Noční seskoky jsou nejhorší. Člověk vykročí do černočerný tmy a pak už jen doufá, že se mu podaří přistát na místě, který mu předtím ukázali na mapě. Dneska jsem to zvládla na jedničku, ale místo mě to podělal Cooper. Zatímco my tři jsme spořádaně kecli na zem přímo před tím barákem, Cooperovi se podařilo přistát o pár set metrů dál někde v lese. Gaila to naštvalo tak, že na něj ani nechtěl počkat a protože k tomu měl jako velitel skupiny všechny pravomoci, hodil Coopera přes palubu a rozdal mě i Rickovi další pokyny. Nejsme tu, abysme zachraňovali neschopný kamarády, ale proto, abysme našli chlápka jménem Kirk. Podle poslední zprávy od Toma, kterej se na tomhle ostrově už nějakou dobu poflakuje, je někde uvnitř týhle oplocený budovy člověk, kterej už měl bejt tři roky mrtvej. Jenže není a podle Toma se v týhle prapodivný instituci dějou i jiný divný věci.
Tak, a nadešel čas pro první vstup. Protože hlavní hrdinka doteď nejevila snahu se představit, musím tak činit za ni. Jmenuje se Regina a je vládní agentkou. Organizace, pro kterou Regina pracuje, dostala od jednoho ze svých agentů zprávu, že na ostrově Ibis je k vidění člověk, jehož smrt hlásaly před nějakou dobou všechny světové deníky. Věrohodnost palcových titulků se jménem doktora Edwarda Kirka však poněkud nabourala skutečnost, že zmíněný agent viděl doktora živého a zdravého, jak se prochází po chodbách budovy, jejíž bezpečnostní opatření by jí mohl závidět i Pentagon. Regina 
spolu se svými třemi parťáky - Gailem, Cooperem a Rickem - dostali za úkol infiltrovat budovu, najít Kirka a živého ho dopravit zpátky do země, kterou tak narychlo opustil.
Začátek nové akční hry od Capcomu možná není tak úplně původní, ale co byste taky po těch scénáristech pořád chtěli? Pokud jste nějak vysazení na originalitu, nezbude vám, než pouštět si po nocích filmy z filmového klubu, protože jedině tam si jí užijete až nad hlavu (a nebude to vždycky příjemný zážitek). Dino Crisis patří k těm titulům, které sice originalitu zhusta postrádají, ale přesto vám s nimi bude docela příjemně, což je podle mě rozhodně ta lepší eventualita. Kromě příběhu ala Jurský park se pak autoři ještě přiživili na svém předchozím hitu Resident Evil 2, kterému jako by jeho dinosauří následovník z oka vypadl. Rozdíly tu ale jsou, stačí podrobnější pohled a trocha dobré vůle.
Něco tu je. Nevidím to, ani to neslyším, ale něco tu je. Cooper se pořád neobjevil a po takový době už je to fakt divný, něco se mu muselo stát. S Gailem jsme našli mrtvolu nějakýho chlapa...nebo aspoň to, co z ní zbylo. Kusy těla byly rozházený po celý cestičce a vypadalo to, jakoby ho roztrhala nějaká velká a řádně zubatá potvora. Pořádně mě to vyděsilo, ale Rick potřebuje zapnout generátor, takže není čas 
na nějaký hroucení. Když jsem vlezla do jednoho z těch baráčků a snažila se tam nahodit proud, zvenku se najednou ozvaly zvuky střelby a než jsem vyběhla ven, už tam nebyl nikdo. Ani Gail, kterej tam na mě měl čekat. Místo něj jsem našla jen velkou díru v plotu, za kterým už byl jen nejmíň stometrovej sráz do moře.
To, čím Dino Crisis trpí snad nejvíc, je fakt, že původně byla hra učena pro PSX. Poznáte to ještě dřív, než se dostanete do děje - je to totiž jasné už z úvodního menu, které vás nutí odsouhlasit jednotlivé položky mačkáním klávesy A případně C. Pro nekonzolové hráče bude ovládání ze začátku utrpením. Bylo i pro mě, protože vyrovnat prsty na klávesách X,C a V a nesahat při otvírání dveří po mezerníku vyžadovalo jisté sebezapření. Ohledně těch dveří je ještě pro PCčkaře docela otrava sledovat při každém průchodu do jiné místnosti (ale i při šplhání po žebříku nebo chůzi po schodech) pořád tu samou animaci, v níž hrdinka zabíraná zezadu obklopená dokonalou temnotou otevírá dveře.
