Vessel of Hatred začíná tam, kde skončila základní hra. Lilith je po smrti. Neyrelle prchá se soulstonem, v němž je uvězněný pán nenávisti Mephisto. Základní kampaň mě opravdu bavila, zejména tedy prolog a první dvě kapitoly. Pak to trochu zaskřípalo, nicméně celkově jsem měl z příběhu dobrý dojem. Byl krvavý a pořádně temný.
Začátek Vessel of Hatred působí slibně. Katedrálu světla nyní vede brutální fanatik Urivar. Svět Sanctuary se nestal lepším místem pro život, právě naopak. Jenže tento tón rychle zmizí, atmosféra Vessel of Hatred je jiná. Říkám si, že tento datadisk nemohli napsat a navrhnout stejní lidé, sešup v kvalitě je opravdu patrný.
 |
Příběh podle očekávání víc akcentuje nové prostředí a povolání Spiritborn, což je bojovník z džungle. Původní temný nádech se tak snoubí s primitivní mystikou, což by mi nevadilo, pokud by dialogy nebyly někde na úrovni generických televizních fantasy filmů z osmdesátých a devadesátých let.
Ano, pochopil jsem, že tato expanze je o tom, co s člověkem udělá samota, a jak daleko zajde, aby ochránil to, na čem mu záleží. Problém je, že dohromady se vlastně nestane vůbec nic. Posun v příběhu by se dal odvyprávět v jedné větě. Po dohrání kampaně jsem jen nevěřícně koukal na televizi. Ano, během kampaně zažijeme očekávaný „zvrat“ i smrt, ani jedno na mě nijak nezapůsobilo. Když před rokem Blizzard prozradil, že pracuje rovnou na dvou expanzích zároveň, měl jsem tušit, že se chystá takovýto… podvod?
S novým hratelným povoláním je to o něco veselejší. Tedy takto, i když jsem se v editoru snažil o drsný vzhled, moje postava stejně vypadala v prvních cut scénách, jako by se do hry teleportovala z kavárny, kde právě popíjela své oříškové latte, a ne jako ranař čerpající sílu ze schopností prastarých bojovníků džungle. Zejména v cut scéně na mostě s hrozivým Urivarem to působilo divně. V prvních hodinách mě Spiritborn nebavil, ale nakonec jsem mu přišel na chuť.
Zatímco kampaň je odfláknutá, je patrné, že aspoň při návrhu Spiritborna někdo přemýšlel. Zatímco jiná povolání jsem si byl schopný užít hned od začátku, Spiritborn své krásy odhalil až s dostatkem talentových bodů. Je přitom zajímavé, že některé vedlejší talenty jsou pro přežití extrémně důležité, takže na své si přijdou spíš ti, kteří zkoumají každičký aspekt svého buildu a uvědomují si, jak se které schopnosti vzájemně doplňují.
Spiritborn je v základu mnich/rogue založený na kombech, nicméně je na vás, kterou ze čtyř cest – orel, gorila, jaguár, stonožka – se vydáte. Gorila toho hodně vydrží, stonožka je přes jedy, zatímco takový jaguár sází na rychlost a obecně agresivní hru.
Osobně jsem zkoušel zejména jaguára, který občas umřel tak rychle, že jsem nakonec hledal nějaké podpůrné berličky u dalších strážců. Nakonec to bylo asi to nejzábavnější, co jsem během expanze zažil. Líbí se mi také, jak jsou strážci zakomponováni do animací, vypadá to dobře. I přes pozitivní dojem to ovšem stále není povolání, které bych si vybral na první nebo druhý průchod. Nepomáhá tomu ani fakt, že lore Spiritborna je servírováno a zpracováno docela nudně.
Nové prostředí není špatné, ale ani zapamatovatelné a v tom chaosu, který rozpoutáte na obrazovce, ho stejně moc nevnímáte. Některé věci jsou navázány pouze na expanzi, například runy (nic moc) či žoldnéři (konečně), další čekají na všechny hráče, mimo jiné změna v levelování, obtížnosti, sdílený paragon či úprava jednotlivých povolání. S novou expanzí se vám bude hrát určitě lépe. Na druhou stranu, pokud ji budu hodnotit čistě izolovaně, žádná sláva to není. Blizzard není v pozici, aby už mohl vydávat takovéto předražené výplňové expanze. Vessel of Hatred mohla být o tolik lepší hra.
