RECENZE: Diablo 4 zaskórovalo. Je temné, krvavé a zatraceně zábavné

Akční hra na hrdiny Diablo 4 se v mnoha ohledech vrací ke kořenům. Namísto zbytečných experimentů sází na léta prověřenou hratelnost, vypilované audiovizuální zpracování a nečekané měřítko. Přinášíme dokončení recenze.

• První část recenze (6.6.2023)
• Druhá část recenze (19.6.2023)

Milý deníčku,
už další den v řadě nemohu myslet na nic jiného. Chci si dát pizzu, otevřít pivo a hrát Diablo 4. Lilith říká, že je to tak správné. Její úsměv je laskavý a plný porozumění. Z hloubi duše se přesto stále ozývá slabé volání, že mám odložit ovladač. Ale já nechci. Možná to byl jen šepot větru.

Možná vám to přijde jako včera, ale vyvedu vás rovnou z omylu. Od vydání Diabla 3 uplynulo už dlouhých jedenáct let! A povedený launch to rozhodně nebyl. Nedá se říci, že by se Blizzard v nadcházejících letech poučil – naopak nám zkolaboval v podstatě před očima. Ale to už je jiný příběh.

Co se Diabla 4 týče, launch tentokrát nepodcenil a ještě na něm vydělal. Majitelé jiných než standardních verzí totiž mohli začít hrát o čtyři dny dříve. Z mé zkušenosti mohu konstatovat, že jsem ani jednou nečekal ve frontě a za celou dobu mě hra jednou náhodně odpojila (což ovšem připisuji ne vždy stoprocentní funkci quick resume na xboxu). Uvidíme v úterý.

Temnější podoba Diablu 4 sluší. V kombinaci s hudbou je to paráda.

Příběh vypráví a naplňuje proroctví o návratu Lilith, dcery Mefista, Pána nenávisti. Stoupence získává poměrně snadno. Zatímco kněz vyčítavým hlasem kritizuje lidské neřesti, Lilith až mateřsky utěšuje, že hřešit je přirozené a správné. Hráčova postava, poutník, se k celému plánu připlete trochu jako slepý k houslím. A kvůli událostem hned z úvodu naváže spojení s Lilith. Do situace nás následně zasvětí jeden z posledních Horadrimů, Lorath Nahr.

Cesta vedoucí k vykoupení je podle očekávání značně klikatá, nicméně je to právě audiovizuální podaní, které vám celý příběh lidově řečeno prodá. Úvod hry považuji za fantastický a je škoda, že na další takovýto výrazný moment jsem prozatím nenarazil, byť pár scén k němu mělo také blízko. Začátek hry zkrátka jasně udá tón, který vás bude provázet světem Sanctuary.

Pět povolání, spousta možností

Po parádním intru následuje tradiční výběr povolání. Na výběr jsou Barbarian, Sorcerer, Rogue, Necromancer a Druid. Můžete zvolit muže, ženu, barvu kůže, tetování, zapovězena je pouze volba proporcí, takže druid bude vždy trochu při těle, zatímco nekromant kost a kůže.

Podlehnout Lilith je pro řadu lidí až příliš snadné.

Původně jsem plánoval barbara, ale protože herně vychází z Diabla 3, které docela dobře znám, zvolil jsem druida, za nějž jsme si zahráli naposledy v Diablu 2. Než se budu věnovat hernímu stylu, pro pořádek připomenu, že Diablo 4 je akční RPG, jehož smyčka je založena na likvidování spousty nepřátel naráz a vylepšování postavy skrze výbavu a investování získaných bodíků, a to jak sólo, tak v kooperaci.

Na začátku je v podstatě jedno, jakou cestou půjdete, přemýšlet nad buildy má cenu až se ziskem alespoň základního množství bodů, které investujete do talentového stromu s aktivními a pasivními schopnostmi. Ačkoliv aktivně lze vždy používat pouze šest dovedností, hra nechává úplně na vás, jaké si vytáhnete. V talentovém stromě je patrná řada synergií, ovšem pokud chcete, můžete experimentovat a používat i slabší buildy.