Až na konzolové pozůstatky je Dino Crisis klasickou akční adventure z pohledu třetí osoby. Chodíte z místa na místo, sbíráte předměty, řešíte logické zádrhele a střílíte a střílíte. Inventář je dost omezený, a tak musíte dobře rozmýšlet
, co sebrat - náboje vždycky, lékárničky skoro vždycky a nejrůznější ampule radši jen poskrovnu. Navíc se všude povaluje spousta identifikačních štítků, elektronických karet a jiných užitečných předmětů, bez kterých byste se daleko nedostali. Budova je totiž prošpikovaná laserovými zábranami a zamčenými dveřmi zajištěnými osobními kódy zaměstnanců. Jednou ze zajímavých možností vašeho inventáře je míchání předmětů mezi sebou - výsledkem pak budou třeba omamné šipky, po kterých dinosauři jen usnou a umožní vám kolem nich proběhnout do bezpečí. Pokud jde o ty logické hádanky, moc chvály pro ně nemám - některé jsou primitivně jednoduché, jiné mi připadaly zbytečně komplikované, ale chápu, že co člověk to nejspíš jiný názor (někomu nevadí vysedávat hodinu nad šesti barevnými trubkami, mě ano). Zbraní jsou jen tři typy, ale zase je tu slušné automatické míření a pokud pro Reginu ze čtyř možných obleků vyberete ten pravěký, změní se její zbraně na bouchačku sestavenou z kostí a vekou studenou rybu.
Nikdo nás nevaroval, na co tady narazíme. Venku na mě skočila jedna z těch potvor, jen taktak že mě nerozcupovala na malý barevný kousky. Když pak ležela na zemi mrtvá, prohlídla jsem si jí zblízka 
a můžu přísahat na to, že to byla nějaká z těch vyhynulejch ještěrek. Musí jich tu pobíhat daleko víc. Kamkoliv vejdu, najdu jen krvavý šmouhy nebo rovnou kusy lidských těl, ale ani stopa po těch hladovejch mrchách. Našla jsem Ricka (a díkybohu s nim byl i Gail), ale než jsme stačili dát dohromady nějakej plán, volal Tom. Vypadalo to, že je v posledním tažení, takže Rick ho chtěl jít hledat, ale velitel si usmyslel, že radši půjdem dolů do suterénu pátrat po tom doktorovi. Nakonec se pohádali a každý šel svou cestou, ale kam mám k sakru jít já?
Atmosféra je to, v čem Dino Crisis exceluje. Dinosauři jsou pro mě uvěřitelnější než zombie, a tak když jsem v pozdních nočních hodinách procházela zdevastovanými chodbami komplexu, pod nohama mi křupalo sklo z rozbitých oken a za nejbližšími dveřmi se ozvalo hluboké zamručení, vážně jsem nadskočila v křesle. Řekla jsem to už na začátku, ale zopakuji to znova: vylidněných laboratoří už jsme sice viděli dost, ale nic to nemění na tom, že v Dino Crisis to funguje zase a opět dokonale. Autoři si dali práci s tím, aby před vámi příběh 
pomalu rozbalovali a aby v něm nebyla nouze o překvapivé momenty. Dinosauři tak na vás vyskakují v nečekaných okamžicích a nejste-li na to připraveni, popadnou vás do tlamy či do pařátů a pěkně vás pocuchají. Nezdolní raptoři (mrtví jsou teprve tehdy, když z nich vyteče kaluž krve, a ne když jen leží na zemi), pterodaktylové, mrchožraví compové, zdánlivě nezranitelní T-rexové a ještě jeden druh, jehož český název neznám, jsou v podstatě jedinými protivníky, na které narazíte, ale stačí to.
Bohužel má hra i stinné stránky. Pro mě jimi byly například sekvence, v nichž bylo třeba zběsile mlátit do klávesnice, abyste se osvobodili z nějakých spárů - pojala jsem dokonce podezření, že Capcom podepsal smlouvu s některým výrobcem klávesnic, kterého potěší, že po dohrání Dino Crisis si budete muset dojít koupit klávesnici novou. Grafika taky není nijak oslňující (polygonové backgroundy místo předrenderovaných v rozlišení 640x480 a 16bitových barvách), ale říkám to jen pro úplnost - mě osobně naprosto postačovala. Mínus má u mě i ukládací systém - místo normálního příkazu Save jsou tu savovací místnosti - abyste si mohli uložit pozici, musíte jednu z nich najít a vstoupit do ní. Závěrečné doporučení je proto 
jasné: je to pro fandy akčních adventure, taky pro ty, co se rádi bojí a co jsou ochotni přehlédnout nějaký ten nedostatek.
Pomalu si začínám myslet, že se odsud nedostaneme. Když jsem se v jedný z těch pekelně zaheslovanejch místností pokoušela otevřít sejf, vrazila oknem dovnitř hlavu jedna z těch potvor, která musela měřit aspoň deset metrů! Je jistý, že z mojí pistole si moc nedělala a nakonec odtáhla jen proto, že se dovnitř nedokázala napasovat tak, aby na mě dosáhla. Dole u lékařskýho pokoje jsem zase narazila na skupinu mrňavých ještěrek - seděly na nějaký krvavý hromadě a jak si tak nacpávaly žaludky, ani si nevšimly, že jsem je jednu po druhý k tý hromadě přidala. Pořád je to ale lepší vevnitř než venku. Tam jsem se zblízka seznámila s drápama jednoho z těch ohromnejch ptakoještěrů. Naštěstí byl zřejmě najedenej, protože se mnou jen prásknul o zeď a nechal mě tam ležet. Jen tak tak jsem se dobelhala k nejbližším dveřím a schovala se v nějakým přístavku - z okna jsem pak viděla, že venku krouží ty mrchy hned dvě. Bože, jak tohle skončí?
| Dino Crisis | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
