Modla Diablo III je na konzolích opravdu povedená. Recenze

Převod této vynikající rubačky na konzole vyvolával před vydáním řadu otázek, ovšem zcela zbytečně. Diablo III je stále parádní kousek, který si dokáže získat každého alespoň trochu akčně pozitivního hráče.

Svým způsobem je až nepochopitelné, proč se Diablo na konzolích neobjevilo dříve. V 90. letech sice první díl dorazil na PlayStation, ale druhý již byl výhradně PC záležitostí a třetí se po vydání na PC také dlouho moc netvářil, že by ho to na konzole kdovíjak táhlo. A přitom celý koncept na konzole padne doslova jak ulitý, nemluvě o tom, že všemožné akce a rubačky mají na konzolích tradičně početné zastoupení.

Pokud jste o Diablu III nikdy neslyšeli, odkážeme vás v tomto případě na recenzi PC verze. Verze pro konzole se totiž liší jen v drobnostech, takže se podívejme právě na ně.

Asi nejvíce se po oznámení konzolové verze diskutovalo o ovládání. Jak to proboha může fungovat, když na PC se to přece vždy ovládalo klávesnicí a myší? Nejen že to fungovat může, ale ono to navíc funguje naprosto skvěle.

Ať už si fanoušci myslí cokoliv, přiznejme si, že Diablo v základu není nic složitého. Proto se mohlo podařit rozmístit všechny útoky, kouzla a další schopnosti na tlačítka gamepadu. Kategorií je tak akorát, aby se napevno obsadila všechna základní a postranní tlačítka. To znamená, že v soubojích má každé tlačítko vždy tu stejnou funkci, a není tedy nutné vymýšlet nějaké složité kombinace stisků toho s tamtím apod.

Navíc se vám jednotlivé pozice pro různé schopnosti odemykají až postupně, takže je dost času si všechno průběžně zažít, protože vás spousta možností nezahltí hned na začátku.

Ovládání zkrátka dopadlo na jedničku, počínaje kruhovým menu a konče vyžitím analogových páček. Ta levá slouží klasicky k pohybu, a pravou se provádí úskok do požadovaného směru. Vzhledem k množství nepřátel sice budete většinou postupovat tak, abyste se nenechali úplně obklíčit, ale i přesto vám tento úhyb z nejhoršího nejednou přijde vhod.

Velkou věcí v PC verzi byla aukce, v níž jste mohli za herní i reálné peníze nakupovat a prodávat herní předměty. Tvůrci z Blizzardu se ji ovšem aktuálně stejně rozhodli ukončit, a v konzolové verzi se tak vůbec nevyskytuje. Někteří hráči si stěžovali na aukci, jiní zase pak na její zrušení, ale pravdou je, že mi vůbec nechyběla.

Z nepřátel vypadávalo dost předmětů, kterými bylo možné si velmi slušně vylepšit postavu, a tak nic "zvenku" nepotřebujete. Chce to samozřejmě i trochu štěstí a pozornosti při vybavování postavy, protože občas máte v nějaké kategorii tolik předmětů, že se může i něco přehlédnout, ale obecně s tím není nejmenší problém.

Grafika vypadá i na konzolích, řekněme roztomile. Je hezky barevná a přestože není kdovíjak detailní, dívá se na to hezky. Zamrzí snad jen poněkud neplynulá animace pohybů.

Zvláštní je, že za polovinou hry se grafika začala místy cukat. Nebylo to dáno množstvím nepřátel na obrazovce, ostatně těch se na vás valí kvanta už od začátku, ale zkrátka se to jednou za čas zacuklo. Ovšem je velmi potěšitelné, že to vůbec nevadí. Po většinu času se tu totiž odehrává takový masakr, že to zkrátka rubete hlava nehlava, a tak nějaké cuknutí nemá prakticky žádný význam.

Při menším počtu nepřátel se sice občas stane, že máchnete do vzduchu, což by se dalo považovat za jednu z nevýhod konzolového ovládání. Ale opět platí, že i v těchto případech prakticky vždy trefíte "aspoň něco", takže to je ve finále vlastně zcela bezvýznamná potíž.

Ve výsledku je tak Diablo III na konzolích přinejmenším stejně skvělá záležitost jako na PC. Obecně by se sice daly vytknout různé drobnosti, jako například místy fakt pitomé dialogy, ale o to tady vůbec nejde. Je to zkrátka návykovka, od které se nebudete moci odtrhnout i přesto, že třeba fantasy tématiku z duše nenávidíte.

Díky akčnímu spádu, sbírání předmětů a postupnému vylepšování postavy hra člověka dokáže zaháčkovat takovým způsobem, že mu všechny drobné nesrovnalosti budou úplně jedno.

Značka Diablo má navíc zatím sice jen tři díly, ale i tak se dá říci, že vlastně představuje svůj vlastní žánr s vlastními pravidly. Proto nemám nejmenší důvod hodnotit konzolovou verzi jinak než kolega David Sillmen v případě PC verze. Tohle se zkrátka moc povedlo.