle něco řítí, nebo padá. Jelikož obvykle nemáte ani páru, kam máte skočit, nebo co udělat, tak něco zkusíte. A zemřete.

Tyto úseky pak opakujete tolikrát, než zjistíte, co máte dělat. Je to tedy hraní stylem pokus/omyl, u něhož si musíte pamatovat, kam že to máte skočit. Z designérského hlediska se nebojíme říct, že z 90 % je hra klenot, ale takovéto podrazy na hráče nemáme rádi.

Donkey Kong Country Returns

Dalším problémem je obtížnost. Jako bychom se vrátili o pár generací konzolí zpátky v čase. Padání, opakování a restartování je na denním pořádku. A tím se dostáváme i k dalšímu, pro mnohé neočekávanému faktu.

Hra má možná dětinský vzhled a roztomilé postavičky, ale rozhodně není vhodná pro malé děti. Ty si s ní prostě neporadí. Titul bychom doporučili nejdříve od deseti let. Ale i dospělí hráči nechť se u Donkey Kong Country Returns připraví na nemalou porci frustrace.

Jelikož na obrazovce obvykle většinu času předvádí opičárny chlupaté duo, je součástí nabídky i multiplayer. Zpočátku se jeví jako velká zábava, ale této slibně vypadající opici nakonec zapáchá kožich a vznáší se nad ním několik much.

Donkey Kong Country Returns

Diddy je ve hře dvou hráčů samostatnou postavou, přesto sdílí stejné životy s druhým hráčem, a to i v jeho singleplayeru. Proč? Nemáme tušení, ale zní to jak pořádná opičárna. A i když se hra opičí ve všem možném po nedávných New Super Mario Bros. Wii, tak zrovna možnost výrazně si pomáhat, vyskakovat na sebe nebo odrážet se od ostatních postav ve hře více hráčů prostě nemá. Ještě že je alespoň možné hráče do hry připojit kdykoliv, stejně jako odpojit.

Potěší ale ovládání. Lze si totiž zvolit ze dvou povedených možností. První využívá vertikální držení ovladače wiimote a připojení přídavného nunchuku. Postavu ovládáte levou analogovou páčkou na nunchuku, zatímco o akci se starají tlačítka A + B.

Druhý typ ovládání se bude líbit především retro milovníkům, protože wiimote při něm držíte horizontálně a postavu ovládáte pomocí digitálního směrového kříže. Nám se více líbila metoda s oběma ovladači, kvůli plynulejšímu ovládání páčkou, ale obě jsou povedené, záleží převážně na osobních preferencích.

I když je grafika jen málo detailní, je pestrobarevná a animace postav je moc pěkná. Vždy je na co koukat a i když Wii citelně chybí vyšší rozlišení, hra oko potěší. To samé platí i o nápadité hudbě, která vám utkví v hlavě.