RECENZE: Dead Island 2 chce zaujmout hlavně brutalitou. A ono to funguje

Víte, kdo přežije zombie apokalypsu? Zejména kutilové, kteří si dokážou vyrábět kreativní zbraně a pasti. Dead Island 2 k tomu přidává ještě pořádnou porci brutality. A funguje to lépe, než by se dalo čekat. Mnohé jistě potěší oficiální české titulky na PC i konzolích.

První Dead Island vyšel před nějakými dvanácti lety a na pokračování se tedy čeká vcelku dlouho. Já jsem jedním z těch, který jedničku hrál v době vydání a s ohledem na to, že jsem oním typem člověka, který se vydá z obývacího pokoje do kuchyně a než tam dojde, zapomene, co chtěl, si o ní nevybavuji zrovna velké množství detailů.

Pamatuji si hlavně to, že se zombíci likvidovali bizarními zbraněmi, za které by se nestyděl ani Láďa Hruška. A že to byla skvělá zábava. Ovšem, rozhodl jsem se, že se nebudu před recenzováním dlouho očekávané dvojky příliš „šťourat“ v minulosti, abych k Dead Island 2 nepřistupoval s přílišnou nostalgií a kvůli ní bych přehlížel chyby.

Jen pro připomenutí, dvojka měla vyjít už v roce 2015, ovšem nakonec to zabralo výrazně více času. Ale je to tu a my se tentokrát z fiktivního ostrova Banoi vydáváme do nefiktivního Los Angeles.

V případě námětu zůstáváme v zaběhnutých kolejích. Máme tu nesourodou partičku jedinců bojujících o přežití na místě plném nemrtvých, kteří se chtějí hlavně a především zakousnout do vašeho šťavnatého masa.

Šest přeživších

Dead Island 2 nabízí šest hratelných postav s tím, že se samozřejmě liší jejich základní atributy (odolnost, síla, rychlost obnovování zdraví atd.) a některé speciální schopnosti, což ovlivňuje jejich herní styl. Kromě toho některé karty mohou používat jen určití bijci a samozřejmě jsou tu drobné obměny v příběhu podle toho, koho zvolíte. A kdo je tedy dostupný?

Amy je bývalá paralympionička, která se specializuje na výdrž a mrštnost. Není extrémně odolná, ale je rychlá a není snadné ji dostihnout. Mezi její speciality patří například házení zbraní a při úspěšném zásahu se dočasně zlepší některé její schopnosti.

Bruno vyrostl v ulicích Los Angeles a sází na nečekané útoky. Specializuje se na překvapivé údery. Pokud tedy chcete přepadat zombíky, aniž by si vás všimli (a neférově, ale účinně je bodat do zad), pak zvolte Bruna, který za tento přístup získává bonusy.

Carla byla fanynkou motorek a neměla problém riskovat, což se je dobrá průprava pro zombie apokalypsu. Pokud se dostane do úzkých a výrazně jí klesne zdraví, stane se odolnější a jestliže se ocitne v obklíčení, navýší se její síla.

Dani je drsná bruslařka, která nejde pro šťavnatý výraz daleko. A také pro ránu. Pokud se jí podaří v rychlém sledu odpravit větší množství nemrtvých, doplní se jí zdraví. Velmi dobře si také umí poradit, pokud se ocitne v davu nepřátel. Dani je vhodná, jestliže preferujete přímější přístup.

Britský kaskadér Jacob je dobrým kompromisem, pokud chcete střídat „ramboidní“ a opatrnější přístup. Jeho útoky jsou silnější ve chvíli, kdy zlikviduje více nepřátel za sebou. A když se výrazně vyčerpá jeho stamina, pak jsou jeho kritické útoky silnější, což mu umožní dostat se do bezpečí.

Ryan je hora svalů, což se bylo potřeba v jeho původní práci, živil se jako exotický tanečník. Jde o „mašinu“, která když srazí protivníka, získá trochu zdraví a jeho síla se na okamžik zvýší při úspěšném úskoku nebo bloku.

