Na letos pořádané akci v Lipsku - Games Convention - oceněný originální kus od Sony ("Most Innovative Game") se nezadržitelně blíží na náš trh, pročež je ideální chvíle pro bližší představení zdejšího dobrodružství, které odstartuje zákeřný únos psí slečny Daisy, již se náš psí hrdina vydá hledat do šírého světa. A třebaže jej nečekají dálavy jako v případě japonského snímku Goro: Bílý pes a patrně v nás jeho eskapády nezanechají ani tak silný emotivní odkaz co nezapomenutelná Lassie, jedno se mu upřít nedá. Originalita a skutečná lehkost bytí, s jakou se náš pesan jménem Jake protlouká světem z jedniček a nul.
Audiovizuální stránka hry je více než příjemná. Songy provázející vás při vašem hledání Daisy těžko kdy omrzí a grafické zpracování, odhlédnu-li od momentů, kdy se kamera zbytečně soustředí na nějaký detail, je sice jednodušší, ale v rámci herní koncepce maximálně účelné, bohaté na barvy a nevadí ani bluring vzdáleného pozadí. K tomu si připočtěte rozmanité lokace, architekturu a podnební podmínky a zaručuji vám, že se ani zmlsané oko ve zdejším případě nudit nebude. Tedy také za předpokladu, že k Dog’s Life přistupujete jako k dětské hře, neboť zdejší adventurní koncepce je přese všechno hodně přímočará a evidentně koncipována pro mladší věkovou skupinu. S tím sice příliš nekoresponduje četnost anglicky namluvených rozhovorů (s absencí titulků), ale to už je problém našeho regionu.
Jak se to hraje? Vašeho psíka ovládáte povětšinou v third person perspektivě a vyjma důležitého běhu zvládá stejně dobře plavání a skákání přes vysoké překážky. Ostatně obvyklé plošinovkovité přeskakování je zde pochopitelně hojně obsaženo a jistě tak uvítáte funkci "auto-jump", přičemž stojíte-li před překážkou, se kterou si Jake neumí poradit (nebo ve velké výšce), dá vám odmítavým posunkem hlavy sám na srozuměnou, že tudy cesta nevede. Pokud se vám jej podaří přesto přemluvit (na vině bude pravidelně ne zcela vychytaný engine), žádný strach při případném pádu z velikánské výšky, v téhle hře prostě umřít nemůžete. Jediný postih, který po takové akci či dlouhém pobíhání v lokaci následuje je skutečnost, že se Jake začne táhnout jako nějaká chcíplotina a tudíž jej musíte někde nasytit. K tomu účelu se stačí podívat do popelnic (tahle strava mu však nemusí příliš sednout, následkem čehož
bude v jeho okolí lehce "větrno") či nalézt v každé lokaci opuštěnou psí boudu s příhodně připravenou naplněnou miskou - bouda zároveň stylově slouží jako Save point.
Vedle third person pohledu s možností vyrovnání kamery za záda hlavního hrdiny, jakož i jejího rotování vůkol, se dočkáte i vděčné first person alternativy, jež je pro zdejší hraní převelice důležitá, ještě o tom bude řeč. Kamera má však přes výše uvedené i hluché okamžiky, neboť na některých místech vás autoři vyženou z křesla hlavního kameramana a náhled na dění obstarávají sami, pročež asi nemusím podotýkat, že tyto akce jsou pak kromobyčejně lakomé na kamerové libůstky, neřku-li, že v interiérech se občas podíváte na strop či někam úplně jinam, než zrovínka potřebujete, což znovu připočítávám nevyladěnému enginu. Ale nevadí, nic až tak fatálního to pro hraní neznamená. Skutečně!
Jádrem Dog’s Life je adventurní prvek; na cestě za Daisy potkáváte spoustu NPC (lidské rasy), kteří mají nějaké problémy a vy je řešíte. Což obnáší takřka pravidelné hledání poztrácených věcí, přičemž problém může být dosti často vyřešen až skrze nutnou kooperaci s dalším pesanem, obývajícím tuto část herního světa.
Každý pes (a že jich tu je:o) má jinačí "výkonnostní level", což determinuje počet abstraktních kostí (při otázce na toto téma) nad jeho hlavou. Abyste s ním mohli spolupracovat, musíte jej porazit v nějaké specifické minihře, pro což je ideální mít vyšší level než on, tedy více kostí ve svém držení - tyto kosti získáváte rozličnými způsoby. Vedle plnění shora zmíněných questů také jejich zcela obyčejným nalézáním v každé z herních lokací či nasátím většího počtu pachů, o čemž bude také později řeč, anžto to má co dělat s vašimi aktivitami ve first person.
