Společnost TalonSoft není pro hráče hardcore tahových strategií neznámou firmou. Na herní trh vstoupila s Battleground: Ardennes, která byla na tehdejší dobu opravdu špičková. Další dva díly ostatně také, jenomže potom série totálně upadla a vysluhovala si podprůměrné známky. Důvod, proč si o tom vykládáme, je, že série her - Eastern Front, West Front, East Front 2, Rising Sun - postavená na stejném enginu má osud prakticky stejný. Zatímco první díl byl velmi dobrý, následující pokračování totálně odradily běžného hráče, ovšem nadšenci zůstali pořád nadšenci. Není tomu tak dávno, co zatím poslední díl Rising Sun vyšvihl TalonSoft do povědomí hráčů, neboť byl relativně kvalitní. TalonSoft se ovšem nezapře, takže místo toho, aby navázal na úspěch, pokazí, na co šáhne. I když mám takový dojem, že za hrou Divided Ground nestály zcela čisté úmysly potěšit hráče kvalitní hrou.
Kdyby totiž TalonSoftu záleželo na blahu svých příznivců, jsou-li vůbec nějací, daroval by lidu Divided Ground jako datadisk, a to zcela zdarma. Na plnohodnotnou hru toho Divided Ground příliš nenabízí - čtyři kampaně, dvaadvacet scénářů a jejich editor. Vše se odehrává na Blízkém východě v rozmezí let 1948 až 1973, jak už ostatně napovídá podtitul hry - Middle East Conflict 1948 - 1973.
Pořádné tahové strategie, kde se jednotky pohybují po šestiúhelnících a kde je potřeba alespoň trochu prostudovat manuál a popisy jednotek, zaberou notnou dávku času. Například v případě hry Steel Panthers 2: Modern Battles se člověk natolik ponoří do dobývání, vojenských manévrů a tahání s panáčky i tančíky, že zapomene jíst a pít. Jenomže Divided Ground jaksi příliš zábavnosti nepobral. Drtivá většina scénářů je totálně odfláknutá, čímž se nabízí otázka, proč si autoři své dílko po sobě nezahrají. Často jsou síly nevyrovnané, mise nechutně komplikované a zbytečně vleklé. Člověka alespoň zpočátku na malou chvilku uspokojí, že nevelí americkým, sovětským nebo německým jednotkám, což už je taková tahová klasika, ale zhostí se velení nad Egypťany, Izraelci, Jordánci a jinými, pro nás exotickými vojáky. Jenomže tam dole je hodně horko, a tak budete neustále koukat na stereotypní poušť, která díky tři roky (!) starému enginu vypadá, a teď toto slovo zcela sedí, mimořádně hnusně. Můžete namítat, že u podobných her na technickém zpracování nezáleží, ale pokud se máte několik hodin dívat na jednotvárnou placatou krajinku, v níž se pohybují jednotky, které taktéž moc krásy nepobraly, brzy změníte názor. Zvláště když hra Panzer General 3D: Assault, potažmo i starší Panzer General 2, dokázala, že lze zkombinovat hezkou grafiku s kvalitní tahovou strategií.
Blízký východ a okolí vždy byl na vojenské konflikty bohatý,
což třeba dokumentuje nesmírně dlouhá a nekončící válka mezi Izraelem a Palestinou. Musíme ocenit nápad TalonSoftu - prostředí Arabského poloostrova se v tahových strategiích objevuje málokdy. Zastaralost techniky oproti západní Evropě a Severní Americe svádí k zajímavým bojům, ve kterých bude potřeba použít zcela odlišnou taktiku než normálně. No jo, to je jen teorie. Praxe je taková, že vás Divided Ground totálně unudí k smrti. Ovládání se od dob hry West Front příliš nezměnilo, takže například pokud chcete, aby nějaká jednotka vystřelila, musíte nejdříve podržet klávesu Ctrl a potom kliknout na cíl. Celkově se dá ovládání charakterizovat jako totálně uživatelsky nepříjemné a slovo intuitivní zůstává sedět v koutě, aniž by se k Divided Ground přiblížilo na vzdálenost sta kilometrů. Pomineme-li věci, jako že se nedá nastavit hlasitost zvuků, hudby a grafických detailů (tedy… Divided Ground žádné nemá) a že Divided Ground sem tam spadne, zůstává nám totálně nudná a vleklá hra.
