Delta Force Xtreme 2 je jako zlé probuzení ze sna

Doufáte v návrat kdysi slavné série taktických akcí Delta Force? Doufejte dále, tohle je jen nepovedená parodie...

Fotogalerie1

DF | foto: pro iDNES.cz

První díl Delta Force Xtreme docela zabodoval a předvedl nadprůměrný mix taktické a arkádové akce. Bylo na něm sice vidět, že došlo k nejrůznějším kompromisům vlivem nevelkého rozpočtu, ale hrát se rozhodně dal.

Doba však od té doby pokročila a uspět se stejným receptem podruhé, navíc v podstatě se stejnou technologií, to už nebude tak jednoduché. Ačkoliv nevylučujeme, že místo v regálech supermarketů si Delta Force Xtreme 2 opět najde a leckdo si ho možná i odnese.

Takže pojďme na to. Po spuštění vás nečeká zrovna vábné menu. Už to připomíná časy dávno minulé. Velké jednoduché fonty a naprosto tradiční nabídka překvapí málokoho. Na druhou stranu jsme rádi, že si tu můžeme spoustu věcí nastavit a že nechybí singleplayer ani multiplayer. Zkrátka, taková solidně velká porce v restauraci druhé až třetí třídy.

V singleplayeru máte na výběr ze dvou nesouvisejících kampaní, z nichž každá nabízí několik misí, jež na sebe také dvakrát pevně nenavazují. Abyste se navíc dostali do určitého rámce, musíte si přečíst nudné popisy událostí a briefingy.

Něco nám ale říká, že tím se nikdo příliš zabývat nebude, podívá se akorát do úkolů a vrhne se do mise. Obvykle jde o potírání teroristických hrozeb všeho druhu. Velkou iniciativu tady nečekejte. Autoři jakékoliv příběhové pozadí, které by aspoň trochu motivovalo k dalšímu hraní, odpískali hned na začátku. Škoda, na druhou stranu – taktické operace tolik podkres nepotřebují.

Ony jsou ale taktické pouze na oko. Tváří se, že se odehrávají na otevřené a velké ploše, brzy ale zjistíte, že prostor pro manévrování je značně omezen. Ať už kvůli přírodním či neviditelným zdem, nebo zkrátka proto, že tu chybí dynamičnost misí. Nepřátelé se nacházejí stále na stejných místech a v podstatě jen čekají, až se do nich trefíte.

Zároveň se, aniž by se dvakrát kryli, snaží zasáhnout vás, ale už ne tak vaše spolubojovníky. Těch si však brzy přestanete všímat a možná si je občas spletete i s nepřítelem. Ještě, že „friendly fire“ tady nefunguje. Rozhodně nepočítejte s koordinovaným postupem vůči teroristům. Každý si v podstatě dělá co chce, a že by to umělá inteligence zachraňovala, o tom se bohužel mluvit nedá.

Tak jde čas

Vývojářské studio Novalogic bývalo ještě před několika lety známé a oblíbené. Zásluhu na tom měla zejména série taktických akcí Delta Force, která svého času konkurovala známějšímu Rainbow Six. Někdo by jí snad i mohl považovat za předchůdce vojenských simulátorů typu Operation Flashpoint, byť v porovnání s nimi šlo o stále velmi zjednodušený akční zážitek. Nebyla to ale prostá střílečka – bez taktiky se hráč daleko nedostal.

Avšak série se po čase rozmělnila a dala vzniknout odštěpkům jako Delta Force: Black Hawk Down, což byl sice díl komerčně asi nejúspěšnější, na druhou stranu se schyloval k postupům známým z obyčejných stříleček. Novalogic pak ještě vydal multiplayerovou akci, jakéhosi duchovního nástupce původních Delta Force – Joint Operations a následně se na přední vývojářské scéně odmlčel.

Nedávno sice vydal prohlášení o započetí vývoje dalšího dílu Delta Force, tentokrát s podtitulem Angel Falls a s tematikou boje proti drogovým a teroristickým skupinám kdesi v Jižní Americe, avšak o hře jsme se dosud příliš nedozvěděli a zůstává otázkou, co z ní nakonec zbude.

Novalogic se však známou značku rozhodl vytěžit ještě dalším způsobem a před čtyřmi roky vydal počin jménem Delta Force Xtreme. Byť název napovídá, že by to mohlo být lepší než obyčejné Delta Force, není tomu tak. Xtreme v tomto případě znamená ryzí „budget“, tedy hru s levným vývojem, nižší cenovkou a bez větších ambicí.

A tak jde vlastně o poměrně přímočarou střílečku, ve které se sice k cíli můžete dostat odlišnými cestami, jež jsou od sebe ale k nerozeznání. Tím chceme říct, že plíživý postup se vám většinou nepodaří, jelikož začnou střílet buď vaši parťáci, nebo si vás protivníci s ostřížím zrakem a neférovou schopností vědět o vaší pozici první poslední, prostě najdou.

A co si budeme povídat, ono to plížení tady není ani příliš zábavné. Zato střelba, ta zase tak špatná není a aspoň si užijete rychlou akci, tedy za předpokladu, že dokážete v adrenalinových chvílích mířit.

Dá se postupovat opatrně, krýt se a likvidovat nepřátele na dálku. Ale můžete do toho jít i „rambo stylem“. V takovém případě vás po cestě překvapí nějaký dovedně skrytý nepřítel, kterého si nestačíte všimnout, ale jak říkáme – je to docela zábava a úspěch není vyloženě vyloučen.

Je však pravdou, že konstituce hlavní postavy na to není zrovna střižená. Stačí několik nepřátelských tref do jeho těla a už padá mrtev k zemi. Tím operace ale rozhodně nekončí, a to přesto, že se nemůžete vrátit k uloženým pozicím.

Ocitnete se jednoduše na „respawn pointu“, obvykle na začátku úrovně a běžíte zpět na frontovou linii. Ano, tušíte správně – tohle je schéma převzaté z multiplayerových akcí. Ostatně, takovou hru více hráčů si užijete i v Delta Force Xtreme 2. A vzhledem ke zmíněné tuposti nepřátel i parťáků se dá říct, že jde i o nejzábavnější formu hraní tohoto titulu.

Ten už je ale po technologické stránce opravdu zastaralý a nelze tak čekat pěkné detaily okolí a naopak je třeba se smířit s krkolomnými animacemi postav. Na to se ale dá zvyknout, respektive to přijmout při pohledu na cenovku.

Mnohem horším problémem jsou bugy, tedy zasekávání se o předměty, nedomyšlená stavba úrovní a především samovolný pohyb hrdiny, který se často z ničeho nic rozběhne vpřed, přímo do klubka nepřátel. Pokud si toho nevšimnete a nestisknete klávesu pro pohyb zpět, je s vámi obvykle amen. To je tak do očí bijící nedodělanost, že ji nelze přejít.

Delta Force Xtreme 2 nás opravdu nepotěšila. Na jedné straně je to akce, která se dá hrát a nabízí určitou zábavu, především pak v multiplayeru, na druhou stranu je ale po všech stránkách zastaralá, nezajímavá a také nedodělaná. Nehledě na to, že se nemůže rozhodnout, zda bude taktickou nebo arkádovou akcí. Doporučit se dá jen nostalgikům vzpomínajícím na zašlou slávu série. Tahle záležitost je definitivně vyvede z jejich snu.