Fantasy tahovou strategickou sérii Heroes of Might & Magic není třeba nikomu představovat. Vždyť všechny tři díly, obzvláště zatím ten poslední, dokázaly člověka doslova přibít k židli a nepustit ho od počítače na dlouhou dobu. A starou omšelou větu – ještě jeden tah a jdu spát – si každý během hraní Heroesů řekl nespočetněkrát. Není divu, že se během několika let objevily více či méně zdařilé kopie této legendární série. Za všechny můžeme jmenovat třeba Age of Wonders (druhý díl vyjde na jaře), povedené Etherlords nebo v našich končinách ne příliš známou hru Disciples: Sacred Lands, jejíž druhý díl nedávno vyšel a v zahraničí si vysloužil velmi pochvalné recenze. Není divu, Disciples 2: Dark Prophecy je opravdu návyková hra. V základech se podobá Heroesům, ovšem přináší spoustu originálních a skvělých nápadů, které vás u Disciples 2 budou držet minimálně stejně dlouho jako u Heroes of Might of Magic (doplňte si libovolnou číslovku od jedné do tří).
V Disciples 2 se zhostíte velení armády jedné ze čtyř stran a za pomocí hrdinů budete plnit úkoly, válčit a dobývat. Dobráky zastupuje Empire, lidé a rytíři, kteří vsázejí na tradiční boj a hrubou sílu. K nim se přidávají další klaďasové - Mountain Clans - trpaslíci žijící v zasněžených ledových horách. 
Undead Hordes přestavují klasické zlo v čele s upíry, kostlivci a temnou magií, a aby nebyli sami, mají vedle sebe druhé záporňáky Legions of the Damned - démony všech barev, obvykle ve velikosti XXL a s pořádně hlubokým hlasem. Kdo je špatný a kdo dobrý, je v Disciples 2 sice patrné na první pohled, ale jednotlivé strany se mezi sebou kosí navzájem, takže jakákoliv spojenectví jsou pouze dočasná. Dokonce není nic divného, když na vaší straně bude v jedné misi stát ultra silný démon a v misi další ho budete muset zničit, protože se něco zvrtlo a příběh se ubral jiným směrem, než jste čekali. Ostatně všechny čtyři kampaně (každá za jednu rasu), obsahující dohromady přes dvacet misí, jsou takovýchto zvratů plné. Obecně se příběh, velmi stručně řečeno, točí kolem invaze ďábelských a nemrtvých vojsk do poklidného světa Nevendaar. Dále se dějová linka rozchází a každá ze čtyř stran bojuje o své zájmy a cíle. A teď už k samotné hře.
Před každou kampaní si musíte zvolit svou specializaci. Na výběr jsou tři „profese“, které sice nemají vliv na možnosti trénování jednotek či něčeho podobného, ale ovlivňují vaše zaměření. Například bojovníkovy jednotky si každý tah regenerují část svého života, na druhou stranu nemůžete čarovat kouzla z páté, tedy nejsilnější skupiny. 
Naopak kouzelník má výhodu v podobě levnějších kouzel a možnosti čarovat častěji než bojovník. Po rozhodnutí, za jakou „profesi“ budete hrát, se můžete pustit přímo do hry. Asi bude mít pocit, že jste už tohle někdy viděli. Ano, základ hry – cvičení hrdinů, vylepšování měst, zabíjení neutrálních potvor a sběr předmětů – je stejný, ne-li okopírovaný z Heroesů. Nicméně není to nic špatného, neboť na Disciples 2 je vidět, že se nejedná o pouhopouhou kopii série HoMaM, ale o poctivou hru. Například potvory a jednotky, které vaši hrdinové vedou do boje, jsou mnohem, ale mnohem lépe zpracovány než v HoMaM. Ba co víc, systém vylepšování je tak geniální, že HoMaM hravě předčí. Každá ze čtyř stran má k dispozici čtyři různé typy jednotek. Většinou se jedná o jednu ryze bojovou, další typ je magický (útočí na dálku blesky atp.), třetí lučištnický (nebo něco podobného) a poslední podpůrný (například léčitelé u lidí a trpasličí mágové, kteří kouzly vylepšují sílu ostatních jednotek). Všechny jednotky se liší mnoha charakteristikami (životy, imunitami, iniciativou, silou útoku atd.). Během bojů získávají zkušenosti a při postupu na další úroveň se jednak stanou silnějšími, tak se i změní v pokročilou verzi. Taková bojová větev u lidí začíná obyčejným pěšákem, na další úrovni se z něho stane rytíř na koni, na další paladin atp. Genialita tkví v tom, že si můžete vybrat, čemu dáte přednost. Tedy například z kouzelnických jednotek lidí se na další úrovni může stát buď mág, který útočí blesky, nebo mág, jenž umí vyčarovat magickou příšeru. 