Nejvíce ze všeho vás bude užírat již zmíněné špatné ovládání. Uvedeme si malý příklad. Na jeden hex se vtěsná několik jednotek. Pokud chcete táhnout všemi najednou, není problém. Ale jestli se na jednom políčku nachází třeba dva druhy jednotek, nejdou označit po jednotlivých odrůdách, takže máte-li na jednom políčku třeba dva tanky a dva náklaďáky, můžete označit pouze všechny, a ne zvlášť každý druh. V našem případě tedy buď jenom tanky, nebo jenom náklaďáky. Při větších bitvách,
kdy se na mapě sejde třeba šedesát jednotek, trvá velmi dlouho, než vším táhnete. Pohyb nejde nijak urychlit a jednotky jsou strašně pomalé. Scénář je vždy omezen tahy, během nichž musíte obsadit (eventuelně ubránit) důležitá místa na mapě, než k nim ale dostanete své vojsko, často u počítače usnete, k čemuž vám napomůže i hudba, při které se nádherně spí. Ovšem do doby, než vám začne lézt krkem, což bude hodně brzy. Hra nemá spád, nebo alespoň malilinkatý náboj akčnosti. Díky uhozenému konceptu se bitvy zvrhávají v soutěž, kdo dřív vezme nohy na ramena. Jednotky se, neznámo proč, nepřítele bojí až přehnaně moc, takže se vám klidně může stát, že do vašeho tanku střelí obyčejná pěchota a on bez předchozí inzultace vezme nohy na ramena. Ano, morálka a úprk je klasický prvek tahových strategií. Avšak v Divided Ground se město dobývá například tak, že jej neustále bombardujete, dokud u něj neutečou bránící jednotky. Potom stačí do města hodit svoje tančíky a celý proces se opakuje znova s tím rozdílem, že iniciátorem bombardování je počítač. A takto se s počítačem můžete vyhánět až do aleluja. Autoři poněkud pozapomněli na fakt, že v těchto konfliktech se bojovalo za vlast, a vojáci tedy měli zač bojovat a mnohdy bojovali doslova až fanaticky.
Tak či onak měl být Divided Ground k dispozici zcela zdarma, neboť rozdíly oproti předchozím hrám nejsou moc velké, lépe řečeno nejsou vůbec žádné. Ano, válčí se na sluncem vyprahlé zemi a důležitým artiklem je pěchota,
která se využívá v hojné míře, ale to je jen obyčejná změna prostředí a palety jednotek. Od TalonSoftu bych čekal něco většího, třeba překopání totálně uhozeného ovládání a nový engine. Vydávat Divided Ground za novou hru je poněkud troufalé. I když jedna změna tu je, ale ne moc velká. Inteligence nepřítele se trošku zvedla, například jeden scénář jsem hrál třikrát a pokaždé počítač zvolil jinou taktiku, ale možná to byla jen náhoda. Leckdy si myslíte, že máte vyhráno, avšak počítač vás nepříjemně překvapí. A to je dobře. Každopádně některé chyby, nasmyslné bombardování a občasné fatální hrubky, pořád zůstávají. Nastavení obtížnosti v Divided Ground nenajdete, pouze si můžete navolit výhodu v podobě silnějších zbraní.
Přes všechny chyby Divided Ground není naprosto špatná hra. Lidé, kteří podobné počiny fanaticky uctívají, budou mít alespoň týden co dělat a můžou si s podobnými nadšenci zahrát třeba po e-mailu, avšak musí si v těch čtyřech kampaních a dvaadvaceti scénářích najít ty alespoň trochu hratelné a zábavné. Přesto bych raději doporučoval zůstat u Rising Sun. Druhá varianta je Panzer General 3D: Assault, což podle mě doposud nejlepší tahová strategie. Přináší spoustu nových nápadů, má skvělou grafiku a pohádkovou hratelnost - tedy přesně to, o čem může Divided Ground jenom snít.
| Divided Ground: Middle East Conflict | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