V preview Ondra Zach zmiňoval, že je příběh plný klišé a s tím se dá rozhodně souhlasit. Máme tu imunní přeživší, tajemné vojenské operace, bizarní postavy s postranními motivy a hromadu dalších aspektů, které fandové živých mrtvých velmi dobře znají.

A je patrné, že tvůrci vsadili na stereotypy schválně. Berou to, co je pro (nejen herní) zombie projekty typické a servírují nám jedno klišé za druhým, ovšem obalené to do černého humoru a nadhledu. Může to působit jako lenost kapitulovat na originalitu, ale ve finále je důležité, že to baví a mě sarkastické poznámky postav rýpajících do tisíckrát viděných motivů bavily velmi (dobrá zpráva pro ty, kteří „nespíkují ingliš“, hra má české titulky).

Někdy vtipné, vždy krvavé

Nenechte se mýlit. Vtípky tu sice jsou, Dead Island 2 ovšem rozhodně není odlehčenou zábavou pro celou rodinu. Vývojáři z Dambuster Studios věděli, co má být středobodem jejich hry: a to masakrování zombiků na sto a jedna způsobů, takže se připravte na extrémní porci velmi explicitní brutality.

Ne, to rozhodně není výtka, to je chvála, protože to je to, co jsem od druhého Dead Island očekával především a dostal jsem to v porci víc než vrchovaté. Do hry je zakomponován systém realistického poškození těla roztomile pojmenovaný jako FLESH (Fully Locational Evisceration System for Humanoids), který je branou k opravdu kreativní brutalitě.

Dead Island 2

Nebavíme se tu jen o klasickém usekávání končetin a hlav, to už je dnes nuda, ale o vyhřezlých vnitřnostech, stržení kůže z různých částí těla a dalších laskominách, u kterých odpůrce videoherního násilí „trefí šlak“.

Nehraje se tu jen na efekt. Nejenže například useknutí rukou povede k tomu, že zombík nebude mít už takový dosah a bude se vás snažit zranit hlavou, ale části těla pomohou s vylepšováním zbraní.

Řeknu to takto: Dead Island 2 asi není něčím, co by výrazně pomohlo studentům medicíny, pokud by si chtěli zlepšit své znalosti anatomie, ale FLESH rozhodně hráčům dovolí pořádně se vyřádit a experimentovat s dopady zranění na různých částech těl nemrtvých.

V případě Dead Island 2 je naprosto nepřekvapivé to, že odpravování nemrtvých je alfou a omegou dění. Ale lhal bych, pokud bych nepřiznal, že jsem se obával, že se to brzy omrzí bez ohledu na variabilní způsoby zmrzačení zombie.

A nespletl jsem se. Ne úplně. Nejdříve jsem dokázal hrát jen pár hodin v kuse a poté jsem si musel dát pauzu, protože mě to jednoduše nudilo. Jenže postupem času, čím hlouběji jsem se do hry ponořil a našel lepší zbraně, které jsem si vylepšoval, tím více jsem si Dead Island 2 užíval a nechtěl ho vypnout bez ohledu na to, že jsem měl spoustu jiných povinností.

Není divu. Je nesrovnatelně větší zábava zabíjet živé mrtvé sekáčkem nebo katanou, které dávají elektrické šoky než zrezlým kusem trubky nebo polámaným kulečníkovým tágem.

Kutilové přežijí déle

Jak jsem zmínil, pamatuji si, že v Dead Island se operovalo se zběsilými zbraněmi. A platí to i pro pokračování. Během svého putování zamořeným městem najdete spoustu různých předmětů, které se dají použít jako zbraně a podle libosti (a dostupnosti materiálů, které nacházíte, nakupujete nebo získáváte z rozebraných předmětů) je vylepšovat. V inventáři se tím pádem mohou objevit unikátní kousky.

Dead Island 2

Dead Island 2

Dostupné jsou i střelné zbraně, které jsou obvykle opravdu účinné a je přece jen bezpečnější pálit po protivnících z dálky, než stát pár centimetrů od nich. Ale upřímně, to druhé je mnohem větší zábava. Nechcete se přece ochudit o okamžiky, kdy někoho „majznete“ po hlavě a jemu vypadne oko z důlku a další podobné chvilky.