Výběr je na vás. Další příklad: z nemrtvého bojovníka se na třetí úrovni stává nekromancer. A teď si můžete vybrat. Buď postavíte budovu, která z nekromancera, dostane-li se na další level, udělá liche, nebo budovu, která z něj udělá upíra. Ten není tak silný jako lich, ale na druhou stranu si úspěšným útokem na nepřítele přidává život.
Vývojové stromy jednotlivých jednotek jsou docela rozrostlé a záleží na vašem rozhodnutí, kterou větev budete následovat. V další misi se třeba můžete dát jiným směrem a mít úplně jiné jednotky. Je třeba zdůraznit, že nestačí mít postavenou budovu, která třeba cvičí mocného paladina. Abyste si ho mohli užít, musíte si jednotku, jež stála na začátku vývojového stromu (v našem případě obyčejného bojovníka), vycvičit na level paladina (obecně jednotky, kterou chcete mít). Z toho plyne další odlišnost od HoMaM. V Disciples 2 jsou ztráty zkušených jednotek dost závažné. V Heroesech stačilo zaplatit ty nejlepší jednotky, které jste mohli mít, a hurá do boje. V Disciples 2 ne. Každou jednotku z nejnižší úrovně musíte postupně vycvičit. Opravdu je důležitá každá ztráta. Také i proto, že hrdinové mohou velet maximálně pěti jednotkám (tedy co do počtu, ne co do druhu).
Hrdinové jsou tak trochu zvláštní. Sami se přímo účastní bitev, ovšem se svými bojovými schopnostmi se leckterým lepším jednotkám nemohou rovnat. Hrdinové nejsou příliš silní, přesto jsou nepostradatelní. Velí ostatním jednotkám, při postupu na další úroveň si mohou vybrat z jedné z mnoha speciálních vlastností a mohou u sebe mít všemožné předměty (léčivé lektvary, které se dají použít přímo v boji, nejrůznější talismany, svitky, artefakty atd.). Každá rasa má pět různých typů hrdinů. Jejich vizáž je jiná, ale vlastnosti stejné. Například sestava pro Empire, tedy lidské klaďasy, vypadá následovně – rytíř, zálesák a mág jsou ryze bojoví hrdinové. Liší se druhem útoku a předměty, jaké dokáží používat. Zpočátku velí maximálně třem jednotkám, přičemž na vyšších úrovních mohou k sobě přibrat ještě dvě. Další, dá-li se to tak říct, hrdina je zloděj, jenž putuje zásadně sám, bez jakéhokoliv doprovodu. Umí například získat informace o nepříteli nebo jej otrávit. Posledním hrdinou je archanděl (spíše ta archandělka). K jejímu využití se ale dostaneme později. Jinak všechny ostatní rasy mají naprosto stejné hrdiny, jen mají jiné jméno a vzhled.
Hrdinové se najímají za tučný peníz ve městech. Na začátku mise máte jenom jedno, a to město hlavní. 
V něm se dají stavět budovy pro upgrade jednotek a k tomu ještě gilda (umožní rekrutovat zloděje), magická věž (v ní se vynalézají, chcete-li objevují kouzla) a chrám (za peníze léčí a oživuje jednotky ve městech). Po mapě je roztroušeno několik neutrálních měst, většinou secsakramentsky dobře hlídaných. V neutrálních městech můžete najímat hrdiny i jednotky, ale stavět budovy nikoliv. Vše se řídí podle toho, co máte v hlavním městě. Ač se to možná nezdá, tento princip hru příjemně zjednodušuje – v hlavním městě se staví a neutrální města slouží jako jakési útočiště, do nějž se můžete vracet pro posily. Neutrální města mají několik úrovní. Čím je větší, tím je město odolnější a má větší sféru vlivu. To je další podstatná změna oproti HoMaM. Surovinové zdroje – doly zlata a čtyři typy many – patří tomu, na čí půdě stojí. Barva půdy každé rasy se samočinně rozrůstá kolem měst. Pokud sféra vlivu, ona barva půdy, nedosáhne tam, kam byste chtěli, přichází ke slovu archandělka (a její ekvivalenty v ostatních rasách). Umí vysadit jakousi magickou tyč, či co to je, kolem níž se rozrůstá půda v barvě vaší rasy.
Asi nejzajímavější věcí na Disciples 2, kromě sféry vlivu půdy, jsou boje. Proti sobě může stát maximálně dvanáct jednotek, tedy šest na každé straně. 