Pokud vstoupíte do souboje s konkurenčním psem, dostáváte se na pole speciální jednoduché minihry z výčtu několika stále se obměňujících miniher, kam patří běh na vytyčené trase s vyhrabáváním děr na určených bodech, to samé s malou obměnou v podobě značkování vytyčených míst, nechybí silové přetahování se o lano nebo klasická honička. Pohříchu je vše odvislé spíše od vašeho levelu, protože máte-li vyšší počet získaných kostí nežli váš soupeř, jste o poznání rychlejší či silnější. Tedy rutinní záležitost. Jestliže tady vyhrajete, můžete pak natrvalo v dané lokaci využívat možnosti hrát zde za poraženého psa, kterýžto má jiné atributy než vy (třeba je o hodně menší) a tudíž až teprve s ním půjde žádaný úkol splnit. Odhlédnu-li od faktu, že občas není úplně zřejmé, co
se po vás vlastně chce, měl bych jednu zásadní připomínku. V menu totiž není nikde zohledněno, jaké úkoly v momentální lokaci jsou splněné, potažmo co vlastně obnášejí (takže se musíte znovu informovat na místě), což je na dnešní dobu opravdu politováníhodná chyba. Stejně jako skutečnost, že mezi v pozdější fázi hry vzdálenějšími destinacemi musíte zdlouhavě cestovat, přitom by stačilo využít menu pro urychlené teleportování do vybrané lokace. Zdejší svět je totiž rozčleněn na několik měst a tyto do řady menších úrovní, jejichž přesnou rozlohu poznáte hned zkraje tak, že běžíte po silnici a najednou bum - loadingová obrazovka a přesun do další části. Loading však není nějak zvlášť dlouhý, takže vás později tahle násilná přerušení bez jakéhokoliv upozornění přestanou významně trápit.
Teď se konečně dostaneme do módu odehrávajícímu se ve first person. V tento moment zářivé barvy světa zešednou a před vámi vyvstane nutnost sebrat dostatečný počet pachů několika odlišných barev. Tyto se však objevují v obraze (jako jakýsi barevný pramen vyvěrající ze země) toliko několik metrů před vaším čumákem, díky čemuž to někdy může připomínat hledání té pověstné jehly v kupce sena. Ale pojďme dále. Za
padesátku fialových pachů získáte za odměnu další kost, stejně jako za sebrání podobně zbarvených pachů (ale v daleko menším počtu) v šibeničním časovém limitu startujícím v momentě, kdy nasajete první. Kompletace dalších pachů vás dostanou do žádané minihry a při vítězství mimo jiné k avizované možnosti ovládání psa obývajícího danou lokaci.
Nicméně ve first person lze provádět všechny důležité kousky, co v klasické third person, tedy štěkat a plašit kočky a ptáky, rozmlouvat s lidmi, plavat či přeskakovat rozličné překážky.
Dog’s Life nabízí něco originálních nápadů, vycházejících z unikátních atributů nejlepšího přítele člověka. Nezřídka zde totiž budete moci někoho či něco vystopovat, nemluvě o faktu, že můžete zle poškádlit zdejší faunu, ať se již jedná o krysy, kočky, ptáky či skunky. Hezké je, že ač se do všeho uvedeného lze zakousnout, nikomu ze zúčastněných se nic nestane, což platí i o vašem jinak trestuhodném běhání v jízdním pruhu, na něž řidiči reagují vždy včasným šlápnutím na brzdu s později přidaným naštvaným zatroubením. Zkrátka Dog’s Life je taková mírumilovná a pokojná hra, která příjemně ubíhá do svého finále.
Co tedy říci úplně nakonec? Dog’s Life je určitě sympatický počin, ale odhlédneme–li od faktu, že je v hlavní roli pes, je tu k vidění nepříliš široké spektrum obvyklých plošinovkovitých činností s nevstřícnou prací menu. Na druhou stranu se zde dočkáte příjemné hratelnosti, interakce (kterou však v našich luzích a hájích dvakrát neoceníte) a několika povedených nápadů, jež podbarvuje skutečně odpočinková audiovizuální stránka.
Dog's Life | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|