S brzkým příchodem dalšího filmového snímku od Disneye - Lilo and Stitch - se tato firma samozřejmě znovu pouští do velké marketingové kampaně, v rámci které se můžeme i ve videoherním světě setkat s jejich zcela novými hrdiny z říše pohádek a fantazie. Už na našich stránkách byla řeč o GBA inkarnaci Lilo and Stitch, nicméně v případku PS2 se vše má trochu jinak. PS2 titul Disney’s Stitch: Experiment 626 (dále jen E626) je totiž jakýmsi příběhovým prequelem k Lilo and Stitch a základem pro toto dobrodružství je vazba mezi chlapíkem jménem Jumba a jeho novým genetickým výtvorem, který byl pracovně nazván Experiment 626 - ano, jde o samotného Stitche. Ústředním motivem hry je neustálé hledání DNA, kde Stitch figuruje jako poslušný služebník svého tvůrce a jako takový běhá po galaxii a sbírá "žádané" - pro Jumbovy experimenty. Ona provázanost s filmem je tu vlastně jen skrze bonusové filmové sekvence, jež si otevíráte výměnou za ve hře nalezené ikony celuloidového pásku!
Představme si nyní Stitche, jehož identifikace se zatím vymyká konkrétnímu zařazení. Je to totiž velmi podivný mutant, připomínající do jisté míry přerostlou mouchu, která si však rozhodně nenechá nic líbit. Blastery s neomezenou municí v jeho rukách jsou ostatně dostatečně výmluvný argument. A třebaže tento charakter překvapivě nijak nevyužívá svého nebezpečně zašpičatělého chrupu, dá se v kostce charakterizovat tak, že představuje obávaného predátora, před kterým by i věčně hladoví "critters" vzali raději nohy na ramena. V souvislosti s těmito chlupatými potvorami se však u Stitche nabízí jistá podobnost (pomineme-li výstavní
"zubní sadu"), která spočívá v neustále dobré náladě, přičemž Stitch pravidelně propuká v nezřízený smích pokaždé, když něco nebo někoho vyhodí do povětří. Klasický příklad přísloví, že nejvíce pobaví cizí neštěstí…
E626 je zkrátka další variace na plošinovku ve 3D podobě - a to pěkně akční plošinovku. V jednotlivých levelech se totiž nachází kupa zničitelných věcí, jež přitom musíte zničit, anžto se v nich může skrývat důležitá ikona DNA, jíž tady primárně sbíráte. S jejím stále vyšším počtem na kontě se otevírají nové světy, přičemž každý ze světů se dále dělí na několik levelů, jež si můžete občas i dle vámi vybraného pořadí projít na přeskáčku. Každopádně jednotlivé úrovně jsou architektonicky značně rozdílné, což je určitě potěšující, byť se z hardwaru PS2 zrovna námahou nekouří a místy bych si troufl tvrdit, že by exteriéry zvládla i stařičká PSX. Vizuální stránka má občas svá lepší místa, ale suma sumárum se připravte na zbytečně jednoduché textury a nepříliš detailní scenérie. Co však tvůrci ztrácejí v grafice, to se snaží dohnat na dovednostech hlavního hrdiny. Třebaže Stitch není právě ideál postavy, kterou byste si měli od první minuty oblíbit, třebaže jej autoři mohli udělat kapánek většího - pročež pak máte často dojem, že se po place sune nějaká blecha, či co - jedno se mu musí nechat. Umí. A to moc. Výsledný dojem z jeho schopností je však mockrát pokažen nedobře volenou kamerou, ale o tom později. Stitch vedle opatrné chůze (tady občas dokáže způsobně zastavit na okraji platformy, byť mu pád z výšky neublíží) zvládá i běh, skok (a to na naprosto nevídanou vzdálenost, takže zprvu máte velké problémy s odhadem