Jednotky se během bojů nepřemísťují, což neznamená, že byste nemuseli taktizovat. Důležité je rozestavění vaší armády v rámci formace (tři jednotky vpředu a tři vzadu). V první lajně o třech jednotkách by měli stát silní rytíři, kostlivci a démoni, kteří útočí na blízko a kteří mohou zasáhnout jednotky v první řadě soupeře. Za těmito siláky by měli být mágové (jsou schopni jedním útokem zasáhnout všechny jednotky najednou) lučištníci a jim podobní (také mohou útočit na koho chtějí, ale umí zasáhnout jenom jednu jednotku najednou) a podpůrné jednotky (léčitelé atd.). Tak či onak by mohly být souboje zpracovány jako v HoMaM. Tady se bohužel invence nepovedla – třebaže je potřeba využívat špetku taktiky, boj se zvrhává v obyčejnou řežbu.
Součástí každé fantasy tahové strategie jsou kouzla. V Disciples 2 se dělí na pět skupin, přičemž pátá je nejmocnější. Každá rasa umí jiné čáry. Kouzlo nejdříve musí být za odpovídající množství many vynalezeno. Magie jde používat jenom na hlavní mapě, v samotných bojích nikoliv. Čáry zahrnují všechno možné: vyvolání magických bytostí, kouzla útočná i obranná a také specialitky, které třebas odkryjí celou mapu. Nutno říct, že zpracování kouzel je naprosto úžasné, i když grafická stránka hry na první pohled nijak neupoutá. Vše běží v kostrbatém rozlišení 800x600 bez možnosti jej změnit a svět Disciples 2 vypadá mnohem hůř než ten z HoMaM. 
Leč zpracování jednotek a všemožné efekty HoMaM hravě předčí. Každá příšera, voják, démon i nemrtvý má svůj ručně malovaný portrét, mimochodem opravdu nádherný, a útok každé jednotky, i třeba jenom obyčejné máchnutí mečem, provází povedená animace. Jakýmsi vrcholem jsou čáry mágů, které ukazují, kdo vládne bitevnímu poli. Fantasticky zpracované blesky, ohnivé koule, útoky z dálky a bůhvíco ještě dávají bojům úžasnou atmosféru. Ruku v ruce s grafikou jdou zvuky a hudba. Projevy leckterých příšer zní perfektně, jenom hudby by mohlo být trochu víc. Sice je dobrá, ale motivů je málo. V tomto ohledu má jasně navrch Heroes of Might & Magic 3 se svou melodickou a atmosférickou hudbou.
Přestože se Disciples 2 od Heroesů v mnohém liší, jedno mají tyto hry společné – perfektní hratelnost. Člověk u těchto her dokáže sedět pořádně dlouho, fantasy tahovky mají prostě takovou atmosféru, navíc Disciples 2 ji má takovou zvláštní, ponurou, ale skvělou. Pokud vás kampaně přestanou bavit (což by vzhledem k jejich tuhosti nemělo být zas až tak rychle), můžete se pustit do plnění sólo misí nebo si nějakou vytvořit přímo v editoru. Na internetu jsou už k dostání nějaké ty výtvory hráčů, takže se nemusíte obávat, že by vás hra po dvou týdnech pařby přestala bavit. Pokud by se hodnocení skládalo jenom z hratelnosti a nových nápadů, dostala by Disciples 2 dost vysokou známku. 
Jenže nějaké bodíky musíme stáhnout za ne příliš dobré ovládání (nebudeme si nic nalhávat, je strašné) a souboje, které nejsou špatné, leč mohly být mnohem, mnohem lepší. Též vylepšování měst je takové nijaké. Nevojenské budovy prakticky chybí a všechno je primárně zaměřeno na boj. Kromě toho má Disciples 2 pár drobných chyb, které nejsou nijak závažné, ovšem v konečném důsledku výsledný dojem kazí (třeba malé rozlišení, které nejde změnit).
Disciples 2 je zajímavé zpestření v žánru fantasy tahovek, ale Heroesy jsou Heroesy a pořád jsou a asi ještě dlouho budou nejlepší. Tak či onak tvůrci Disciples 2 neudělali moc dobrý tah, když svou hru vydali skoro dva měsíce před příchodem HoMaM 4, hry, kterou všichni netrpělivě očekávají. Je to tak trochu škoda, protože Disciples 2 je povedená hra, ale pravděpodobně si na ni za pár měsíců nikdo nevzpomene, protože všichni budou hrát HoMaM 4. Škoda.
| Disciples 2: Dark Prophecy | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