Střety s nemrtvými navíc nejsou úplně „tupé“, taktický přístup je na místě. Jsou tu klasické prvky jako to, že určití nepřátelé jsou imunní vůči některým vylepšením (oheň, jed, elektřina atd.) či to, že někteří rivalové mají zranitelné jen určité části těla nebo výhoda, pokud provedete blok či úskok ve správnou dobu.

V takovém případě se objeví výzva ke stisknutí konkrétních tlačítek, což vede k efektivnímu úder, který slabší protivníky dorazí a silnějším ubere výraznou část zdraví. Každý typ zbraně má jiný typ dokončovacího útoku a obvykle jsou obrazově skvělé. Je tu ovšem jedna nevýhoda.

S ohledem na zvolené zbraně a karty (o tom později) se může stát, že ani řadového protivníka nebude snadné zlikvidovat a je nutné mu zasadit hromadu úderů. Tím pádem je lepší vsadit na správné časování bloků. Jenže, pokud se na vás žene deset nemrtvých, je docela zdlouhavé sledovat totožnou animaci několikrát za sebou. Trošku to narušuje tempo hry.

Zpátky ke zbraním: opotřebovávají se (a někdy docela rychle) a je nutné je opravovat u pracovních stolů, které jsou rozmístěny po úrovních. U nich si i vylepšujete předměty nebo je vyrábíte. K tomu jsou však potřeba návody. Opět je najdete v misích, případně zakoupíte u obchodníka.

Způsobů, jak si naplnit inventář je docela dost a různých druhů zbraní není rozhodně málo. Určitě si svého miláčka najdete každý, ale asi netřeba obšírněji připomínat, abyste nesázeli jen na jeden kousek, protože zatímco někteří nepřátelé jsou „zrozeni“ pro napíchnutí na kopí, jiní volají po použití pomalé, ale devastující palice.

Karty byly rozdány

Důležité jsou i karty. Nahrazují systém talentů. Jednoduše řečeno máte k dispozici několik různých kategorií (Zabiják, Přeživší atd.) s určitým množstvím slotů, které osadíte kartami s rozmanitými schopnostmi.

Je to jednoduchý a přehledný systém, který má výhodu v tom, že pokud vám aktuální schopnosti vašeho hrdiny nevyhovují, jednoduše mu vyměníte jednotlivé karty. Žádné resetování schopností a otravné znovurozdělování všech bodů.

Dead Island 2

Karet je k dispozici dostatečné množství, abyste si mohli slušně vyhrát se svou postavou. Nečekejte žádné RPG orgie, ale hrdinu je dovoleno uzpůsobit poměrně výrazně a výběr karet podstatně ovlivní zábavnost a náročnost Dead Island 2.

Ve hře si nevolíte obtížnost, takže se určitě stane, že několikrát neudýcháte lavinu zombíků. Ale obecně není Dead Island 2 přehnaně obtížný. Zaprvé check-pointy jsou rozmístěny milosrdně a zadruhé jsem si všiml toho, že poté, co má postava zemřela se často snížil počet nemrtvých v okolí. To ovšem neznamená, že se někdy nezapotíte. Je nutné si rozmyslet, jaké karty a vybavení používat, protože některé pasáže jsou intenzivní.

A vcelku otevřené. Přestože Los Angeles je rozděleno do několika lokací, mezi kterými je nutné přecházet (což vede k nahrávací obrazovce), obvykle dovolují užít si výraznou míru volnosti (až na logicky stísněné prostory jakou jsou například stoky). A to rozhodně doporučuji.

Nejen, že budete získávat zkušenosti, ale v lokacích je spousta předmětů a materiálů, které se vždy hodí. Navíc, určitá místa v Los Angeles vypadají pěkně a občas jsem se jen tak procházel například po ikonické promenádě na Venice Beach, kochal se okolím a občas odpravil nějakého nemrtvého, aby se neřeklo. Kromě toho čas od času narazíte na přeživšího, který vám obvykle nabídne postranní misi.

KVÍZ: Poznáte podle záchodu hru?