jeho dopadu), dokáže zvednout a zahodit jisté předměty nebo nepřátele, během soubojové fáze oceníte "auto zaměření" protivníka s následným užitečným strafováním vůkol, disponuje efektní dovedností šplhání po stěnách (právě jako moucha - také v jeho případě vám zůstane v pohodě zavěšen hlavou dolů) a v neposlední řadě tu máme hodně speciální aktivity na základě pro daný level získaného sekundárního předmětu. Sem hned zkraje patří vystřelovací "laserový hák", se kterým se trochu po vzoru Spider-Mana dokážete dostat např. skrze soutěsku s vroucí lávou tekoucí po dně. V některých momentech tak máte vskutku neodbytný pocit, že tvůrci svým nápadem šli za hranice zažité konvence a opravdu se snažili o něco neotřelého. Též musím vyzdvihnout systém "checkpointů", díky kterým jste jednak nezničitelní, druhak vás eventuální smrt vůbec nefrustruje a do třetice všeho dobrého checkpoint zohledňuje vaše dosažené úsilí před oním pádem do tenat zapomnění. Chvályhodný přístup, z něhož by si většina vývojářů měla vzít příklad (pro mě za mě ať tuto alternativu nechají v rámci lehčí obtížnosti, ale ať ji konečně nabídnou)!
Bohužel, prvotně jistě dobrý záměr tvůrců se dosti často zvrhává ve značně repetetivní rámec neustálého střílení do všeho a do všech, přičemž interakce objektů na obrazovce je na jednu stranu zajímavá, ale pravidelné rozstřelování beden a dalšího "matroše" je už po několika hodinách nudné a to tím spíše, že takto postupovat vpřed prostě musíte - jak bylo naznačeno
výše, jenom tak se dostanete ke všem hledaným ikonám DNA. Pomocnou ruku v akci - tady zejména při příchodu nepřátel na scénu - podává speciální funkce, skrze kterou lze zpomalit
běh hry a lépe se tak vypořádat s přesilou protivníků v obraze. Zmíněné schéma do značné míry evokuje případ jménem Max Payne, i když ruku na srdce, v citované střílečce od Remedy se s touto všeprostupující feature pracovalo o poznání lépe. Nic to však nemění na tom, že se jedná o další z dobrých tahů. Který je poté - jako již poněkolikáté - něčím zásadním zazděn, zde pak podivným principem reinkarnace zabitých soupeřů a zejména mizernou kamerou, která švenkuje jako zběsilá a zejména v malých a úzkých prostorech předvádí doslova psí kusy. Je sice hezké, že si velice rychle dokážete upravit kamerový pohled za svá záda, ale to byste chvílemi nedělali nic jiného. Navíc se po manuální volbě kamera občas sama vrací do podivně defaultní a prvotně nevýhodné polohy, což třeba při experimentech s prvním bossem tak nějak znepříjemňuje jinak jednoduchý (a posléze i originální) soubojový scénář. Dobré povědomí o dění je zkrátka alfou a omegou moderní 3D hry. Nechápu, proč a kam tvůrci s postavou tak kvapí, když se jejímu rychlému pohybu nedokáží přizpůsobit! Pravda, je tu skrze pravý analog možnost rozhlížení se vůkol, což neguje, příležitostně špatný přehled v lokaci také díky odbytému grafickému provedení, ale kdyby autoři ubrali na tempu a zpracovali precizněji pohybovou část hlavního hrdiny, byl by výsledný dojem o poznání lepší. Poslední výtkou budiž zbytečné podstupování rizika na některých místech, kde vás zkraje ani nenapadne, že se po daném povrchu vůbec dá lézt.
Takže jak to uzavřít? E626 má slibný potenciál, který umocňuje vstřícný systém checkpointů a několik důmyslných schopností hlavní postavy. Celé je to však nepříjemně sražené z piedestalu nevzhlednou grafikou, ubíjejícím mechanismem "jdi vpřed a stále všechno nič" a špatnou kamerou.
| Disney’s Stitch: Experiment 626 | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