Osady poskytují (většinou) bezpečí, mimo ně se může stát cokoliv.

Jakožto dlouholetý hráč World of Warcraftu a Hearthstone vím, že nic jako ideální vyvážení neexistuje. Pokud některý build vystrčí drápky víc než je záhodno, Blizzard je obrousí. Málo používané schopnosti časem posílí. Ale vždycky tu budou lepší a hotší buildy.

U druida mě neskutečně baví kombinovat jeho schopnosti. Můžete jít cestou vlkodlaka, vlkomedvěda, nebo to kombinovat. Nabízí se tornádový build. Záleží pouze na tom, jak dokážete mitigovat damage. Aktuálně jsem si ovšem zamiloval různé varianty buildu, který využívá společníky – vlky, havrany i jedovatou liánu, zatímco z dálky posílám tornáda. Je to docela efektivní. Čím víc bodů máte, tím je reset talentů dražší, nicméně pořád to vychází levně a podněcuje k experimentování. Osobně bych šel ještě dál a umožnil si jednotlivé buildy ukládat.

Návrat k temným kořenům

Diablo 4 je krásně ponuré, temné a pořádně krvavé. Smrt a zmar vás čeká prakticky na každém kroku, ovšem v takovém tom poetickém, líbivém podání. Rozpadlé ruiny, vyhořelé chatrče, kamenné pevnosti, kostlivci, pavouci… je to až trochu kýč, ale přiznám se, že tato složka hry se mi prozatím vůbec neokoukala. Naopak. Vše podtrhuje skvěle zvolená hudba. Líbí se mi také, že hra se bere hrozně vážně a nepřináší žádné odlehčení.

Legendárních předmětů padá oproti betě výrazně méně. Naštěstí.

Herní svět je na poměry Diabla poměrně bohatý. Kromě hlavní příběhové linie je tu tuna vedlejších úkolů, v nichž například pomáháte s vymítáním démonů nebo hledáte ztraceného manžela. Ne, že by Diablo 4 mělo oscarové ambice. Na druhou stranu smekám nad tím, že některé jsou docela hodně poutavé, a to přesto, že jsou ukotvené v primitivní formě „dojdi někam a zabij všechno nepřátelské“. Ani po dvaceti hodinách je nevynechávám, baví mě.

Na mapě se odehrávají různé náhodné eventy. Ačkoliv se tvůrci snažili o variabilitu, jsou samozřejmě pořád na jedno brdo a přijde mi, že občas je jich aktivních až moc. A pak tu jsou pevnosti, které je třeba dobýt. Odměny stojí za to: slušná porce renown k dané oblasti, další záchytný bod pro cestování či zpřístupnění nových dungeonů. Hodnota renown se váže ke každé oblasti a zjednodušeně řečeno, plněním všeho možného se následně zpřístupňují odměny, takže není vůbec od věci všechno pěkně prošmejdit.

Už základní sety vypadají docela hezky.

Honba za neustále lepší výbavou zahrnuje všechny známé atributy, jako je vylepšování pomocí drahokamů či úprava nechtěného atributu na jinak dobrém kousku výbavy. To vše už stojí peníze a je třeba si rozmyslet, jestli to za to stojí. Jsem také rád, že se Blizzard oproti betě uklidnil s četností legendárních předmětů, které mi padly prozatím tři. Co se týče herního obchodu, jak funguje a co nabízí, píšu na Bonuswebu zde. Prozatím jsem ho ignoroval a hra mi ho nijak nepodbízela.

Tímto bych první část recenze prozatím ukončil. Zaujalo mě Diablo 4? Víc než to. Zatím se bavím královsky. Je Blizzard zpátky ve hře? Teprve uvidíme. Přeci jen, část tvůrců, která stojí za návratem k temným kořenům, tam už není. A Blizzard v posledních letech už několikrát ukázal, že je schopný zbabrat v podstatě cokoliv. V další části recenze se budu věnovat dalším možnostem přizpůsobení postavy, výbavy, end-game obsahu a povaze live-service.

Za co se platí v Diablu 4 a kolik? Nejlevnější brnění stojí 300 korun