Nemůžu říct, že by nepovinné úkoly oslňovaly svou náplní. Což platí i pro některé příběhové mise. Úplně neokouzlí, že musíte někoho najít, dojdete na místo A, kde by se měl nacházet, dozvíte se, že se přesunul na místo B, tam zjistíte, že zrovna odešel na místo C… Případně je žádáno, abyste shodili určitý počet nemrtvých ze střechy, či je zlikvidovali jiným způsobem. Nic extra originálního. Více než plnění konkrétních úkolů mě jednoduše bavilo „neúčelné“ zabíjení zombíků.

Tvůrci se ho snažili zpestřit méně násilnými činnostmi, jako jsou jednoduché hádanky nebo hledání předmětů nutných třeba k aktivaci mechanismů u brány. Chápu, že vývojáři chtěli rozbourat stereotyp ze zabíjení, ale z mého pohledu tomu příliš nepomohli. Je docela otravné, když skoro ke každé druhé bráně chybí jistič nebo klíč (je sice fajn, že to vaše postava okomentuje ve stylu, že se to dalo čekat, ale to nemění nic na tom, že stejně musíte pátrat v okolí a hledat kupku v jehle sena).

Konkurence se na zadek neposadí, ale to vůbec nevadí

Co se týče „rébusů“, například budete otáčet různé ventily, kdy každý reprezentuje určitý tlak. To není úplně nudné, ale v tomto případě došlo k chvilce, která mě málem stála mé psychické zdraví. Ne zrovna krátkou dobu jsem se snažil nastavit správný tlak, ale nakonec se ukázalo, že jde o nějaký bug a s dostupnými ventily to není možné a musel jsem načíst poslední checkpoint a zkusit to znovu.

Naštěstí podobné problémy nejsou časté, stejně jako nezáměrně úsměvné momenty, například, že se nemrtvý doslova zasekne ve schodišti (ne na schodišti, ve schodišti) a klepe se, jako by měl záchvat. Ale většinou nejde o nedotaženosti, které mají dopad na celkový zážitek.

Více mi vadilo například to, že často (ale jde o zřejmě záměr tvůrců) nešlo zavřít dveře, což umožnilo zombíkům cpát se dovnitř místností rázněji, než to dělají zákazníci supermarketu během slevových akcí. A neocenil jsem ani to, že možnost rychlého cestování byla k dispozici až poměrně pozdě a ještě to rozhodně nebylo dovoleno kdykoliv (matně si vybavuji, že podobně tomu bylo i v jedničce, nakonec mám lepší paměť, než jsem myslel).

Dead Island 2

Dead Island 2

Nebudu popírat to, že ve srovnání s mnohou konkurencí není Dead Island 2 tak… sofistikovaný. Některé jiné projekty se tváří (a někdy úspěšně), že jsou něčím víc než jen mlýnkem na maso pro nemrtvé. Dead Island 2 naopak hrdě prezentuje to, že je jeho cílem nechat hráče se vyřádit skrze likvidování zombíků.

Mohlo by se zdát, že to v dnešní době bude málo. Jistě, je tu určitý RPG nádech, zmíněný systém FLESH nebo hromada upravitelných zbraní, ale stále jsou to v jádru jen „obyčejná“ jatka. Popravdě jsem čekal, že mě to bude nudit. A nejdříve nudilo, ale čím více různých zbraní a karet jsem měl k dispozici, tím více jsem si hru užíval a bez mučení přiznávám, že v poslední době jsem u málokteré hry dokázal takto „vypnout“.

Pokud hledáte komplexnější projekt s nemrtvými, zkuste to někde jinde (mimochodem, původně mělo Dead Island 2 na starosti studio Techland, ale nakonec dalo přednost hře Dying Light), ovšem jestli se potřebujete odreagovat a dát průchod svým nejprimitivnějším pudům, Dead Island 2 nezklame.

Jen pro upřesnění, hra umožňuje kooperativní online multiplayer, ale s ohledem na to, že jsem měl hru k dispozici před oficiálním vydáním, se mi bohužel nepovedlo najít nikoho, kdo by po mém boku zabíjel hordy nemrtvých. Singleplayerová kampaň zabere zhruba 20 až 25 hodin v závislosti na tom, jak moc se budete „courat“ a plnit postranní úkoly.